| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Potrat - jak jej prožívají lékaři?

 Celkem 64 názorů.
 Bodlík 


Téma: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 18:24:48)
Reaguji na příspěvek: ,Potrat pro VVV, ale zajímá mě pohled na věc z trochu jiné strany. Jak potrat, dobrovolný či indikovaný pro nějaký závažný důvod, prožívají samotní lékaři? Je to pro ně rutina, součást péče o těhotné, či s tím mohou mít spojené psychické problémy? Snad jsem se srozumitelně vyjádřila, může někdo studovat a pracovat v tomto oboru, pokud UPT odmítá?
 Insula 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 19:20:42)
Já myslím, že když se někdo rozhodne dělat gynekologii, tak musí počítat i s tím, že bude muset dělat i toto. A musí se s tím vyrovnat. Stejně jako chirurg, onkolog atd. atd. Lékařské povolání prostě není jednoduché. ~d~
 reginka28+Verča+Nelli 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:35:45)

Taky by mě to docela zajímalo~d~

Já bych to asi dělat nemohla~a~
 Mili+5 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:51:28)
Přes mé některé negativní zkušenosti s lékaři si nemyslím, že všichni jsou otrlí a bezcitní a sestřičky taky. Psala mi jedna známá, že byla v Motole na dětské neurologii a že se nějak dostaly se sestrami na Milenku a že si jí ty sestřičky pamatovaly a dokonce přiznaly, že to oplakaly. Hrozně mě to dojalo. Některé sestry vůbec byly dobré duše v nemocnicích, snažily se změkčit strohé jednání některých lékařů.
K těm potratům, mám jednu kamarádku gynekoložku, dříve pracovala v porodnici a z důvodu víry a svědomí odmítla dělat interupce a byl to dost problém, ostatní kolegové se na ní zlobili, nakonec odešla pracovat do soukromé ambulance, ovšem důvod nebyly jen ty interupce ale hlavně její snaha o co nejpřirozenější porody a lepší přístup k rodičkám, kolegové se strašně bránili tomu, že se snaží měnit zaběhané postupy.
 Vaal 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 19:33:05)
Myslím, že toto povolání vylučuje, aby ho spokojeně dělaly nějak extra empatické osoby...to by se z toho zcvokly...No a taky hodně lékařů (hádám, že právě těch empatických)skončí na práškách, antidepresivech a alkoholu.
 Sssssssssss 
  • 

Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 19:58:04)
Jen bych ještě chtěla reagovat na genetiky, hm, měla jsem čest hovořit s několika uznávanými odborníky, kteří jsou "prý" špička v oboru. A až na jednu čestnou vyjímku to byli všichni hrubci a necitlivci. Nikdo mi nepodal všechny informace které jsem požadovala, dokonce jsem se dozvěděla že "u nás se to nenarodí, kazilo by mi to tabulky úspěšnosti". Oni považují interupci u dítěte s VVV za úspěch!! a nebyl to ojedinělý názor. Nevím zda je pro ně problém podat info o dalším průběhu těhotenství o porodu a o tom co se bude dít po porodu, bez neustálého tlačení typu "dejte ho pryč a pořiďte si další dítě, stejně nebude žít a když tak rozhodně ne déle než dva dni, je to zmetek" atd.
MOje dítě nebylo zmetek, jen mělo VVV, stěžovala jsem si ale moje stížnosti zapadly kamsi pod stůl s tím že jsou to hlavně odborníci. Něco by se u nás v systému mělo změnit.
 silenka 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(4.6.2009 13:05:33)
tak to je fakt strašný a mělo by se to změnit.
 propiska 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 20:39:36)
Nejsem lekar, ale myslim si, ze lekari nemohou byt prilis empaticti, protoze by opravdu skoncili v Bohnicich nebo sebevrazdou.....tech, co maji lidsky pristup je opravdu jen par a jsou to vyjimky jako jehla v kupce sena.
A genetici- u obou deti pro ne atypicke vysledky byly senzace, moznost vyzkumu, slouzila jsem jako cislo do tabulky.JAk se citim, jak se rozhodnu a jak to prozivam, nikoho nezajimalo....

