Všechny naše deníky

Tak mi Helene dohodila babysitting. Je fakt, ze vecer nemam co na praci, ale rada se ponorim do horke vany a ctu si se zahrabosim do pelisku, tak ze z podperiny kouka maximalne vlasek a necham se uspavat Stingem ci jinou relaxacni hudbou. “Jak to delas, ze v 10 hodin spis?” se me tuhle zeptala. Hlidam deti, co jinyho. “A to je to tak unavny?” unavny ne, ale znicujici, hlavne, kdyz se jim clovek venuje naplno, lita s nima kolem baraku, nebo v parku prohani kachny, ktomu jeste zvladne uvarit 2 jidla pro 6 lidi za den a neco malo poklidit. To se pak pinka ;o) K tomu jeste pred spanim chodim plavat nebo se vypravim se svetylkama na kolo.

Tohle utery jsem naplanovala naprosto dokonale. Bojovy ukol prozkoumat rovinky jihu a pak od 9 cucet na bednu – Men in Black II stoji za to a kort kdyz mam k tomu tunu vlastnich tricek na zeheni. A ejhle. Plan zkrachoval. Na kolo jsem vyrazila, ale jen 45 min a pak jsem se fofram premistila o dva domy vedle a nafasovala 4 deti. Dve slecny 10 a 11 let a dva prcky 6 a 3 roky. Prectes nam pohadku?... 3!!! Jasne treba 5 – ni nahodou! Prelouskala jsem jim cervenou karkulku, zahrala si spolecenskou hru s holkama No Panic! Ulozila a premistila pred France 2 a pred obrazovkou plnou mimozemstanu protahovala svoje svaliky, ktery to po mesici potrebovaly. Dobry nechat se platit za koukani na TV :o)

K teto rodince chodim odedneska pravidelne, v pondeli a ve ctvrtek od 17:30 do 19:30. Sice se nekoukam na TV, ale pravidelny prijem financi se vzdycky hodi.

Jeste ve strucnosti popis rodinky:

Tanquy 3 roky: rozmazlenej prcek, kterej neumi mluvit potichu, ale vzdycky se s nim da neco delat, rad kresli a raje “fotbal”. Je hodne divokej, ale i pres to relativne v poho. Nevymenila bych ho za Hilaire.

Cesar (v listopadu mu bude 6): dost slusne vychovanej, ale i tak dost ... no jak to rict ... neumi se na nic dlouho soustredit, tak 5 minut max. Je to velky fanda Spidermana, Badmana, Zora a tak.

Diane (bude ji 10) celkem v pohode, takovej andilek s dablem v tele. Na jednu stranu dost mirna, ale jakmile se dostane do hadky ci rvacky s klukama stoji to za to. Hraje na housle.

Marine (11): o ty ni nevim. Jen ji pomaham s AJ a obsas si s ni neco zahraju. Spis ona mi pomaha zvladat ty dva prcky.

Claire: je ji kolem 40, nepracuje, ale dela homadu veci, hraje na housle, chodi na golf ci tanis a deti si nechava pravidelne hlidat. Na 1. pohled byste ji rekli kolem 30.

Jerome: pracuje – netusum, co dela, ale evidentne mu to vynasi; je mu 45. Videla jsem ho zatim jen jednou

Uz ani nevim jak se dostal kontakt na me k jedny slecne, co studuje na vinarskem gymnaziu. Ze prej konci praxy a ze to jde s kamosema oslavit. Proc ne, aspon poznam nejaky lidi z Beaune. Jo jenze v ten den jsem byla jak prastena palici a posledni, co se mi chtelo, bylo jit nekam mezi lidi a po celou dobu se krecovite usmivat. Po dost narocnem dnu jsem se tedy nachvilku nalozila dovany, ale jeste pred tim zavovala Aurelie, ze prijdu pozdeji.

