Tak to já z celých Vánoc asi nejlépe snáším ty pohádky, Pelíšky a Pretty Woman nevyjímaje

Velmi záhy(tak ve 13) jsem začala mít nervy, že dám blbý dárek, později se přidal stres, že nějakej ON na mě zapomene, v 1. manželství jsem ne vždy měla jistotu, že tatínek dorazí ke stromečku, s dětmi od 4 výše jsem dovolila zvyk, že u nás bude vždycky hektická babička (jinak maminku miluju), později mi začalo docházet, jak jsou ty Vánoce "nad poměry", jak se kolem toho neúměrně lítá a utrácí.

No a taková pěkná tečka byla, když jsem 8. prosince ovdověla, následovaly 1. Vánoce, kdy dítě nevěřilo a bylo bezradné, co udělat se zvonečkem s nápisem "nejlepší tatínek", který zamýšlelo jako dárek. Jako, nee, fakt ne, ani vzpomínat nechci