| stormer | 
 |
(14.3.2012 15:32:37)
Jsem ze dvou dětí a manžel taky. Vždycky jsem chtěla dva potomky a když jsme se o tom s manželem bavili na počátku vztahu, dával mi za pravdu.
Bohužel, poté co zjistil, jak dítě totálně převrátí život naruby, tak změnil názor. Dceru sice miluje, ale stále opakuje, jak je to super že už odrostla (3,5r) a jaký to byl horor - ten první rok, případně že se zpětně diví, že to vůbec přežil  .
Protože u mě nenašel očekávanou odezvu, začal argumentovat penězi...
Máme hypotéku, oboje rodiče bydlí daleko a nijak nás nepodporují (finančně), takže výpadek mého příjmu na 3roky byl ke konci rodičáku už dost znát.
Já si myslím, že jedináček je tak trochu chudák, navíc druhé dítě dost chci, ale rozumem je mi jasné, že manžel má v podstatě pravdu.
Už rok střídavě bojuju s touhou (někdy až posedlostí  ) po dítěti, a pak si zase na to zakazuju myslet, protože jsem přece blázen a my bychom to nevydželi.
Finance by se asi daly nějak dořešit, ale spíš myslím ten psychický pocit nejistoty, co bude pak.
Mně se po rodičáku podařilo jako zázrakem sehnat slušně placenou práci, ale těhotenstvím by vše skončilo (je to na živnostňák). Navíc už jsem stará (34  ) a ačkoliv na ten věk vůbec nevypadám, nedělám si iluze o tom, jak nadšení by byli potencionální zaměstnavatelé ze 37 leté matky dvou malých dětí...
Tak, vypsala jsem se, a teď jdu zase smutnit.
Taky jste někdo řešili něco podobného?
|
| Andrýsek + 2 | 
|
(14.3.2012 15:37:20)
Řešila a vyřešila, v létě rodím a pak se děj vůle boží  Myslím si, že dítě pokud to jde, tak parťáka potřebuje, u dcery jasně vidím, jaký z ní vyrůstá "rozmazlený hajzlík", jasně je to i naše chyba, s tím by se asi dalo pracovat, ale u sebe vidím, jak jsem na ni děsně upnutá, čím dál tím víc, takže časem by to mohlo být až nezdravé upnutí na jedináčka. Je mi 37 a co bude za 3 až 4 roky už jsem řešit přestala.
|
|
| DaVinci | 
|
(14.3.2012 15:38:56)
Máme také jen jedno dítě. Nebudu psát proč, to není důležité. Vidím, že mému synovi prostě chybí parťák. My jako rodiče jsme se mu minimálně do školní docházky museli dost věnovat. Vymýšlet program na víkend, pořád se domlouvat s dalšími rodinami na společné výlety, dovolené. Velkou část zavazadel na cestování zabíraly hračky. Je to zjednodušující pohled, ale je to tak. Teď už je velký, má kamarády ve škole a v okolí, ale myslím, že někoho, kdo by s ním sdílel "rodičovský teror" by bral.
|
|
| Persepolis | 
|
(14.3.2012 15:43:47)
Nesouhlasím s názorem, že jedináček je chudák.
Taky mám jenom jedno dítě(další mít nemůžu) a vůbec mi nepřipadá, že by tím naše dcera nějak strádala.
Jinak si myslím, že pokud na tom nejste nějak výrazně finančně špatně, tak dvě děti se dají zvládat v pohodě. Ty náklady v prvních letech života nejsou tak vysoké, aby se nedaly zvládnout z mateřské a jednoho platu a pak už budeš chodit do práce a příjmy budou zase dva.
|
| Andrýsek + 2 |
|
(14.3.2012 15:47:20)
Persepolis, s tím souhlasím, navíc ty náklady opravdu souvisí s náročností rodičů, já si po dceři všechny věci schovala, takže de facto to finančně nejnáročnější už pořizovat nemusím a nebudu. Nejvíce finančně náročné je podle mě především s počátkem školní docházky a tam už je předpoklad, že budou oba rodiče pracovat, nebo by mohli, pokud by je k tomu finanční situace nutila.
|
|
| kreditka | 
|
(14.3.2012 18:29:00)
Není chudák to zes ne ale je o hodně ochuzen co se týče sociálních kontaktů apod. Nezapomenu na větu rodičů "buď ráda že máš pokojíček pro sebe" no to jsem měla, ale když jsem si chtěla s někým hrát tak jsem byla závislá na tom co kde máma domluví nebo jsem si musela hrát sama. Navíc i obyčejné hádky mezi sourozenci dítě naučí jak se v takových chvílích chovat bránit apod.
|
|
|
| Z+2 | 
|
(14.3.2012 15:44:24)
Druhé dítě, rozhodně není tak zatěžující jako první a ani život rodiny tak nepoznamená. Relativně brzo se z něj stane parťák a to ušetří rodičům spoustu času. Navíc rodiče rozmělní svoji pozornost a to všem pomůže.
