| Anonymní identita | 
 |
(15.4.2013 13:40:14)
Dotaz na ty, které utrpěly psychické trauma při porodu. Případně opakovaně při více porodech. Ty, kdo mají pocit, že neumějí porodit.
Zda a po jak dlouhé době jste toto trauma překonaly?
A navštívily jste nějakého odborníka?
A co vaši muži, pokud i oni utrpěli trauma?
|
| Gora | 
|
(15.4.2013 13:45:37)
Nemám pocit, že bych neuměla porodit. Nicméně silné trauma z prvního porodu jsem se snažila překonat asi tři a půl roku. Pak zvítězila touha po druhém dítěti a nějak jsem se smířila s tím, že to stejné ne-li horší než to, co jsem zažila u prvního, se mi určitě stát znovu nemůže.
Nenavštívila jsem nikoho.
|
|
| Šešule | 
|
(15.4.2013 13:47:55)
Osobně jsem to naštěstí nezažila, ale znám paní, co se do druhýho dítěte po prvním masakru odhodlala až za 18 let.
|
| Šešule |
|
(15.4.2013 13:54:54)
... a znám pár ženských, co si trauma z prvního porodu léčily druhým porodem, který byl v jejich režii.
|
| Epepe | 
|
(15.4.2013 13:57:56)
Hm, tak jsem to taky chtěla udělat. Ale bohužel se nezadařilo ani podruhé.  Takže na to se taky vždycky nedá spoléhat.
|
| sextánka | 
|
(15.4.2013 14:10:07)
Moje sestra překonala trauma ze dvou porodů až porodem třetího, ne příliš plánovaného dítka. 
|
|
|
| withep | 
|
(15.4.2013 17:01:17)
Šešule, počítáš mě k nim? 
Já tedy pomoc odborníka nevyhledala, tudíž mi nikdo žádnou diagnózu (jako je trauma nebo poporodní deprese nebo cokoliv takového) nedal a netroufám si tento výraz použít. Něco se mnou ale bylo špatně a řešila jsem to řadu měsíců, možná rok, a víceméně vyřešila až druhým těhotenstvím a porodem (doma). Řešila jsem, že mi porod zkazili, ukradli, ponížili mě, odtrhli od dítěte v době, když bylo od přírody nejvíc nastavené na to, být se mnou, a tím i hodně podkopali mou mateřskou sebedůvěru (resp. řešila jsem, že jsem jim toto všechno dovolila a nebyla schopná sebe a své dítě ubránit). Fyzicky jsem na tom byla po porodu docela dlouho dost špatně, psychicky ale mnohem hůř.
Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Pomohlo mi to pochopit spoustu věcí, které se v mém životě děly a dějí, najít souvislosti, leccos zpracovat a snad i odpustit.
|
|
|
|
| Radana2 | 
|
(15.4.2013 13:47:57)
Po porodu.
|
| Epepe |
|
(15.4.2013 13:49:34)
Radano, jak to myslíš?
|
|
|
| třeba já | •
|
(15.4.2013 13:56:00)
Neměla jsem opravdu v pravém slova smyslu trauma, ale pořád mě určité věci mrzely a myslela jsem na to, že měly být jinak... a spravila jsem si "chuť" až druhým porodem, který byl úžasný a 100% v režii pouze mě a miminka... takže jsem pak nějak přestala řešit i ten první. Ale asi to není moc dobrá rada. V horších případech doporučuji klidně i psychologa, ale nejlépe nějakého, který s tímto umí pracovat.
|
| Horama | 
|
(15.4.2013 14:19:08)
Já mám za sebou dva porody, ze kterých jsem v podstatě vydedukovala, že "neumím porodit". No, je to už prostě fakt, ale hlavně je to historie, protože svoje děti mám a další porody nebudou. Nenazvala bych to tak, že jsem měla trauma. Mrzelo mě, jak to proběhlo, ale dokázala jsem si logicky vysvětlit, že prostě nebylo na výběr. Smířila jsem se.
|
|
|
| Jarmilka. | 
|
(15.4.2013 15:27:06)
Nemám pocit, že neumím porodit, mám pocit, že rodím krásně, jen, že jsem neschopná zvládat tu bolest. Jestli se to počítá, tak 3 rok od porodu jsm ho ještě nepřekonala a měla mezitím ještě druhé dítě, protože jedináček pro mě byl z mé vůle nemyslitelný, třetí miminko bych chtěla, klidně hned, ale těhotenství a porod mě asi definitivně odradí.
|
|
| Lamela | 
|
(15.4.2013 15:42:23)
Ahoj všem, téma pro mě....
Letos mi bude 36 let a v cestě za mým prvním dítětem mi stojí práve hrůza z porodu. Mám z toho odmala strach a jen ta představa mě děsí. Nedávno jsem se koukla na video z porodu a to mě ujistilo, že to snad nikdo nemůže dobrovolně podstoupit.
