| Maol.na | 
 |
(28.1.2012 23:07:23)
Jak jste s partnery řešili rozdílné názory na dobu početí prvního dítěte? 
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(28.1.2012 23:10:34)
U někoho to může být v 18 a u někoho v 35.
Já se na to začala cítít kolem 25 a došlo na to ve 30.
Kač.
|
| Veverka16 | 
|
(28.1.2012 23:15:11)
já je chtěla odjakživa,takže jak byla možnost a mužskej svolnej,šlo se do toho naostro  první jsem měla ve 22
|
| Maol.na |
|
(28.1.2012 23:18:53)
Ten můj je svolný až až
|
|
|
| Maol.na |
|
(28.1.2012 23:17:30)
Mě je 23,5 a partnerovi 25. On by chtěl děti už teď, ale já mám bohužel pocit, že na to ještě nejsem připravená.. Tak jsem si říkala, že by si mohla udělat obrázek, jak to měli jiní
|
| Elíláma | 
|
(29.1.2012 7:58:34)
Maol.na: když se na to ještě necítíš, tak počkej  já se ve 23 taky necítila, počkala jsem a v 25 mě to chytlo a musela jsem já ukecávat přítele. Hlavní je, abys byla připravená ty, ty budeš rok těhotná, rodit, vstávat v noci a kojit, hormony pocuchají tebe, ať si říká kdo chce co chce Jemu to změní život taky, ale ... třeba panáka si bude moct dát, vyvětrat se do práce, ty ne, rok, dva?
Já mám pocit, že jsem se trefila přesně, úplně přesně, do doby, kdy mi to sedlo, cítím se mladá (v 28 čekám druhé k dvouleťákovi) a zároveň jsem se na to stihla natěšit a užívat si to, dodělat školu, přičichnout k práci (a zbaběle zdrhnout na mateřskou )
|
|
|
|
| Hanka36 | 
|
(28.1.2012 23:20:42)
Já jsem byla odjakživa přesvědčená že nikdy děti mít nebudu. Nechtěla jsem je, bála jsem se těch starostí, že to nezvládnu, že "nepřežiju" porod atd. Až po 30tce jsem změnila názor, určitě díky partnerovi s kterým jsem se rodičovství přestála bát.
Už máme dvě.
|
| Maol.na |
|
(28.1.2012 23:27:19)
To já sice vím, že bych je jednou mít chtěla, ale 23,5 mi na to přijde jaksi málo. Nyní jsem v rozpoložení, že pod 25 jít nechci. Jenomže přítel má pocit, že mu ujíždí vlak
|
| Petra Neomi | 
|
(28.1.2012 23:35:08)
Pokud se na dítě necítíš, tak ho zatím neměj. Těhotenství a mateřství by pravděpodobně dopadlo mnohem víc na tebe, než na tvého partnera a bez toho, že dítě opravdu chceš, se to špatně snáší.
|
|
| Delete | 
|
(29.1.2012 0:04:18)
U nás to bylo tak, že jsme oba chtěli poměrně brzy, ještě jsem studovala, takže jsme se spíš museli snažit, aby to nebylo moc brzy. Já sama nechtěla mít děti po třicítce. Nakonec jsem první měla ve 24, poslední ve 28 a po tom posledním mě i vysloveně přešla chuť mít další, přestala mě lákat miminka a tak.
Asi bych se řídila vlastními pocity, jestli se necítíš, mohlo by jít všechno hůř, mohla by sis to vyčítat, když by se vyskytl nějaký zádrhel.
On je přítel výrazně starší? Pak bych jeho pocity chápala a asi bych se snažila najít kompromis (ostatně, jde zhruba o rok, to se také může stát, že tak dlouho budete čekat, než se zadaří), ale nenechala bych se do ničeho tlačit...
|
| Petra Neomi |
|
(29.1.2012 0:08:46)
No, nebo to nemusí trvat rok, já v pětatřiceti přišla do jiného stavu během jedné ovulace. Na tohle bych fakt nespoléhala.
|
| Delete |
|
(29.1.2012 0:15:00)
Já také přicházím do jiného stavu nejpozději do třech měsíců od chvíle, kdy si připustím myšlenku, že bych mohla otěhotnět...Jen jsem zmínila možnost, že to také nemusí být hned....
