Platonické zamilovávání

Celý život se rychle a intenzivně zamilovávám. V mládí jsem si myslela, že to automaticky přejde, když budu v dlouhodobém spokojeném vztahu. Když jsem takový vztah chvíli po dvacítce měla, a přesto se asi po čtyřech letech zamilovala do jiného, tak mě to úplě sejmulo, snad rok jsem ho měla v hlavě a nevěděla, co si počít, moc mě to k němu táhlo, ale zůstala jsem s tehdejším přítelem. No a vlastně to pořád pokračuje dál, každé dva/tři roky se do někoho zamiluji, na pár měsíců se mi z toho chvílemi točí hlava a buší srdce, nechávám to v platonické rovině, dotyčný se to ani nedozví, pak to zas odezní a vlastně ta intenzita věkem pomalu slábne. Je mi 40+, jsem vdaná, mám děti, manžel ví, že se mi to stává, ale konkrétní stavy s ním nesdílím, neberu to tak úplě vážně, jen jako součást mého emocionálního set-upu, se kterým toho asi moc nenadělám. S nikým jsem si o tom nikdy nepovídala, ale vlastně by mě zajímalo, jestli se to stává i ostatním?