Přítel už na dítě dost naléhá, máme všechno, až na moji odvahu rodit. Moc se toho bojím. Dá se ta bolest k něčemu připodobnit?
Jsem z Prahy, neměl někdo podobnou zkušenost? Pomohla by mi třeba nějaká porodní asistentka nebo dula? Nevím, jak tuhle situaci řešit....
|
| Lamela |
|
(15.4.2013 15:49:15)
Hm, všude ale píšou, že císař "na přání" je špatně. Že je to pro dítě horší cesta na svět než vaginální porod. Nechci si svůj strach vyřešit tím, že to může odnést dítě. Nebo myslíš, že nemůže?
|
| Jarmilka. |
|
(15.4.2013 15:59:12)
Kolibo, myslím, že dítě to odnést nemůže, ale ty se připravíš o malý hormonální bonus a bude tě to bolet mnohem dýl. A zrovna v době, kdy už budeš moct ňuchat svoje miminko a po vaginálním porodu být více méně fit
|
| Jarmilka. |
|
(15.4.2013 16:00:54)
Ale jestli je pro tebe strach z porodu vyloženě důvod raději nemít dítě, tak teda císař, ale zažila jsem u známé, že předporodní příprava s dulou, pomohla. Kamarádka se přestala porodu bát, udělala si při něm vše podle svého a to i když podmínky nebyly standardní (byla po jednom císaři a chtěla to zkusit normálně). Prý císař byl horší 
|
|
|
| Alraune | 
|
(15.4.2013 16:03:18)
Při porodu se může stát celkem cokoli, já jsem císařem rodila a považuju to za docela hezký porod.
|
|
| Ananta | 
|
(15.4.2013 20:21:47)
No, pokud jsi v pořádku, tak není nic bezpečnějšího než plánovaný cisař a to jsem toho načetla stohy a hádala se s doktory, kteří to nakonec i připustili.
|
| Šešule |
|
(15.4.2013 20:27:18)
Ananto, se zvyšujícím se počtem císařskýc řezů se od určitýho procenta císařů ZVYŠUJE mateřská úmrtnost. Pokud by byl císař tak bezpečnej, nebylo by to tak.
|
| Ananta |
|
(15.4.2013 21:01:40)
Jo, je to nezpečnější pro dítě, ale statistiky neznám, u normálních porodů se taky umírá a děti umírají častěji než u plánovaného.
|
| Ananta |
|
(15.4.2013 21:02:27)
Vlastně nevím o případu plánovaného císaře kde by umřelo dítě.
|
|
|
| Magdaléééna | 
|
(15.4.2013 21:27:08)
Šešule, to je trochu jinak, zajímala jsem se o to, protože jsem také nakonec plánovaně rodila císařem.. ten plánovaný císař bývá v případě komplikací zkrátka to menší zlo.. Celé těhotenství jsem měla úžasný, chtěla jsem rodit přirozeně, jsem ráda, že jsem dala na radu lékařů a rodila jsem císařem..
Císař neplánovaný to je průšvih, který už ale začal někde jinde..
|
|
| Tante Ema | 
|
(15.4.2013 23:02:01)
Císař není bezpečnější porod pro dítě, ani plánovaný ne. Viz Enkin a spol., 1998 a tam pak odkaz na primární data.
Není nebezpečný tak, aby nebyl řešení, pokud není vaginální porod možný - psychické důvody jsou přinejmenším stejně pádné jako jiné. Ale bezpečnější není.
|
| Ananta |
|
(15.4.2013 23:29:08)
Tomu nevěřím, v životě jsem neslyšela, že by po plánovaném císaři bylo umrtí dítěte, po akutním ano, ale to je nebe a dudy.
|
|
|
| Oliverka | 
|
(16.4.2013 0:07:58)
Taky jsem strach z porodu vyresila cisarem. Ono tam nakonec i nejaka indikace byla. Na oba porody vzpominam moc rada. U obou tatinek klokankoval a po dvou hodinach jsem mela deti u sebe. Neni to reseni pro kazdeho, pro mne jo.
|
|
|
|
| Ursus+3 | 
|
(15.4.2013 21:30:41)
Kolibo, ve chvíli, kdy tě paralyzuje strach z porodu, je pro tvoje dítě císařský řez to nejlepší možné řešení.
Určitě víš, že porod je hlavně v hlavě. A ve tvojí hlavě je strach - odvažuji si tipovat, že tvůj porod, pokud bys byla donucená k vaginálnímu porodu, by skončil stejně akutním císařem. Pro tebe a tvoje dítě je lepší, rozumnější a vhodnější prostě plánovaný císařský řez. Neboj se toho, a když už čteš, čti víc - pak se nebudeš císařského řezu bát, že miminku to "ublíží".