Chtěla jsem říct, že pokud má zakladatelka představu, že dítě nejdříve v pětadvaceti, tak může začít zkoušet ve čtyřiadvaceti plus mínus, což je za pár měsíců, takže pro přítele dohledná doba a pro ni, kdyby to náhodou vyšlo hned, tak nic extra proti jejím představám. A právě, že to hned vyjít nemusí....nic víc.
|
|
| krupice. |
|
(29.1.2012 0:25:55)
Sakra, jak může chlapovi v 25 letech ujíždět vlak??? To je tak o 100 let zpátky, ne?
Já jsem v necelých 25 potkala manžela. Hned jsme si ujasnili, že děti oba chceme - tedy on chtěl 1 a já mu jasně řekla, že pod 2 nejdu. No a pak jsme se věnovali jiným věcem, tedy cestování a vydělávání peněz, abysme si ty děti mohli "vklidu" pořídit a nestresovat se existenčními podmínkami. Obě děti se narodily plánovaně v mých 32 a 36 letech. Obě na první pokus.
Nikomu nenutím pořizovat si děti po třicítce, ale proč tak brzy?
|
| Delete |
|
(29.1.2012 0:47:47)
Hanko,
můj muž chtěl také děti brzy. Ne tedy, že by měl pocit, že mu něco utíká, ale neviděl důvod to odkládat na později....
Já si naopak nedokážu představit mít děti až teď, jsem ráda, že děti odrůstají, jsou čím dál samostatnější a my dva už se můžeme věnovat i něčemu jinému než miminkům....
U mě je to jednoznačně proto, že jsem měla rodiče na tehdejší dobu staré (při mém narození 35 a 41 let), ani jednoho si moje děti neužili a to jsem je měla brzy, takže u mě je v tom jistě i to, že bych si chtěla užít i vnoučátka (a genetika je potvora, moji předci ženského pohlaví umírají moc brzy  )...
Proč to má podobně nastavené můj muž, netuším, ale děti chtěl ještě o trochu dřív než já a přitom jsme od sebe 10 měsíců....
Takže u zakladatelky to může být podobné....
Nebo už mají děti přítelovi kamarádi a jemu připadá, že to tak má být, že už je čas....
Také záleží na tom, jak dlouho spolu jsou a jestli třeba nemá potřebu posunout se ve vztahu něam dál....
Těch důvodů může být .
|
| krupice. |
|
(29.1.2012 1:26:01)
Ivo, mým rodičům bylo 34 a 42, když jsem se narodila a ještě o 8 let později přišla na svět ségra. Navíc jsou oba nesportovní tipy a můj otec už vůbec není "rodičovský" tip, ale to by bylo na dlouho. Přesto mě to neovlivnilo v tom směru, že bych se hned po škole chtěla vrhnout do role matky. I když jsem vždycky věděla, že děti chci a mít budu. Možná to bylo spíš dobou. Odmaturovala jsem po revoluci a najednou se nám otevřel svět a my jsme měli touhu "něco zažít" a ne si hned pořídit děti, abych byla v pořadníku družstva čekajících na byt posunuta o stupínek dopředu. Když jsme s manželem dostali naši vytouženou práci a poprvé jsme s sebou plácli na pláži na Bahamách, radovali jsme se jak malé děti. Manžel pochází z Rumunska, tam za komoušů ani nevěděli, že existuje něco jako "cestovní pas". Oni nemohli ani na východ...
Ale chápu, že dneska je to jinak. Navíc, pokud spolu dva chodí třeba od 18ti, může být v 25ti čas posunout se jinam...V tomhle se hlavně musí shodnout ti dva, univerzální rada neexistuje.
|
| krupice. |
|
(29.1.2012 1:29:56)
Ngiel, to máš ještě času...Ségra začala v 26 a teď ve 30ti jich má 5! Dvě má vlastní a 3 děti manžela mají v péči
|
|
| Delete |
|
(29.1.2012 1:56:29)
Hanko,
no tak jasně, že každého ovlivní něco jiného . Však jsem ze všech svých spolužáků ze ZŠ, SŠ i VŠ dost výjimka, většina s dětmi teprve začíná....
