Z nedostatku času jen stručná odpověď:
První dítě jsem kojila, dokud jsme měly obě zájem - tedy asi do poloviny těhotenství s dvojčaty. Pak se nám asi špatně hledala poloha, či Terezka chodila na kojení méně často až najednou zjistila, že mléka je míň a "nestálo jí to za to". Kojení co nejdéle vřele doporučuji a vůbec nechápu, proč by se mělo v těhotenství přestávat, respektive násilně přestávat.


Vztahy mezi dětmi - skvělé.
První rada: či alespoń moje vysvětlení, proč to zatím funguje skvěle: V těhotenství se vy a celá rodina (a všichni Vaši přátelé) těšíte na to další, ta další, miminka. Starší sourozenec se těší s Vámi a vůbec nechápe,proč by neměl. Proto:
1. Až přijdete z porodnice, skrývejte svůj strach z toho, že starší sourozenec mladším něco udělá, a zařiďte vše tak, aby si je mohl pochovat, aby mohl to či ono.... pokud chce pít, jíst, používat to, co oni, umožněte mu to. Neříkejte, že to či ono je výhradně a pouze pro ty nejmladší. Určitě jim nesní ani nevypije vše, vždy se jedná jen o přechodnou záležitost, která se za těch pár korun na "pribináčka, Kubíka, či ....." vyplatí. Pokud starší dítě chce najednou oblékat či zavazovat tkaničky, které již dávno zavázat umí, udělejte to. Využijte však první příležitosti k tomu, aby pochopilo výhody svého nového postavení (i když jich je velmi málo, neboť se od něho chce poslouchání bez odmlouvání, pomáhání, samostatnost a eventuelně i hlídání těch mladších.) a chovalo se úměrně svému věku a bylo co nejsamostatnější. Vzhledem k tomu, že děti velmi rychle zapomínají, jaké to bylo bez sourozenců, --- je schopno se vyrovnat i s tím, že výlety vypadají jinak, než když bylo samo, že je jich i méně, a..... Pokud se budete bát kontaktu mezi dětmi, nedovolíte staršímu chovat mladšího, pečovat o něj.... nikdy to nedohoní. On potřebuje žít s ním IHNED, co si ho donesete z porodnice (i v porodnici!), nemůže čekat, až doroste do věku, kdy vy se nebudete o něj bát. Je to trošku hodně práce, ale vzhledem k tomu, že jsem to zvládla já s dvojčaty (chovala je v sedě na zemi v zavinovačce pod dozorem mým či manželovým ....) přežili jsme to VÍCEMÉNĚ bez úhony. S jedním dítětem se to rozhodně uhlídat dá.

Máme kocoura. Když jsme čekali první dítě, říkali jsme našemu velmi rozmazlenému kocourovi, že přijde další osoba do rodiny, která mu bude sloužit. Zatím naše děti do této role nedorostly, nicméně kocour na jejich výchově tvrdě pracuje. Zatím úspěšně dociluje toho, že jej (jediného) v naší domácnosti nechávají na pokoji a v podstatě si na něj netroufnou.

Když jsme čekali dvojčata, očekávali jsme, že kocour již ví, že přijdou..... Terezce jsme říkali, že si konečně bude mít s kým hrát. A myslím, že jsme ji v tomto nezklamali. Celý první rok sice nechápala, jaký rozdíl je mezi každým z dvojčat a jejími panenkami (zejména co se týče rozbitnosti a následků), od té doby, co děvčata začala lézt po kolínkách a začaly v tomto závodit, je to lepší, jak mít jedno dítě. Samozřejmě, že Terezka chce být i se svými vrstevníky či staršími dětmi, protože to hraní je jiné, než s mladšími sourozenci,... že si s Dvojčaty nechce hrát ve chvílích, kdy to potřebujeme, ale pokud na ni "neházíme" naše rodičovské povinnosti, ZATÍM TO FUNGUJE. Uvidíme, co bude dál.

A co kojení - kojte dál, kojte obě - pokud přes Váš pobyt v nemocnici starší dítě "kojení" nezapomene. Terezka si to chtěla později "vyzkoušet" a dospěla k závěru, že "jí" nic neteče. (Miminám přitom teklo.) Vzhledem k rozdílu věku asi budete kojit postupně, kojit se dá i zaráz, ale to jsem se já v porodnici nenaučila;naráz je kojím až teď, co se mi podařilo najít pohodlnou polohu pro nás tři - co děti umí pohodlně ležet na bříšku či být v polokleče.

No strávila jsem tímhle psaním více času, než jsem očekávala, ale snad Vám to bude k užitku. Vztahy mezi sourozenci hodně závisí na rodičích a všech lidech, kteří jsou kolem staršího.... Vzhledem k tomu, že manžel to umí více s menšími (protože nejsou tolik vzdorovité), než vyjednávat s naší svéhlavou Terezkou, někdy si říkám, že bychom měli (kromě kojení, které opravdu nezvládne) péči o naše děti re-distribuovat tak, aby Terezce nechybělo mé pozornosti a péče.

Moc zdravím a někdy mi dejte vědět, jak jste uspěla.


jana n.

novackova@sky.cz