| Nana*81 | 
 |
(22.2.2012 17:52:44)
Dostaly se ke mně bližší informace o TPO a shledávám to děsivým, šokujícím, proslulý dokument Mámo, táto obejmi mne jsem nebyla schopná dokoukat, je to otřesný zážitek, považuju to za mučení (oběti TPO o tom mluví jako o "znásil"novačkách" a napadlo mne se zeptat, zda to nějak chápu špatně nebo jak se dá mačkání dítěte do vyčerpání nějak přijatelně vysvětlit.. Šokují mne výroky zastánců, že dítě s psychickou poruchou nemá svobodnou vůli a musíme rozhodovat za něj, je mi divné házet vinu za autismus a odcizení s dítětem na matku a její narušený vztah k dítěti, je mi divné mluvit o lásce jako o něčem, co se musí násilně implantovat do dítěte. V neposlední řadě mě zklamalo, že metody se zastává (a to její podoby ve výše zmíněném dokumentu) Michaela Mrowetz.
Co se to děje? Přijde mi to jako ten blud od Fugnerové (Naše dítě) ale horší. Divné je jak je to propojené s katolíky.
Neboi to má tak výrazné pozitivní výsledky, že tyhle etické problémy (láska z vynucení) lze pominout? Díky za názory, mně to připadá smutný
|
| Kalamity YANKA | 
|
(22.2.2012 17:57:06)
to me zajima...
u nas to zrejme neni potreba, moje dcery pevne objimaji me , ale slysela jsem na tuhle metodu zatim veskrze zaporne reakce...
jak se to dela a v kterych pripadech se to doporucuje?
to jako obejmu dite a drzim dokud neztichne?
nechce se mi googlit
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 18:17:26)
Yanko, doporučuje se to v mnoha oblastech. Objetí může trvat až několik hodin, rodič musí vydržet držet dítě, i přes jeho pomočení či pokálení, dokud se v jeho očích neobjeví třpyt lásky. Říkají, že i Vojtova metoda bolí, a že toto dočasné utrpení stojí za zlepšení dítěte ve vztahu k rodičům. Rodiče jsou padlí na hlavu (někteří a na stránkách Prekopové mají šílené dotazy( jak to, když dítě svírám, že se nevzpouzí, neměla bych přitvrdit?)
|
| Len | 
|
(22.2.2012 18:19:19)
No a proto je Vojtovka v nekterych zemich zakazana, ze jo. Jsou i jine nebolestive metody. Podle me je to tyrani a nevidim duvod, proc by to melo pomoct treba u toho autismu
|
| Kalamity YANKA |
|
(22.2.2012 18:31:53)
No fuj, to jsem etusila, ze je to az tak drasticky... jsem myslela treba par minut, ale do pocurani a pokakani????
to mi moc lecebne neprijde teda...
|
| Len |
|
(22.2.2012 18:33:30)
Me to prijde spis hodne zavadne nez lecebne. Specialne u tech autistu, naseho maleho hodi zpet jakkykoliv stress a to rozhodne neni tak vyrazny stres jako by bylo podobne ""objimani"".
|
|
|
| Binturongg | 
|
(23.2.2012 8:51:06)
Len - vojtovka nebolí. Děti se zmítají a zuří proto, že nechtějí být v dané poloze.
Můj syn dokázal vždycky čekat poměrně dlouho bez zuření, až mě to šaškování přejde a chechtal se u toho, správně reagovat začal, když jsem fakt vydržela...
|
|
|
| Arni | 
|
(22.2.2012 18:33:56)
A kdes to vzala, že vojtovka bolí? Byla jsem na ní x-krát a nikdy mě nic neblolelo, naopak, hned jsem se cítila po ní skvěle. Malé děti pláčou, protože prostě je jim nepříjemné být nahaté a že je stylizováno do jisté polohy, ale žádnou bolest nemá. Srovnání s metodou Prekopové je přitáhlé za vlasy, ta je drastická. Když jsem viděla ten dokument s autíkem, bylo mi fakt na zvracení, úplně na nic
|
| Girili | 
|
(22.2.2012 21:54:52)
Nevim, jestli vojtovka mimina boli, ale jiste je, memu velmi klidnemu a neplactivemu kojenci rozhodne neni neprijemne byt nahaty, ba prave naopak, a zadne jine cviceni mu nevadi a u Vojty place hned, ackoliv i mne se na prvni pohled jevi, ze by mu to neprijemne byt nemelo... A neni to naucene.
|
| Arni |
|
(22.2.2012 23:39:40)
No protože se mačká určitý bod, ale není to do bolesti, jen se stimuluje. Pláčou jenom mimina, protože se jim to nedá vysvětlit, že jde o cvičení
|
| KoproFka | 
|
(23.2.2012 0:07:52)
kecáš... brečí protože je to bolí....
zkus si silně mačkat jedno místo na těle několikrát za sebou - vytvoří se ti tam podlitinka, která bolí....
Jo, Vojtovka je dobrá pro ty, kdo ji opravdu potřebují.
Tvrdím, že třeba v Praze ji podstupuje úplně zbytečně 99% dětí a zoufalých maminek...
Moje kamarádka má naprosto zdravého chlapečka - nejprve cvičili preventivně proto, že byl maličko pozadu, pak zase, protože byl moc dopředu.... 
Kdyby ho nechali být, udělají daleko lépe....hlavně pro ní by to bylo lepší, nebyla na tom 2x psychicky a tohle jí úplně doráželo... tvrdím, že tohle byl jeden z důvodů, proč pak raději ukončila kojení (cca na 8 měs.), aby mohla brát antidepkáče...
|
| Binturongg |
|
(23.2.2012 8:54:13)
Mirko - cvičili jsme jen některé cviky, ale bolet nemohl ani jeden.
Akupresura někdy bolí, ale jen v určitých bodech - u dětí není primárním účelem způsobit jim bolest, to bych spíš považovala za chybu toho, kdo to dělá, nýbrž donutit je k "divnému" a nepřirozenému pohybu - tj. ke zmítání se zafixováním v určitých bodech a tím posilování svalových skupin.
Kdyby šlo o mačkání a bolest, stačí ta akupresura, nemyslíš? 
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 9:32:43)
Bin, já nesnižuju význam akupunktury a ani Vojtovky!
To ani náhodou!
Ale fakt si osobně myslím (a jsem i četla od "velkých", kteří Vojtovku cvičí) že to není příjemné.
Právě že nejde o jen o tu bolest, jde o to, aby se docílilo toho správného pohybu - a toho se u Vojtovky dociluje tak, jak se dociluje - tedy se tlakem stimulují body/místa na těle...
Určitě to není šílená bolest, ale příjemné to leckomu být vážně nemusí. Už když si vezmeš, jak často se kolikrát musí civičit a tedy ten který bod stimulovat - děti mají navíc daleko tenčí buněčné stěny než dospělý - ty podlitinky tam fakt budou, nervy se tím dráždí...jo a každý, i dítě, má různě vysoký práh bolesti...každý je jinak citlivý na nejrůznější manipulaci se svým tělem...
Já mám třeba práh bolesti celkem nízko - nevadí mi ani zubař, občas se někde bouchnu a vyjede mi na noze modřina - manžel se pak diví, co se mi stalo a já ani nevím, kde jsem k tomu přišla... on je na rozdíl ode mne takové bebíčko, spoustu zákroků třeba kvůli žaludku si nechává dělat hodně oblbnutý, když se řízne, skoro umírá...njn...
|
|
|
| Arni |
|
(23.2.2012 9:22:23)
Mirko, tvé názory jsou dosti mimo mísu. Na Vojtovce jsem byla mnohokrát, takže vím, že žádné podlitiny nemohou vzniknout a tvé výmysly jsou naprosto směšné. Nic o tom nevíš, jenom "kecáš"
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 9:39:46)
A fakt ti to bylo příjemné? fakt mě to zajímá - ten tlak není cítit?
