| Agniezska | 
 |
(13.7.2017 20:09:27)
Na horach, vesnicich a malomestech, kde je do velkych mest daleko?
Nejsu zadna mestska panicka, vim, ze staci v okoli potraviny, lekarna, drogerie..a hodne veci jde objednat ores internet.
Ale co odborni lekari, nakup novych bot apod.?
Rada bych sla do jednoho maleho mesta, ze ktereho je to ale do trochu vetsiho mesta pres hodinu autem. Vlakem 2,5.
Na stary kolena se klidne zahrabu kamkoliv, ale jinak mam pocit, ze bez velkomesta dam v pohode jen dokud budou deti na zakladce.
Bydlite nekdo daleko od vseho? Jak to jde? Zajima me vse ;-)
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(13.7.2017 20:48:53)
Já žila na malomestě a odstěhovala se na samotu za vesnicí. Jedinej, kdo ruší moje kruhy je datel v 6.40. Nikdy jsem nelitovala.
Lze odvyknout od "doběhnu si pro rohlíky vedle do samosky, na pohotovost dojdu těch 200 m pěšky, do kina to mám 5 min,můžu kdykoliv pít = nejsem autem, jakmile zabouchnu dveře od bytu,jsem ve veřejném prostoru".
Ale lze i snadno přivyknout "tady je úplný ticho celou noc, na mé zahradě mě nikdo nevidí, můj osobní prostor sahá tak daaaaleko, kdo nenakoupi, musí kreativně tvořit z mrazáku,..."
|
| zerat | 
|
(14.7.2017 7:55:34)
Martino, zní to samozřejmě jako z pohádky, ALE... kolik je Ti let? Už jste zažili třeba situaci po operaci, kdy ten druhý nesmí 2 měsíce stoupnout na nohu? Musí dojíždět na kontroly...? Já si takové žití umím představit chvilkově, ale ne na pořád, a to jsem zrovna tvor, který má rád vše, co popisuješ.
|
| LenkaVa | 
|
(14.7.2017 8:55:08)
Zase tady je ale zvykem žít ve více generačním soužití, takže tady osamělého nemohoucího člověka nemáme.
Mladí se starají.
Staří se chodí navštěvovat mezi sebou, sedí na zápraží, i sousedé pomohou ......
Lepší než být osamělý v paneláku.
|
|
| zerat |
|
(14.7.2017 9:28:30)
LenkoVa, jenže tohle také nemusí být samozřejmost. Já jsem třeba byla překvapená, že i nám se nabídli rodiče kamarádů našich dětí a když to nešlo jinak, tak jsem je otravovala s prosbou o pomoc a oni pomohli. Jenže nemůžeš si kupovat domek někde a věřit, že to tam bude tak, jak popisuješ. Samozřejmě, že jsme strašně moc rádi, že i u nás máme některé fajn sousedy a nejvíc jsem vděčná za pani od vedle. Stala se z ní má nejlepší kámoška; hodně času trávíme s ní, jejím sourozencem, jejími dětmi...
Když jsme kupovali před necelými čtyřmi lety domek (řadový), tak jsme měli jisté obavy, protože je to domek na okraji města - sice cca 700 m od ZŠ, ale opravdu na okraji a děti budou samy doma... Obavy byly a ono se to dost vyřešilo sousedy. Z jedné strany máme divné lidi, se kterými si nerozumíme, nebavíme se, nekamarádíme se, nehlídáme se... ale z druhé máme skvělé starší sousedy, - hlavně paní v důchodu - mají podobně stará vnoučata jako my... paní nám dohlíží na děti doma; když to nejde jinak i mladší navaří... vloni jsme si propojili zahrady a na jednom je bazén a na druhém je velká trampolína... máme vzájemně své klíče a když není doma a já něco potřebuji tak si k nim zajdu a oni zase k nám... Vnoučata spolu pečou o prázdninách... Přes rok jsem klidnější, že tam vedle většinu času někdo je, že když někdo zvoní u nás, tak může vyběhnout ona... Popravdě, kdyby měly být děti úplně celé dny samy doma, tak bych úplně moc klidná nebyla 
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 9:40:43)
Zerat, to máš pravdu, ale ....... ono to právě na těch malých klasických vesnicích právě takhle funguje.
