Takhle Rose, tohle je jiné. Já z toho v dětství mela trauma. Tata odešel a mama měla své problémy, tak mě odložila.. bylo mi necelých 11, dva měsíc sama a hlavně naprosto nejistá, co je doma.

Ale v ranné dospělosti jsem si to nějak obrecela, srovnala i s dalšími věcmi a myslela si, ze už to mám vyřešené. Proto mě překvapila ta situace po mnoha letech. Úplně spontánně mi naskakovaly tehdejší pocity, všechno bylo hrozne živě, jak kdyby to bylo tehdy… dokonce silný pocit, že na tom stejném kameni jsem jako holka seděla, plakala a koukala na tekoucí Mumlavu.. Věřím tomu, nabízel se.. Proste mozek vyvolal hodně hodně hodně hluboko zasunuté vzpomínky.