Přidat odpověď
Taňte, nad někým, kdo "nechodí do práce", pokud k tomu nemá "omluvenku" v podobě dětí, nebo, dejme tomu, nemoci, se ofrňovat může?
Docela mně pobaví, že lidi se sice přede mnou neofrňujou (možná někde za rohem), zato je jímá okázalá hrůza z toho, jak skončím pod mostem, až si tedy manžel najde tu mladici...
Nebo závidí. Klidně se k tomu upřímně přiznají. Jenže to je o společných hodnotách, postoji k životu. Jasně, že můžu zasednout někde za kasu, ale od toho se moje hodnota neodráží.
Předchozí