JInak jsem se pohybovala pred MD jako jiny odborny pracovnik ve zdravotnictvi, pribuzne mam ve zdravotnictvi a vim, ze jestli nekdo prezije zalezi i na tom, jake ma stesti ten den na lekari, jak se vyspal, kolik by lecba stala a jestli uz oddeleni prekrocilo limit atd.atd.atd...je uplne jedno, jestli jde o dite, tehotnou nebo starsiho cloveka...
 Líza 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 20:45:04)
Naprostý nesmysl. Lékaři by měli být empatičtí, pokud nejsou "protože by jinak skončili v Bohnicích", je to jen ostudným nedostatkem péče o duševní hygienu v pomáhajících profesích v našem státě.
 Rezinka007 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 20:48:14)
jeden z prvních příznaků syndromu vyhoření je ztráta empatie, chování se k pacientovi jako k věci. Takže si myslím a doufám, že většina zdravotníků do určité míry empatii je schopna.
 RadkaRR, M05, L08, E10 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:19:49)
Předchozí diskuse o potratu kvůli VVV mě opravdu rozesmutnila, vlastně bylo mi i trochu nevolno, leč to sem asi nepatří.

Absolvovala jsem nedobrovolný potrat (porod) v 17. týdnu a doktorka, která mé děťátko rodila, byla empatická opravdu hodně. Pokud jsem přes svoje slzy viděla, byly i její oči vlhké....
 Mickey16 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:26:17)
Radko ale u vás byla situace jiná, to byla tragédie které se nedalo bohužel zabránit a lékař v tom případě "pouze" asistuje u porodu i když je jasné jak skončí~;(( ale vnímám to jinak než když jde doktor do práce s tím že ukončí život zdravého dítěte na přání matky, a to dítě zemře jeho přímým zásahem, na to asi musí být člověk hodně otrlý. Zajímalo by mě jak dlouho dotyčný takovou práci vykonává, jestli pár let a dál prostě nemůže a skončí, nebo si "zvykne" a je to pro něj rutinní úkon.
 Lana+Julik05/05+Kristian10/07 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:38:30)
myslim (doufam), ze snad zadny mudr nejde do prace s tim, ze ukonci zivot ditete, ktere ma sanci na dobry zivot, a je dal v pohode...
ale vzhledem k tomu, ze mu to umoznuje platna legislativa, tak bych rekla, ze si muze "umyt ruce", pokud vite, jak to myslim...
Je to stejne jako soudce, ktery odsoudi za vrazdu rekneme na 10 let, ale nejradsi by parchanta poslal na dozivoti nebo na kreslo, ale neumoznuje mu to legislativa, a tak jsou jeho vlastni myslenky, nazory, emoce k nicemu...
doufam, ze jsem se do toho nejak nezamotala...

ja jsem potratila uz v 8tt, ale musim rict, ze mudra pri jejimz vysetreni se to stalo (doslo by k tomu stejne, byla to jen nahoda, ze pri tomto vysetreni, ze mne vysla i fazolka a tkane) a i sestra, ktera u toho byla, byly naprosto skvele, sestra mne hladila po noze a opravdu jsem citila, ze se mnou souciti, ale...nestalo se mi to v Cesku. Tam mam u mudru stale pocit, ze jsem jen nejake cislo nebo tak neco...tedy pokud rovnou nenahlasim, ze nejsem v CR pojistena a vse si platim sama, to se vetsinou jejich pristup zmeni ~:(
 RadkaRR, M05, L08, E10 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:41:32)
Mickey, to máš pravdu. Předpokládám však, že například zrovna tahle konkrétní lékařka by asi nerodila s úplně chladným srdcem ani dítě pro jehož předčasný porod se rozhodla sama matka.

Mluvila jsem o tom onehdá (druhý den)se sestrou, která byla mmch taky velmi milá (citlivá a empatická), i když si z pochopitelných důvodů držela trošku odstup. Říkala, že musí, že by se to jinak nedalo zvládnout, taky, že většina holek nevydrží na tomto oddělení dlouho (rok, dva a musí zase jinam). I ona prý před tím dělala na oddělení, kde pro změnu tahle miminka zachraňovali, říkala, že jí to dává sílu - jsou přece jen i šťastné konce.
Vzpomínám taky, že když mi tehdy řekla, že ten den nás na různých pokojích rodilo/potrácelo 5, tak mi spadla trošku čelist - většina kvůli VVV.
 & 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:43:07)
Mickey,

