V Itálii jsem nikdy lžíci nedostala, tak jsem chtě nechtě časem akceptovala, že se dají jíst i bez lžíce .
Ale zjistila jsem, že i tak zůstávají dvě možnosti a prostor ke ztrapnění:
se sýrem nebo bez.

Celá léta jsem si sypala parmazán na všechny možné špagety, až jsem ho jednou ke špagetám nedostala. Okamžitě jsem ho reklamovala, načež přišel majitel, obezřetně se rozhlédl, jestli někdo není svědkem mého ztrapnění a šeptem pravil, že na špagety s rybami a možskými plody se sýr NEDÁVÁ, ale že mi ho klidně přinese. Moji spolustolovníci, takto stejní troubové jako já, se samozřejmě tvářili, že něco tak společensky nevhodného by je V ŽIVOTĚ nenapadlo