Ale mě fakt už jako dítě trápilo, že dědečky jsem ani nepoznala, babičku jedno hodně krátce, rodiče už byli takoví usedlí, zatímco s mými sourozenci prožívali kdeco....Takže já chtěla být spíš jako rodiče mých sourozenců a chtěla jsem, aby si moje děti užily babičky a dědy....no alespoň jednoho dědu a jednu babičku si užívají....
Jiné by to asi bylo, kdyby mě lákalo cestování, ale to mě bere spíš teď....
Jo a s manželem jsem byli 1,5 roku, když jsme se brali a dva roky po svatbě jsme měli první dítě, domů z porodnice jsme si ho přinesli na druhé výročí svatby . Prostě jsme byli jiní než naše generace...
A je to ze všeho nejvíc o tom, jak se spolu ti dva domluví a jak jim to vyhovuje....
|
|
|
|
|
|
| Maol.na |
|
(1.2.2012 22:31:08)
Příteli je 25 a zaslechla jsem od něj, že mít první ve třiceti mu přijde pozdě.. Vím, že dnešní trend je někde úplně jinde, ale on je celkem hodně založený pro rodinu a jsem za to vlastně i ráda. S pravým opakem bych asi taky moc nevydržela
|
| Ecim | 
|
(3.2.2012 21:54:02)
Já jsem také chtěla první dítě stihnout do třicítky, povedlo se o pár měsíců. První dítě jsem měla ve 29,5letech, druhé ve 31,5 letech. A dokážu si představit situaci, že bych rodinu založila o takové 2 roky dříve.
|
|
|
| Maol.na |
|
(13.2.2012 9:17:49)
Právě že je podle mě na založení rodiny celkem mladý. Je mu 26, ale o dětech mluví již od začátku našeho vztahu, což je 3,5 roku. Jsem i přesvědčená o tom, že on by svou roli zvládl na výbornou, má k dětem moc hezký vztah, ale tady jsem teď zádrhelem já.
|
|
|
| Elíláma |
|
(29.1.2012 8:00:02)
přítek a že mu 25 ujíždí vlak copak, jde na něj přechod? to zní fakt vtipně, máslo jedno!
|
| Maol.na |
|
(13.2.2012 9:19:44)
Mylsím, že kdyby např. ve 20 letech narazil na partnerku, která by byla svolná k založení rodiny, tak už má 2 děti a staršímu by bylo 5 let
|
|
|
| Lillu+B&J | 
|
(29.1.2012 11:41:57)
Přítelovi ve 25 letech ujíždí vlak,tak mu dej přečíst,že můj muž měl první dítě ve 37 letech a druhý ve 40 letech a naprosto si jich užívá.Pokud se na to necítíš,tak ještě ještě počkej,já jsem chtěla dítě ve 28 letech,syn se narodil,když mi bylo 32 let,ale začali jsme se o dítě snažit v mých 28 letech.Jinak jestli myslí přítel,že jste spolu už dlouho,tak syn se nám narodil po 12 letech od začátku vztahu.
|
|
|
|
| qwerty | •
|
(29.1.2012 0:14:10)
Udrndala jsem ho, nechat to na nem, nejspis se nerozhoupe dodnes. Chtela jsem aspon to prvni dite stihnout do triceti.
|
|
| Lei | 
|
(29.1.2012 0:19:53)
Já jsem o 4 roky starší než muž, seznámili jsme se, když mi bylo 3O. Oba jsme si v životě mít děti přáli, já o nich s ním začala mluvit poměrně brzy, zpětně je mi jasné, že ze mne mluvily ony pověstné biologické hodiny (to slovní spojení mě rozčiluje, ale zde je na místě). Muž při vážně rozmluvě na téma Kdy tedy? přiznal, že s rodinou počítal o něco později, nicméně že je mu jasné, že já na druhé straně nemám času nekonečně, a nabídl kompromis - nebude to ani hned, jak bych ráda já, ani tehdy, kdyby si původně představoval on, ale sejdeme se na půli cesty. Jak řekl, tak se stalo, v ten pravý čas to vypuklo   .
|
|
| smila | 
|
(29.1.2012 0:43:17)
No deti mit tehdy az budou oba partneri chtit preci. je to jen na vas v tomto Ti nikdo neporadi.
Nezda se mi, ze v 25 by nekomu ujizdel vlak. To je prece krasny vek. Muz ma tu vyhodu, ze muze mit deti cely zivot. u zeny to tak bohuzel neni.