nekolkrat tu bylo napsano, ze racionalizace a otupneni, je pocopitelna reakce na trauma.
Jenomze ty to pochopit nechces.
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 21:55:28)
Jsem lékařka, ne tedy na gynekologii, ale samozřejmě v rámci praxe jsem absolvovala na gynekologii stáž. Denně jsem psala 10-12 příjmů na UPT z vlastního přání pacientky, nejčastěji se jednalo o tzv. miniinterupce. Na samotné výkony jsem se pak musela i jít dívat, příp. asistovat (držet zrcadla atd. nikdy mi to příjemné nebylo, bylo mi z toho smutno, detaily snad raději ani popisovat nebudu, ale buď odsávačkou, nebo kyretou u těch větších se čistila děloha...tu ručička, tu nožička...~;(( ) Vždy šlo o zdravé děti, které se prostě jen maminkám "nehodily", a opravdu to běží na gynekologiích jako na běžícím pásu. Co je ještě smutnější, že nad tím se nikdo nepozastavuje. Pokud se žena rozhodne podstoupit UPT z důvodu VVV, která navíc musí podstoupit naprosto příšerné a ponižující martyrium porodu při vědomí, tak jí velká část přispěvatelek odsoudí jako vražedkyni.
 Mili+5 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 22:08:55)
Beebie, všichni ne, já jsem taky celkově proti UPT, ale právě ty z důvodů VVV se vůbec neodvažuji soudit, i když mě mrzí, když je to vada slučitelná se životem, že dítě nedostane šanci, ale když si představím sama sebe, jsem jen ráda, že jsem byla ušetřena takového šíleného rozhodování. Je teda fakt, že je dost lidí, kteří to berou automaticky zjištěná VVV = UPT, to asi nejvíc rozčiluje některé přispěvatelky a v tom s nimi souhlasím, ale taky mě mrzí ta tvrdost vůči jedné ženě.
Soudy tady padají ovšem ze všech stran, já jsem taky věřící křesťanka a myslím, že nekopu do jiných opačných názorů, než mám já.
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(29.5.2009 22:14:32)
Mili vždyť já vím, taky jsem nenapsala všechny ;-) Znám Tvůj příběh a moc si tě vážím ~R^ I na Milenku občas vzpomínám...a klidně sem to srdíčko dám!~s~
 Katla 


Milli,  

(29.5.2009 22:50:21)
a fakt si nemyslíš, že by počaté dítě nezasloužilo lepší ochranu? nemyslím tady něco napsat, ale celkově 1/ méně tolerantní klima vůči interupcím 2/ přísnější zákonem stanovené podmínky 3/ lepší přijetí lidí s handicapem (u nás na veřejnosti skoro nepotkáš, ne že by nebyli, ale jsou prostě diskriminováni) . Ona mezi tolerancí a neodsuzováním a oblíbeným postmoderním "anything goes" je velmi tenká hranice. A ona tzv. tolerance - proč je větší tolerance vůči umělým ukončením těhotenství než např. vůči lidem s handicapem, vůči ženám, co vědomě porodí dítě s VVV apod.? Tolerance sama o sobě žádná hodnota není, musí se zvážit, tolerance k čemu.
 10.5Libik12 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:04:04)
Ale Hrouda, copak? Sofistikovanej večírek? Vyčerpala jsi své vtipné příměry?

Nad všemi tolerancemi je tolerance ke konkrétnímu člověku, to, co označuješ za toleranci ty, je ve světle tvého včerejšího řádění velice prázdné abstraktum.

 Katla 


nesnažím se být vtipná  

(29.5.2009 23:33:11)
a nesnažím se hledat příměry. Racionální a technokratický přístup k lidskému životu není dobrým předmětem žertování. Pak tu nemá mít každý druhá deprese, úzkosti a další potíže.
 10.5Libik12 


Re: nesnažím se být vtipná  

(29.5.2009 23:37:35)
Trochu jsi zapomněla, že ta ženská je taky živá, pokud jsi jí tedy nechtěla podpořit svým netechnokratickým a neracionálním přístupem, který se skládal ze spontánní emoční exploze jedné hrůzy za druhou.
 Katla 


nemůžu upřímně podpořit něco,  

(29.5.2009 23:41:00)
z čeho mi není dobře. A mohu se vyjádřit ve prospěch zachování života.
 10.5Libik12 


Re: nemůžu upřímně podpořit něco,  

(29.5.2009 23:45:19)
Jestli tvé ego jinak nemůže, tak není co řešit.

