čím víc dětí, tím víc pro život jim dáš

Už tady chvilku diskutuju, tak se budu ještě jednou opakovat. Měla jsem dvě děti rok po sobě a další po 12-ti letech. Nikdy jsme neměli moc toho "hmotného", zato mám báječnou velkou rodinu, všichni tři sourozenci i se svými rodinami se mají stále moc rádi. Často se vídáme všichni dohromady a sami říkají, že si život jedináčka nedovedou vůbec představit. Samozřejmě, že třeba puberta probíhala tak, že jsem měla kolikrát chuť odejít někam hodně daleko a tam se zahrabat dva metry pod zem. Ale když vidím, jak si teď dovedou navzájem pomoct, podržet se v různých situacích, vůbec se nebojím stáří. Ať přijde co přijde - a že jsme už toho špatného prožili už taky hodně - tak vím, že se na ně mohu spolehnout.