musím napsat, že jsem šťastná, že jsem si přečetla odpovědi na vaše otázky. Moje dcera je naprosto stejná jak popisujete svojí holčičku (včetně toho čtení) a taky si s ní často nevím rady. cítím, že je vyjímečná (indigové děti mě také napadly), ale o to víc mě mrzí, když mě občas "tečou nervy" a nevím jak adekvátně reagovat. Když už mi to přijde závažné a plácnu ji přes ruku, usmívá se na mě s takovým nadhledem...Vím, že naprosto chápe zákazy, ale úmyslně nedodržuje. Začala jsem jí všechno vysvětlovat stejně jako dospělému - pomocí výrazů, kterým nemůže rozumět a docela to funguje. přesto občas nevím, jestli se smát nebo plakat, když poté co něco provede mi s úsměvem řekne "jsem zlobílek" nebo "čertovo kvítko"