Podle mne jsou na tohle nejhorší satelity.
Na malé vsi jsou lidi zvyklý si pomáhat po generace. Nepřijde jim na tom nic divného.
Samozřejmě není to vždy, ale myslím si, že většinou.
My máme asi 2 roky postavenou 4bytovku. Jen jedni zapadli.
Ostatní jsou prostě lidé z města, žijí si pro sebe.
Nic proti, ale pokud se někdo nastěhuje na takhle malou ves a předpokládá, že nebudou štěkat psi, kokrhat kohouti a "smrdět" ovce a koně, tak buď je mírně řečeno strašně naivní a nebo blázen.
Starousedlíci jejich výtky nepřijmou a nedivím se.
Stížnosti na sklizeň řepy, či obilí po 10 večerní taky zrovna nejsou na místě a tací bohužel pak nezapadnou.
U nás prostě funguje soudržnost.
Sama jsem se o tom přesvědčila, kdy se mi "ztratilo" dítě.
Celá ves hledala. I lidé, do kterých bych to vůbec neřekla.
Pokud mi dojde nějaká surovina nebo bych potřebovala něco půjčit mohu si dojít k sousedům.
Zase ale člověk nevymrzuje, když vedle něco slaví a do tří ječí u bazénu, či grilují ......
Na vsi musí být člověk ohleduplnější a otevřenější, jinak nezapadne a potom to nefunguje.
Já s tím nemám problém, pomůžu když je potřeba, ale není to pro každého, to je pravda.
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 9:51:54)
Tuten a nebo nejedou další vlnu, protože to nemají kde okoukat.
Nebo máme my tady smůlu, ale přistěhovaní měšťaci prostě nechtějí přijmout soudržnost.
Mají svůj domek, pozemeček obehnaný pletivem a rohoží a brblají na nedostatek soukromí a ruchy vsi.
Pravda, že děti buď pochopí a nebo budou stejní brblalové.
|
|
|
| zerat |
|
(14.7.2017 9:59:12)
Lenko, mně spíš přijde, že to není tím satelitem, ale je to tím, že dnešní mladí lidi jsou vesměs (ale pozor ne všichni) vychovaní k určité namistrovanosti, nezdraví, sousedé jsou pro ně vzduch, že oni mohou všechno, mají všechno, nikoho nepotřebují... já třeba vidím, že co jsou v okolí starší lidi - 40+, tak všichni jsme si ochotni vypomoct, považuji za normální, že jdu já pro radu nebo přijdou oni... ale začalo to tím, že se zdravíme, že zdraví naše děti, později prohodíme slovo, větu...
Takže i v tom satelitu se najdou lidi, kteří si pomáhají jako na vsích... špatně to je když jsou v satelitu pouze mladí s malými dětmi.
Asi jsem vesnický člověk, ale vesnických vztahů se nám podařilo dosáhnout i na paneláku v krajském městě - po těch lidech se nám některých dost stýská... a dle reakcí těch lidí vidím, že i jim se stýská po nás.
|
| zerat |
|
(14.7.2017 10:11:26)
Tuten. to je divné, takhle to u nás opravdu není. Nebo minimálně jsme to ještě nezaregistrovali Ale je pravda, že se v rámci našeho okraje scházejí "mladí" s podobně starými dětmi u táboráku... my tam nechodíme - máme starší děti a tahle pospolitost je taková zvláštní, nesedí nám. Naopak se raději družíme s lidmi z "centra" vesnice - rodiči kamarádů našich dětí... Také dělá hodně, že máme psa a chodíme ho venčit, zdravíme a tu a tam prohodíme pár vět s nějakými lidmi, co potkáme... Skrze psa už jsme také poznali dost lidí 
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 10:14:21)
Tuten, vedle ve vsi je to zase opačně.
Postavil se satelit, ale absolutně se oddělil od vsi. Nechtějí mít nic společného.
Postavilo se hřiště u satelitu, ale starousedlíci na něj nesmí, brojí proti výběhu koní, psímu pidi útulku (byli tam první, věděli o něm) a snaží se ovládnout zastupitelstvo.
Starousedlíkům se to samozřejmě nelíbí.
CHtějí mít své slepičky na pozemku a psa u baráku .........
|
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 10:09:54)
Zerat určitě.