 Katla 


ano, bylo to emoční exploze,  

(29.5.2009 23:44:34)
neboť mě rozum zůstal stát - hlavně nad tím, jak může někdo chválit paní za statečnost. OK, nechala jsem se unést, ale v zásadě si stojím za svým. Tím tuto diskusi za sebe končím.
 JaninaH 


Re: ano, bylo to emoční exploze,  

(29.5.2009 23:47:00)
Konečně! ~a~
 10.5Libik12 


Re: ano, bylo to emoční exploze,  

(29.5.2009 23:49:34)
Statečnost jsem zmínila já.

Pokládám za statečné něco takového přežít.

Hrouda, chce se ti couvat, ale jsi trochu sráček na to uznat, že jsi někoho drsně zmydlila, viď.

Ale takoví jsme, nic si z toho nedělej.
 Grainne 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:06:19)
Hroudo, můžu souhlasit s bodem 3, ale to je tak všechno.
Je rozdíl mezi postiženým miminkem, které schovám v kočárku a mezi batoletem, školákem a posléze i dospělým člověkem, který v tomhle světě hledá identitu.
Tak, jako se tady našla ekipa "svatých spravedlivých" tak se s něčím podobným, namířeným proti němu potká člověk s handicapem v reálném světě. Existují postižení, která jsou méně omezující, jiná více, léčba přijatelná, jiná daleko bolestivější s menší nadějí na zdárný výsledek, jak tohle všechno chceš podchytit do zákona?
Rozhodnutí a poté i důsledky rozhodnutí jsou v lepším případě na rodičích, v horším na matce samotné. Jestliže někdo vyhodnotí situaci tak, že za takových okolností by si nepřál žít, je tak divné, že totéž si nepřeje pro své dítě?
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:13:06)
Výstižně napsané, navíc od člověka, který si tím sám prošel...co dodat, cítím to stejně. To jsem se snažila včera vyjádřit tím, jaký život já sama považuji za plnohodnotný, a že stejný bych si představovala pro své dítě. Více o postiženích, která jsem měla šanci vidět příště -dnes tu ponocovat nehodlám, dobrou noc;-)

Ještě dovětek...svěřila jsem se s tímto tématem svému muži. Snad žádný muž tu pokud vím nepřispíval. A on naprosto nechápal, co tu hodiny a hodiny můžeme řešit. Vždyť přece není CO řešit. On to vidí racionálně. Přivést na tento svět děťátko, které by přinejlepším čekaly desítky operací, bolest, ponížení - by nikdy nechtěl. Samozřejmě není v té situaci, jen je to jiný pohled na věc...
 Phoebe1 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:41:05)
Jinak ještě - konkrétně k problému... chápu naprosto, Beebie, stanovisko tvého manžela.. Stavím se k tomu podobně. Jenže nemůžu dát za sebe ruku do ohně - viz. můj příspěvek níže - člověk pod vlivem hormonů a vůbec toho, že se do dané situace dostane, může jednat naprosto jinak, než by sám od sebe čekal.
Nicméně to nic nemění na tom, že maminky, které se rozhodly dítě s VVV porodit a dát mu lásku a péči, jakou potřebovalo, i když třeba věděly, že má dítě jen malé šance na normální život, nebo na život vůbec... Obdivuju je a smekám před nimi. Musí mít v sobě obdivuhodnou vnitřní sílu. ~s~
 Soph 