Vydala jsem se tedy na misto srazu, do jedne radoby stredovake hospody. Nechala jsem se zlakat belgickym pivem. Ne ze by mi mistni vino nechutnalo, ale... jednak nic nez vino se tu nepije a pak vecer a rano je to tu citit zkvasenym vinem; takze se staci 2x nadechnout a jste na mol;o)

Myslela jsem si, ze ty lidi budou mladsi nez ja, kdyz jsou na gymlu, ale bylo tomu tak jen z pulky. Slecne a dalsim dvoum bylo od 21-23 let a zbylym dvema 25. Vsichni naprosi pohodari. Dali jsme si tam neco k jidlu. Jidlo nam prinesli na drevenych talirich a jednomu klukovi dokonce brambory zapeceny v kosti.

Ve finale jsem byla rada, ze jsem stravila vecer ve stejne stare spolecnosti a ne s detma ;o)

Jesto porad toho nemam plny kecky, ale tesim se domu. No jak na co.Tady je to vsechno tak jednoduchy, o nic se nemusim svym spusobem starat, mam auto, nakupuju, cokoli chci, proste az moc velka pohodicka. Na druhou stranu si asi pri tom vsem poradne neuvedomuju, jakou mam vlastne zodpovednost, kdyz vezu 3 deti v aute, nebo kdyz ty dva prcky necham pobyhat kolem rybniku.

Kdyz uz jsem u toho rybniku, dneska jsem byla zase s Hilaire a Anthelme v parku, jak tam jsou ty kachny, srnecci, minikozy a tak. Nejdriv jsme suchym chlebem nakrmily hladovou zver a pak jsem dala klukum susenku “nechodte blizko k ohrade, nebo vam to ten beran sni”. Co myslite, Hilaire sned susu jako prvni a zacal pobihat kolem a Anth ho samozrejme zacal napodobovat. Zastavil se u ohrady, susenku v ruce a v oka mziku susenka se misto v Anthove uce nachazela v beranove tlame.... Meli jste slyset, jak Anth narikal. “spapal mi susenku:o( ale nebrecel. Vedel moooc dobre, ze jsem mu pred tim rikala; at k ty ohrade nechodi.

Od minulyho tydne vysi na vstupnich dverich do skolky velky napis: POZOR VSI!!! Pravidelne tedy prohlizim Hilairovi hlavu a nic. Na jednu stranu zklamani, na druhou oddych, ze se nemusim schanet po difusilu popr mu delat octovy zabaly vlasu na noc.

No a dneska tak cesu Ali a koukam, ze ma hnidy. A zaclo odvsivovani, ostovy zabal, vymena povleceni, vyvareni kartacu, vyprani gumicek, celenek, sponek a tak.

Aby toho nebylo malo, od Ali si pravidelne pujcuju kartac (nepoucila jsem se z tabora, to asi proto, ze jsem ty vsi od deti nechytla) a jeste Ali pujcuju svoje skripce do vlasu – sup s nima do vrouci vody. Tak me hlava zacla preventivne svedit taky. Zatim ty mrnavy potvurky nemam a doufam, ze je ani nechytnu. Helene ani oba prckove vsi zatim nemaji a to ze by se usadili na Benove plesate hlave je dos nepravdepodobne. Ali je tedy nestasna, ze je sama v rodine zavsivena...

To, ze jsem se tu clenem jakehosi MTB klubu, uz vite. Pokud se pocasi nezblazni, tak se jezdi kazde utery vecer (toto utery naposled, protoze se brzy stmiva) a nedeli dopoledne. V utery jsem se se tedy vydala na misto setkani a koukam nikde ani noha. Za chvilku se z auta vyhrabe jeden typek i s kolem – Jerome a hned po nem prisvisti Quintin. « Kde jsou vsichni ? » « Nevim, jsem tu uz 10 minut a nikde nikdo ». Po kratkem telefonatu zjistime, ze se v utery uz vlastne nejezdi. Nevadi, vyrazime ve trech na nejblizsi kopec. Super vystup a rychlej sesup dolu do udoli. Skrabem se na protejsi kopec, abysme pak mohli dat jeden sjezdik – fuj: uzkej, vymletej od vody s uvolnenejma sutrama... nechci se zabit a tak radej kolo vedu. Prirovnala bych to ke sjezdu Velka Moira v Mostu, jen uzsi a kratsi. Pak se teren uz jen houpal, zadny extremni sjezdy nebo vyjezdy, proste pohodicka. Kdyz se zacalo stmivat, jen jsem konstatovala, ze v seru spatne vidim. Prej mam jet za tim, co jede prede mnou. Jo, proc ne, sinem si to celkem rychle uzkou cestickou po vrstevnici mezi keriky a najednou nevidim nihoko pred sebou. Jedu dal v domneni, ze cesta vede rovne. A ejhle, ona zahyba, jenze to uz lezim v keriku a snazim se z neho vymotat. Po par km jsme na silnici, zapiname vsechny svetla a rychlosti 40km/hod klesame do Beaune.

