Milá Petruško,
taky mi při čtení vhrkly slzy do očí. Po každém ze dvou porodů jsem si užila trochu poporodní deprese, ale s tím, čím sis prošla, se to nedá vůbec srovnat. Je to nezvladatelná situace, když si s námi hormony dělají, co chtějí, a my si nepomůžem. Moc mě mrzí, že se Ti dostalo takové "pomoci".

Ale teď už přeju Tobě, Terezce a celičké Tvé rodině jen a jen pohodu a moc štěstí. A pro další miminko jen všechno dobré!