Na jednu stranu, v diskusi s kamarádkou, učitelkou na kř. škole jsme dospěli k závěru že na té škole z 500 žáků musí být kolem 15 homoxuálů, 5 lesbiček a kolem 2-3 lidí s pohlavní dysforií. A že se tam zrovna nemusí cítit vždy přijatí.

Na druhou stranu bych byl opatrný v několika věcech: Část vývoje genderové a sexuální identity se děje jistě prenatálně, mnoho lidi s různými variantami sexuální touhy potvrdí toto od malička. Ale zároveň se mnoho dokončuje až do puberty včetně a přiměřený tlak okolí v tom pomáhá. Proto považuji za škodlivé nechat děti bez vnějšího utvrzování sexuálně genderové identity. Chce to halt citlivost.

A v době puberty a adolescence jsou ještě navíc nestabilní hormony a psychika se na ně učí. Proto si myslím, že je lépe s přeměnou nespěchat, pokud nejde o zcela jasný případ.

Myslím, že se navíc zapomíná, že duše sama nemusí být 100% mužská, nebo ženská, tj. že přeměna nemusí věc vyřešit.

To k té opatrnosti a odtud k určitému nebezpečí přílišné propagace.