Byla to fakt super vyjizdka. Dost rychla, protoze se cekalo jen na me, ale ne moc a 30 km od 19 do 20:30 bohate staci. Tak snad zase nekdy.

Tenhle tyden se nestalo nic zvlastniho. V utery jsem byla na kole, ve stredu s prckama v parku. Park je pro me vzdycky odpocinkovy misto. Kluci si hrajou na hristi, ktere je dost zabezpeceny a ja mam klid.

V patek jsem vyrazila na kolo. No teda spis na pruzkum mistnich rovinek. Vydala jsem se na vychod po silnici D20 15 km porad rovne a pak po ty samy silnici zpatky do Beaune. Skoro zadny auta, rovinka, misti mirne, ale opravdu jen mirne klesajici nebo stoupajici. Idealni pro najizdeni objemu. Nevim, jak to delam, ale mam smulu na psi. Prvni vikend me chtel zakousnout bigl, tuhle nedeli (2.10.) se za mnou vydal malej bilej terier. Vrcel tak hlasite, ze se mi podarilo na rovince zrychlit z 25km/hod na 50km/hod a ujizdet o 106. Hnapal po bote a pak po zadnim kole a ve finale se mi podarilo mu ujet – uf. No dneska si to projizdim vesnici a uvazuju, kde se otocim. Najednou se proti me ze vrat vyriti doga krizena s vlkodavem. Zasmykuju zadni kolo, nahodim 45 km a tocim nozickama co to jen jde. Nemusim se ani ohlizet, abych sjistila, ze to zvire si vesele poklusava vedle me a evidentne z toho silenou radost. V protismeru se najednou zastavi auto a pan z otevrenyho okynka krici na psa:”Idiot! Rentre tout de suite!” Pes pana poslech, otocil se a poslusne klusal zpatky do visky. Az budu mit chvilku vic casu, prectu si diskuzi na Bike-foru o nejakem tom ucinnem antipsu.

Sobota – zase krasny den. Dopoledne byla takova mlha, ze by se dala krajet, ale hned po O se udelalo kraaasne, tak jsem vyrazila na kole na severo zapad. Po silnici D970 jsem slapala 13 km do kopce (Beaune 253m/m – vrchol kopce 564m/m) a pak 2 km z kopce do vesnice Bligny s. O. Tam jsem se dala na sever po D33 udolim ricky Ouche az do Pont d’Ouche (322 m/m). Naaadhera. Opravdu uznasna cesta, temer bez aut. Skoda, ze jsem si nevzala fotak. Ricka ma umele klikate vyhloubeny koryto a kolem ricky jsou pastviny a stada krav. Z Pont smer zapad vede sluzny dokopec – pro zmenu. Tentokrat jsem mela cele udoli jako na dlani. Je to neco uzasneho videt nekonecne lany poli. Ve vesnici Becoup jsem pokracovala dale do kopce (D18 – 473m/m) az na krizovatku silnic D18 a D2. D18 jsem opoustela ve vysce 569m/m a od tud uz jen klesala pres Bouilland krasnym udolym reky Rhoin az do Beaune. 62 km za odpoledne. Opravdu to stalo za to.