Vycházela jsem z toho, že do těch satelitů se právě stěhují mladí s malými dětmi.
Alespoň u nás to tak je.
Někdo je zatížen hypotékou, někomu to koupili rodiče (horší varianta - prezentace peněz a bohatství).
Nikoho nepotřebují, nic nechtějí, všichni jsou vzduch a otravové.
Vadí jim chlapi v montérkách v traktorech ...
Podle mne se to změní až jim půjdou děti do školky a školy.
Najednou zjistí, že školka na vsi do půl čtvrté není žádné terno, že družina do třetí třídy taky ne a najednou by se nějaká ochotná sousedka hodila.
Ať další mamina a nebo už někdo v důchodu, který vyzvedne, pomůže, pohlídá.
S největší pravděpodobností budou muset jezdit do města za prací a vracet se takhle brzy bude skoro nereálné.
Ale na to přijdou časem.
Někdo to v sobě má hned od počátku, někdo tu šanci bohužel promarní a potom se už špatně začleňuje.
U sedláků (nemyslím to hanlivě) platí, že mají dobrou pamět.
I tady jsou rozbroje po celé generace a ani děti to nedokáží urovnat, i když někdy mi připadá, že už vlastně ani nevědí proč.
|
| zerat |
|
(14.7.2017 10:22:25)
Lenko, souhlasím, napsala jsi vlastně to, co jsem se snažila napsat i já. Vidíme to právě vedle u sousedů, kteří si proti sobě svým bezohledným chováním už pár dalších sousedů postavili. Také občas říkám manželovi, že jen čekám, jak pak budou řešit družinu, kroužky, v zimě brzy tma... Teď jim pomáhají prarodiče, ale ti stárnou... nedochází jim, že se pomoc sousedů občas hodí... komu není dáno... :-(
|
| jak | 
|
(14.7.2017 10:31:35)
no vidis Tuten, my si se sousedkama hlidame a nakrmime deti, pujcujeme veci a pijeme po vecerech vino na nejake zahrade.Nebo jen tak sedime venku a kecame.
|
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 10:39:00)
Tuten, také jsem nepředpokládala, že budou sousedi vypomáhat, ale pokud něco bylo nutné, tak jsem se nebála říci si o pomoc.
Třeba školkové dítě a druhé batole s horečkou.
Školkové jsem nechala u sousedů a s batoletem jela k doktoru.
Nebo třeba když mi doma umřela tchýně. Holku jsem v noci odnesla k sousedům na spaní, aby nemusela snášet přítomnost policie a lékaře a já nemusela nic složitě vysvětlovat.
Občas prostě tyhle situace nastanou a člověk je rád, že má spřízněnou duši a může poprosit o pomoc.
Už jen to vědomí, že může ...
|
| zerat |
|
(14.7.2017 10:48:55)
"už jen to vědomí, že může" je k nezaplacení.
Také nikoho nezneužíváme a nenecháme se nikým zneužívat, ale prostě jen to vědomí, že když budu potřebovat, tak můžu je k nezaplacení. 
Já si třeba hrozně vážím jedné věci. Několikrát se mi stalo, že jsem šla k sousedce, jestli mi nemůže půjčit trošku cukru (nevím proč, ale nějak mi několikrát po sobě došel) a ona člověk, který ze sladkého může jen 2x za rok nanuka a ochutnat vánoční cukroví teď kupuje kilo cukru do zásoby, protože ví, že se může stát, že se u ní objevím  
a já zase vím, že ona je silná kuřačka a ráda si zapálí se sklenkou coli zero a nemá auto, tak už předvídám a ptám se jí v zimě nebo když hodně prší, jestli nepotřebuje koupit kuřivo nebo colu zero (tu pro ni často beru do zásoby k nám a pak jí ji odporodávám)...
Ale uznávám, že v našem případě už je to o vztahu a ne jen tak o sousedství.
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 10:56:42)
Jo, ta přizpůsobivost je důležitá.
Taky se občas ptám sousedky jestli nechce něco koupit, když jedu do města, přijde mi to normální.
Také vím, že když třeba někdo jede do města, tak občas vezme moje děti ze zastávky do školy nebo starší sousedy k doktoru.
