| Ananta | 
 |
(15.10.2014 14:08:05)
"Sebemenší záminka mi dá podnět k tomu, aby se mozek rozjel na plný obrátky začal vytvářet scénáře, aby se mi hlava zaplnila nesmyslným strachem."
Pers, jak já tě chápu, ventilovat se zde nebudu, někdo by to použil proti mě. Jak to řešit bez prášků? Zrovna hledám cestu. Čím víc člověk přemýšlí, žije budoucností, čím víc je senzitivní tím větší peklo.
|
| Rodinová | 
|
(15.10.2014 16:03:45)
Jojo, co bych dala za to, zit jen pritomnosti a budoucnost vem cert ...neumim to, asi nejaky nastaveni osobnosti ci co
|
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:06:09)
Jde to změnit, ale na to musíš být v pohodě - je to v podstatě terapie. Ale i tak musím mít zajištěné určité věci, co asi nastanou v budoucnu, ale jinak už zvládnu žít současností a nespřádat dopředu plánu na to, co kdyby.
|
| Ananta |
|
(15.10.2014 16:10:09)
Jde, ale když máš malé dítě, tak nemůžeš vypnout, prostě nemůžeš, ale jsou i jiné situace kdy to nejde, respektive šlo by to, ale dopady by způsobily další utrpení. Jde spíš o celkové nastavení.
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:14:06)
Zajimavy, ja jsem nastavena timhle desnym zpusobem, ale deti, kdyz byly maly, tak me naopak uklidnovaly svou existenci, starostma o ne ... ted uz na me tak nepusobi a kolotoc jede ... mozna je to vekem, taky.
|
| Persepolis | 
|
(15.10.2014 16:16:52)
Máš pravdu, je to děsný být nastavená zrovna takhle.
|
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:22:00)
No - on to má asi člověk v sobě - dokud ví, že musí, tak jede, co to jde. A když by mohla přijít úleva, tak nepřijde, ale zhroutí se. Ale nebude to pravidlo, dle mýho se můžeš zhroutit, i když si to tzv. nemůžeš dovolit.
|
|
| Ananta |
|
(15.10.2014 16:23:12)
Hm, já byla v pohodě za bezdětna, řekla bych až šťastná, ted mi to nějak dře.
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:25:15)
Tak to je pochopitelný. Když jsem byla bezdětná, řešila jsem jen věc okamžiku, budoucnost byla daleko a neuchopitelná a tak jsem ani neměla tendenci ji řešit. A navíc - nebyl na mně nikdo závislý, jak máš děti, tak prostě musíš.
|
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:28:23)
Rekla bych, ze to nebude jen detma nebo nedetma, ale konkretni situaci, do ktere se aktualne dostanes.
Ono jinak tohle nastaveni do budoucna, ktery je vycerpavajici, kdyz se z nej stane kolotoc nekoncicich cernejch myslenek, tak kdyz se uhlida, neni vubec spatny Co ja vymyslela, vyresila, efektivne, rychle a jednoduse zaridila veci...
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:32:07)
Tak samozřejmě myslet na budoucnost je dobrý, ale nesmí to člověk udolat. Chce to najít míru, bez myšlenek a plánů na budoucnost být nemůžu, ale jsou to existenční problémy, neřeším nic, co se týká příštího pondělí a nebo další dovolené - buď bude a nebo ne. A v pondělí budu řešit to, co nastane. Nutný věci se musí dopředu, to je jasný.
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:20:37)
Já ale mluvila o změně nastavení, ne o vypnutí.
|
| Ananta |
|
(15.10.2014 16:24:12)
Mám obavy, že pokud chceš změnit nastavení, musíš první vypnout, nějak najít prostor pro práci se sebou sama.
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:28:03)
Jo - to je pravda. Nejdřív jsem se zhroutila a tudíž vypnula, a pak jsem začala znovu a postupně se mi zadařilo, že jinak. Ale stejně neustále cítím, že jsem jen kousek od propasti, musím si dávat pozor. Tak nějak mám pocit, že k tomu spadnutí mám blíž než jiní.
A můj organismus se nějak neptal, jestli se to teď hodí - s dětmi se to nehodí nikdy. Ale v rodině se nic nestalo - všichni začali fungovat tak nějak sami, protože asi i děti věděly, že teď potřebuju klid.
|
| Ananta |
|
(15.10.2014 16:32:16)
U mě by rodina taky zafungovala, to nemám obavy a stejně se děsím, ale jsme pod tlakem, asi směšným, ale vcelku na tom závisí moje soběstačnost, dělám řidičák a nejde mi to a musím to stihnout než půjdu do práce, před tím jsem státnicovala, práce nejistá, prachy nic moc, auto potřebuju a mám hrůzu, že se vydám z peněz a nezvládnu to pak atd. a to jede u spousty lidí ve všech možných obměnách a variacích.