Kdyz jsem vecer prijela, v ten samy moment se vratila Helene s Ali z nakupu. Byly vybrat vysoke boty pro Ali, ale nesahnaly nic za rozumnou cenu. Nabidla jsem Ali, ze s ni zajedu na kole do Lecler a ze po nejakejch tech kozackach podivame. Jen co tam vstoupime, Ali si na sebe navlikne sileny boty, ktery se ji hrozne libej – viz foto. Otocim oci v sloup, ale pri pohledu na cenu 12€ ji nabidnu, ze teda koupim, ale ze kdyz se mame nebudou libit, tak je v pondeli vratime. Ze jo. Doma nikdo nic nenamital, podekovali mi, ze jsem tam s Ali zajela a dali mi tech 12€. Ali je zase o neco radsi, ze jsem tady, a srasne rada, ze ma vysoky boty.

Nedele – stejny zacatek dne jako v sobotu, mlha a pak hezky. Naplanuju si krasny vylet od oka 65 km, sednu ve 14:30 na sveho ore a vydavam se – tentohrat i s fotakem – na cestu: Beaune – Savigny – Pernand (D18 – 569m/m) – Bruant D25 – Chevanes – Collonges – Bevy – Etang Vergy s nadhernym kostelikem ze 14.stol a malou terenni vlozkou, Chamboef, od kud po D31 klesate nadhernym udolim a projizdite tunelama mezi skalama. Uzasny. Nechtelo se mi moc stavet, ale neodolala jsem a na jednom parkovisti jsem si dala pauzu na obleceni se a na nafoceni. Krajina je tu opravdu rozmanita. Od vinic s borovicema na vrskach s velmi suchou zeminou, pres klasicky lesiky, co jsou v Brdech az po skaly. A to vsechno na par kilometrech. Od parkoviste jsem jela do Gevrey Ch. – vyblejskla tamejsi hrad a od tud pak silnici Des Grands Cru az do Beaune. Cely tento vylet mel do 65km hooodne daleko. 5 hodin v sedle kola a navrat domu za setmeni li hodilo 86 km. Krome stehen me boli zadek a chudak kolo ma z toho nekonecnyho jezdeni z kopce v haji zadni spalky... Uz ted se tesim na dalsi pruzkum okoli, ale tentokrat vyrazim o neco malo driv.

To byl zas vikend ! v sobotu bylo osklivo. Cely den lilo jako z konve, takze muj plan vydat se na kole na vychod jsel zavrhla hned pri prvnim pohledu z okna. Deti me vzbudili UZ v 7:15, snazila jsem se jeste chvilku zaspap, ale neslo to. No nic, treba mi naladu spravi dobra snidane. Po snidani Helene navrhla, ze pujdem behat. Proc ne, venku sice padaj trakare ale nic jinyho na praci nemam. Helen chodi behat k jednomu rybniku, ktery cca 8 km od domu. A ze tam jedem na kole. Jo jeden okruch kolem rybniku, na to jsem tak tak zvedava a misto na kole se tam vidavam po svych. Obehneme jednou rybnik – 7 min a ja pak bezim zpet a Helene za mnou na kole. Jeste ze mam s sebou nepromokave veci na kolo. Navlikla se jsem se do Canardu s dlouhym rukavem a vesty, co jsem zabavila Petovi a ani jsem nepromokla.

Odpo uklizim ve svem pokoji a peru a zehlim svoje veci. Venku je porad hnusne a tak nabidnu Ali, ze ji s jeji kamaradkou Elois vemu do bazenu. To jsem nemela delat. Elois vubec neposloucha a ja najednou koukam a ona si vesele plave na hloubce. Je dobry plavec narozdil od Ali ale mohla aspon rict, ze plave na hloubku. Jinak vse probehlo v poho. Jen co se vratime, zacne me bolet v krku – ajaj. Nadopuju se ceckem, hodim do sebe konev pruduskoveho caje a pomaham Helene s pripravou vecere, ma prijit asi 5 lidi a tak je porad co pripravovat. Uderem 8. se pred brankou ukaze 1. host a hned zanim dalsi 4. Sami vysoce postaveni lide, jako majitel jedne z nejvetsich vinnych spol, nebo sef personalniho jine spol, co ma pod sebou 700 lidi a tak.

