Milá Petruše,
přečetla jsem si tvoje články se slzou v oku. Přístup vešekerého zdravotnického personálu byl naprosto nehorázný, ale to ty víš nejlíp sama. Nakonec jsi to zvládla na jedničku s hvězdičkou a myslím, že jsi pro maminky na rodině udělala velký kus práce.
Držím ti palce a přeju tobě i manželovi, aby vám malá dělala jen a jen radost. Já si zase prožívala zklamání z toho, že budeme mít kluka, a ne holčičku, kterou jsem si tak přála. Dodneška se mi vrací slzy. A to se má narodit za měsíc a půl. Manžel mě hodně podržel, i když to nemohl pochopit, jsem mu moc vděčná. Vím proto, co to je, když k dítěti cítíš to, co bys vlastně neměla, co to s člověkem dělá, co se mu honí hlavou atd. Zvládla jsi to skvěle. Musela to býr děsná zkušenost, ale ty jsi z ní vytěžila maximum dobrého pro sebe. Měj se moc hezky, Dáša