Já s tím osobní zkušenost naštěstí nemám, ale vážně dokážu pochopit, že to pro některé lidi, nemusí být příjemné - o dětech nemluvě.
Já třeba vyloženě trpím u kadeřníka - ostatní ženy si to užívají a pro mě je to fakt nepříjemný zážitek, kdy cítím každý nervík na hlavě...
|
| Arni |
|
(23.2.2012 9:52:50)
Tak to máme podobně. Ke kadeřnici chodím minimálně, protože mě to prostě tahá. Minule jsem si nechala zastřihnout jen konečky a bolela mě hlava celý den. Tohle ale s vojtovkou opravdu nemá, co dočinění. Nedělej z toho takového bubáka, kterým opravdu není. To, žes tuto metodu nevyzkoušela a víc o ní nevíš, tě ale neopravňuje ji takto hanit, když pomohla mnoha lidem, dětem. To, že ji dnes pediatři bezhlavě předepisují, je věc druhá. A ano, mohu opravdu říct, že mě NIC, nic, nic nikdy nebolelo. Modřinu jsem opravdu nikdy neměla a že mi stačí zavadit o něco a hned ji mám. A vlastně pěji ódu na vojtovku a moji fyzioterapeutku, protože mě zachránila od operace páteře, výhřez dvou plotének!
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 10:00:10)
 jé, a já myslela, že jsem v tomhle exot
Páč jinak mám práh bolesti fakt spíš nižší - až na tu hlavu, tedy...
S tou Vojtovkou - no dyk právě, tam, kde je to potřeba! Psala jsem to tu přece několikrát!
Mě ale fakt vadí to, že ji cvičí téměř každý mimčo!
Ale pořád ještě nevím, jaké jsi měla ty pocity - neříkej mi, že ten tlak není vůbec cítit - to, co já jsem viděla, je docela silné tlačení - tedy když si vezmu, že ten "tlačený" je mimino...
|
| Arni |
|
(23.2.2012 10:19:42)
Nevím, jak můžeš vidět tlak. A koho jsi viděla mačkat. Pokud to byla matka, co si doma cvičila dítě, tak to také nejspíš mohla dělat špatně. Já jsem neměla nikdy nic zarudlého po cvičení, když jsem ležela na zádech, tak jsem dokonce usínala, vždy jsem si tam zároveň i odpočinula. Nehledej v tom nic, co tam není. Miminka to nesnáší, protože se jim nelíbí manipulace. Záleží na fyzioterapeutovi, jak to dělá a jak to další osobu naučí. Podle mě to nejde aplikovat po jedné ukázce, jak se to dělá, matka musí vědět proč který bod stimuluje a co tím docílí. Já jsem své dítě necvičila, ale viděla jsem na svém synovi stav páteře před a po cvičení a byl opravdu viditelný. Stačilo ho dvakrát pocvičit a zmizely mu všechny "bochánky", které tam měl. Preferoval jednu stranu a tak se nemohl asi vyhoupnout na kolínka. Poté už neměl nikdy s páteří žádné problémy, vyvíjí se dobře. Rozhodně z toho neměl žádné trauma
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 10:59:28)
NO tak já právě mluvím o tom, co ty mi potvrzuješ - a tedy, že vlastně každá mluvíme o něčem úplně jiném.
Spousta maminek cvičí Vojtovku se svými dětmi a podle mě je to z valné většiny zbytečné, a zřejmě to tedy možná ani neprovádějí úplně dobře.
A o tom já mluvím.
Ty a tvůj syn jste cvičili správně, protože ji s vámi vždycky civičila terapeutka - a tak by to mělo být.
Hlavně taky proto, že u vás to bylo kvůli nějakému problému, ne jen proto, že.... ale maminko, tohle on měl dělat už 14 dní a on to nedělá... tak budete cvičit Vojtovku... a pak zas... ale tohle by ještě neměl dělat... tak to ho musíme tou Vojtovkou zbrzdit...
|
| Budulínci | 
|
(23.2.2012 11:28:25)
Mirko,
píšeš tady o sobě jako empatické víle, ale to, co tady vypouštíš z pusy...
Srovnání PO s Vojtovkou...Vojtovka má prokazatelné výsledky. Srovnej výsledky po TPO? Máš je někde? Víš jak se bude Tvoje dítě cítit psychicky? Najdi si výpovědi na netu, jak se děti při PO cítily..
Když jsi tak empatická a vzdělaná v oblasti PO, jak je možné, že jsi ho aplikovala na svém dítěti sama? To jsi nedočetla až do konce, kde uznávaná doktorka píše, že nelze praktikovat PO na dítě po přečtení knih nebo zhlédnutí pořadu, že je musí provést zkušený terapeut?
Poznámka, že PO nepochopí, kdo má bezproblémové děti..já mám "problémové" dítě. Díky takovým odborníkům jako je Dr.P. jsem se k diagnoze autismus dostala až v 5ti letech. Do té doby bylo právě takovými odborníky mé dítě označováno jako malý tyran. Jsem ráda za své instinkty a rozum, že jsem ho objímala od dětství láskyplně a neznásilňovala, jak radí Dr.P.
Proto jsme teď tam kde jsme. Moje 11ti leté dítě dokáže projevit své city líp jak jeho vrstevníci.
K chlapečkovi z dokumentu, když je na tom tak dobře, proč v dokumentu vždy utíká k otci?? Matce se vyhýbá.. Proč chodí do autistické třídy a není integrován v normální škole??
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 12:55:23)
Ale já se přece do Vojtovky nenavážím!
Nenavážím se do nikoho - dyk si to přečti pozorně.
Jen píšu, že to, co jsem viděla jako provádění Vojtovky maminkama já, to docela dobře ty děti bolet může.
A taky, že si myslím, že to, jak Vojtu cvičí téměř každé pražské mimino se svou maminkou, není normální.
Co ty píšeš o svém synkovi - to je věc úplně jiná a k tomu se vůbec nebudu vyjadřovat, protože o tom nic nevím.
Taky píšu o své zkušenosti - Mám naprosto normální, zdravé a chytré dítě. Nemá a myslím že ani nebude mít žádnou diagnózu.
PO tak, jak to presentuje a presentovala dr. Prekopová a jak jsem to pro naše použití pochopila já, vychází z hluboké lidské přirozenosti, která už se téměř vytrácí. Proto jsem ji taky vyzkoušela a u nás zafungovala až téměř zázračně.
Nic víc, nic míň.
|
| Nana*81 |
|
(23.2.2012 13:11:24)
Jestli je srovnání s Vojtovou metodou adekvátní, nemohu posoudit.
Mirko, u Tvého vyprávění mě zaráží několik věcí:
Co myslíš tím, že YTvoje dítě je víc osobnost než Ty, že jsi nevěděla kudykam? Zní to, jakože jsi byla na konci sil a zvolila řešení, o kterém jsi pouze četla, nikdo Tě s tím neseznámil osobně (u Vojtovky to kritizuješ, když ji někdo praktikuje neodborně)
Byl to pro Tebe šok, že pak jsi měla najednou jiné dítě: Co když to bylo pro to dítě rovněž šok a změna nastala právě vlivem šoku?
Píšeš že Tvé dítě je zdravé, přesto jsi na něj tuto techniku aplikovala. Neměla bys podstoupit nějakou změnu myšlení, chování spíše Ty? Abys nebyla "mí"n osobnost"?
píšeš: ...že moje zkušenosti a pravda nebyla jeho pravdou a jeho zkušenostmi
- proč je cílem, aby moje pravda byla pravdou mého dítěte?
Rozumím veškeré té Prekopové omáčce - láska, souznění rodičů, moci se spolehnout na své jistoty, dát dítěti hranice. Nerozumím technice, kterou se toho dociluje, nerozumím, proč je normální si myslet, že toho docílím násilím, taky nerozumím, proč je to učení plné náboženství, jakoby ateista nemohl mít klidné dítě a dobrý vztah k němu a k svým rodičům.