Za mě bych se ho snažil přesvědčit. Čím dřív, tím pro vás líp. 
|
| Šešule | 
|
(14.3.2012 15:53:53)
Přesně tak. Největší šok je změna z 0 dětí na 1 dítě. Pak už se to srovná líp a vlastně skoro samo, pokud teda druhé nemá nějaký výrazný problémy, nebo mezi dětma není 15 let
|
| stormer |
|
(14.3.2012 16:07:19)
Ano, souhlasím s vámi oběma. Druhé dítě není taková změna, ale musím být rozumně po sobě. Já mám sestru starší o 8 let a už jsem si taky připadala skoro jako jedináček. Měly jsme díky věku naprosto odlišné zájmy a nijak se vzájemně neprožívaly... to až mnohem později, když se věk srovnal.
|
|
| Tante Ema | 
|
(14.3.2012 18:07:39)
, já mám mezi nejstarším a nejmladší rozdíl patnáct let a nebyl problém ani to. Miminko s velkými dětmi je moc příjemné, mám v nich oporu, pomoc. Je mi 38 a popéravdě je mi jedno, co si o tom myslí třeba všicjni zaměstnavatelé světa. A kdybych měla ještě mít to štěstí, klidně poviju miminu sourozence, ale já se péčí o děti necítím omezovaná a na peníze nejsme nároční, žijeme celkem skromě. Mně se zatím osvědčilo, že skutečně uživíš tolik dětí, kolik jich máš.
|
| stormer |
|
(14.3.2012 18:12:39)
Tante, tos ale začala brzo  , to se mně nepoštěstilo. S penězi je to tak, jak říkáš. Když máme málo, vyjdeme s tím, protože musíme. Jakmile se ale příjmy zvětší, přizpůsobí se i útrata a nároky...
|
| Tante Ema |
|
(14.3.2012 18:28:37)
Začala a jsem za to ráda. I když to nebylo ani zadarmo ani za levno. ALe jsem tak ráda, že je mám a dodnes si myslím, že kdybych nezačala, tak mám dneska místo tří dětí možná i kulový a chlapa, co "se necítí připraven"..
|
| stormer |
|
(14.3.2012 18:48:25)
Tak tak, já už v raném věku tušila, že najít chlapa pro život nebude jen tak, takže jsem začala už v 18ti intenzivně hledat... Nebudeš věřit, ale našla až ve 29letech. Vždycky mu říkám "kde ses poflakoval tak dlouho" Protože mít 1.dítě až ve třiceti jsemá rozhodně nechtěla cíleně.
|
|
|
|
|
|
|
| kája+dva | 
|
(14.3.2012 15:46:15)
Já druhé nechtěla, první porod byl strašný, dítě furt brečelo, časem jsem si zvykla. Asi jako tvůj manžel. Pak jsme si s manželem nedali pozor a máme druhé šestitýdenní a neměnila bych. I když z prvorozeného se stal "hajzlík" co zkouší co může. Jsem ráda, že to tak stalo, plánovaně bych do druhé nikdy nešla.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(14.3.2012 15:47:18)
za mě asi takhle, pro mě jsou dvě děti minimum, tzn. že abych je měla, dokázala bych obětovat hodně ... třetí a další případné děti, bych přivedla na svět pouze do zajištěné rodiny, jako, že nebudu řešit ke konci měsíce, jestli mám na jídlo nebo tak, a že by nás nepoložil nějaký neočekávaný výdaj ... ale bohužel u nás další dítě vázne na úplně něčem jiném, já už na to prostě psychicky nemám
|
|
| jitucha | 
|
(14.3.2012 15:48:29)
co třeba argument, že až budete postupně senilnět a umírat, dítě na to nebude samo? případně že cca dva roky je to sice s prckem únavné, ale při průměrné délce dožití jámevím 75 let jsou to jen asi dvě a půl procenta života a to by do svých genů snad manžel vrazit mohl
|
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 15:51:58)
Z argumentů tvýho muže mám dojem, že pohodlnost nazývá mnohem ušlechtilejšími jmény Myslím, že je to hlavně na tobě, jestli chceš, nebo nechceš.
Mluvím z pozice osoby, co si pořídila děti naprosto "nezodpovědně" mladá, proti obecnýmu trendu ještě na VŠ, a taky se to dá. Jen tu dovču v Karibiku a domeček v satelitu musí člověk oželet (aspoň teda do určitý doby). Záleží na tom, čeho jsi ochotná a schopná se vzdát... pokud teda nežijete na hranici nouze, to by byla asi jiná otázka.