Povidalo se a pilo – co jineho nez nejlepsi Burgognska vina – a jedlo a najednou byla pulnoc. Me se klizily ocicka a nebylo mi zrovna nejlip. Hura do pelisku, snad mi bude v nedeli uz dobre.

Probouzim se kolem 9. v krku me neboli – zazrak! Malinko se protahnu, protoze me ze vcerejsiho behani boli cely clovek, a jdu snidat. Venku uz nepsi a vypada to, ze by mohlo vykouknout i slunicko. Dopoledne vesmes nic nedelem. Hraju si s Ali nebo si ctu. Po obede (zbytkach ze vcerejsi vecere) se zachumlam do pelisku a spim az do 4. Probouzi me slunecni paprsky a ja jsem v okamziku v cyklisickym a uz si brazdim vinicema na kopecek a po kamenitych cestickach vyletnickym tempem. Vsude to tu voni zkvasenym vinem. U nekterych vinic se zastavim a trham neobrane hrozny. Je zvlastni, ze krozny z jedne vinice chutnaji uplne jinek, nez hrozny z vinice, co je o par metru dal. Fouka silenej vichr, ale jde to. Prece nebudu zalezla v brlohu celej den.

Po navratu domu me do nosu prasti vune palacinek – mnam! Rychle se osprchnu a jdu pomahat. Smazit palacinky pro 6 hladovejch krku neni prochazka ruzovym sadem, jeste ze tu maj takovej genialni pristroj, kterej najednou dela 6 palacinek! – jen o neco malo vetsich nez nase livance.

Den je u konce a od zitra to zacne nanovo.  

Pondeli:

Rqno klasika, doprovodit deti do skoly. Nejdriv Ali a pak Hilaire. A ejhle, pani ucitelka nedorazila do skolky z vaznych rodinnych duvodu. To bude den, dva prcky na krku bez chvilky volna :o( ajaj.

Velkou oklikou jsme sli pro chleba, abych je spon trochu utahala. V poledne dojit pro Ali, neco malo k obedu, ulozit prcky, poklidit a jen co mrnousove vzbudi, sup s nima do auta se spoustou susenek a v oka mziku se premistit do domu deti. Konecne  klid!!! Oba kluci si hrajou aniz by me postradali a tak si na chvilku sednu. Neco malo pred 6. hura domu a fofrem do bazenu. Tam ani noha a tak jsem uzivala 25m bazenu. Vecer jsem spinkala, jak mimco.

Utery:

Dalsi dost hektickej den, ale v poho. Vecer jsem sla na kolo s tema samejma lidma co v nedeli, jen nas bylo trochu vic – 15. Jedna slecna mela moooc pekny kolo: Giant s karbonouvou zadni stavbou na xtrku a v karbonu sbad vsechno. Kolo pry vazi 9.5 kg. Jo slecna je 10. v krosu juniorek. Pohoda. Sef vypravy hned na zacatku 2x pichnul a kdyz jsme se vraceli – za tmy, jen se 3 svetly (mela jsem svoje lampicky :o) tak se jeste jednomu klucikovy podarilo o sutr rozervat pneu.

Streda:

Pohoda jazz. Rano klidek, poradne jsem se prospala. V poledne jsem sla s detmi do knihovny, dost sileny, ale dalo se to. Odpoledne prisla Aliina spoluzacka, ktera mi krasme pomohla zabavit vsechny deti. V 5 jsem odvezla Ali na lezeni a jela s detma do domu deti. V 6 domu. Vecer zase bazen. Tentokrat nas tam bylo vic. Koupila jsem si permici – 10 vstupu 12 €

Ctvrtek – dnesek:

Rano jsem hodila deti do skoly, vratila se s Anthelme domu, hodila ho do sedacky na kole a pelasila na postu, pro chleba a zp. Doma jsme pak spolecne vyluxovali a skocili pro deti. Po obede jsem je ulozila a poklidila hraci mistnost a jidelnu. Jidelnu uklizim kazdy den. Zabere to tak 10 min. Odpoledne prselo, tak jsme nemohli na zahradu a tak jsme hrali loutkovy divadlo. Sice nemluvim, ale aspon jsem ty dabliky zabavila.

