Já jsem vystudovala strojírenskou průmyslovku, což byl naprostý omyl. Nějak jsem nevěděla kam jít, na základce jsem měla samé jedničky, ale na gympl jsem nechtěla a vlastně jsem neměla ani žádnou zálibu, tak jsem zvolila školu, kterou mi vybrali rodiče. Taťka je strojař a měl z nějakého důvodu pocit, že by mě to mohlo bavit, protože podle něho je to krásný obor K maturitě jsem se dohrabala s odřenýma ušima, strojírenství bylo peklo, rýsování mě nebavilo, hrozný výběr. Po škole jsem byla asi dva měsíce ve strojařské firmě, ale chodila jsem tam vlastně jen vařit kafe, protože mě nic jiného dělat nenechali, věděli proč Pak jsem přešla do státní správy, kde jsem vlastně celou dobu, během let jsem vystudovala fildu a pedák na Masárně v Brně a dělám konečně práci, která mě baví - sociálního pracovníka. Ale cesta byla trnitá