Dobrý den! Chápu, že máte obavy, hlavně když se ve Vaší rodině postižení vyskytuje. Řekla bych, podle toho, co píšete, že Vaše dceruška je úplně v pořádku. Mým oborem je speciální pedagogika, takže i když nejsem lékařka, tak zkušenosti s touto problematikou mám. Sama mám 3 děti, z toho první také s rizikovými faktory v anamnéze (v těhotenství pokousání psem, protrahovaný porod, pupeční šňůra kolem krku, i když kříšen nebyl a byl narozen v termínu, byl z důvodu poporodního stresu umístěn do inkubátoru). Syn mentálně postižený není, projevil se u něj syndrom ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou), inteligence na velmi dobré úrovni. Od raného věku jsem pozorovala nerovnoměrný vývoj, v některých oblastech byl vyspělejší než děti stejného věku (lezl již v 6 měsících, chodil od 9 měsíců, v 11 měsících uměl např. hvízdat. :-) Opravdu! Ale téměř úplně scházelo napodobivé žvatlání - před 1. rokem- papapa, tatata...první slovo v 1 roce bylo "kolo". Problémem byly dětské hry - paci paci, vařila myšička, zdálo se, že vůbec neví, co po něm chci. Nicméně ve dvou letech mluvil ve větách.) Teď je mu 12 a i když s některými věcmi stále bojujeme, jako je např. zavazování tkaniček, kresba - ta odpovídá výrazně nižšímu věku, problémem je netrpělivost a obtížná koncentrace (domácí úkoly dělá pod dohledem), tak je to šikovný kluk s výborných jazykovým citem, smířili jsme se s tím, že jednou přinese z písemky jedničku a pak z té úplně stejné látky pětku. Vysvědčení má dobré, tři čtyři dvojky, stalo se 2x, že z jedné z těch dvojek byla trojka, ale zaplaťpánbůh i za ni...Snaží se.
Myslím, že skutečně nemáte důvod k obavám, i když je chápu, Nejspíš bych prožívala ty stejné obavy být na Vašem místě. Vaše holčička se podle mého názoru vyvíjí naprosto v mezích normy, ale pokud se rozhodnete podstoupit specializované vyšetření, malé to neublíží a Vy aspoň budete klidnější. A to dcerušce prospěje, protože ty Vaše obavy se na ni přenášejí. Budu ráda, když mi dáte vědět, jak se věci mají dál. Hodně štěstí!