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
|
(14.3.2012 15:52:24)
Take jsem hodne premyslela u druheho a ted chci treti ........ myslim, ze praci najdes a financne to nejak zvladnete.
Ja povazuji za dulezite dva fakory a to, ze bych zratila duvod byt na svete, kdybych nemela deti (a co kdyby se s jednim neco stalo) a dale pevny vztah manzelu. Potom to zvladnete v pohode.
Ja mela druhe ve 38 a ted ve 39 jdu do tretiho.
Do duchodu pujdu az v 67, tak urcite mi jeste 20 let prace ceka.
|
|
| VERI + V6/08 + bříško | 
|
(14.3.2012 15:56:30)
Snažím se řídit obojím - i srdcem i rozumem
Pokud jste nedřeli bídu s nouzi a museli jste se jen trochu uskromnit, tak to půjde i s druhým
|
|
| Mirek_ | 
|
(14.3.2012 15:56:57)
Obdobné téma se řeší na v sekci Partnerské vztahy
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=16185900&typ=0
|
|
| kosatka2 | 
|
(14.3.2012 15:58:34)
dětí jsem vždycky chtěla mít víc. První těhotenství, porod i šestinedělí byly pohoda. První rok potom byl ale pro mě strašně náročnej a taky nechápu, jak jsem přežila. Na zdraví se mi dítě neblaze podepsalo, jsem ráda, že jsem to aspoń duševně ustála. vždy jsem byla zdravá, s dítětem jdu z nemoci do nemoci... Říkala jsem si, že na další nebudu mít sílu, i když jedináčka jsem nechtěla.
No už je starší a tolik mě nevysiluje (nebo jsem si už zvykla, že např. spát není zas až tak potřeba), ráda bych další. Nějak to nejde. Asi si ještě tělo pamatuje, jaký to byl záhul.
řijde mi, že jde spíš o osobní pohodlí. v naší zemi se obvykle u početných rodin hlady neumírá.
U nás očekávám že muž bude chtít dětí víc než dvě. já budu ten problémovej sobec, co se chce realizovat i jinak než u dětí.
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(14.3.2012 16:02:35)
no já druhé strašně chtěla, manžel věděl, že je celé dny v práci a že mi s dítkem pomůže minimálně a tak měl pocit, že mu jedno stačí (po tom toužil moc). Takže do druhého jsem ho více méně přinutila, resp. když jsem chtěla tak souhlasil ... a byly to trojčata tak máme rázem čtyři To jsem teda nechtěla v žádném případě strašit Mi příjde více dětí fajn a dvě bych brala jako minimu.
Vzhledem k tomu, že jsme se potýkali s neplodností, tak jsem si říkala PROSÍM AŤ MÁM ASPON JEDNO. A kdyby to dál nešlo, byla bych šťastná za něj a nechtěla bych si připouštět to, že to má "blbé" že je sám. Nicméně pokud to jen trochu jde tak do druhého určitě!!!! Věk už nepočká, práce se třeba zas najde nějaká fajn, většinou je to vše kus velké náhody. Ať pak ve čtyřiceti nebrečíš sama nad sebou. Práci na živnost určo seženeš i po čtyřicítce pokud si šikovná a máš do toho odhodlání. Držím palce, myslím, že je super jak jsou děti alespoň dvě.
|
|
| withep | 
|
(14.3.2012 16:04:48)
A není to tak, že pro druhé dítě hovoří celkem jasně srdce i rozum, že to, co je proti, je spíš manželova nechuť obětovat určité pohodlí? Jedináček je ochuzen o mnohé, nejen v dětství, ale po celý život. Mít sourozence je nenahraditelná zkušenost - moci a muset sdílet to nejdůležitější, svůj domov, své rodiče, později starost o své rodiče, až budou staří. Nemluvě o tom, že stát se může cokoliv, je strašné ztratit dítě, a jistě je ještě strašnější, pokud to bylo dítě jediné.
Původně jste se dohodli na dvou dětech, od tvého muže je poněkud nefér, že tuto dohodu nedrží. A je od něj sobecké vyjadřovat se v tom smyslu, že první rok dítěte byl horor. On byl těhotný, zvracel, bolely ho záda a klouby? On rodil? Měl bolesti při kojení, vstával k němu v noci? On se maximálně nevyspal, měl omezený servis a sex. Možná pomáhal s přebalováním, krmením, koupáním zdravého dítěte, ale nazvat tohle hororem, pošlu ho někam...
|
| Andrýsek + 2 |
|
(14.3.2012 16:06:34)
|
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 16:10:29)
withep, OT: máš mail
|
|
| stormer |
|
(14.3.2012 16:21:22)
Withep, manžel JE dost pohodlný, na druhou stranu - o dítě se staral hodně, ba přímo nestandartně. Dokonce jsme museli poslouchat kecy tchýně na téma: "Ty jsi živitel, chodíš do práce, musíš se vyspat, musíš po práci odpočívat!" A já byla ta, která si doma válela šunky a utiskovala ho, protože on dokonce s malou i dost dlouho spal, abych se mohla vyspat já. Měla jsem psychické problémy a nespala i několik nocí za sebou.
