My jsme prcka odnaučovali až ve dvou a půl letech - dudlíka měl na spaní přes den, přes noc, když se praštil, když byl smutný - no vlastně skoro pořád když nemluvil. Pak se jednou cestou na chatu můj muž zničeho nic rozhodl k činu a všechny dudlíky vyhodil z okýnka auta. Večer mě laskavě vybídl, ať synka uložím. Málem jsme se tenkrát rozvedli - syn napřed asi dvě hodiny intenzivně řval, že ho bolí pusa, že musí jíst, že musí pít atd., pak vysíleně usnul a v noci se vzbudil asi šestnáctkrát. Druhý den neusnul po obědě, následkem čehož byl večer totálně tuhý, takže usnul jako miminko, a další den na dudlíka ani nevzdechl. Žádnou alternativu používat nezačal.Jen pár týdnů nespal po obědě, jenom ležel a mručel, což ale také přešlo - ve školce prostě (bohužel) usne. Pokud jde o tu vadu skusu, prcek to má taky,zubařka (potvora) to dala do přímé souvislosti s dlouhodobým dudláním (takže jsem pochopila, že v pořádku to není), nicméně řekla, že se uvidí, jak budou vypadat druhé zuby. Je ale fakt, že synek to má jenom malinko.