Taky ve školce začínáme, zatím jednou týdně, a jsem očima "normálních" strávníků extrémista zdravé stravy. Přestože nemáme zatím doma alergiky, moje skoro tříletá dcera ještě neměla (kromě těch pár návštěv ve školce) bílý cukr, bílou mouku, vepřové a kuřecí maso (jíme jen nepatrně krůtího=1x za 14dní asi, rybího, sem tam OCHUTNALA =1x za půl roku jiné opeřence či hovězí a králíka), minimum průmyslově připravených potravin - vařím z potravin základních.

Přesto si myslím, že se z jídla nemá dělat složitá zaležitost, neřku-li dokonce věda! Jídlo je potěšení, dar, prostě mňam a basta. Nikdy jsem to příliš neřešila, nečetla literaturu, prostě jsem takhle vyrostla a "normální" strava mi nechutná. Tak nějak selským rozumem jsem dospěla k tomu, že dětem poskytuji to nejlepší, když dostanou poctivou domácí stravu. Bohužel se na "české kuchyni" - té jídelnové, drasticky podepsala socialistická éra a posléze ji dodělaly výdobytky kapitalismu - reklama a zářný vzor USA zosobněný MacDonaldem... Tedy hlavní složky stravy = maso, všudypřítomná bílá mouka, ztužený tuk a cukr (dokonce i ve slaných jídlech!). A když to navíc dlouho vydrží, složitě voní a je to barevné a pěkně zabalené... To zajistí populární éčka :-). Nejžalostnější je současný trend zdravé stravy, který lidem reklama přetvořila na bonbóny "bez tuku", úžasně obarvené a oslazené a ochucené šťávy "bez konzervantů", muslityčinky s delším seznamem éček než obilovin, "šestizrnné" rohlíky (kupované tmavé pečivo je kapitola sama pro sebe, přečtěte si někdy složení a rádi se vrátíte k bílému :-)... Prostě představa zdravé stravy "znáte z TV".

Jídelníček v naší školce:
-dopolední svačina = bílé pečivo s pomazánkou (základ bude jistě margarín, často s uzeninou - šunková pěna apod.)
-oběd = dvakrát týdně vepřové!!!, 1x filé nebo kuře, 1x hovězí a konečně to nejlepší, vegetariánské jídlo, které ale bohužel většinou znamená sladké = vdolečky, nudle s mákem a cukrem, a podobně.
-odpolední svačina pro vytrvalce je to nejlepší = chleba s medem, nebo jogurt, ovoce, dokonce údajně občas již zmíněné tmavé pečivo.

Paní ředitelka ve školce si stěžuje, že děti vůbec nejedí zeleninu, tmavé pečivo, že se právě oni jakožto pedagogové cítí být zastánci zdravé stravy nepochopení rodiči a dětmi, které mají nejraději špagety s kečupem a vepřový řízek. A naprosto jí věřím. A nechci, aby byla Táňa v kolektivu za exota, třeba tím, že bych ji vodila na obědy domů. Nechci personálu přidělávat bůhvíjaké starosti.

Na druhou stranu. Táňa je hodně zdravé dítě, troufám si tvrdit, že zdravá strava zdraví buduje, i když jsme už po několik generací vystaveni velkému vlivu prostředí, všudypřítomné chemie, atd. A co s ní udělá denodenní stravování ve školce? Cukr, standardní suroviny všelijak chemicky ošetřované a upravované, tuny bílé mouky a chemicky zpracovaných tuků, skokem zvýšená spotřeba masa... I bez toho je začátek školky nápor na imunitu. Mám z toho těžké srdce a nevím, co dělat.

Snažím se podporovat personál školky v jejich "boji za zdravou stravu". Časem snad budu moci i opatrně poskytnou základní informace, i když vím, že si české kuchařky neumí představit, že tmavá mouka je úplně stejná, jako bílá (nemluvím o tom, že je dražší a rychleji se kazí, mluvím jen o použití). Snad poprosím, jestli by Táně nedávali vepřové maso - aspoň ne dvakrát týdně. A podobně.

Věřím, že finanční důvody se přeceňují. Spousta rodin, které se stravují jako my, jsou rodiny chudé a skromné. Stačí dostatek vynalézavosti. A v Čechách se jídlem stále velice plýtvá. Na přebytku a velkých porcích se shodne socialistická i "spotřební" kuchyně. Ale chápu, že to je utopie, aby kuchařka ve školce studovala zdravé kuchařky. Snad postupně přibude rodičů a dětí zvyklých na zdravou stravu a školky se pak přizpůsobí, minimálně bude domluva snažší.

Jsem zastánce mírných metod, povídání, bez urážek a nepochopení. Všichni se snažíme dávat dětem to nejlepší. Ale bojím se, že mě časem "mírumilovnost" přejde, když přijdou zdravotní problémy dětí. Bohužel, v Liberci není na školky žádný tlak, protože je moc dětí a málo, zoufale málo míst ve školkách. Tedy já musím být ráda, že jsme se do školky dostali a můžu do práce. A vymýšlet si se stravou? Myslím, že nemám šanci.

Čeká nás těžší úkol. Včera jsem zjistila "domácím pokusem", že mladší roční dcera bude možná alergická na mléko. Má velmi prudké alergické reakce. Ještě nevím, na kterou složku mléka to bude a co to přinese. Doufám, že bude moci do školky chodit. Ale k "nemocem" jsme obecně tolerantnější než k jinému názoru, že? :-)