Beebie 

(30.5.2009 12:47:19)
Uff, ten popis potratu z pohledu lékaře je fakt síla... Asi by bylo potřeba více takových, nikomu neberu jeho právo na rozhodnutí, ale... proč nemáme vědět, co vlastně potrat přeně obnáší? Jak probíhá? Pokud by to zahcránilo jedno jediné dítě, které má být potraceno, bude to dobře. Zatím tady panuje taková praxe, že ženská, co jde na potrat je chudák... Případně ještě ten, co jí to udělal, je bastard. Nebo oba chudáci, když čekají dítě s VVV. Dítě jde jaksi stranou...
 Mili+5 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:09:48)
Hroudo, můj názor za 1, za 2, za 3 ano, mrzí mě hlavně ty odsudky vůči matkám, které chtějí porodit i dítě s vážnou VVV, rozhodně to podle mě není nezodpovědnost naopak.
Když jsi včera začala tady o tom psát, byla jsem ráda, že někdo vyjádřil nesouhlas, jenže mě v tom chyběl soucit. Mě je líto toho dítěte, ale i té ženy, je mi jí líto moc, i když mi nepřijde její rozhodnutí správné. Asi jsi nečetla všechno, možná moje příspěvky zapadly, ale já jsem nevyjadřovala souhlas s jejím rozhodnutím, jen lítost nad tím, co se stalo.
 Mili+5 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:18:20)
Ještě k té toleranci, nechci být btolerantní ke zlu, ale ne vždy jsem si jistá tím, co vlastně je zlo a co dobro. Jediné jasné vodítko je " Miluj Boha svého a miluj bližního svého", ale hledat co to znamená je vždy obtížné, je jasné, že občas se může láska projevit i tím, že jasně řeknu, provinila jsi se. Ale moje zkušenost říká, že aby si druhý uvědomil, že jedná špatně, nepomůže ho odsoudit, myslím, že je třeba vyjádřit sice nesouhlas, ale zároveň soucit a porozumění pro jeho situaci.
 10.5Libik12 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:27:22)
Mili, skutečně si myslíš, že pod zadání tématu aktérkou je nezbytné vyjádřit nesouhlas a to, že se provinila?

Je otázka jestli to není horší než hrubohubé primitivní odsouzení.
Mně dát někdo s nepopiratelným mateřským kreditem, který ty máš, v takové situaci najevo, jak jsem šlápla vedle, tak si tu mašli hodím spíš než když mi Hrouda napíše, že jsem blbá, když čumím na Novu poté, co mi dodělalo dítě v míse.

 Mili+5 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:34:23)
Vyjádřit nesouhlas ano a zároveň porozumění pro její situaci. To s tím proviněním jsem nevtahovala vůbec na zakladatelku, ale obecně, že někdy i to může být projev lásky, osobně ho ale téměř nepoužívám, nemám na to možná odvahu, naopak jsem pak přeci psala, že takhle přímé odsouzení nemá žádný valný smysl, protože nepomůže. Je těžké se vyjádřit tak, aby byl člověk přesně pochopen.~d~
 10.5Libik12 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:44:01)
Mili, ale tady nebylo zadáno téma o společnosti ve vztahu k potratům v případě vývojových vad, ale nějaká nešťastná ženská sem napsala, co prožila předminulej čtvrtek.

Což je presumce toho, aby ostatní srazily krovky a naléhavost otázky potrat versus život nechaly na nějaký jiný čtvrtek.

Z toho důvodu, že jsme ženský nebo lidi, nebo obojí.~;)
 Mili+5 


Re: Milli,  

(29.5.2009 23:47:57)
Jasně, však jsem se takto k tomu vyjádřila až nyní na přímou otázku Hroudy, jaký je můj názor na tyto už spíš obecné otázky.
 Katla 


musela bych ten soucit přestírat  

(29.5.2009 23:30:39)
sama jsem o sobě nevěděla, že mám na interupce TAK vyhraněný názor.
S paní jsme soucit v sobě vyvolat neuměla, bídný a zbytečný konec jejího dítěte mě zároveň rozesmutnil a zároveň rozlobil.
 10.5Libik12 


Re: musela bych ten soucit přestírat  

(29.5.2009 23:31:45)
Nemusela jsi nic předstírat, mohla jsi být normálně zticha.
 Katla 


už to nebudu pitvat  

(29.5.2009 23:34:53)
své už jsme řekla.
Vizitkou splečenství je to, jak se stará o své bezbranné a slabé, ne to, jakc je dokáže včas odhalit, usvědčit a eliminovat.
 Jahala. 


Re: už to nebudu pitvat  

(30.5.2009 1:01:00)
ano a přesně to jsi tady poslední dva dny předváděla přímo ukázkově. Když už někdo leží tak si ještě kopnu
 Petra Neomi 
  • 

Re: Milli,  

(30.5.2009 1:40:45)
Přísnější podmínky? Pokud je povolen potrat na přání, jak by mohlo být bráněno potratu dítěte s vývojovou vadou?
 Katla 


pro Petru - hranice povolené selekce (?)  