Myslím si, že právě tím, jak moc se staral (a stará), si dokáže představit reálně, jak by to druhé na něj "dopadlo".
|
| withep |
|
(14.3.2012 16:37:09)
stormer, omlouvám se tvému muži, že jsem ho viděla hned tak černě  . Ty psychické problémy souvisely s tvým mateřstvím? Řešilas je nějak s odborníkem? Pomohl ti? Lze předpokládat, že by se po druhém porodu opakovaly?
Potom je ještě možnost druhé dítě adoptovat a vyhnout se tak tomu miminovskému období.
|
| stormer |
|
(14.3.2012 17:48:45)
Withep, psychické problémy souvisely s totálně narušeným spánkem + poporodní deprese, takže by se to opakovat mohlo, ale na druhé straně - brát antidepresiva není ostuda, moc mi pomohly a dostala jsem se z toho. Věřím tomu, že podruhé bych to ještě zvládla.
O adopci jsem vždycky snila (pomoct dítěti bez rodiny), ale to by manžel naprosto nedal. Jedině prý kdybych nemohla mít děti, což už padlo .
|
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(14.3.2012 16:24:57)
whithep, já bych to s těmi sourozenci zase tak nehrotila. znám spoustu lidí, kteří se sourozenci nemají v lásce. já nemít sestru, tak taky v životě o moc nepřicházím (nerouhám se, konstatuji)
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 16:31:41)
I blbá zkušenost je zkušenost Kdo říká, že všechny užitečný zkušenosti musí být příjemný?
|
|
| withep |
|
(14.3.2012 16:34:13)
placatko, mám podobnou sestru. Stejně jsem ráda, že ji mám - že se pozornost mých rodičů mezi nás rozdělí.
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 16:36:23)
Právě. Rodičovská pozornost soustředěná jen na jedno dítě je zatěžující pro obě strany.
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(14.3.2012 16:53:06)
withep, no, ono je to pak i o vztahu k rodičům. znám i několik jedináčků a jen jednomu sourozenec chyběl. ostatní byli a jsou spokojení. myslím, že jako jedináček bych byla rozhodně spokojenější
|
| Berranka | 
|
(14.3.2012 17:07:47)
Nechyběl? Když neměly volbu, tak asi ne, dětí se většinou nikdo neptá. Mně taky nechybí, že nežiju v Karibiku a neválim si šunky na pláži (nestrádám tím), ale kdyby to bylo, tak pěkný
|
|
|
|
| kotyk | 
|
(14.3.2012 17:30:44)
Jojo, taky jsem nevyfasovala zrovna nej sourozence a aktuálně zastávám názor, že čím dál od něj, tím lépe, ale neměnila bych.
|
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(14.3.2012 16:07:40)
Tak se mi zdá, že dokud člověku není aspoň 40, tak si furt myslí, že v těch 37 budemoci jít leda tak umřít...
proboha, matek po 40 je dneska hromada.
Jinak se na počtu dětí podle mne musí shodnout oba.
Pro mne to byly dvě děti.
|
| Zufi. | 
|
(14.3.2012 16:10:49)
Pokud se shodnou...
Moje příbuzná měla dohodu s manželem, že druhé dítě ne, tak dlouho do něj hučela, že tedy ano, dítě je krásné, ale ona je sama se dvěma dětma.
On to vydržel přesně rok a pak odešel.
Ted jezdí do toho Karibiku s novou paní (zatím bezdětnou).
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 16:13:02)
Otázka je, jestli o takovýho chlapa má ženská stát, třeba by odešel z jinýho důvodu. Ale tam byla taky situace jiná, jestli byli na počátku dohodnutý na jednom dítěti...
|
| Zufi. |
|
(14.3.2012 16:14:03)
Těžko říci, ale dohoda byla na jednom (on byl celé dny v práci a fakt si přál jen jedno).
