Děkuji, vážená paní, bohužel neznám Vaše jméno, že jste se k našemu problému připojila. Mám pocit, že máme společné dítě. Jednu výhodu oproti Vám přece jen mám.Školku máme dobrou, učitelky jsou ochtotny spolupracovat a dcera si už také dobře zvykla. Po stránce tělěsné je taky v pořádku. Díky Vám se mi ulevilo. Nejsme jediní s tímto problémem a nemáme nějaké "divné" dítě, jak se mi z reakcí lékařů jeví. Mám pocit, že zastávají názor, že takové dítě psychický problém nemůže mít. Jen my rodiče rozmazlujeme. Vždyť kolik nás, dospělých, je před odchodem kdekoliv nervózních a musíme častěji odběhnout. Ale jsme dospělí a umíme si poručit. Bohužel do té dětské hlavičky nevidíme. Přeji Vám, aby se to brzy zlepšilo a hlavně, abychom už konečně věděly, jak se k nim máme chovat. Šimečková