Píšeš:
Moje dítě bylo, zejména jako miminko a batole, značně nestandardní a velmi velmi náročné, nechtěl si kupř. hrát tak, jako malé děti, od malička ho fascinovaly věci jako čísla, písmena...barvy, auta, značky atp... navíc je silný extrover - utíkal, nedržel se za ruku, vzdaloval se v neznámem prostředí ode mne tryskovou rychlostí bez ohledu na cokoli.... já neměla takřka žádnou podporu okolí....
nedokázala jsem mu rozumět - pochopit ho...
Proč bychom měli napravovat děti, aby si "hrály jako ostatní"?
A nejvíc mne šokuje, mimo jiné, proč píšeš:
Ano - já jsem kontaktní - velice... moje dítě nebylo - musela jsem ho to naučit!! A naučila... stejně, jako jsem ho musela učit jíst... dondes ho učím-ochutnávat...
Já své dítě učím věci, které ostatní děti umí od narození.... naopak ho neučím to, co se běžně děti učí.... to on zvládá sám... čísla, písmena, čtení, ovládání elektroniky...
- proč je NUTNÉ, aby dítě bylo kontaktní? Je to jeho volba!
Věřím, Mirko, že Tvoje pevné objetí se zdaleka neblížilo tomu, jaké popisuje v M8mo táto objemi mne Prekopová jako vzorové,. věřím, že bys nenechala své dítě v zájmu lásky počůrat, věřím, že jsi dobrá maminka a nepovažovala bys za normální tuhle super věc praktikovat několik hodin denně, jak popisují některé dnes velké oběti pevného objetí.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(23.2.2012 13:16:44)
Nano, přečetla jsem si tu odkazovanou výpověď, nikde z toho ale není jasné, zda to matka praktikovala pod vedením nebo si to upravila podle sebe. TPO podle mě není věc, která by se měla takto dělat plánovaně denně, to bych řekla znamená znamená, že tak, jak je prováděna, nefunguje.
|
| Šešule | 
|
(23.2.2012 13:17:33)
Markéto OT: Máš TAM vzkaz.
|
|
| Nana*81 |
|
(23.2.2012 13:27:47)
z rozhovoru s JP:
Takže se jedná o intuitivní chování, které někdo má a jiný nemá?
Ano. Na příklad u přírodních národů patří pevné objetí ke zcela přirozené životní formě. Tam se to člověk učí už v raném dětství, kdy je do dvou až tří let nošen v šátku. Když zlobí, není vyhnán do pouště, ale podržen v šátku i nadále. Vykřičí se a vyvzteká, a získává jistotu, že je bezpodmínečně milován a že se může cítit bezpečně. V naší kultuře jsme péči o dítě ztechnizovali na úkor intuice a instinktů. Třeba já pocházím z generace, kdy bylo pevné objetí naprosto vzácné. Když my jsme byly děti a zlobily jsme, tak nás běžně vyhodili od stolu, nebo zavřeli do sklepa, taky se nešetřilo pohlavky, a nikdo nás neučil otevřenému vyjádřená konfliktu a jejich proměně do lásky. Jakápak bezpodmínečná láska! Na lásku jsme se mohli spolehnout jen podmíněně - když jsme byli poslušní, pilní, když jsme neodmlouvali. Taky fyzický kontakt byl problematický. Spoustu problémů lidé drželi v sobě a nebyli schopni z nich najít cestu ven. To se přenášelo přes celé generace. Metoda pevného objetí může v lidech potřebnou intuici zase probudit.
Co když dojde k tomu, že se objímaná osoba dotyku brání? Co když dokonce reaguje vzpouzením nebo násilím?
Tady se musí rozlišovat, zda jde o dítě nebo o dospělého. Dospělou osobu samozřejmě nelze držet přes moc a musíme respektovat její svobodnou vůli, jinak by přece šlo o formu znásilnění. U malého dítěte je to jiné, to ještě ke svobodné volbě nemá potřebnou zralost. Není schopno dohlédnout důsledku svých rozhodnutí. Dítě např. křičí: "Jdi pryč, já nechci žádnou mámu!" Takže je jasné, že matčino objetí je tu od toho, aby dítě ujistilo, že stav po kterém volá, není v pořádku, a je potřeba, aby dítě tím víc pocítilo, jak matčinu lásku naopak potřebuje a jak se v ní nakonec celé zahojí. Větší děti potřebují předem vysvětlení, proč se v rodině pevné objetí jako životní forma pěstuje. Hlavně má dítě na vlastní oči vidět, že i rodiče, když jsou v rozporu, se v pevném objetí usmíří dříve než zapadne slunce a že se ani nebijí, ani od sebe neodcházejí.
Opravdu jste přesvědčeni, že dítě, ať už zdravé či ne, nemá nárok sdělit, že něco nechce, a být respektováno?
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 13:50:40)
Nano, mě právě tohle, co je tu od JP presentováno, přijde velmi logické, velmi rozumné...
zažila jsem to...
Třeba mě moji rodiče nikdy neřekli, že mě milují, že mě mají rádi (mají, ale verbálně to prostě nezaznělo)... A je toho víc.. ale všechno je to na normální hranici- žádné týrání atp... mě ta úzká vazba, ten kontakt hodně chyběl... hlavně od táty (ten je a byl hodně odtažitý)...
Já s ní prostě souhlasím...
Zvláští je, že tyhlety věci intuitivně dělá a říká moje babička, obě babičky - a ty o JP nikdy neslyšely... ale ony ještě zažily úzké rodinné vzahy, spaní dětí v jedné posteli, jídlo z jedné mísy - takový ten celkový vzájemný respekt...moji rodiče už ne...
|
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 13:54:52)
Podle mě je JP extrémistka
Pro mě je teda těžko představitelný, že se mi dítě vztekne u oběda a já po něm skočím a začnu ho objímat Ale děti do sklepa nezavírám
Kromě toho mám dojem, že si tradiční kultury dost idealizuje.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 13:56:20)
Šešule, to totiž taky není ta situace, kdy je to vhodný nástroj.
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 13:59:36)
"Třeba já pocházím z generace, kdy bylo pevné objetí naprosto vzácné. Když my jsme byly děti a zlobily jsme, tak nás běžně vyhodili od stolu, nebo zavřeli do sklepa, taky se nešetřilo pohlavky,..."
Na mě ten úryvek tak působil
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:03:02)
Já to větu nečtu tak, že byla vzácná terapie pevným objetím, ale láskyplná komunikace s dítětem, které se nechová dle rodičů ideálně. Nežádoucí chování bylo řešeno separací, ne společným hledáním příčin.
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 14:21:06)
Markéto, možná máme každá jiný zkušenosti a ty si promítáme do toho úryvku a do představy o TPO obecně Spíš bych souhlasila s Nanou.
A pokud jde o společný hledání řešení- zní to ideálně, ale v praxi si to představit nedokážu. Vzhledem k tomu, že syn vystřihne několik kvílivých scén na různá témata během jednoho odpoledne, nedokážu si představit u každý empaticky reagovat a hledat řešení. Možná to zas chápu jinak.... Přijde mi, že JP chybí zkušenost s vlastníma dětma. Myslím, že coby několikanásobná matka by nebyla tak striktní a radikální
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:29:21)
Šešule, ne nemyslím si, že by se tak měla řešit každá scéna, ale když si člověk trochu osvojí (nebo má i bez "školení" zvnitřněné) principy empatické komunikace, upřednostňování lásky a vztahu před separací, tak se mu snáze hledají řešení, která separací a odmítnutím nejsou.
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:01:13)
A ani v tom rozhodvoru tohle netvrdí. Tam mluví o tom, že běžným řešením konfliktů je separace, což může vést k úzkosti, odcizení a tím dalším konfliktům.