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 16:15:39)
Tak to je něco trochu jinýho. Zakladatelka píše, že byli dohodnutí na dvou dětech... A myslím, že chlapa, který je celý dny v práci to dítě stejně moc nepostihne. Spíš se musí ženská ptát, jestli tu neustálou samotu zvládne
|
|
|
|
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(14.3.2012 16:22:37)
a musíš nutně na rodičák na tři roky? jeden nebo dva a nebudeš nezaměstnatelná po 6 letech doma...
|
| stormer |
|
(14.3.2012 16:24:38)
Když už, tak bych pochopitelně ráda na dva roky. Jsem ale OSVČ a nevím, jestli by manžel dosáhl na dvouletou variantu (má 25 hrubého).
|
| withep |
|
(14.3.2012 16:41:34)
Teď už je volba délky pobírání RP flexibilnější - dostaneš 220 tisíc a je na tobě, na jak dlouho si je rozdělíš. Je tam nějaké omezení výškou příjmu, tj. nízkopříjmoví nemohou vybrat vše během dvou let, ale to se vás netýká, 25 tisíc hrubého není úplně málo.
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(14.3.2012 16:26:50)
Snažím se mít srdce a rozum v souladu. POkud jsou v rozporu, volím srdcem. Rozum se svou kapacitou využití cca 8% za orgán kompetentní k tak závažnému rozhodnutí není vždy šťastná volba
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(14.3.2012 16:34:29)
Počet dětí je jedna z věcí, kde je shoda partnerů důležitá. Tady se těžko hledá kompromis, dítě buď je nebo není. Je otázka, jak moc partner dítě nechce, jestli ho má smysl přemlouvat. I kdybys manžela přesvědčila, úplně vyhráno není, měl by dítě přijmout nejen jako ústupek Tobě. Je pravda, že někteří chlapi mimina moc nemusejí a dítě je bere, až když se s ním dá lumpačit a je z něj parťák. Z tohoto hlediska jde o to překonat poměrně krátké období. Pokus se manžela přesvědčit touhle cestou. A ještě něco, co mi jen těžko leze z klávesnice. Zdůrazni, že se manžela budeš snažit maximálně ušetřit případného nepohodlí. Tohle zní hrozne, vím, ale co by člověk neudělal z touhy po dítěti. A slib bys musela samozřejmě dodržet.
Jo a stará nejsi
|
| *Niki* |
|
(14.3.2012 16:37:05)
To mě taky zaujalo, pokládat se v 34 letech za starou
Já se v tom věku vidím jako dost mladá 
|
|
| Markéta |
|
(14.3.2012 17:09:43)
Nahoře píše, že se manžel stará o první dítě až nadstandardně (nevím, co to znamená). Tak slibováním, že se o druhé starat nebude muset, asi ničeho nedosáhne.
Jinak si vůbec nedovedu představit,že bych manželovi slibovala, že se nebude muset starat o svoje dítě. To mi přijde úplně ulítlý.
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(14.3.2012 19:14:26)
Jasně, nemyslím nestarat se, ale nějak manželovi vysvětlit, že pro chlapa druhé dítě neznamená až takovou ztrátu pohodlí a "oběť". Souhlasím, s těmi kdo říkají, že přechod "z bezdětna do dětna" je větší změna než narození dalšího dítěte.
|
|
|
|
| Liškodlak | 
|
(14.3.2012 16:38:39)
Já řešila dlouhá léta problém zcela opačný - druhé dítě se nedařilo...
Takže teď mám dva jedináčky.
Jednoznačně bych dala na intuici.
"Rozum je děvka ďáblova"
|
|
| Markéta |
|
(14.3.2012 17:13:15)
Jedináček není chudák.
A nemáš kam spěchat, další dítě možná můžeš mít třeba za tři roky nebo pět let.
Jestli tvůj muž dítě nechce, a ty mu nechceš propichovat kondomy, tak z toho asi zatím nic nebude.
|
| stormer |
|
(14.3.2012 18:04:37)
"propichovat kondomy"
Ne, to je podle mě největší blbost, oklamat partnera jakože "antiko selhala" a pak čelit rozbitému vztahu.
|
| Markéta |
|
(14.3.2012 18:14:44)
A ty bereš anitkoncepci? Když tak palčivě toužíš po dítěti?
|
| stormer |
|
(14.3.2012 18:24:11)
Neberu. Ale kondomy používáme.