(30.5.2009 11:24:54)
to je jasné.
Třeba ten chlapeček, o němž se diskutovalo v diskusi, jenž prosákla i sem, měl VVV - tedy mohl být legálně potracen ještě v 23 tt. V jeho případě, pokud jsem správně pochopila, co jsme načetla na netu, by s velkou pravděpodobností po nezbytných operacích v dospělosti žil jako muž neplodný a impotentní. Asi přibližně jako když podstoupí změnu pohlaví transsexuál. Dost mě zaujalo, že se kvalita života definuje tím, co člověk nemůže, nikoliv tím co může. Jistě, sex je důležitý, ale není to jediná náplň života.
V okamžiku, kdy začneme měřit kvalitu života tím, co NEmůžeme, nikoliv tím, co můžeme a máte to rádi, tak je na mašli každej třetí. Někdo spoustu věcí nemůže kvůli zdraví, někdo nemůže si dopřát spoustu věcí a zážitků kvůli prachům, někdo kvůli tomu, že mu veškerý čas zabírá péče o malé děti. Svět je plný možností a většina z nás může využít jen zlomek z nich. tady na ropdině je to taky vidět často - spousta frustrovaných ženských, co žijí tím, co NEmůžou zrovna.

Tenhle chlapec byl tedy definován tím, co by nemohl. Že by třeba mohl hrát na klavír, tancovat, číst nebo psát dobré knížky, nebo založit hudební kapelu, projet stopem Norsko nebo hledat někde v jámě pozůstatky Velkomoravské říše, nebo třeba založit sdružení, či službu zaměřenou na zlepšení života lidí s handicapem, to tu nikdo neřešil. Konec konců, i tu rodinu by mít mohl. Troufám si říct, jen tenhle server se hemží osamělejma smutnejma ženskejma s dětma, co by rády sáhly po chlapovi, co by je měl rád, jejich děti přijal za vlastní, a že s ním nemohou provozovat klasickou soulož by jim asi bylo šuma fuk. Že mohl zemřít třeba v pětasedmdesáti s pocitem naplněného života, to je vedlejší, hlavní je soucit s matkou, která se ho dobrovolně zbavila.

Prostě jsem nabyla dojmu, že zrovna tento případ by již měl být za hranicí "povolené selekce" - jinak se ta hranice bude uvolňovat stále více a více - mj. jak bude vyspívat DG technika.

Kromě toho teda přiznám, že mě dorazil kapku i sty "potratového deníčku" - přesně odpovídá atmosféře kultury hyperpermisivní vůči eliminaci nedokonalých plodů - věc sice osobně velmi nepříjemná, osudová, ale hlavně že to jde - a hlavní výhraha - nepostupovalo se dostatečně humánně vůči matce, která se rozhodla dítě utratit. Ohledně požadavku na humánní přístup k detem s VVV jsem se dočkala spíš uštěpačných poznámek ze stran diskutujících ~y~
 ivaxx 


Re: pro Petru - hranice povolené selekce (?)  

(30.5.2009 11:39:01)
Hroudo, to ale nebyla diskuze o tom, s jakou vývojovou vadou je či není potrat přípustný. Toto nebyl důvod "útoků" na Tvé příspěvky. Myslím, že už došlo i Tobě, že prostě něco jiného je takovéto téma probírat a rozpitvávat se svou kamarádkou při kafíčku, pakliže máš tu potřebu. A něco jiného je to připsat pod příspěvek, jaký se tu objevil. Máš-li potřebu na toto téma diskutovat, založ si vlastní diskuzi a tam to probírej. Myslím, že potom na Tebe nebude nikdo "útočit".

Jinak souhlas s Grainne.
 ivaxx 


Re: pro Petru - hranice povolené selekce (?)  

(30.5.2009 11:39:45)
Koukám, že než jsem dosmolila příspěvek, tak sis téma založila...
 Katla 


když jsem před cca 9 lety  

(29.5.2009 22:37:12)
šla na abrazi děložního hrdla, nebo jak se to jmenovalo, uvítala mě sestra slovy: "Jdete na placený zákrok?" --- trochu jsme zaváhala, prachy jsem s sebou neměla.....no, až se vyjasnilo, že tram dělají i interupce a nazývají to "placený zákrok", udělalo se mi slabo.
 Phoebe1 


Re: když jsem před cca 9 lety  

(29.5.2009 23:34:55)
Uff, to je docela ošklivá představa.Opravdu se od toho musejí oprostit, jinak si myslím, že by to dělat nemohli. Já bych teda na to neměla žaludek.

