Re: proč pořídit sourozence:-)

No já bych teda s manželem probrala, proč se jako zasekl, protože mi nepřijde jako taková blbost, že ho vzal ten obtížný start s prvním.
Jak jste se klepali, aby to přežilo a bylo aspoň drobet zdravé. Vzpomeň si, jaký to bylo, když jsi přišla z nemocnice - po jak dlouhé době?
Mé druhé dítě přišlo předčasně a musím říct, že je to fakt náročný - týdny před propuštěním ani kousek soukromí, žádný normální popovídání u večeře - furt tam byla ta další maminka, ač velmi taktní, na nadstandart jsme neměli prachy (další možnost nechat dítě v nemocnici, jít domů, odstříkávat mlíko a chodit na návštěvy - tak slušnej nápor, zase na vztah s tím novorozeným), plno doktorských doporučení, jaká je to chudinka choulostivá, co se musí všechno dezinfikovat (ještě že jsem nebyla prvorodička), jakej režim, jaký speciální potřeby, blablabla, jen si vzpomeň, odsávačky na mlíko,...vojtovka, alergie, ekzémy???

Jak to tehdy nes Tvůj muž? Víš to vůbec, jakej stres a strach (třeba taky o Tebe, nevím, jak se seběhl porod), oni to chlapi neventilujou, ale to neznamená, že to neni (můj mi některý věci svěřil až po roce a čtvrt a jen v náznacích)? Nemůžeš mít nějaké následky prvního porodu ohrožující další těhotenství?
Co kdybys musela do nemocnice už v těhotenství - nevyštípali by ho třeba za dlouhý paragraf na prvorozené z práce? Máte možnost výpomoci (příbuzenstvo atd.), jak jsou k té výpomoci svolní...

Jako já bych chtěla to ještě zkusit, i přes tu zkušenost, a doufat, ale až později.

Vem si, že bys třeba měla už první dítě ve školce - ty bys byla eventuálně v nemocnici, dítě s tátou, ráno by ho vzal do školky, šel do práce, pak pro dítě, pak oba za tebou do nemocnice... Kdybys měla problémy menší a měla doma ležet, taky by to šlo líp, furt bys fungovala jako maminka, vybírala si činnosti pro tebe zvládnutelné, rozdělili byste si to s mužem podle možností...je drobek už bez plen? Jak bys při nařízeném klidovém režimu přebalovala? Řekla by sis "musím"? Taky jsem si říkala a urvala se mi placenta...

Zkrátka, já bych do toho šla, ale po řádné "rodinné velké radě" a pouze v případě shody s mužem a jeho ochoty ta rizika přijmout a nést s tebou, a s bezplínovým dítětem umístěným ve školce, aby to bylo k životu a né depkám.

Nedivila bych se mu, kdyby se bál a čekal.