Je to prostě normální.
Bohužel satelitní lidé projedou a ani je nanapadne přibrzdit.
Já tohle mám třeba u krámu.
Mám tady krám otevřený 3x v týdnu odpoledne, ale všichni, kdo chtějí, na mně mají telefon a pokud někomu něco dojde, tak zavolá nebo napíše a já přinesu .......
Nevidím důvod proč startovat auto třeba v neděli dopoledne, když člověk zjistí, že nemá droždí ......... pro mne je to záležitost max. 10 minut i s pokecem a nic mi to neudělá.
|
|
| libik | 
|
(14.7.2017 11:32:45)
To je hezký
Já mám to štěstí, že tohle žiju ve městě.
|
| zerat |
|
(14.7.2017 11:50:41)
Libiku, tak to je hezké. Osobně si myslím, že bydlení tam i tam může být fajn, protože i to velké město má své okrajové a třeba klidnější části a rozumní fajn lidi mohou žít kdekoliv. Však i já jsem psala, že i na paneláku v krajském městě jsme si vybudovali fajn vztahy... ale je pravda, že ve městě mi nepřijde tak bezpečno. Třeba venčit v noci psa bylo pro mě u paneláku utrpení. Když už šel někdo okolo tak jsem se třásla co je to za pobudu... u nás v noci vesměs nepotkám nikoho a nebo někoho ze sousedů, kde hned vím, kdo jde proti mě.
Ale prostě tak to je a má být, že někomu je bližší ves a jinému město
|
| libik |
|
(14.7.2017 11:57:34)
Kdo u mě byl, ví, že já jsem opravdu vesničan z centra Plzně, myslím, že by mi tu klidně prošly slepice
A pospolitost tu teda máme, v prvním roce bez manžela jsem topila na tuhé palivo, t se chlapská susedova paže hodila.
Teď je to o té soli, cukru, hlídání dítěte , krmení kočky, je to prima.
|
| zerat |
|
(14.7.2017 12:03:37)
|
|
| zerat |
|
(14.7.2017 12:06:19)
No vidíš, to je přesně ono. Sousedka je taky moc ráda, že jí můj muž šplhá po kopci v zahradě a upravuje jí tam mulčovací kůru a pleje záhony... já zase používám její sekačku i u nás (má od dětí lepší  ) a zároveň tím pádem poseču i její trávu... A myslím, že tak by to mělo být - taková ta vzájemná výpomoc. Ona mu potom nachystá kafíčko, nějakou dobrůtku a můžeme povídat 
Nejlepší je i to, jak nás to mění. Já zarputilý odpůrce cigaret a kouření jsem si musela zvyknout na silnou kuřačku a "její odér" - uvozovky proto, že je vždy navoněná nějakým drahým parfémem... ona která nerada zvířata v domě a na zahradě dnes toleruje i že se jí tam naše psice vykadí nebo vyčůrá (to samozřejmě já hned letím a psovi hubuju, proč tam a že nesmí... a uklízím to - loužičku zalévám vodou). Že když jdu k ní já, tak musí i náš pes... My abstinenti si zase občas dáme s ní pár loků vína... Ona nesnášeč věřících teď má jedny takové za přátele... Prostě vzájemně se měníme a ustupujeme ze svých zatvrzelostí, protože se máme rádi
|
|
|
|
|
| Fren |
|
(14.7.2017 13:46:12)
ty si k sousedce jdeš vypůjčit trošku cukru a na oplátku ji prodáš colu zero-úžasné,já bych si na jejím místě přišla taky jen "cucnout",jojo přesně proto takovéhle kamaráčofty nemusím.
A další tvoje perlička - ty ji nezneužíváš,ale přitom ti pro dítě uvaří,pohlídá,zaskočí
|
| zerat |
|
(14.7.2017 17:21:23)
Frenštát, čti dál ono je to tu jako mozaika. Ve zkratce a rozšířím své psaní: Její vnoučata jezdí zdarma s námi na výlety; celá rodina včetně jí je připojena u ní na naši WiFi; ona jezdí pravidelně na chalupu a já jí pečuji komplet o dům a její zvířenu a zahrádku... Tvoje starosti na moji hlavu, opravdu
|
| zerat |
|
(14.7.2017 17:22:17)
Zas ten mobil a jeho automatické opravy
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 19:07:57)
Zerat, asi je to tak, že někdo si ani neumí představit, že by udělal něco pro druhého ...