Vecer jsem byla na schuzi ohledne ½ maratonu, co se tu v pulce listopadu porada a ja bych mela pomahat pri organizaci. Bylo krasne a tak jsem se v rychlosti objela mesto, vratila se domu a vypuckovala kolo. Joo, v pondeli jsem si totiz koupila krasnou pumpicku a flasky na kolo (nekdo mi je pred odjezdem vyndal z ramu) a nechtelo se mi novou cistou pumpicku davat na spinavy kolo.

Tak pisu, jak jsem slibila. Odpoledne jsem byla v tom MTB teamu a dobry. Sef konstatoval, za mam dobry kolo a popsal mi, jak probiha jejich vyjizdka. Podle jeho popisu se to podoba srazu B-F. Rano se vyjede, v poledne se stavi na obed a odpoledne se vraci z5. Uz se na me netvaril tak kysele jako po telefonu a slibil, ze na nedeli obdetelefonuje par slecen, aby mi nebylo smutno. Moooc se tesim. Konecne par lidi v mym veku. Taky se tesim na pondeli do bazenu. Ne ze by mi tu chybel pohyb, ale... Zitra jedu na celodenni pruzkum okoli se svacinou v kapsickach :o) Udelam par fotek a smibuji, ze je v nejpozdeji v nedeli hodim na web.

Ptate se me, co mam vsechno na starosti. Neni toho malo, ale da se to vse v pohode zvladat. Rano kolem 8. detem otevru okenice, ustelu a uklidim stul po snidani a sama se nasnidam. V 8:40 odchazim s celou smeckou do skoly. Nejpv doprovodme Ali pred skoli, pak Milu do skolky a s Anthelme zustanem chvilku pred skolkou na hristi. Pak jdem velkou oklikou koupit chleba. Domu se vracime kolem 10:30, pripravime neco k obedu, dame si svacu a rajeme si. V 11:50 jdem pro zbytek smecky, smecku nakrmim. Po obede si v klidu hraji v pokoji a my starsi mame dost casu se taky nasytit. Prckove jdou kolem 13. chrnet a tak neco kutime s Ali a ve 13:40 jde Ali zpatky do skoly. Nez se prckove zbudi (spi tak do 14:30-15:30) mam dost casu delat co chci. Jen v utery a ve crvrtek mam v rozvrhu uklid prizemi a patra. Jeden den v tydnu bych mela zehlit. Je toho malo. 15 min u TV mi na to bohate staci.

Streda je trochu jina. Pracuju dopoledne nebo odpoledne. Zalezi na dohode. Deti nejdou do skoly, ale da se to zvladat. Tuhle stredu jsem s nima byla cely den a dalo se to. Koncim kolem 17-17:30. Zase zalezi.

Mile me prekvapil pristup k detem. Nikdo na nikoho nekrici, nezvysuje hlas, maximalne se neco 2x-3x zopakuje. Takze do Karen v USA to ma hooodne daleko. I pristup k uklidu je jiny. Proste se uklizi prubezne – nadobi, hracky... a vetsi uklid je jednou tydne. Jo jen pod stolem v kuchyni se zameta po kazdem jidle.

Jsem tu par dni a mam dojem, ze tu jsem vecnost. Vsichni jsou neuveritelne mili a vstricni a citelka ve skolce mi dokonce nabidla praci asistantky – stacej mi 3 divosi, nemusim jich mit 20 ;o) Benoit – hlava rodiny se rozhodla mi tu najit praci. Takze kdybych se navratila, tak vite, kde me hledat...

