Všechny naše deníky

Tak my ještě nejsme ve fázi "jaké to BYLO" - prožíváme to právě teď. Takže s odstupem téměř 6ti měsíců můžu říct jediné: je to hukot :-)) Prvních pár týdnů to byl prostě tajfun, kdy jsem měla pocit, že kolem mně všechno jen víří a já se snažím to všechno najednou pochytat a dát zase do pořádku. Nejtěžší ale byly stejně věci, na které se nepřipravíš, dokud to nezažiješ, protože se to prostě naučíš až vlastní zkušeností. Třeba jak rozdělovat pozornost mezi tři děti, které všechny chtějí 100%. Jak zvládnout své pocity, když vidíš, že nové děti těžce válcují tvé první dítě. Jak vychovávat děti, které tě zpočátku považují jen za nový personál. Jak zareagovat, když ti dítě pláče "já tady nebudu, já chci zpátky za mojí Janou". A tak. Ale teď už převažuje pohoda a legrace. Třeba včera se Nikýsek snažil zorientovat ve dnech v týdnu: Maminko, a včera bude ponděle, žejo? :-) A k večeři jsme měli "chroustíky se šunkou" (Terezka) :-) A dneska před spaním (s fotkou své oblíbené "tety" Jany v ruce) mi Niki poprvé řekl, že mě má rád a miluje mě a že mě ráno přijde podrbat na zádech, heč:-)

Na svatbě našich kamarádů přespáváme v hotelu. Niki nabízí Matýskovi a Terezce, že jim zazpívá ukolíbavku:

SPINKEJTE, SPINKEJTE-E
DĚŤÁTKA HOPLÁTKA
BUDE Z TOHO PLACKA-KA
A SPINKEJTE! VŠICHNI!
SEKETE, PEKETE, ETEKE,
KOSEKE NETE TETE!!!

Dneska se Matýsek SÁM OD SEBE PODEPSAL - chtěl si označkovat obrázek, který jsem mu kdysi nakreslila. Své dílo mi pak přinesl hrdě ukázat.

Bylo to odprava do leva, taky tomu chyběla některá písmenka, ale podpis

M T S K (v originále tedy KSTM)

mi připadá na tříletého caparta poměrně slušný výkon.

Sedíme takhle večer u táboráku, najednou Matýsek zakloní hlavu a z plných plic zavolá svou úpěnlivou žádost: "NEBÍČKO, NEBÍČKO! PROSIMTĚ, UKAŽ MI PÁMBUCHA!!!"

U Nikiho nastal před dvěma týdny docela zlom, najednou se začal spontánně tulit a pusinkovat mě, taky už tolik nezkouší hranice, takže je to teď mnohem větší pohoda (i když je mi jasné, že se nedá spoléhat na delší trvání, můžou to být jen různé vlny). Víc obav mám momentálně o Terezku, která právě neměla nikdy žádný vztah k nikomu dospělému a evidentně vůbec neví jak na to, její vztahy jsou povrchní a hodně účelové, řekla bych, že u ní celý proces bude trvat paradoxně mnohem déle než u staršího Nikolase. Jediný, na koho je fixovaná, je Niki, a to tak, že to splývá s její vlastní identitou, vše řídí podle něj a když ho nemá po ruce, tak je úplně ztracená, "zapomíná" dovednosti, které jinak zvládá (obléknout se apod) a je zmatená. Zase neměla problém se přesunout k nám, protože jí na nikom v KÚ nijak nezáleželo a Nikiho měla s sebou.

Niki: "Maminko, včera bude ponděle, žejo?"

Matýsek: "Pondělí, úterý, středa, čtrvtek, pátek, šestek, omastek, boty."

Terezka se při snídani ptá: "Uz je vecer, ze jo, maminko?"

Niki chce uplatnit své znalosti: "NENE! PONDĚLÍ!"

Tatínek s dětmi a Orionka s Davídkem a Sárou byli na procházce. Děti se začaly šavlovat klacky. Pochopitelně za chvíli byl slyšet Dádův křik: "Maminko, Nikolásek mi vypíchnul oko!"

Niki k Davídkovi přišel a kamarádsky povídá: "Ale já to nevěděl, to mi musíš příště říct, že tam máš voko!"

M: To byla taková pohádka a tam hožela žirrafa!
N: No, vona hozela a pak umzela úplně.
T:Úpuně umzela!
M: Bane, neumžela, vona pak vstala.
N: Jojo! Umzela! A pak vstala a udělala: Há!
T: Há, chichichi...
M: Vstala ta žirrafa a šla do metrra.
N: Nešla do meta, šla takle ťap ťap ťap.
M: Bajo, do metrra šla.
T: Bane, nesla! Nesla a nesla !!
N: A bydlely tam i zvízátka: lef, kydr, eště zebra...
M: No, a voni se pohádali a byli v takovým domečku.
T: Domecku...
M: A taky zpívali.
N: Nezpívali, ale tancovali.
M:Netancovali, ale hrráli.
T: Hele, mami, jak tancuju!
N: Nehráli!
M: Hrráli, jojo!
N: A voni se pohádali a spadli do vody.
M: A pak tam hožela ta žirrafa.

KLAVIĎO (T; kladivo)

ČERNEJ HULÍ (T; Carbosorb alias živočisné uhlí)

Motýl se jmenuje IMAJUNEL popřípadě AMAMUJEL.

KEPUČ (oba; Terezko, řekni ke- KE  a teď -čup ČUP, výborně a teď ke-čup KE-... PUČ!!!)

KYDR (N; tygr)