Musím se zastat Jitky asi proto, že to co ona
prožívá mám taky. A Lízo, to že se tvoje dcera
naučila jíst bud jenom ráda. U mě to moji rodiče
dělali taky tak a skončila jsem na dětské anorexii.
Já bych prostě dobrovolně umřela hlady. Já nejedla
nic, když mě naši nenutili třeba měsí. A ted to
mám doma s malým. Naši říkají, že to mám za trest,
abych věděla jak to je hrozné, když se dítě dobro-
volně ztrácí před očima. Je to fakt děs. Mája
třeba taky raději 3 dny nejí. Tak mu dám raději to
co jí jen aby něco snědl.