My sme se dohodli, ze deti az po svatbe, chodili sme spolu dloohou dobu nez sme se vzali a par mesicu po svatbe sme se dohodli, ze deti uz chcem. Bohuzel to nevychazi tak jak sme si naplanovali a uz dva roky se dite snazime zatim bezuspesne. Nejsme nejmladsi, ale verim, ze se to jednou povede. Kdybych vedele, ze nam to tak dlouho nepujde stejne bych se nerozhodla jinak. Drzim palce at se rozhodnete jakkoliv, at jde vse jak ma.
|
|
| Ngiel | 
|
(29.1.2012 1:21:52)
Hm, já chci dítě asi tak od čtrnácti bude mi dvacet a vím, že si budu muset ještě dlouho počkat (a taky najít nějakého toho otce )...
Původně jsem jich chtěla mít pět
|
| Delete |
|
(29.1.2012 1:58:21)
Nigel,
času dost, s mužem jsem se seznámila v jednadvaceti, ve čtyřiadveceti jsem měla první dítě a v osmadvaceti čtvrté . Kdybych pokračovala stejný tempem, mám jich dneska 11 .
|
| Elíláma |
|
(29.1.2012 8:04:27)
Iva: "ve čtyřiadveceti jsem měla první dítě a v osmadvaceti čtvrté"
hustý  ty musíš mít nervy z ocele
|
| Delete |
|
(29.1.2012 12:36:14)
Elííí,
nevím, z čeho mám nervy, ale vím, kde je mám .
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(29.1.2012 7:13:33)
Já chtěla dítě hned, jak jsme se poznali (to mi bylo 25), otěhotněla jsem po roce chození, neplánovaně, o dětech jsme mluvili hned, že je spolu chceme, ale později. Resp. on později, já ne
|
|
| Raduza | 
|
(29.1.2012 7:26:32)
Nijak jsme se nedohadovali. Řekla jsem, že bych chtěla dítě, tak jsme se vzali a počali dítě . Mně bylo 26 a manželovi necelých 24. Kdybych tehdy věděla to co vím teď, tak bych do toho šla dřív. Manžel asi taky, i když byl vlastně hodně mladý. Chodili jsme spolu už pět let a to "užívání" proč člověk nechce děti je vlastně takové nijaké . Naopak si člověk pak užije ve 40, když už děti odrostou. A poznají babičky a dědečky, někdy i prababičky a pradědečky, člověk je mladý a plný sil. A milovat dítě začneš stejně ve dvaceti i ve čtyřiceti. Stějně, když během pár měsíců otěhotníš, tak dítě budeš mít v těch 25 .
|
|
| Annitta | 
|
(29.1.2012 8:20:15)
No, já bych řekla, že vysloveně mladá nejsi. Jako hodně mladou maminku si představuju holku 16-19 let:) Kdyby ses narodila o 20 let dřív, tak na tebe budou koukat, jaktože ještě nemáš děti
Nicméně já manžela potkala v necelých 20ti, ve 22,5 jsem porodila a teď čekám druhé-je mi 26. a manžel je o půl roku roku starší a obě děti jsou plánované. Nevíme na co čekat Nesnášíme čekání
|
| Elíláma |
|
(29.1.2012 8:24:59)
Annita: jde o to, jak se člověk cítí, mě je 28 a cítím se jako mladá maminka, vždyť jsem ještě nestihla dodělat ani školu!
|
| Annitta |
|
(29.1.2012 10:11:58)
To je jasný:) Ale na druhou stranu jsme na tehdejší dobu starý matky. Nicméně teď jsem ve 29tt, bachor jako Brno a vypadám na 18...lidi na mě někdy koukají divně...jenže mě se nelíbí ,,stará maminka" a miminko... Tady je to samá pomalu ke 40ti, pár kolem 30ti a minimum našeho věku...
Mmch-v reklamách mají dobře vypadající ženský-cca 30let- tak prvňáčky. A realita je někde jinde...docela se děsím až slečna půjde do první třídy...navíc manžel taky vypadá tak na 18
|
| Elíláma |
|
(29.1.2012 10:23:20)
Annita: podle mě si nevybereš, každej věk má svý, mamka mě měla v 23, ségru v 33 a v pětačtyři říkala, že se na to konečně pořádně cítí a chtěla třetí
|
|
|
|
|
| Aknel | •
|
(29.1.2012 8:28:06)
Být na tvém místě, nenechala bych se do ničeho tlačit. Kdyby přítel naléhal moc, klidně se i rozejdu. V tomhle věku potkáš potenciálních partnerů ještě mraky.