Otevři si v hlavě cestu k císařskému řezu. Otevřeš si cestu k dítěti.  
|
|
| Tante Ema |
|
(15.4.2013 22:58:09)
Vzhledem k tomu, že mám srovnání, můžu ti zodpovědně říct, že císař je mnohem bolestivější a po všech stránkách horší porod, než porodit vaginálně.
Je riskantnější pro dítě i pro tebe.
Pokud se bojíš bolesti, roď vaginálně s epidurálem, domluv si to dopředu, zaplať anesteziologa, porodníka atd. a budeš v pohodě, neboj se.
Chce to ale detailně jednat a platit předem a lepší je sehnat si protekci, jakákoliv je lepší než žádná.
|
| Ananta |
|
(15.4.2013 23:32:49)
Jenže takto to nemůžeš srovnávat, to je jen osobní zkušenost. Spoustu žen ti řekne, že byly po císaři ok a bolesti měly možná pár dní (jsem pročetla tuny diskuzí). Pokud rodíš přirozeně dobře a v pohodě pak ti z toho bolestivý císař vyjde hůř to je jasné. Pokud bude mít někdo přirozený porod šílený a pak mín bolestivý císař, řekne ti, že vaginálně už nikdy více.
|
|
|
|
|
| Jarmilka. |
|
(15.4.2013 15:57:55)
Dá se připodobnit k velkým MS bolestem... ZAS tak hrozný, aby se vyplatilo nerodit, když toužíš po mimču, to není určitě doporučuju vlastní PA nebo dulu. Hormony ti to vrátí, ta vteřina po porodu, když se ti uleví, je krásná, já zakřičela poprvé a naposled z porodu a to vítězně a radostí. Je to opravdu jeden z mých nejhezčích zážitků. Dobrý je, že jak už jsi v tom, před porodem, nemůžeš couvnout a to může dodat sílu (nebo naopak, ale sílu z toho ti pomůže využít psycholožka nebo PA).
Určitě nedoporučuju císaře, pokud to zpracuješ, o císaři uvažovat až pokud strach nepoleví před porodem. Takhle, císař jde udělat vždycky. Ale u císaře jsou bolesti po operaci 3 dny, že si sotva stoupneš a ochudíš se o hormonální rauš.
|
| Alraune |
|
(15.4.2013 16:04:57)
Ale houby... po císaři jsem chodila a nosila dítě už druhý den, tedy cca po patnácti hodinách od zákroku. Neeříkám, že je to ideální cesta, ale pokud by byl blok silný, tak císař prostě je řešení.
|
|
|
| Lamela |
|
(15.4.2013 16:09:03)
Jarmilko, díky za rady. Silné MS zažívám i teď. Ale u porodu to tedy asi bude ještě silnější
Právě...mě hrozně dojímá ta vteřina, kdy to dítě dají na tu mámu a navíc se v té vteřině dozvím jestli mám dceru nebo syna. Tohle si představuju jako nejlepší okamžik života. To, že najednou je z anonymního plodu dcera nebo syn....
Já o císaři neuvažala, spíš bych v sobě potřebovala zpracovat ten strach.
|
|
| Jarmilka. |
|
(15.4.2013 16:21:30)
Kolibo, jo, ještě trošku malinko víc co se dá dělat.
Víš, co mi hrozně pomohlo, představila jsem si nějakou krávu jako Hanychovou nebo nějakou trubku z okolí a řekla si, že když to zvládla ta... 
Ta minuta PO je opravdu boží, nemusí přijít vždycky ta první zamilovanost do miminka, mě to přišlo poprvé a podruhé až asi 3. den, ale to, jo, jsme dobrý, jsme tým, je to úlet, dala jsem to, to tam bylo a stálo to za to. Hned jsme přiložili a byli u sebe.
Moje kamarádka je te´d těhotná podruhé, plánovaně, ale přišla na ně panika, její muž se u nás stavil, moje mimčo se na něj podívalo, on je neskutečný hromotluk, jde z něj strach, roztlemilo se až hýkalo, plácalo ručičkama a najednou kamarád řekl, že je tak rád... to je vždycky chvíli tak, chvíli tak...
|
|
| Albar |
|
(15.4.2013 17:26:41)
Právě...mě hrozně dojímá ta vteřina, kdy to dítě dají na tu mámu a navíc se v té vteřině dozvím jestli mám dceru nebo syna. Tohle si představuju jako nejlepší okamžik života. To, že najednou je z anonymního plodu dcera nebo syn....
Představa je to krásná, ale ne pokaždé se to to povede. Taky jsem se z celého porodu těšila nejvíc na tohle, bohužel skončil akutním císařem v celkové narkóze, takže se nic z toho nekonalo. Hodně dlouho mi to bylo líto a dlouho trvalo, než jsem se s tím srovnala.
|
|
|
|
, v takovém stresu jsem byla.
).
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)