A ještě jsem chtěla k tomu počurání - snad u každého mého dítěte ve věku od 18 měsíců do cca tří let končily velké hysterické scény počuráním, což dítě vzápětí ohromně uvolniko, zklidnilo (bez ohledu na to, jestli jsem ho držela nebo ne). Tys tohle nikdy u dítěte nezažila?
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 14:02:23)
Ne, nikdy
|
|
|
| Nana*81 |
|
(23.2.2012 14:07:48)
Markéto, akorát že NENÍ přesně vymezeno, která situace je vhodná.
JP píše a v rozhovorech uvádí doslova: jde o způsob řešení konfliktních situací NAMÍSTO trestu. Nic přesnějšího, kdy a jak k tomu přistupovat, zde není. Navcíc jsou popsány situace, kdy se afekt vyvolá ZÁMĚRNĚ v ordinaci terapeuta neustávajícím držením.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:27:10)
Vyvolání afektu záměrně chápu ve chvíli, kdy je situace tak vážná, že terapeut je nutný, aby se to laickou aplikací nezvrhlo. Terapeut nemůže být přítomný u denního běhu rodiny, aby tam byl ve chvíli, kdy aplikace vyplyne zcela přirozeně. Na druhou stranu ve chvíli, kdy je opradvu dohled teaperuta zásadní, půjde o tak hlubokou krizi, že k záměrnému vyvolání afektu patrně stačí velmi slabý impulz a v celkové rodinné situaci je to patrně zanedbatelné negativum.
Nano, ty bys potřebovala přesnou kuchačku s návodem a deseti body, které když jsou všechny splněny, tak je vhodné dítě pevně obejmout?
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 14:32:00)
Když ono se to fakt blbě chápe. Vy, co jste to popisovaly, jste to popsaly tak abstraktně, že se to těžko představuje.
Jasně jsem si to dokázala představit akorát v případě, který tu popisovala jedna diskutující (jméno mi vypadlo)- ta sebepoškozující se holčička
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:38:03)
Magríto popsala velmi jasně, souhlasím. Jenže jak jsem psala včera, holt emoce jsou někdy popsat blbě, a PO je vysoce emotivné záležitost. V případě Magráty nemusely být její emoce tak silné, neb nešlo o rodinný vztah. Její případ je taky jedna z těch výjimek, kdy si myslím, že se může PO uplatnit mezi nepříbuzným a dítětem, protože dítě zjevně lásku a jistotu u matky/příbuzného najít nemohlo. Co tu někdo psal o použití PO u dětí ve školce, to je zvrhlost.
Mimochodem, a tady je vidět také to těsné sepjetí a paralela s bondingem - který probíhá v těsném kontaktu matky a dítěte, náhradního rodiče (otce, případně adoptivní matky) a dítětě, ale který je absurdní a zvrhlý v případě, že dítě si na sebe navazuje třeba porodní asistentka, dula nebo dětská sestra (a že jsem s tím už potkala a vůbec jim nedošlo, co bylo špatně).
|
|
|
| Nana*81 |
|
(23.2.2012 14:40:19)
Markéto. Pevné objetí normálního kalibru nevyžaduje kuchařku, to co předvádí Prekopová, se však příliš podobá vymítání ďábla, kdy se postižený rovněž držel tak dlouho, dokud na něj nesestoupil Duch svatý (dokud nebude mít v oku jiskru, píše Jiřina) a to považuji za nebezpečné, takže na to by VELMI podrobný manuál vhodný byl!
Ale není.
Snadno může tedy dojít k tomu, že rodič přestřelí. To, co JP považuje za vzorové, ve jmenovaném dokumentu, z toho by mě mrsklo, nechápu, že kontraindikací není třeba epilepsie, protože případný ep. záchvat nelze od "normálního" zmítání rozeznat. Kontraindikací je pouze duševní zdraví objímajícího (nesmí být narušený) kdo to posuzuje? Onen terapeut, který nemusí být lékař, jen podstaoupí kurz (sice ovšem 550 hodin teorie, dále praxe).
Taky jsem se nikdy nesetkala s tím, že je normální se po hysterickém záchvatu počůrat. Zato vím že odpíráním toalety se dost dobře mučí v různých totalitních státech.
Jiřina doporučuje nedbat za žádnou cenu nářků, že dítě potřebuje čurat, že nemůže dýchat. Ničeho nedbat. Rovněž by byla ráda (jiná citace) aby se metoda "lásky" rozšířila do výchovných zařízení, školek, DD. Když Tvé dítě dostane záchvat, budeš ráda, když se mu od nějaké terapeutky ve školce dostane dvouhodinové lásky?
A kde je Pawlla?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:50:11)
Jak píšu o příspěvek výše, nemyslím si, že by si mé dítě mělo obnovovat proudění lásky mezi jím a učitelkou. Považuji PO za intimní záležitost (a je pravda, že se mi nelíbí, že dokumentem bylo toto porušeno).
S tm počuráním mě to překvapuje, moje holky bývaly okolo dvou let, zhruba v počátku období vzdoru, čerstvě odplenkované, a za to léto takhle alepoň dva tři hysteráky, kdy už jsem fakt nevěděla, co s ní, skončily. Prostě v tom afektu přestaly kontrolovat to, co ještě úplně kontrolovat neuměly. A tím, že to uvolnily, z nich odplynul i vztek.
|
| Nana*81 |
|
(23.2.2012 14:55:34)
Nojo, to je ale počárání a počůrání. Když se počůrá holčička v období půl roku po odplenkování, je něco jiného, než když se počůrá dítě osm let, protože ho rodič nepustí.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 15:15:41)
Může a nemusí, to opravdu záleží na konkrétní situaci.
Každopádně všem děkuji za zajímavou diskusi, pomohla mi k některým překvapivým zjištěním o sobě samé :)
|
|
|
|
|
|
|
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(23.2.2012 14:04:03)
Metoda pevného obětí nám pomohla. Respektive, mé děti neměly žádné velké problémy, nicméně, aniž jsem co věděla o metodě PO, když se vztekaly a vzpouzely, někdy v předškolním věku, vím, že to dělaly a dělají proto, že jaksi pochybují o naší lásce. Upozorňují tím na sebe. Říkají "Všímej si mě". V takovém případě vždy pomohlo vzít je a pevně obejmout. Někdy protestovaly, ale myslím, že spíš proto, aby zachovaly "tvář" toho "zlobení", že nás nechtějí, nepotřebují a přitom opak byl pravdou.
Stejně mi metoda PO pomohla při práci s problémovými dětmi. měla jsem na starost dvojčata, matka feťačka, děti vyrůstaly v DD, důsledky života jejich matky s ena nich podepsaly opravdu dost. Obě měly záchvaty agrese, chlapec měl sklon v krizi utéct, dívka se zase sebepoškozovala. jednou mě při jednom z x záchvatů napadlo tu dívku pevně obejmout, držet a nepustit. Chvíli se vztekala, křičela, kopala. Pak jakoby zvadla, sesypala se, rozplakala a objala mě. nechala se utišit. bylo to nepředstavitelně dojemné, strašné...Bylo jí v té době asi 8 let. Náš vztah to hodně zlepšilo, jako by věděla, že není na ty svoje stavy sama.
|
|
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 13:56:39)
Jo, a kdybychom se měli s mužem v době vzeku pevně objímat, tak se asi zabijem
|
|
| Tulka. | 
|
(23.2.2012 14:09:59)
Nano,já tý Prekopový vcelku rozumím a nemám s tím problém.To,co popisuje to děvče a aspergrem,to mi přijde jako opravdový nepochopení tý metody a souhlasím,že to už je týrání.
Jinak to,že na mě moje malý dítě křičí,že nechce žádnou maminku,řeším teda podobně.Vezmu jí do náruče a objímám jí s tím,že já jí mám ale moc ráda.
Prokopová to bere jako silně emočně vypjatou situaci,ne jako chladnej kalkul,kdy jenom fyzicky zpacifikuju dítě,to tam vůbec nepatří.