Musíš počítat s tím, že veškerá tíže bude na tobě. Navíc se může stát, že budeš mít dítě zlobivé, komplikované nebo nemocné, fakt to nemusí být jen andílek, co pořád spí, směje se a hezky papá.
Jste oba ještě hodně mladí (z mého pohledu 30+ , kde v mém okolí je normální mít děti nejdřív kolem třicítky). Navíc mám zkušenost, že mezi 25 a 30 člověk teprve dospěje, a hodně párů se pak rozejde. A to mi přijde lepší hledat toho pravého sama než jako rozvedená s dětmi ;-)
Kdyby ses na to cítila a děti už teď chtěla jako hodně přispěvatelek tady, tak hurá do toho
|
|
| Aneka_ | 
|
(29.1.2012 9:31:22)
Brali jsme se velmi mladí, protože manžel chtěl dítě, já jsem pak couvla, že dítě tak brzy nechci. Nakonec jsem ho začala chtít až tak po pěti letech, měli jsme ho po sedmi a další po dalších více jak sedmi. Jakže chtíč byla jedna věc, realita druhá. Jsme ti starší rodiče a je nám fajn.
|
|
| Laurenka | 
|
(29.1.2012 10:02:35)
Myslím, že jste ještě hodně mladí a nemusíte nikam spěchat. Já se s manželem seznámila, když mi bylo 23, v 27 jsme se vzali a za rok a půl tu bylo mimino, takže mě bylo čerstvých 29. A bylo to tak akorát, dřív jsem dítě nechtěla. Teď je mi 32 a druhé dítko bude tak za dva roky.
Jak tu psaly holky, těhotenství, mimino a vše kolem něj bude na tobě, měj ho až se na to budeš cítit, času na to máš habakuk.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(29.1.2012 10:09:38)
My jsme děti nejdřív nechtěli ani jeden, shodli jsme se na tom už při seznámení, během osmi let soužití jsme postupně změnili názory. Já jsem měla první ve 26, druhý ve 33 letech.
|
| muska22 | 
|
(29.1.2012 10:27:49)
Plánování je jedna věc,realita druhá.My jsme měli dceru po 7.letech manželství,mě bylo 26,manž.28.Druhé jsme pořád okládali,však je čas.Po 5letech jsem nečekaněotěhotněla,ve3 měs.o to přišla,a pak už to nešlo.Po vyšetřeních nám bylo nabídnuto umělé oplod. Bude mi 37.Atak jsem to měla s těmi dětmi všechno naplánované
|
|
|
| Winky | •
|
(29.1.2012 13:02:25)
plánování nesnášim, takže mě nenapadlo plánovat si ani "kdy" bude ten správný čas na děti, jediné moje kritérium bylo "po svatbě a abychom měli kde bydlet". Brali jsme se po 5ti letech "chození" (resp. bydlení spolu - do toho jsme šli prakticky pár týdnů po seznámení, ještě jsme se stihli rozdělit na cesty po světě a zase se sejít, zrekonstruovat byt), pak po svatbě se mi ještě nechtělo, pak mě to začalo štvát v práci a napadlo mě že odchodem na mateřskou by se to elegantně vyřešilo manžel byl svolný už od té svatby. No a vyšlo to relativně rychle. Takže první dítko v 27, druhé ve 30ti. Přijde mi to akorát, jsem ráda že jsem to ani neuspěchala, ani nenechala až na dlouho.
|
|
| Mamisek | 
|
(29.1.2012 13:52:17)
Čekala jsem až bude chtíz i on, sama jsem mu neřekla,že bych chtěla. Bála jsem se, že by s dítětem souhlasil jen kvůli mně a sám by o něj nestál a bylo by mu na obtíž.
Ale mám známou, která řešila veřejně, jaký je ten její tyran, že si s ní nechce pořídit dítě. Už ho má. Myslím, to dítě
|
|
|
Zkusím a uvidím. 
V její náručí
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)