Moniko neděs mě prosím
u nás začala krize nákupama za statisíce ve smyslu "tohle chci" i přesto, že moje priority byly někde jinde a stejné výdaje na moje "tohle chci" mi nebyly umožněny a ještě s neustálou argumentací "pro rodinu", která to ale vůbec nechtěla případně by jí produkt posloužil s v násobně nižší cenové kategorii stejně dobře
teď jsme ve fázi intenzivního sportu, řešení vzhledu, oblékání apod. - tam je to u mne půl na půl, léta jsem ho k tomu poňoukala, aby pro něj kadeřnictví bylo normální a nechodil pořád na mnou "vostříháš mě?" a že mě nebaví stříhat mu uši, že mi taky neholí nohy apod., nicméně každá mince má dvě strany a když letos "investoval" už druhou desítku tisíc do vstupů a členství a následně nakráčel do řeznictví, že si jde koupit k obědu hovězí svíčkovou na steak, protože trenér mu řekl baštit hovězí tak jsem teda měla jízlivou poznámku zda ten steak bude pravidelně krát 4 a jestli si to můžeme dovolit nebo teda bude mít masíčko jen hospodář
a jestli mě do třetice čeká tenhle protiva tak potěš koště
protože děti máme těsně na hranici samostatnosti (10, 13) a manželovi nahlas opakovaně deklaruji, že jestli mi za pár let bude chtít říkat "budeme radši doma" tak ho osobně vykopu z domu.