Proč Tě to tak zajímá? Chtěla jsem jen říct, že bych manžela nepodrazila a nehrála na něj divadlo, protože by to jednak nesplnilo účel a druhak by mi to připadalo nefér.
|
| Markéta |
|
(14.3.2012 18:41:34)
Protože většinou se termín " jako selhala antikoncepce" používá tehdy, když ženská tvrdí, že ji bere, a přitom nebere. Tak mi z toho vyšlo, že bereš prášky, ačkoli chceš dítě - a to mi teda přišlo zvláštní.
|
|
|
|
|
|
| Lillu+B&J | 
|
(14.3.2012 17:40:53)
Stará ve 34 letech,dej pokoj,stáří vypadá jinak.Je mi 35 let,mám zítra půlroční holčičku a tříletého chlapečka.Syn je rarach,ve dne nespí,v noci se budí,hlídání nemáme a finančně tak tak,ALE!!! holčička je zlatíčko,miláček usměvavej a už teď si s ní bráška pohraje,pravda,malá je šikovná,začala lézt,ale už jsou parťáci.Brácha je na ní od začátku moc hodnej a něžnej a to je opravdu jinak divoch,jemu mimčo náramně prospělo.Jinak pracovat se trošku dá i na rodičáku,taky trošku pracuju a pokud to jde a není problém v početí,jedináčka bych nechtěla.Děti jsou od sebe 2 a 3/4 roku,každej mě strašil jak to bude šílený,paradoxně stíhám víc věcí s 2 dětma než s jedním a jsem v pohodě.akorát rodit už nechci,druhej horší než první
|
| stormer |
|
(14.3.2012 18:27:37)
Já si připadám stará spíš psychicky.
Vypadám cca na 27 a přijde mi celkem srandovní, když na mě koukají občas i "puberťáci". Fyzicky jsem na tom taky dobře, ale prostě mi ubývá trpělivosti a naopak přibývá výbušnosti, což je hrozná kombinace .
|
| Tante Ema |
|
(14.3.2012 18:33:54)
Myslím, že já to mám přesně opačně .
|
|
|
|
| Margot+1 | 
|
(14.3.2012 17:45:22)
Jsem stejně stará jako ty, v podobné finanční situaci, dítě mám taky tříleté. Druhé bych chtěla určitě, i když to znamená zase další starosti, potíže s prací... K tomu zdravotní potíže manžela. Rok po prvním jsem si dokonce říkala, že by ty děti měly být dokonce tři. Myslím si, že tři dobře vychované děti si mohou být do konce života velkou oporou, jistotou. Já o svého jediného, staršího bratra před rokem a půl tragicky přišla - a přišla jsem o velkou část životní jistoty. Rodinou to strašlivě otřáslo, moje máma trpce zalitovala, že před námi dvěma měla jeden potrat. Sourozenec (sourozenci), je podle mě ten největší dar, co rodič dítěti může dát, a to přesto, že se budou muset dělit o zdroje. I to umět je koneckonců výhra.
|
| stormer |
|
(14.3.2012 18:08:43)
"Sourozenec (sourozenci), je podle mě ten největší dar, co rodič dítěti může dát"
Margot, souhlasím.
Já pocházím z rodiny, která vždy preferovala spíš duchovní hodnoty. Bohužel, manželova rodina žije v totálně materialistickém duchu, stylu "peníze jsou pro spokojenost nejdůležitější" a "kdo si nedokáže dost vydělat, ten není plnohodnotný člověk". Taková výchova na manželovi pochopitelně zanechala následky...
|
|
|
| Mamisek | 
|
(14.3.2012 17:53:47)
Řešili jsme třetí dítě, zda ano nebo ne. Argumenty proti byly finance, spíše menší byt a nulová možnost využití babiček, také obava, jak zvládnu tři děti- výchovu, kroužky, školu apod.
Ale srdcem jsme miminko chtěli oba (obavy byly spíše z mé strany). Pokud by on nechtěl, nepořizovala bych si miminko ani bych ho nijak nepřemlouvala, to není dobrý začátek pro zvětšení rodiny.
|
|
| kreditka |
|
(14.3.2012 18:25:08)
Manžel se na druhé dítko tvářil takjy všelijak, dcerka byla hodně ubrečené dítko. Potom na druhéé kývl a mluvil o další holce a ouha na UTZ kluk Máme teď 9 měsíčního synka totálního pohodáře a smíška do půl roku hodně spal a manžel je z něj paf - možná ho třeba ještě ukecám časem na třetí dítě. Nevěš hlavu druhé dítko může být pohodář a být jedináček není zas takový terno - sama jím jsem a z dnešního pohledu u svých dětí vidím o co jsem přišla - hraní s rodiči a kamarády sourozence nenahradí
|
|
| Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 | 
|
(14.3.2012 18:34:55)
u mě zvítězil mateřský pud, po první RD jsem se těšila do práce, koupili jsme barák (úvěr),v podstatě nám nic nechybělo, asi po dvou letech to přišlo,čekám druhé..bude to finančně náročné,ale já zase nevěřím,že by byla někdy lepší doba
|
|
| malostranska | 
|
(14.3.2012 18:41:39)
Nemyslim si, ze jedinacek = rozmazlene dite.Jedno dite ma svy vyhody i nevyhody.Ja si myslim, ze casto pouzivany argument jako: Kdyz bude sam, bude takovej, nebo makovej je nesmysl.Manzel je taky jedinacek a rozmazlenej teda urcite nebyl a neni.Ja jsem ze dvou a k mymu brachovi, ackoliv jsme o rok po sobe, jsem nikdy nijak blizko nemela. Pokud fakt neresis ty finance, coz by v mych ocich byla jasna kontraindikace, tak proc ne? Takovou tu psychickou nejistotu jsem mela taky...jak u prvniho, tak u druhyho...a nyni resim treti
|
| jak | 
|
(14.3.2012 18:43:27)
ta psychicka nejistota je vzdy. kdyz jsem videla tehotensky test, skoro jsem omdlela. A to jsem chtela dalsi dite. najednou me zachvatila panika..