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:35:40)
No, můžu Tě uklidnit, až to fakt nepůjde, tak zjistíš, že vlastně nic nevíš a nemůžeš. A neuvažuješ pak o tom, co budou dělat ostatní a jaké bude mít tvůj stav následky. Pro mne v tu dobu bylo hrozně těžký se rozhodnout, jestli mám sníst snídani - neřešitelný a nevyřešitelný problém - tedy svými vlastními silami.
|
| Ananta |
|
(15.10.2014 16:39:12)
Jo, já mám náznaky těhle stavů, pak prostě vypnu, ne úplně, ale nechávám někoho kolem mě vykecat, třeba v té autoškole, když mi to nejde a je mi to na chvíli jedno, ale pak se zase musím vzchopit a dřu to dál. Máme za barákem hřbitov, koukám na něj a těším se až to tady budu moci jednou zabalit.
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:42:36)
Já neuměla vypnout, měla jsem spíš pocit, že mi hlavě něco šrotí rychleji a rychleji, až to byla změť k nepoužití.
Psychiatr mi řekl, že zhroucení je vlastně dobrý, je to obranný stav organismu, který říká, že je něco špatně. A kdo se nezhroutí, může vlastně opravdu vážně onemocnět. Ale musím říct, že pro mne to bylo opravdu dobrý, jinak bych se nezastavila a nepřehodnotila priority - dneska se mi žije mnohem lépe než předtím.
Ale změna je práce a dlouhodobá, nejde to udělat jedním tlačítkem.
|
|
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:42:20)
A jak se teda zhrouceni projevi? Ja jsem na sebe svym zpusobem zvedava ...pokud k tomu dojde, proste jednou rano nevstanu, nebudu schopna niceho a nebude me vubec nic zajimat? Zavolam si sanitku nebo jak? Zlehcuju, ja vim ...
|
| Alraune | 
|
(15.10.2014 16:45:16)
Jo, jednoho dne nevstaneš, ani se nenajíš, ani si nezavoláš sanitku, prostě nic. Ale nemusí to nutně nastat, někdo se nezhroutí nikdy, jen je mu konstatně blbě.
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:47:32)
To se obavam, bude asi muj pripad, konstatne blbe (z cehoz zrejme vznikaji nasledne fyzicky potize a pak hnusny nemoci) - neumim si sve zhrouceni predstavit. Uvidime.
|
|
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:45:53)
U mne - ráno jsem vstala, uvědomila jsem si, že mám jít do práce a to byla poslední souvislá myšlenka. Manžel by teda zrovna naštěstí doma, takže všechno zařídil on, já sama bych prostě nevěděla, co mám dělat - asi bych jen tak bezradně seděla a později asi bulela - nevím. Manžel mě oblékl, odvezl k doktorovi, tam jsem dostala do ruky kartičku s číslem telefonu, nějakou bobuli a pak si tři dny nepamatuju vůbec nic - útržky, ale nevím, co byl sen a co skutečnost.
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:50:12)
Jo, vypada to, ze clovek ztrati vladu nad svymi myslenkami a svou vuli...
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:52:23)
Tak nějak to u mne bylo. Byla jsem schopná vykonávat příkazy, /teda až později, zpočátku mi ani nedocházelo, co kdo po mně chce/ ale nebyla jsem schopná sama nic rozhodnout. Je to hrozný stav.
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:54:07)
Neumim si sama sebe takhle predstavit, ale takovejch situaci, co jsem si neumela predstavit, uz bylo
Jak dlouho to trvalo?
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 17:00:11)
No, já to taky neuměla - zrovna já - i teď zpětně mi to připadá neuvěřitelný. Ale bylo to tak.
Tři dny jsem byla totálně mimo - manžel mi říkal, že já dostala tu bobuli v ordinaci a on dvě domů - každý den mi měl dát jednu. Řekli mu, že budu mimo, že se potřebuju vyspat - dával mi prý pít, to mu řekli, že na to má dohlédnout, protože já nebudu schopná nic - to si ale nepamatuju.
Pak asi týden jsem spala a neřešila nic, nešlo to, to číslo bylo na psychiatra, kam manžel zavolal a on mu řekl, že až budu schopná s jeho pomocí vstát, mám se mnou přijít. Tam mi dal lexaurin na spaní s tím, že nemám přes den nic dělat, že sama uvidím. Stejně to nešlo. Na houby to bylo asi měsíc. Pak jsem dokázala sama zavolat doktorovi a domluvit si schůzku, ale i tak jsem byla 3 měsíce doma - a většinu času nic moc platná.
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 17:01:43)
Jo, a ted jsi z toho venku s vedomim, ze uz se to nemuze stat - protoze tomu uz umis predejit?
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 17:04:05)
Může se to opakovat. Už jednou jsem měla pocit, že to nezvládnu zvrátit a šla si pro AD - a na nich pak byla zase rok - ale s nimi já jsem schopná fungovat normálně.
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 17:54:14)
Toho se bojim, opakovani...
|
|
|
|
|
|
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:59:20)
A delala jsi s tim co? Nebo delas ... nedelas ...