Vždyť co mi chce říct malý dítě,který křičí,že mě nechce?Asi že se cítí opuštěný,nemilovaný,nepochopený..Mně přijde spíš smutný říct,když mě nechceš,tvůj problém a nechat ho tý svojí svobodě.
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 14:24:26)
Za křik, že nechce maminku ho snad nemusím pacifikovat, ne?
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 14:25:30)
Sorry, OT, blbě jsem pochopila přechozí příspěvek
|
|
|
| Nana*81 |
|
(23.2.2012 14:27:21)
Tulko, tomu rozumím taky.
Ale neberu, že mu pomůže fixovat ho na dvě hodiny.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 14:33:03)
Nano, při vážné propasti mezi těma dvěma holt nemusí pár minut stačit. Což není bežný případ mámy a batolete, nebo by aspoň být neměl.
|
|
| Tulka. |
|
(23.2.2012 14:33:39)
Já do toho zase tak hluboce nevidím,ale Prekopová někde tvrdí,že by to mělo trvat dvě hodiny?To snad je jenom blbě pochopené
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 14:36:21)
Ona netvrdí, že by MĚLO, ale někdy může trvat fakt dlouho
|
|
|
| Jarda-vlk | 
|
(8.3.2012 10:49:56)
proč na 2 hodiny? pokud to chceš vzít vážně, tak dokud je potřeba... 5 minut, nebo celý den..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Len |
|
(23.2.2012 12:58:34)
Budulinci, asi proto, ze integrace v CR je veci znacne nejistou. Je minimum skol, kde autisty normalne integruji, kde jsou toho schopni a ochotni. Tohle me teda zrovna nijak nezarazilo, situace se skolstvim je v CR tristni. Ale se zbytkem, co jsi psala, souhlasim.
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 13:41:39)
Víš, já tady nehodlám rozebírat podorobnosti - už takhle jsem byla až moc konkrétní, než jsem chtěla.
Pro nás to bylo dobré.
U nás to zabralo tak, jak mělo. A to je důležité.
Je dobře, že se můžeme svobodně rozhodnout - o tom to přeci je. Pro každého je dobé něco jiného.
Snad jen...Šok jsem zažila, když jsem zjistila, že se to dítě změnilo - během té doby v PO... to byl pro mě šok. Ne to, že jsem ho držela!
Držím palce, ať Ti synek dělá jen radost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Elíláma | 
|
(22.2.2012 18:53:59)
yanka: přesně, mě napadlo, že malej ji na mě praktikuje úspěšně těžká znásilňovačka
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 19:04:45)
Elííí, tvůj názor jako psycholožky by mě moc zajímal.
|
| Elíláma |
|
(22.2.2012 20:04:22)
Nano, já nejsem dětská a ani přes autismus, měla jsem ohledně tohoto 2 semestry teorie, nulovou praxi, já vím míň než mamina s dobrým instinktem.
Navíc jsem psychoanalytik a ti na své klienty zásadně nešahají
No přijde mi to děsný... naprosto magorský. Ale je to laický názor jako kohokoliv jiného.
|
|
|
|
|
| Len |
|
(22.2.2012 17:58:32)
Nas mladej by toto nesnesl Jakkekoliv omezeni pohybu je pro nej jak muceni.
Jinak teda se velmi ohrazuju proti oznaceni autismu za psychickou poruchu, je to porucha socialni interakce. Ty kecy o svobodne vuli jsou tedy primo k bliti.
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(22.2.2012 18:21:20)
Zrovna na autistech tohle provozovat mi přijde šílený.
Já jsem vůbec proti všem metodám, které extrémně omezují druhé.
Tohle bych v první řadě nevydejchala já jako matka, prostě bych to nedokázala svýmu dítěti dělat proti jeho vůli.
|
|
|
| Katka +3 | 
|
(22.2.2012 18:00:30)
Taky mi to nesedlo. Ze stejných důvodů jako tobě.
Podle mě se dítě "uklidní" jen navenek, čistě proto, aby získalo zase volnost pohybu a uniklo násilnému znehybnění, dost pochybuju, že by to mělo něco společného s láskou. Dát dítěti vědět, že "jsem s ním" i když se vzteká/zlobí/chová nevhodně, jde i méně radikálními prostředky.
Zkusit někdo něco takového na mě(v kterémkoliv věku) vzbudil by ve mě pouze čirou nenávist, kterou bych možná z důvodu přežití byla schopná dočasně maskovat za "žádoucí" chování.
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(22.2.2012 18:18:04)
Očividně to někomu funguje, když se to používá. Mít ten problém s děckem, tak bych to použila.
|
|
| Šešule |
|
(22.2.2012 18:26:16)
Nano, viděla jsem to a mám stejný názor jako ty. Přijde mi to jako extrémismus a nedokážu si představit, že bych byla "obětí" téhle terapie. Přijde mi dost zvlštní, že to propaguje osoba, která neustále mluví o lásce a praktikují to rodiče, pro které je jedna výchovná po zadnici nepřijatelná.
|
| Šešule |
|
(22.2.2012 18:26:50)
Na druhou stranu, chápu, že zoufalí rodiče zkusí leccos.
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 18:28:08)
Ano, zneužívá to zoufalství lidí
|
|
|
|
| Zufi. | 
|
(22.2.2012 18:39:58)
Je to smutný.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(22.2.2012 18:53:32)
Nechci jednoznačně soudit terapii, na to nemám odborné znalosti z psychologie, neurologie, pediatrie a možná i jiných oborů. Ale intiutivně a citem se mi ta metoda nezdá. Už když jsem o pevném objetí slyšela poprvé, napadlo mě, co je to vlastně přesně za chvat. Já bych syna proti jeho vůli v nějaké fixované poloze udržela snad jako miminko a malé batole. Ale to je možná jen moje neznalost.
|
|
| 18.5moudrost16 | 
|
(22.2.2012 19:11:50)
podle me to je museni.....
|
| 18.5moudrost16 |
|
(22.2.2012 19:12:00)
muceni
|
|
|
| LiValley | 
|
(22.2.2012 20:05:27)
Cela ta metoda mi prijde divna, ale strasne mi to pripomina Temple Grandin a jeji hug machine, jenze to je autistka ktera si to vymyslela pro sebe. Ale kazdopadne jeji prednasky o autismu z pohledu autisty jsou strasne zajimave a poucne.
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
|
(22.2.2012 20:11:51)
At si lidi rikaji co chteji at si rikaji, jak ji tyram a pouzivam nasili, ale radeji ji placnu pres zadek nebo pres rucicku, nez ji drzet nekolik hodin i kdyz se pokadi a pocura. To mi prijde uplne silene. A pro autisty? Ktere kazdy stres rozhodi a zbrzdi pokroky? To je snad blby vtip.
|
|
| withep | 
|
(22.2.2012 20:30:02)
Nano, já teď nemám zrovna čas na vypisování, ale můžeš si můj názor na Prekopovou včetně TPO vygůglit, už jsem to sem psala mockrát. Stručně - na první pohled to vypadá děsivě, ale v podstatě to, podle mě, může pomoct. Důležité je, aby 1) to dělal zkušený terapeut a 2) skutečně jen v závažných případech. Zkus si představit dítě, které trpí nonstop několik let čím dál víc - hlubokou nejistotou, závislostí, bezradností svou i svých rodičů, vztekem svým i jejich, dusí v sobě nějaké neřešené trauma, může mít i psychosomatické problémy... je v bludném kruhu, který je třeba nějak prolomit, což může bolet, ale je lepší to udělat, aby pak už mohlo být líp. Rozhodně to není (a jistě to tak Prekopová nezamýšlela) metoda léčby autismu obecně, to jen média a odpůrci to takhle rádi prezentují. S Prekopovou obecně spíše souhlasím, nikoliv nekriticky, ale spíš jo, byť osobně mi vlastně moc sympatická není. Hodně s ní rezonuje můj přístup k dětem (rodit přirozeně, spát společně, kojit, nosit, poskytovat lásku & řád, zachovávat hierarchii v rodině,...), takže si myslím, že kdyby sis toho od ní přečetla víc, našla bys i ty nějakou shodu Pokud jsi nic nečetla a bez nějakého kontextu se podíváš na dokument, kde jeden lehce fanaticky působící tlouštík objímá celý vesmír nebo je tam zalehnuto zoufale vzteklé dítě, o jehož stavu, který se tím léčí (a který je pravděpodobně dlouhodobě mnohem horší) nevíš vůbec nic, nedivím se tvému zděšení
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 20:55:12)
Souhlasím s withep.
