| Lei | 
 |
(31.1.2017 13:11:31)
Mapat,
chápu Tě, mám neustále podobné obavy. U mne to určitě souvisí s mým nízkým sebevědomím. A také jsem vyrostla v rodině, kde se neustále takto uvažovalo. Ono se to na člověku podepíše, i když nechce.
Konkrétně to auto, přesně jak Ty, představování si,kde nezaparkuju, to je moje  . Nakonec to vždy nějak dopadne, ale taky už se mi dvakrát v životě stalo, že jsem se napásla někam, odkud jsem nedokázala vyjet (no, ono se to zas vyřešilo, že, jednou jsem poprosila kolemjdoucí studenty, zda by mi nevycouvali, jeden couval, druhý mu ukazoval), podruhé naštěstí odjel chlapík s vedlejším autem a tím mi usnadnil manévry  ). Od těch dob prostě radši dvakrát objedu blok, než abych se někam vrhla hned bez rozmyslu.
Určitě to bude i souviset se sžitím se s novým autem a důvěrou, kterou v něj máš.
Pomáhá mi fyzická aktivita (stačí ranní protáhnutí a pár dřepů během dne a hned se cítím líp) a třezalkové dražé (volně prodejné), když je toho na mě moc, šlehnu si .
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(31.1.2017 13:17:19)
To, co někdo vnímá negativně, může z druhé strany vyznívat jako pozitivum.
Nás na školení plánování zase učili, že s těmito potížemi je nutné počítat vždy. Že bude kolona, nepřízeň počasí, špatné parkování. A je nutné k plánování připočítávat minuty až desítky minut.
Ne si frajersky naplánovat dle navigace nebo map.cz cestu a počítat, že když seznam nebo google říká, že to bude 40 minut, tak to 40 bude. Případně že to ještě rychlou jízdou stáhnu A ono prd. A pak na nás třeba obchodní partner čeká 20 minut a je to trapné.
Jednou se mi stalo, že jsem to fakt počítala dle zajetých kolejí - cesta na schůzku 30 minut. No jo, jenže jsem nevěděla o 2 objížďkách a ještě se mi náhle chtělo na záchod. Tak jsem přijela pozdě a přišla o kšeft.
|
| Mapat | 
|
(31.1.2017 13:27:35)
Margotka: ale ono to není o tom plánování vs. lehkomyslnosti. Samozřejmě plánuju cesty s předstihem a s rezervou, ale tady nejde konkrétně o parkování, jde o ty neustálé a vcelku bezdůvodné obavy, je to hrozně stresující. Nejsem třeba ochotná se na příští týden domluvit s kamarádkou, že přijedu, protože se bojím, že by třeba mohla být ledovka nebo sněžit. Taková ledovka nebo sníh, aby se nedalo přejet přes kousek města, je za zimu tak třikrát a když nastane, tak se dá návštěva lehce po telefonu zrušit. Ale já už se preventivně bojím, že by to mohlo nastat, tak se na ten příští týden ani nedomlouvám. Když to bude tímto tempem pokračovat, za chvíli se budu bát vůbec vystrčit nos, nějaký důvod pro fobii se vždycky najde
|
| Sopka | 
|
(31.1.2017 13:35:04)
Je hodně lidí, co si udělají řidičák a ze strachu nikdy neřídí.Říkej si, že si na tom ještě dobře, že řídíš za nějakých podmínek, třeba v létě. Já v zimě skoro vůbec nevyjíždím a že jezdí jiní, je mi fakt jedno. Dojedu v klidu MHD a auto nechám v garáži.
|
|
| Fren |
|
(31.1.2017 13:36:49)
Jet za kámoškou přes kousek města - tak na to přeci nepotřebuješ auto,ve městě jezdí i mhd či jen prostě použít kupodivu i vl.nohy,což?
|
| Mapat |
|
(31.1.2017 13:41:42)
Fren: nejde o to, že bych kvůli ledu neviděla kamarádku až do jara, protože jsem líná jet MHD. To byla vymyšlená situace jako příklad absurdních a zbytečných obav, které mám a kterých bych se ráda zbavila. Ale díky, že se zapojuješ
|
| Fren |
|
(31.1.2017 13:44:26)
a co třeba taková cesta na Mars, té se taky bojíš,když uvažuješ i o absurditách? Se přiznám, té bych se fakt bála,ale zas si nemyslím,že jen proto by ze mně měla být nějaká troska
Ano,bojím se i jezdit autem po zled.silnicích,nerada parkuju zejména podélně, čím dál víc si uvwdouju nebezpečnost sjezdového lyžování,čím jsem starší, víc jsem následně po takovém celodenním lyžování rozlámaná - no a co, já jsem zas přesvědčená o tom,že tohle všechno je normální a patří to k věku a naopak se nebát a jít do všeho po hlavě je znakem šílenství nikoli normálnosti.
|
|
|
|
| Carollyn | 
|
(31.1.2017 13:38:38)
Mapat, tak asi se budeš muset do těch aktivit nutit. Třeba s tou kamarádkou a obavou, že nedojedeš kvůli ledovce. V létě bys zase mohla mít strach, že bude svítit sluníčko . Prostě se domluv a kdyby došlo na tu ledovku, tak to prostě zruš. Ale dokopej se k tomu, udělej ten první krok, plány se dají změnit vždycky. Dnes je dnes a zítra je zítra, nemám smysl řešit něco, co asi ani nenastane. Mám celkem zkušenost, že když jsem se něčeho bála a fakt jsem z toho byla vyklepaná, tak to nakonec dopadlo úplně jinak, buď to nějak neškodně vyšumělo, nebylo to tak strašné, dalo se to zvládnout... A já se kvůli tomu trápila třeba měsíc.
|
| Mapat |
|
(31.1.2017 13:48:25)
Já neřeším konkrétní situace, že se v zimě nedostanu ke kamarádce nebo k zubaři. Jedu tam i tam, normálně funguju, řídím, i v zimě, nebojím se dopravního provozu ani lidí, nesedím kvůli tomu doma. Ale prostě místo, abych sedla do auta a problém s parkováním řešila až opravdu nastane, tak jsem z toho den dopředu nervózní, JAK to zítra udělám.
Vím, že jiní lidé mají také své problémy, mnozí ještě vážnější, a nemyslím, že by se mi někdo kvůli tomu smál, ale MNĚ se takto špatně žije, přijde mi zbytečné se deptat takovýma pitomostma. Je to záležitost psychická, tak hledám cesty, jak si pomoct.
|
| Ruth | 
|
(31.1.2017 13:57:46)
Mapat,
prosba: nepodlehni pocitu (názoru) že je to věkem (= nemusím s tím nic dělat).
Když se necítíš ok, tak je to důležité, aby se něco změnilo.
|
|
| Carollyn |
|
(31.1.2017 14:04:09)
Mapat, pokud ti nepomůže něco takového jako - vždycky jsem to zvládla, není důvod si z toho dělat těžkou hlavu, nějak to prostě udělám - tak by asi bylo skutečně dobré docházet na nějakou terapii. Aby se to nějak nezhoršovalo. Je fajn, že to dokážeš překonat a že sama víš, že vlastně není důvod se obávat, ale pokud tě ten strach začíná svazovat, tak by ti měl poradit odborník. Asi je to něco, co už sama nedokážeš zvládat.
|
|
|
|
|
|
|
Oni se mi nebudou smát, ale já se cítím blbě a špatně tu svoji "neschopnost" snáším. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)