Koneckonců, Fren se tady takto prezentuje často.
|
| zerat |
|
(14.7.2017 22:05:56)
Ono to tak žel je. Známí chodí pomáhat jedné paní a její sousedé si je odchytli na chodbě a prý jestli jí tam chodí pomáhat kvůli jejímu bytu...  Jsem ráda, že na nás děti sousedky nezahlíží a věřím, že jsou rádi, že jí nemusí pomáhat fyzicky oni. Vždyť vesměs lidé potřebují mít i spřízněnou duši
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 22:16:40)
Taky jsem chodila asi půl roku denně v týdnu obstarávat jednu starou paní.
Šla jsem tam tak 4-5x za den na 15 minut až dle potřeby ..... otočit, nakrmit, dát napít, přebalit ............
Někteří lidé měli starost kolik mi za to platí a nějak nechápali že nic.
Prostě to bylo potřeba a já v tu dobu dělala z domu, tak proč ne.
Nevadilo mi to.
Paní byla milá, duševně v pořádku, jen prostě nezvládla sebeobsluhu ........
Někdo myslí jen na peníze a co z toho vytřískat.
|
|
|
|
|
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 11:02:52)
Tak já tady rodinu nemám, tak možná proto jsem si vybudovala vztahy tady.
Jsme 20 let naplavenina, takže z počátku to bylo právě hlídáním sousedových dětí a staré paní upoutané na lůžko a potom se mi to vracelo na mých dětech.
I teď, když už jsou skoro dospělé vím, že by věděli kam jít, koho požádat, na koho se obrátit ......
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 11:16:34)
Tuten prostě to není potřeba, ale pokud máte vztahy přátelské, tak můžeš být klidnější v tom, že by právě pomohli.
Podle mne se těžko žije tam, kde tě nemají rádi, ani tě nepozdraví a pomalu si před tebou uplivnou.
Jistě, některé nátury to zvládnou, ale pro mne by to nebylo.
Anett, jo, máš pravdu.
Věc dohody, ale pokud první co je, je stížnost na úřad a absolutní vymáhání svého práva .........
Samozřejmě, že právo na to mají a proto je i dodrženo, ale pak se nesmí divit, že ostatní z toho nejsou nadšeni.
Ono to začalo psy a kohouty a končilo sklizní a petardama na Silvestra.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(14.7.2017 11:22:57)
Lenko, souhlasím, že záleží na postupu, ten by určitě měl být citlivý, aby si člověk lidi zbytečně rovnou neznepřátelil, to je pravda.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(14.7.2017 11:28:07)
To se fakt nekdo na vesnici divi, ze tam jezdi traktory?
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 11:30:29)
jj, jsou přeci hlučné a dělají nepořádek ...... a nedej bože když projede v neděli odpoledne.
|
|
| Fren |
|
(14.7.2017 13:53:22)
hrdliččin zval ku lásce hlas...hrdličky neřvou,alébrž cukrují
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.7.2017 11:51:39)
U nas na chate zas soused nekolik let rezal cirkularkou, od rana do noci, primo za plotem, asi obkladal celou chatu drevem nebo nevim , zlatej mestskej ruch
Jinak pro leky si radsi skocim do lekarny, nez k sousedum a kdyz byly deti male, tak jsem mela vsechno doma.
|
| libik |
|
(14.7.2017 11:59:42)
Evelyn, ty to vždycky zdůrazňuješ, napadlo tě, že někdy budeš 92 letá babička, vdova s dětmi na dovolené (nebo budou bydlet v Austrálii)?
Já moc nerozumím tomu, proč lidi mezi sebou staví bariery a připadá jim to výhodné.