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 21:10:14)
Všimněte si, že děti si později TPO nepamatují (vytěsnění) nebo to popisují jako znásilňovačky.
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 21:14:08)
Rozumím TPO užití v případech záchvatu agresivity, nerozumím teorii, v které se afekt záměrně vyvolá, nerozumím, proč se zdůrazňuje jít proti vůli dítěte (již evokuje zlomení vůle) a proč to má trvat tak dlouho?
Možná že se mýlím.
Problém Jiřiny Prekopové je, že když se Vám na ní něco nelíbí, odkážou Vás zase jen na její knihy, že tomu nerozumíte.
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 21:24:50)
http://pevneobjeti.blogspot.com/2011/07/vypoved-ginger-obeti-tzv-terapie-pevnym.html
|
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 20:59:17)
Né Whitep, když někdo má dítě, nejde o Jiřinu nezavadit, četla jsem od ní asi tři knihy a poměrně mi připadaly rozumné. Takové zmatené dítě si dovedu představit, pozitivní výsledky TPO spíš interpretuji jinak - jako syndrom zlomení dítěte - princip starého dobrého Winstona Smithe, který miloval svého trýznitele - ergo zklidnění.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 21:34:21)
Nano, já jsem jím prošla se svým dítětem jen jednou a bylo pro obě velmi očistné. Dokázala jsem během něj konečně identifikovat podstatu problému (který nějakou dobu kvasil) a když jsem na přišla - jen ve své hlavě, dítěti bylo dva a půl roku - najednou se dcera naprosto zklidnila a spokojeně usnula (bylo to v noci). Sama jsem do té doby nevěřila, že by něco mohlo takto zafungovat. A ano, zpětně identifikováno šlo opravdu o obnovení "proudění lásky", když použiju JP slova, i když by mě to tehdy vůbec nenapadlo.
Dítě rozhodně nebylo zlomeno, výsledný pocit by se dal shrnout "konečně ti to, matko, došlo, už se můžu přestat vztekat".
|
|
|
| Šešule |
|
(22.2.2012 21:40:17)
withep, mě TPO přijde divná i při léčbě "malýho tyrana". Přišlo by mi normálnější nastolit pravidla a trvat na nich, než provozovat toto Možná se ale nedokážu vcítit do těch rodičů, co malého tyrana vychovají Taky mě napadá, že změna režimu rodiny bolí (myslím tím, že je namáhavější) mnohem víc, než TPO, která slibuje poměrně rychlý účinek.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 21:43:05)
Šešule, myslím, že se opakovaně zapomíná, že pevné objetí pracuje na obě strany. Směrem k dítěti i směrem k rodiči. Takže může pomoct rodinu nakopnout k té změně, možná i rychleji než racionální rozhodnutí - protože ta změna půjde ze srdce a ne z hlavy.
|
| Šešule |
|
(22.2.2012 21:43:53)
Možný to je, akorát je to něco, co mi hlava ani intuice nebere
|
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 21:55:28)
Markét, já mám aktivní snahu porozumět, myslím že pro Tebe je to asi intimní a nemůžeš ten svůj konflikt popsat bohužel, jsou ale lidi kteří to dítěti dělají denně, a nikdo, kdo to praktikuje, není přesvědčen o tom, že dítě zlomil, je to přece v zájmu dobra a jistě přitom trpí i ten rodič, myslím přímo při akci. O násilí tu zjevně jde - dítě se drží silou - a já jsem alergická na to účel světí prostředky a že my to s tebou myslíme dobře.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 22:04:11)
Nano, ani ne tak intimní jako slovy nepopsatelné. Denní aplikování mi přijde opět jako nepochopení, myslím, že je to spíš výjimečný prostředek pro okamžiky, kdy je opravdu to proudění lásky porušeno, kdy se mezi rodičem a dítětem něco pokazilo a promítá se to do všech akcí. Já ho v ten moment použila víceméně intuitivně a byla až vyjevená, jak oboustranně zafungovalo; ta katarze, kdy jsem poznala, kde leží kořen problému (který jsem od té chvíle mohla řešit), byla nečekaně silná a evidentně prošla námi oběma.
|
| Šešule |
|
(22.2.2012 22:06:48)
Takhle to zní dost abstraktně Pak se to ale asi dá těžko naučit, natož provozovat pod cizím dohledem...
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 22:12:18)
Nevím, mně stačilo přebrat si principy, zbytek šel intuicí. Vědět, že to není něco, co by mělo dítě napravovat, trestat, přimět, aby dělalo věci po našem; v tuhle chvíli je to nevhodný, špatný prostředek, nemůže fungovat, protože nemá čistý úmysl. To jsem poznala kdysi, kdy jsem se s tím setkala zběžně poprvé a myslela jsem si, že tím "napravím" první dcerku. Rychle mi bylo jasné, že tudy ne, že tohle není jeho smysl a účel. Naopak, u té situace, co popisuju, jsem ne nejprve snažila dcerku uklidnit a ona byla stále hysterická a zoufalá, a najednou se to celé proměnilo, v podstatě samo, do pevného objetí a bylo, i po roce jsem o tom přesvědčená, zcela na místě a správné, protože jsem z něj vyšly obě vítězně a pomohlo nám.
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 22:22:00)
Markéto věřím pozitivní podobě Vašeho pevného objetí, jenom mi přijde nebezpečné lidem říci: Až to intuitivně ucítíte, chyťte to dítě ať se děje co se děje na pár hodin!
Mluví se o tom že to má dobrý vliv na vztah rodiče k dítěti (no pro něj to je taky úlevná katarze) ale proč si to (ten konflikt ve vztahu k dítěti) nevyřeší ten rodič sám bez toho, aby to dítě vřískalo hrůzou?
Věříme, že když miminko řve jako o život, že si nemůžeme říct: vždyť je to jenom dítě a děti řvou, musíme k tomu přihlížet vědecky a nezabrat se do toho emotivně.
A proč je to v případě TPO možné, sledovat řvoucí dítě a v zájmu lásky mu nepomoci (tzn objemout normálním způsobem třebas).
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 22:30:12)
Nano, možná to nevyřeší jinak, protože v dané situaci nevidí konflikt/nevidí řešení/nefunguje spávně uvažování vůči dítěti, protože je zamlžené tou přehradou mezi jejich vzájemnou láskou?
Věř, že při tom objetí opravdu vědecky nesleduješ řvoucí dítě, to je blbost, naopak je to silná emotivní záležitost (a já jsem ji objímala teda zcela normálně, rukama, akorát hodně pevně)
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 23:03:00)
Vždyť nemyslím to tak, že by člověk vědecky sledoval dítě, jistě je to velmi emotivní pro objímajícího. Rodič se domnívá, že dělá dobře, celou svou duší, a jakoby si nevšímá toho, že dítě trpí, protože přitom ten rodič trpí rovněž, ale je k tomu rozhodnut z vědeckého hlediska. Tak jsem to myslela.
Ale to co jsi vyprávěla o sobě a dcerce si nemyslím že by spadalo do toho, co kritizuji.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 23:09:10)
Ale já právě mluvím o TPO, tak jak jsem ji právě od JP pochopila
|
|
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 22:14:15)
No právě - jak říká Šešule, ani hlava, ani intuice mi to nebere. A jak tohle chceš učit lidi, aby to nezískalo zrůdný charakter?