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 17:23:43)
A jiného doktora jsi nezkoušela? Nemusí Ti přece sednout jako člověk a pak je to blbý - mluvit s člověkem o takových věcech a v podstatě se svěřit do jeho rukou a přitom být neschopná se s ním domluvit. No nevím, to bych taky nezvládla. Ale já bych to zkoušela jinde.
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 17:34:08)
Tak pochopitelně, pokud ti to vyhovuje takhle, tak je to v pořádku. Já jen myslela, že bys ráda změnu k lepšímu. Ale to je na každém, co chce. Není to nic proti ničemu.
|
|
| jentakl | •
|
(17.10.2014 9:35:53)
Cítit se fajn v případě nulové zátěže - to bylo u mne první zlepšení. Sám doktor mi říkal - no tak jo, udělejte za den jednu nebo dvě plánované věci, nic víc, prostě prioritní. Pokud vás vyčerpá ta jedna, nechte to tak být a mávněte rukou. Uvidíte, že se to nepo..... V tomto okamžiku jsem byla schopná začít s terapií. Ale nebyly to nějaký rady do života od někoho zvenku, ale spíš rozhovor - nebo monolog? vedený doktorem. On mi pomohl utřídit myšlenky a já sama přišla na to, co mám dělat a co je správně. Nikdy, opravdu nikdy, jsem od něj neslyšela - měla byste udělat........
Jenže rozdíl mezi námi dvěma je obrovský - jak jsem psala. Já totiž měla podporu toho nejbližšího - manžela. A samozřejmě dětí - ne že by mě nějak slovně podporovaly, ale jednoduše vzaly v podstatě všechny povinnosti na sebe, abych já měla čas se srovnat.
Nedopadlo to tak, že se starají jen a pouze děti a manžel, ale naše povinnosti jsou tak nějak vyváženě rozdělené a je to fajn. A navíc - ten pocit, že jsme v tom všem spolu, ať je to radost a nebo starost.
|
|
|
|
|
|
| Anna Veselá |
|
(15.10.2014 17:43:21)
To je úplně jako bych to psala já... Smutný.
|
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 17:52:51)
Diky. Ja jsem ted uz jen na telefonu, ale rada prectu rady.
Nechce se mi dotahnout svou stavajici depresi az ke zhrouceni.
Jak vas tak ctu, bez doktora to nepujde, respektive vnejsi pomoci.
Jsem zvykla spolehat jen na sebe. Chyba.
|
| Alraune |
|
(15.10.2014 22:43:08)
Chyba. Spoléhala bys, že si sama vyléčíš cukrovku? Tohle není zas tak moc jiné.
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(15.10.2014 17:01:28)
Ono se to může projevit i agresí: někdo zabije sebe, někdo celou rodinu, někdo lidi z práce nebo úplně cizí... 
Neléčená deprese má zpravidla hrozný konec, neměla by se nikdy podceňovat.
|
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 17:02:37)
Val - nechci být hnusná, ale hodně lidí Ti říkalo, že je všechno jinak, než co říkají lidí v Tvém okolí. Jo, chápu, jsi s nimi v denním kontaktu, vystavená jejich tlakům, to rozhodně není snadný a rozhodně to máš těžší v tom, že když nemáš přímou podporu, tak je těžký se z toho nějak dostat.
|
| Alraune |
|
(15.10.2014 17:06:57)
Jenže možná právě ta neschopnost vyřešit to je podstata Valkýřiny nemoci. Všechnu energii ji stojí přežívání, zacyklila se a bez podpory se ven nedostane, protože ten patologický stav už je pro ni dávno jedinou realitou, kterou má.
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 17:20:53)
Tak určitě - samotná proti všem blízkým - to je šílený. Ale jde to - otázkou je, jestli Val chce a nebo může - tedy jestli má na změny sílu.
|
|
| Alraune |
|
(15.10.2014 22:38:12)
Val, jdi k psychiatrovi, už proto, že ve skutečnosti si všechny ty výhrady okolí bereš, ať jsou sebeabsurdnější. Když povolí ta tenze, dokážeš vyřešit i to ostatní, nebo aspoň začít to řešit.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(15.10.2014 16:46:41)
Ne, zhroucení se projeví např. tak, že zůstaneš někde trčet a nebudeš schopná udělat žádné rozhodnutí - ani to, jestli se pohneš. Nanejvýš budeš chodit dokola a opakovat jednu větu. 
Anebo začneš brečet a nebudeš moci přestat. Pak začneš zvracet. 
Nebo cokoli jiného, ale smysluplné činnosti jako je volání sanitky, určitě schopná nebudeš. 
|
| Rodinová |
|
(15.10.2014 16:49:20)
Hmhm, dik, nezazila jsem to ani na nikom jinem, tak mam aspon predstavu...
|
|
| jentak | •
|
(15.10.2014 16:49:48)
Zavolat si sanitku - to určitě ne, na to se musíš rozhodnout a něco udělat. Nic z toho jsem nebyla schopná.
|
|
|
|
|
|
, ale já bych se zvysoka na nějaké pokusy a šla bych si znova pro ty léky, za dva, za tři roky, v jiné životní situaci, to může být o něčem jiném. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)