Ráda bych tě podpořila, miminko je nádhera a zázrak, ale fakt nevím, co říct... Moje sestra si takto nechala třetí dítě, a manžel jí to dal sežrat v těhotenství jak se jen dá, naschvál jí s ničím nepomohl, ani když jí bylo zle, celou dobu se s ní vůbec nebavil, no hrůza, doslova ji šikanoval, a pak se stejně rozvedli...a to dítě je velmi problematické, díky těm nervům co matka prožívala, hrozně jí "zatápí", oba jsou teď málem případ pro psychiatra.
A já si to od té doby schytávám od celé rodiny, protože jsem jí tenkrát řekla, ať na potrat nejde, když mi brečela, že to dítě má zabít, já na něm byla a dodnes mi z toho není dobře, a teď jsem prý ten kdo to zavinil...
Ale vždycky to nedopadne takto, neboj!
Asi by se ale rozvedli i tak, ale bylo by o jedno nešťastné dítě míň.)

Snad manželovi dojde, že vás takové štěstí, až budete mít všechno vyřešené a zaplacené, už taky nemusí potkat...prober to i se svými rodiči, jesti by tě podpořili a případně pak i pomáhali, sestra bydlí strašně daleko, tak byla na všechno sama a my jí pomoct nemohli, ani teď nemůžem...a neboj, ono to dobře dopadne!!!!