Já to taky intuitivně vlastně praktikovala - dvakrát, ale na dospělým, co mi chtěl namlátit, tak jsem ho pevně objala, a ta tenze pominula a zjevnej agresor byl normální a neublížil mi.
Ale to není řízené vyvolání afektu a omezení až na dřeň možností emoci bezmoci, po které logicky nastává uvolnění a katarze, jak je popsaná realisticky v tom filmu.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(22.2.2012 22:17:41)
Film jsem neviděla, mluvím o TPO tak, jak jsem se s ní setkala před osmi lety a jak jsem ji poznala na vlastní kůži.
|
|
| Nana*81 |
|
(22.2.2012 22:24:41)
Věřím tomu že to pomáhá. Ale některým lidem pomohla i lobotomie, žejo.
|
|
|
|
|
|
|
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 0:00:40)
Whitep souhlasím.
Na synkovi jsem sama praktikovala, po přečtení několika knížek J.Prekopové a shlédnutí 2 dokumentů o této metodě. Jsem jí moc vděčná. Bylo to 2x, tuším...
Už jsem to sem psala.
Nikdy to netrvalo déle jak 45 min.
Obzvlášť poprvé to byl pro mne šok - v podstatě jsem lusknutím prstu měla doma naprosto jiné dítě...
Ano, je to nepopsatelný/nepřenositelný pocit, když se podaří.
Ano, je to jen pro ty, kteří už nevědí kudy kam.
PO je to jen pro ty, kteří řeší problém se svým dítětem - moje bylo/a je..zdravé, krásné, chytré(až moc), ale nechová (nechovalo) se jako normální dítě (přitom ale netrpí žádnou poruchou)...
V mém případě to bylo o tom, že moje dítě je víc osobnost než já (ne v tom špatném slova smyslu), že je pravý opak mě...že moje zkušenosti a pravda nebyla jeho pravdou a jeho zkušenostmi .... já, ač jsem všechno dělala jak nejlépe jsem uměla a cítila, nevedlo to ke spokojenosti mé ani jeho... že ač jsem si myslela a i na všechny působím tak, že jsem ta nejempatičtější matka pod sluncem (od malička až doposud mě všechny děti milují-jsem pro ně víla, princezna, umím to s nima, ale s mým vlastním dítkem to nešlo), nikdy jsem nebyla schopna se zřejmě do něj vcítit tak, jak by on potřeboval (nevím, proč pořád brečel...nevím proč nechtěl jíst... nevím proč pořád v noci plakal, proč plakal když se probudil - klidně i hodinu...proč plakal i když jsem ho objímala- nikdy jsem ho nenechala plakat samotného!....proč byl tak zoufalý/zlomený, když se mu něco nedařilo...)...
Moje dítě bylo, zejména jako miminko a batole, značně nestandardní a velmi velmi náročné, nechtěl si kupř. hrát tak, jako malé děti, od malička ho fascinovaly věci jako čísla, písmena...barvy, auta, značky atp... navíc je silný extrover - utíkal, nedržel se za ruku, vzdaloval se v neznámem prostředí ode mne tryskovou rychlostí bez ohledu na cokoli.... já neměla takřka žádnou podporu okolí....
nedokázala jsem mu rozumět - pochopit ho...
Tenhle šílený koktejl u něj i u mě rozvinul takovou míru nejistoty, že PO bylo asi to jediné, co nás dokázalo vrátit tam, kde jsme měli spolu dávno být....
Ano, PO nepochopí ten, kdo má relativně normální a bezproblémové děti...
Ano - já jsem kontaktní - velice... moje dítě nebylo - musela jsem ho to naučit!! A naučila... stejně, jako jsem ho musela učit jíst... dondes ho učím-ochutnávat...
Já své dítě učím věci, které ostatní děti umí od narození.... naopak ho neučím to, co se běžně děti učí.... to on zvládá sám... čísla, písmena, čtení, ovládání elektroniky...
Ano - moje dítě je moje největší škola - musel se mi narodit:
- protože já prostě nemám snadný život
- protože když jsou dvě cesty, vždycky si vyberu tu těžší
- protože mám tvrdou hlavu a pevnou vůli a stejně vždycky dokážu docílit toho, co považuju za důležité
- protože ... jsem pro něj ta nejlepší máma pod sluncem 
|
| KoproFka |
|
(23.2.2012 0:02:45)
A mimochodem - jsem strašně vděčná Dr. Prekopové  za to, že jsem od ní slyšela velice důrazně a mnohokrát, že:
- můžu jako rodič dělat občas chyby
- nemusím a valstně nemám být dokonalá
to je něco, co člověk v tom dnešním šíleným světě už vůbec neslyší!!
|
| withep |
|
(23.2.2012 17:27:10)
Mirko, Markéto, díky zkušenost . Já žádnou takovou ryzí nemám, jen pevně obejmu, když se syn zamotá ve svém afektu a nemůže z něj sám ven (stává se zřídka).
|
|
|
|
| erika,2 děti |
|
(23.2.2012 9:00:45)
Osobně znám rodiče i dítě, o kterém ten dokument je. Dítě chodí do stejné školy jako naše dcera - autistka. Maminka dítěte tvrdí, že jim terapie velmi pomohla, prý se dokonce syn i více rozmluvil...Nedá na tuhle terapii dopustit. Dále znám osobně další maminku, která tohle podstoupila s dcerou - taky tvrdí, že jim to pomohlo - jejich dcera se dříve nechtěla nechat od nich utišit, obejmout, když plakala - po téhle terapii už prý ano. Tohle jsou fakta. Pohybuju se mezi rodičema auti dětí již 9 let (dceři je 12 a diagnozu má od 3 let) a je docela dost rodičů, co tuhle terapii chválí. A naopak spousta jich ji zavrhuje. Já jsem tohle své dceři odmítla provést, nikdy jsem se s tím nedokázala vnitřně jaksi ztotožnit. U autistů bych se toho velmi bála. Ještě jsem zapomněla - jedna známá má velmi, velmi hyperaktivního syna se sníženou potřebou spánku a jeho únava se projevovala tak, že do noci běhal po bytě, lozil po nábytku apod. Tak ho začali uspávat tím stylem, že jeho maminka s ním lehla do postele, velice pevně ho obejmula a držela tak dlouho v objetí, dokud se nevyvztekal a neusnul.
|
| Cirilinka | 
|
(23.2.2012 12:55:50)
eriko a co když je to tak, že to dítě se nechá pak obejmout, protože bylo přemoženo a donuceno,pamatuje si to a ví, že nevyhraje? k čemu to pak je, vždyť je to jen rezinace!
|
|
|
| Clairka | 
|
(23.2.2012 10:35:59)
|
|
|
| HelenaPa | 
|
(22.2.2012 20:56:20)
Myslím, že objetí má být oběma stranám milé a příjemné a je škoda takhle degradovat projev láskyplného citu na výchovnou metodu v případě, že dítě "zlobí". Jak mu pak vysvětlím, že když se s ním chci objímat jen tak pro radost, že zrovna "nezlobí"?
|
|
| štěpánkaa | 
|
(22.2.2012 21:37:35)
ano znám rodinu, kde to významně pomohlo
|
|
| Teri | •
|
(22.2.2012 22:02:29)
Žádný z mých dětí nesnese takový fyzický omezení a ani já ne.
|
|
| Annitta | 
|
(22.2.2012 23:51:41)
My se o tom na střední peďárně učili jako o výborné metodě na uklidnění dětí...je to cca 7 let zpět. Moje dcera když je vzteklá, tak se nenechá ani vzít za ruku natož obejmout...