Pak jsem vse zvladla, praci, decko, a najednou mu jsou 3,,,,,
a ve 34 nejsi stara, co blaznis?
|
|
| Šešule |
|
(14.3.2012 19:00:16)
Jedináček vůbec nemusí být rozmazlenej. Jen prostě dostane naložený všechny rodičovský očekávání, výchovný postupy a chyby na svoji hlavu. Taky mají mnohem větší odpovědnost, než když je víc sourozenců (od dětství po dospělost). Jedináčci, který znám, často mluví o tom, že je těžký být jediný dítě svých rodičů (zvlášť když jsou ještě rodiče rozvedení, což je dneska taky častý)
Jo, a na psychologii nám říkali, že je prokázaný, že ve chvíli, kdy je v rodině nějaká neblahá situace, jedináčci to nesou hůř, než když je skupina sourozenců.
|
|
|
| Ikonie | 
|
(14.3.2012 18:45:15)
Já jsem v podstatě taky jedináček-narodila jsem se rodičům, když bylí mí sourozenci již v pubertě. Prakticky jsem vyrůstala sama, sourozenci mého věku mi hodně chyběli, i když se mi mamka hodně věnovala. Když mi bylo 10, jí bylo 48, což je už docela dost. Navíc mamka hodně pracovala a bývala nemocná, takže třeba hřiště, kola apod. časem ubývalo
|
|
| zerat | 
|
(14.3.2012 18:48:37)
Stormer, radím navštívit máte-li v okolí rodinu s jedním dítkem, které bude mít přes 10 let a pobýt tam aspoň víkend.
U nás to bylo podobné, ale hlavně šlo o to, že muž vyšel z velmi chudých poměrů a nechtěl, aby jeho dcerka prožívala to co prožíval on - nikdy nové boty, nikdy nové oblečení, nikdy žádné kino, bonbony... Mohla jsem argumentovat, jak jsem chtěla nechtěl. Potom jsme byli s naší tenkrát dvouletou dcerkou u mých známých, kde měli holčičku cca desetiletou a po víkendu u nich prohlásil, že opravdu jedno dítě je málo. Manžel si s ní povídal a ona mu řekla, že ona chce mít aspoň 2 děti, ale nejlíp 3, aby si měly s kým hrát, s kým blbnout na zahradě... Pak jsme si o tom povídali a ona říkala, že o prázdninách spousta dětí odjede pryč a nebo si hrají doma se sourozenci a ona si musí hrát sama. Kámoška coby máma nám říkala, že to taky vidí, že ostatní děti si hrají a jejich holka místo hraní sedí s nimi a řeší třeba finance... potom vlivem zdravotních problémů dostala kamarádka příkaz otěhotnět, a tak mají teď 2. dítě. Jejich dcerka je z ní naprosto, ale naprosto unešená a je strašně ráda, že ho má - byť je mezi nimi 15 let rozdíl a kámoška lituje, že to 2. dítě neměli dřív.
Navíc jsem přesvědčená o tom, že dítě jedináček je velmi často v dospělosti strašně, ale strašně soběstředný - moje maminka, její maminka, kamarádka... Dvě děti mít je super
|
| zerat |
|
(14.3.2012 18:52:13)
omlouvám se, pointu jsem nenapsala. Po návštěvě u kamarádky muž přišel k rozhodnutí, že dvě děti budeme mít dá-li P.B. Je pravda, ze se dvěma dětmi je těžší logistika, že náklady na něj jsou taky, prostě to druhé dítě taky potřebuje jíst, hrát si a ne vždy mají stejné zájmy a tudíž i hračky chtějí jiné... Nicméně je doma veseleji se 2 dětmi. Hezky si spolu zahrají... A třeba naše starší si 4,5 roku neuměla hrát a co má ségru, tak si hrát začala a mladší ségra, která má fantastickou představivost ji učí i starší
|
|
|
| Jepepa | 
|
(14.3.2012 18:58:50)
Jo řeším v postatě to samé....jen je to stížené že se nám do toho ještě cpe nemoc...ale mám jasno..chci druhé pokud to pujde, nechci aby dcera byla sama..a je mi 36 a dceři dva
|
| Anni&Annika | 
|
(14.3.2012 21:43:49)
nevim, mam doma 2 jedinacky (20 let rozdil je uz fakt jedinacky dela/ a nepozorovala bych, ze jsou holky o neco ochuzene...prave naopak....mohla jsem jim kazde zvlast dat a davam maximum...takze tam bych problem nevidela....ale jestli mate hypoteku, rodice nepomahajici, ja bych na tvem miste asi jeste pockala....nevim jak dlouho budte platit, ale ja si to druhe z lasky poridila ve 42 a ze bych se citila stara? Nevim, ale zrovna tohle fakt nepocituju...a zrovna dnes o me i pracovne stali
|
|
|
| Hanka36 | 
|
(14.3.2012 19:38:58)
Nejdůležitější je shoda s manželem. Na tom zkusit zapracovat.
