Pochybuju, že mě to přejde. Po půdě toužím od dětství. Můj sen je rodový statek o minimální výměře 2 ha.
Jsem potomek kulaků (minimálně osm generací, spíš víc), vykořeněných a odstěhovaných 120 km daleko. My to máme v genech. Mojí mamce táhne na osmdesát, je velmi čiperná, zahrada ji drží nad vodou. Kdyby o ni přišla, tak ji to zničí. Já to mám stejně. Ženský z vesnice ji přesvědčují ať se na zahradu vybodne. Všechny, které do ní takto hučí, sotva lezou, protože se přestaly hýbat.
Jo a dodnes nám stát dluží peníze za zbořenou část statku a mrtvý a živý inventář. Za ty peníze by se dalo pořídit několik desítek ha.