(neber to jako útok, nejsi v tom sama, mě to jenom zajímá)
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.7.2017 12:10:44)
Libiku, ja mam kolem sebe lidi dost, ale odjinud, zrovna sousedi to nejsou. Jednou tu bydlela rodina, se kterou jsme si sedli, stejne stare deti, podobne zajmy, nakonec se z pani vyklubala nova kolegyne v praci, takze fakt podobna, ale uz tu nejsou. S ostatnima si nemam co rict. Ale zas pomuzu, sousedku jsme tahali z vytahu, jinym jsem volala policii, kdyz jsem objevila vyrazene dvere u bytu a tak, kdyz chce nekdo neco pujcit, tak vyhovim, slusne zdravim a nedelam bordel... Jen je to takove divne videt kamaradku denne na chodbe, to bych nejak citila povinnost se denne schazet, a co kdybychom se pohadaly, denne spolu nemluvit, navic si radsi povidam tady, jsem introvert.
Jako osamela starenka budu doufam bydlet vedle nas, v penzionu pro duchodce
|
| libik |
|
(14.7.2017 12:17:45)
Máš pravdu, že rubem výhod je stav, kdy mám občas pocit, že mám z obýváku "uliční bar u Libika", často nechávám otevřené vstupní dveře kvůli zvířatům a to se lidi tak nějak hrnou až do kuchyně.
A taky že už od osmi přemítám, zda sousedku raní, když se dneska neúčastním pátečního dýchánku
|
| zerat |
|
(14.7.2017 12:24:40)
Libiku, tak nevím, my to máme se sousedkou normálně domluvený, že když nechci, tak řeknu a je klid. Když nechce ona, tak řekne, že dnes ne a jedeme dál. Teď jede na chalupu a my jedeme zítra za ní ale třeba předminule se nechtělo nám, tak jsme pozvání odmítli; minule zase nechtěla ona, že tam mají jiné plány a teď jsme si řekli obojí, že přijedeme, ale může se stát, že to ještě změníme... prostě jsme jen lidi a nechceme si dělat násilí. Jakmile se začneš bát toho, že chceš něco odmítnout, tak to přestává být podle mě dobře. 
|
| libik |
|
(14.7.2017 12:33:35)
No, já jsem dlouho nikam nechodila a oni byli takoví ti páteční utěšovači, navíc jme měli děti, co si byly ochotné spolu hrát.
Teď je malá v pubertě, "malé děti" ji netankujou a já to ztěžka rozvolňuju. Normální je říct, že jdu jinam n- kino, hospoda, ale právě jim budu blbě vysvětlovat, že jen tak jsem doma a nechci k nim jít "na kafe".
Lhát, že je mi blbě.., jedině.
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 12:38:14)
Tak to já umím říci, že se mi nechce nebo nemám čas.
Je fakt, že si pak k tomu člověk vyslechne většinou komentář co pořád dělá a jestli mi doma brečí malé děti, ale to už k tomu nějak patří.
Ono teď, když mám děti větší, tak už to není tak intenzivní.
Pokud byli malí, tak si někde pohráli a já dala kafe ..........
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.7.2017 12:18:01)
Jo a hlavne by na me mohla zazvonit v 10 rano a zjistila by, ze tou dobou jeste spim, videla by nekdy muj bordel, me neupravenou, to bych nechtela, ja rada "delam dojem"
Mamka mela doma takovej pruchodak, kdokoliv zazvonil, tak posedeli, bez ohledu na stav domacnosti, a nekdy sice lidi radi posedeli a pak ji zdrbli, na to si fakt davam pozor, navstevy jen zvane, a po celodennim uklidu.
Mam maslo na hlave, ale nikdo to nemusi videt.
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 12:22:31)
Evelyn zase ten kdo tě potom pomluví, ten za to nestojí ...
Pořád si říkám, že komu se tady nelíbí, ten ať sem neleze a jestli mně někdo vidí v negližé .......... no ať.
Ale to má každý nastavené jinak.
|
|
| libik |
|
(14.7.2017 12:29:32)
Tak všichni sousedi samozřejmě ví, že se jedna ze sousedek v 57 opaluje nahá na balkoně, druhá, že střídá milence, třetí, že neumí vyplejt záhon, další, že má doma bordel..
No ale tak nějak si to vzájemně trpíme s respektem a pokud o tom mluvíme, tak s úsměvem
|
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 12:19:29)
Myslím, že žádná povinost se vidět by nevznikla.
Jen možnost.