V sobotu (25.9.) jsem se vydala na 1. poradny vylet po okoli. Nechtelo se mi jen tak jezdit a tak jsem si dala za cil mestecko Arnay vzdalene cca 35 km od Beaune. Jo, cil pekny, ale jaksi jsem nemohla najit tu spravnou silnici a tak ½ hodiny bloudim po Beaune a kdyz toho mam dost, zalezu do Intersportu juknout se na pumpicky. Ceny jako v CR. Vyhlidla jsem se jednu kraaasnou karbonovou, ale stala 12.50 a ja mela v kapce necelych 10€. No nic, vrqtim se pro ni vecer nebo v pondeli. To ze mam problemy s kolem – konkretne s patkou a tak jsem oslovila tamejsiho mechanika. Odmontoval patku a zhrozil se, kdyz videl ztrzeny zavit. Odkudsi vytahnul patku novou a behem chvilky ji tam mel namontovanou. Jeste zeridil prehazku, trochu presmyk a maznul retez a ja mohla jet. Cely me to stalo jen 10€. Hlavni je, ze to jezdi a ze prehazka neleze do dratu.

Kdyz jsem vylezla z InterSportu, narazila jsem na bandu starsich siklistu a cyklistek a tak jsem se pridala k nim. Do rovinky to tu ma hooodne daleko. Jenom s nima jsem nastoupala kolem 600m a cestou zpatky tak 800. Ale je to tu krasny! Krome vinic jsme jeli kolem 2 starych lomu na sutr a asi 5 zamku ze 14-16. stoleti. Nadhera.

Kdyz si to takhle ficim domu z jednoho kopecka asi tricitkou, najednou za sebou spozoruju psa – bigla, jak bez jakychkoli vetsich problemu se za mnou riti. Co riti, on me predbiha a najednou si mi stoupne pred kolo, zastavi, vytasi tasaky a vrci. Ani nevim jak, stojim tvri v tvar zakernemu psovi, klepu se hruzou a vypustim se sebe jakysi skrek. Tento skrek me asi zachranil od zavenim zakernym biglem. Majitel si ho zavolala a ja nahodil takovy tempo, ze muj pulsmetr ukazoval 190. Dokonce verim i udaji max. tep 236. Myslim, ze v tu chvili, kdy se na me ten zly pes vrhnul, moje srdicko dostalo sok. Pokud vide o nejakem ucinnem antipsu, dejte vedet. Az budu mit vic casu = az bude osklivo, prectu si debatu na Bike-foru.

Nevim, jak v CR, ale tady jsou tropicka vedra. Vcera jsem jela s jednou flaskou (75dcl) a nestacilo mi to. Cca po 40 km jsem musela zastavit ve stinu, u jednoho nadherneho hradu La Rochepot, odpocinout si ve stinku a pozadat dedu, co prave kropil zahradu o vodu. Vsichni tu jsou oprvdu mili, takze jsem vedela, ze zizni neumru.

Najela jsem 70 km za 3:15 – sneci tempo, ale zatim to tu neznam a porad cucim do mapy. Do Arnay jsem nedojela. Uz ted se tsim na pruzkum mistniho  terenu.

Mam maly problem, nemuzu stahnout fotky, takze jejich umisteni na net se malinko opozdi.

Nechci vas moc otravovat, tak strucne.

Vcera vecer jsem byla s Ali v kine na filmu asi pro deti (Charlie a tovarna na cokoladu). Silenej film, ale o to nejde. Jen jsem koukala, ze mi rodice sverili dite i s autem a jed tam autem... pohoda. Brzy si zase zvyknu na auto.

Dneska jsem byla na kole v terenu. Nic moc. Suchej kamenitej teren. Vubec ty moje pneu nesedi na tomle terenu. Dokonce se mi podarilo se krasne smotat. I kdyz se to nezda, je tu dost kopcu. Dnesni prevyseni podle sefa vypravy bylo 750m. Dala jsem 36 km jeste snecejsim tempem, nez vcera. Snad se naucim jezdit a na tomhle.

V utery jedeme zas.