A stará nejsi, neboj. A pro zaměstnavatele je myslím žena s dvěma děti ideální - nejsi ani stará, ani mladá a je může být skoro jisté, že si další dítko už nepořídíš, takže tě naopak může někdo vzít s otevřenou náručí.
|
|
| štěpánkaa | 
|
(14.3.2012 19:41:19)
zrovna dneska to tu v nějaké diskusi řešila Eeka - pro kamarádku. rozhodně nebudete jediní
u nás se toto dilema vyřešilo narozením dvojčat
|
|
| yogurtová a dva yogurtíci | 
|
(14.3.2012 19:41:58)
Já řeším to samé.Manžel je rozhodnut pro jedináčka.Já toužím po druhém .Argument má finance,né dobu co jsem na RD,ale až začne škola.Chudí nejsme,ale museli bychom se uskromnit např.s dovolenými.Já ale toto nechci povýšit nad dítě.Už mě napadlo i "selhání" antiko,ale je to strašně nefér.Před pár měsíci měla dr pocit,že jsem těhu(zvětšená děloha)čekali jsme na utz a manža říkal,že by byl rád kdyby ano,že by to bylo vyřešenéAle jak ho jinak chápu,plánovaně NE.
|
|
| Elíláma | 
|
(14.3.2012 20:40:16)
Tak tohle mě ani nenapadlo, hypo máme taky a budem mít hodně finančně těsno, ale takhle bych přemýšlela po druhé, třetím dítěti, ne prvním. Ani vteřinu. Mamon je hnus. Prachy nebudou, děti ano. Jiné je to, když nemá člověk opravdu co jíst.
|
|
| Medunka_ | 
|
(14.3.2012 21:29:49)
Osobně jsem docela překvapená z toho, kolik z diskutujících podezírá manžela zakladatelky z pohodlnosti apod. a to i přesto, že zakladatelka sama píše, že po prvním porodu trpěla depresemi a manžel se staral hodně. A že i tato zkušenost je pravděpodobně důvod, proč už do toho muž jít nechce.
No nevím, zkuste na to juknout ze strany toho chlapa. Představa, že chodím do práce, mám ženu na antidepresivech a dvě děti o které se starám, by mě teda taky nějak optimismem nenaplňovala...
Já bych řekla manželovi, že chápu jeho obavy. Jestli může konkrétněji říct, v čem to byl horor. A pokud by se nějak konkrétněji vyjádřil, stavěla bych na tom.
|
|
| Balbína |
|
(14.3.2012 21:36:57)
srdce
Věděla jsem, že druhé dítě chci a radši jsem moc nepřemýšlela, jaké to zase bude s miminem. Na kojení, plíny, pláč, koliky...jsem se vůbec netěšila. Už jsem chodila do práce, vše zaběhlé. Porodila jsem a radovala se z kojení, plín, obou dětí....Je skvělé mít dvě děti, naše se mají tak rádi  , hrají si spolu, necítí se sami. Je to obohacení pro všechny.
|
| Balbína |
|
(14.3.2012 21:38:21)
jo a jinak stará nejsi určitě. Sama teď vidím, že mít jedno dítě, tak se o něj strašně moc bojím.
|
|
|
| katyn |
|
(14.3.2012 22:51:08)
Ve 34 letech stará na druhé dítě?
Mně je 36, druhé dítě máme dvouleté, mluvili jsme i o třetím, ale to až tak kolem 40 :o)
Jsou situace, kdy asi musí člověk skloubit srdce a rozum. Aby sis jednou nevyčítala, že jste si druhé nepořídili, ale zase nevím, jak to máte s financema. Já chtěla kdysi jen jedno dítě, pak jsem názor změnila a teď jsem šťastná za dvě děti, že se ti naši dva prostě mají vzájemně a kluci se milují.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)