Ale pokud není člověk prudící a nepříjemný, tak se považuje za normálního souseda a je to fajn.
|
|
|
|
|
|
| petluše | 
|
(14.7.2017 15:38:56)
Tak jsou lidi, co si koupí stavení vedle kostela a pak si stěžují na to že v neděli zvoní zvony.
|
|
|
|
|
| zerat |
|
(14.7.2017 11:14:46)
Také jsme naplavenina a rodinu máme 300 km odsud a babičky jsou už staré a jedna ještě navíc pečuje o svou maminku (devadesátiletou ležící), takže s nimi už nemůžeme počítat na pohlídání...
O to víc jsem opravdu ráda, že děti mohou být o prázdninách samy doma a sousedka od vedle tam je a může případně nakouknout a děti když něco potřebují a neví si s něčím rady se mohou zajít zeptat. Včera měla dcera u nás svou kamarádku od rána do pozdního odpoledne a její maminka věděla, že děti mají mnou navařeno - starší moje dcera jim oběd ohřeje,bude na ně bude trošku dohlížet, ale že budou samy tři doma... ALE vedle je sousedka, která je nehlídá, ALE když za ní s čímkoliv přijdou, zavolají na ni, tak je tam a pomůže. Třeba když jdou s někým cizím do bazénu a my nejsme doma, tak je podmínka, že sousedka bude sedět venku a bude na ně dohlížet a sousedka kámoška důchodkyně to pro nás ráda udělá
Stejně tak když sousedka hlídá o prázdninách vnučku a my jedeme někam pryč na výlet, tak bereme její vnučku s sebou, aby se tam sama nenudila...
Je to velice moc fajn pokud člověk někoho takového má. Trošku se bojím, co jednou bude až třeba paní sousedka nebude - bude nám všem hodně smutno 
A co se týká dalších sousedů - v zimě nám odešla nečekaně baterka u auta a nutně jsme potřebovali odjet. Za sousedy vedle nepůjdeme, takže šel manžel k jiným sousedům a pán i když spěchali někam do společnosti tak přijel a snažil se nám auto nahodit. Na čtvrtý pokus se zadařilo Tento soused si už také jednou k nám přišel půjčit nějaký klíč ke kolu, který neměl a nutně ho potřeboval...
I když si člověk myslí, že nikdy pomoc sousedů nebude potřebovat, tak neví. Děti mohou ztratit mobil, klíče... a je fajn když vědí, že mohou zazvonit vedle nebo u jiných sousedů a požádat o pomoc.
Opravdu je život jednodušší když si lidi umí vyjít vstříc, pomoct si.
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 11:19:29)
Zerat přesně.
Už jen to vědomí, že je někdo kdo pomůže.
Obvzlášť když jsou děti menší.
|
|
| LenkaVa |
|
(14.7.2017 11:45:07)
Tuten a o tom to je.
Někdo má kamarádku, někdo sousedy......
Uřvanej kohout je stejnej vopruz jako uřvanej sousedův pes.
A o tom je právě ta dohoda a komunikace a ne hned vyhrožování úřady a stížnosti.
Taky mám dva psy a nenechám je štěkat v noci, ale třeba nedokáži zabránit tomu, aby kočka chodila na sousedův pozemek a to ani kdybych se přetrhla.
|
|
| zerat |
|
(14.7.2017 11:55:51)
Tuten., ono je to v reálu fuk, jestli kámoška sousedka nebo kámoška. Je fajn, že si vystačíte jak jste - i to je přece super!... já jsem zase ráda, že onu kámošku sousedku máme. Moje děti jí říkají teto, my jí říkáme jménem i jejímu bratrovi - známe s jejich rodinami... tak nějak jsme si rozšířili "obzory". Já tady zase nemám žádnou jinou takovou kamarádku, které bych mohla říct všechno... kamarádky mám, ale o ten užší vztah přicházíme tím, že se málo vídáme - kámoška sousedka je blíž a nemusím jet x kilometrů... je to hloupé, ale je to tak.
Občas se směji tomu, jak jsme se vzájemně adoptovali - zítra za ní třeba pojedeme i na chalupu grilovat... :-D Člověk by si myslel, že si od sebe budeme chtít odpočinout a my jedeme za ní (ona si to také přeje) a naše děti se tam těší a přitom se ještě dnes viděli :-D Ona má svou rodinu, ale ta na ni nemá tolika času, tak má nás a my ji
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)