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 0:05:40)
"My se o tom na střední peďárně učili jako o výborné metodě na uklidnění dětí." To je přesně to příšerné nepochopení. Ještě strašlivější by bylo, kdyby PO chtěly s dítetem provádět učitelé.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(23.2.2012 0:07:33)
chtěli ... nějak tam asi měly být původně "učitelky", omlouvám se.
|
|
|
|
| withep |
|
(23.2.2012 20:40:17)
Nano, ještě mě napadlo, že tvé zděšení možná souvisí i s tím, že jsi neměla/nemáš ke své vlastní matce zrovna dobrý vztah, a podvědomě nebo i vědomě tě děsí představa, že by tě ona takhle zaléhala. I já mám ke své matce problematický vztah, mnohé z příčin odkrývám teprve od doby, kdy sama mám děti a dozvídám se/uvědomuju si, jak je takový vztah křehký a jak snadno se chyby v něm řetězí. Byly chvíle, kdy jsem nesnášela její přítomnost v bytě a vzdálenost v řádu centimetrů mi byla vysloveně odporná, natož aby se mě dotýkala, takže v té době bych raději umřela než absolvovala TPO. Ale - možná, že kdyby (teoreticky - byla jiná doba) se mnou něco takového prodělala třeba v mém batolecím věku, mohlo se to řetězení chyb přerušit, mohla jsem být veskrze šťastné a pohodové dítě, ne méněcenný chudák a posléze nesnesitelný puberťák, který jen s vypětím všech sil nezdrhnul na scestí a útrpně čekal, až bude plnoletý a bude moct vypadnout z domu.
Ono pro bezkontaktně vychovávané děti (studený odchov, nebo jak se tomu říká) to musí být drsné - když se jim nedostane tělesné blízkosti v tom nejútlejším věku, kdy ho životně potřebují, a naopak se jim vnucuje v době, kdy ho už (pochopitelně) nechtějí. Ale pokud se tím dá zabránit neustále se kumulujícím škodám na vztahu i psychickém zdraví rodičů i dětí, tak možná stojí za to to zkusit.
Jinak teda jistě existují i jiné metody, zejména pro méně závažné případy. Jen kdyby vždy rodiče uznali, že je něco v nepořádku, a vyhledali odbornou pomoc.
|
| Šešule |
|
(23.2.2012 21:12:19)
withep OT: jak se ti podařilo vyrovnat se s bubákama ze svýho dětství, abys to nepřenášela dál na děti? Na sobě občas pozoruju určitý věci, který vím, že bych dělat neměla, asi tuším odkud jsou, ale zaboha mi nejde chovat se jinak (i když často mám v tý situaci pocit, že sama sobě stojím za zádama a říkám "tak tohle fakt nezvládáš")
|
| withep |
|
(24.2.2012 9:25:45)
Šešule, pořád s nima bojuju, přesně jako ty - stojím si za zázadama a říkám si "tohle nebylo dobré" a potom taky "příště to zvládnu líp" . A často se taky dětem za přehnanou reakci omluvím, udobříme se. Řeknu jim "udělali jste to a to, mě to moc naštvalo, tak jsem křičela víc než bych chtěla/řekla něco, co mě teď mrzí/..." Končí to dohodou, že oni se pokusí už mě tolik neštvat a já se pokusím tolik nekřičet/neříkat takové věci 
|
| Nana*81 |
|
(24.2.2012 9:30:31)
Já taky, Whitep.
mmch mi trochu jebe, krize půlročního dítěte. šestinedělí dávno za námi a máma ještě není normální
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(24.2.2012 8:54:49)
Whitep, přece si nemyslíš, že všichni, kdo mají problém s MPO a zdá se jim zvrácená či dokonce škodlivá, mají problém s matkou? Jinak je toho docela dost, co se celé věci dá vytknout, a odpůrci jsou jak mezi odborníky psychology, tak právníky a rodiči. Diskuztěžuje to, jaká je JP autorita a stejně tak kolega Šturma.
Jinak nikdo nechce slyšet o dětech, kterým to uškodilo, o tom, že metoda není akreditována, o tom, že APLA se od celé věci distancuje (odborně) a poukazuje na ožehavé neetické body celé "nauky". Celé se to příliš podobá náboženství: Nelíbí se ti to, ergo máš problém s matkou.
Osobně mám problém s tímhle: Autista nesnáší fyzický kontakt, ergo ho pořádně zmáčkneme. Ty bludy a omáčku o tom, že to děláme z lásky, jsou demagogické. V podstatě, když JP studuješ, Ti přijde, že je přínosné, když se dítě při tom posere, protože mu můžeš pak špitat mazlivá slova lásky: Miluju Tě, ikdyž jsi tak špinavý a smradlavý.
To je přímo z JP stránek: Miluji Tě, ikdyž jsem se pošpinil, protože kdybych byl čistý, milovali by mne všichni. Naprosto nepochopitelná věta, ale jde o to, že na Jiřinu se nikdo z jejích zastánců nedovede podívat kriticky.
A smojí mámou je to super. Když jsem porodila, nějak se dotkla v řeči mé puberty a já ji seřvala na kost. Katarze i bez zalehnutí proběhla dokonale.
|
| Nana*81 |
|
(24.2.2012 9:11:36)
Takže si s mámou opravdu moc rozumím teď.
Ale, řekni mi, kdo z nás vlastně neměl nikd yžádný problém s mámou? Tímhle se nedá argumentovat.
Moje zděšení plyne z toho, že nesnáším násilí. A jestli někdo tvrdí, že aby mohla proudit láska, musí použít hrubou sílu, popřípadě i deku, popřípadě dalšího statného ošetřovatele, tak má nemocnou psychiku - podle mě.
Příliš snadno jde tuto záležitost zneužít, ať už si to patentovala nebo ne. Dítě neví, jestli je zalehnuto dle Prekopové, nebo dle metody vzkříšení z US, je mu to jedno a vnímá to stejně.
|
| withep |
|
(24.2.2012 9:20:32)
Jak už jsem psala, nebylo to myšleno jako argument, ale jako pokus o pochopení a přiblížení.
|
|
|
| withep |
|
(24.2.2012 9:17:40)
Nano, to si samozřejmě nemyslím, to jsi s prominutím hodně překroutila má slova. Je fajn, že jsi problém se svou matkou vyřešila, byť až v dospělosti. Nikdy není pozdě  . Nepočítám se mezi jakési obhájce PO, na to toho o něm vím/zažila jsem příliš málo a taky jsem příliš kritická na to, abych se jen tak stávala obhájcem jen tak něčeho. Jen jsem se ti snažila to přiblížit, učinit pochopitelnějším. Ale zdá se, že nemáš zájem tomu rozumět. Co ti mám říct na to, že APLA se od toho distancuje, když jsem předtím psala, že MPO nepovažuju za (dobrý) nástroj pro léčbu autismu? Jestli to někomu ublížilo, mělo by se o tom vědět a mělo by se o tom diskutovat, mělo by se to zohlednit - a zjistit, zda ublížila sama metoda nebo chybná indikace nebo chybné provedení. Jsem zásadně proti tutlání čehokoliv, chci žít ve svobodné zemi. Jo, ten tlouštík vypadá hodně fanaticky, ty výroky působí taky trochu fanaticky. Ale to je jen výsek skutečnosti. Pokud ti to stačí k tomu, abys to odsoudila, prosím, vždyť ti to nikdo nenutí. Rozumím, že je ti líto těch dětí, máš dojem, že trpí (já to nepopírám, jen připouštím, že před tím soustavně trpěly víc a tohle jim může pomoct). Potřebuješ to nějak strávit? Nebo chceš podat trestní oznámení pro podezření z týrání? Nebo o co přesně ti jde?
|
| Nana*81 |
|
(24.2.2012 9:24:49)
Jde mi o to, diskutovat. Jinak nějak jsem se zacyklila.
Zapomněla jsem co jsi psala o MPO v souvislosti s autismem.
Trestní oznámení zvažují jiné osoby, já k tomu nejsem kompetentní.
Pěkný den
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)