Taky máme v rodině takového mamánka, je to bratr mého muže, je mu 32 a stále, žije u rodičů...bohužel jej citově vydírají tím, že jsou nemocní (běžné projevy stáří) a když se jeho bratr (můj manžel) odstěhoval tak daleko (120km) musí se o ně postarat a dochovat je.Mrzí mně to hlavně kvůli manželovi, protože bratr mu vyčítá, že utekla jemu rodiče nechal na krku. Naše rady at se odstěhuje, a zařídí si vlastní život nebere na vědomí. Přitom rodiče jsou plně soběstační,otec sice po infarktu, ale v pořádku. Jenže se nemohou smířit s tím, že by byli sami. A tak švagra neustále kontrolují, komandují a chovají se k němu jak k malému dítěti-máš kapesník? vem si čepici!Kam jdeš?...apod. U nás si pak stěžují jak je nevděčný, že to neocení a hádá se s nimi. On nám pak zase žaluje jak ho oni omezují. co s tím?