Otěhotněla jsem s antiko a bylo to mé čtvrté dítě. zvažovala jsem, co budeme dělat. Manžel (tehdy jsem to vnímala jako ohleduplnost, dnes spíš jako alibismus) se k tomu postavil tak, ať rozhodnu já, že ať to dítě budeme mít nebo ne, stejně to "vyžeru" nejvíc já.
Měla jsem pozitivní HCG test, v děloze nic. Krevní testy, HCG 231, vzhledem k cyklu už by mělo být mnohem vyšší, takže podezření na mimoděložní těhotenství a nebo že je, tam kde má, ale není vše, jak má být. Já jsem naprosto nevěděla, co dělat, na jedné straně jsem si říkala, že čtyři děti nezvládneme, na straně druhé se mnou cloumaly hormony... Můj gynekolog se k tomu postavil pragmaticky a řekl, ať si nic nevyčítám, rozhodneme-li se to dítě nemít, bude-li vůbec. Načež mě dostala věta - No, budeme čekat na akci srdeční. I kdybyste se rozhodla pro interupci, dělat ji předtím, než bude AS je zbytečné (pochopila jsem to tak,že spousta embryí zanikne ještě předtím) a taky se to pak technicky líp provádí, když se to v děloze nemusí moc hledat, je tam menší riziko poranění tkáně endometria...

Nebylo mi z toho moc dobře..
Pak jsem šla na opakovaný odběr krve a HCG bylo přes 4400. Rozhodli jsme se (nebo jsem to rozhodla já, přesně už ani nevím, jak to bylo), že to miminko nedáme. Čekala jsem lecjakou reakci od mého gynekologa, když se při předchozí návštěvě k vzniklé situaci stavěl, tak jak se stavěl, ale naprosto mě rozhodil.
Když jsem mu oznámila, že jsme se s manželem rozhodli si dítě nechat, pohladil mě po tváři a řekl mi - Jste úžasná....~R^
 Tulka 


Re: když jsem před cca 9 lety  

(29.5.2009 23:40:27)
Phoebe,to je hezký,něco jako pohádka na dobrou noc.
 Phoebe1 


Re: když jsem před cca 9 lety  

(29.5.2009 23:47:47)
Děkuju, jj, přesně tak to řekl... sama jsem to nechápala. v tu chvíli jsem si říkala, že mi snad dá i pusu... ~f~ Vůbec jsem to od něj nečekala. Ne, že by byl surovec, spíš mi přijde takový hodně racionálně přemýšlející člověk. Ta jeho reakce mě dostala.

No a aby pohádka byla s ještě hezčím koncem - Manželovi se po třech dcerách narodil syn a je to dítě naprosto nádherné, úžasné, chytré a jsme z něj všichni totálně podělaní...~:-D Takže zase použiju svoji oblíbenou větu - Asi to tak mělo být...
Jsem si tehdy říkala, že když už k nám to dítě tak chtělo, že i navzdory tomu, že jsme se chránili.., navíc já byla v takovém stresu z onemocnění dcery (akutní zánět ledvin, horečka přes 41, ferbrilní křeče, týden na JIP a další dva týdny hospitalizace v nemocnici), že mi vymizela i menstruace... No, byl to osud...~s~ A v září mu budou už dva roky...~s~~s~~s~
 bohunak 


Re: když jsem před cca 9 lety  

(29.5.2009 23:43:45)
~s~
 Haaribo 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(30.5.2009 9:41:32)
Řekla bych vám asi toto, po prvních pár letech ve zdravotnictví, kdy jsem byla až příliš empatická, jsem přestala spát a ve finále zkončila na těch antidepresivech a s pocitem strachu vrátit se zpátky. Ono se o téhle profesi strašně hezky mluví a píše, ale ať si to někdo zkusí. Máte pocit, že musíte všem pomoct, pro všechny mít dobré slovo, pořád se smát, protože pokud se nesmějete, tak jste hned protivná sestra. Ale pak tam chybí to, co vám nemůže nikdo dát...vrátit vám osobně tu obrovskou dávku porozumění a lásky, kterou z vás během služby pacienti doslova vycucají... Můžete mít tisíckrát přítele, manžela...ale tohle prostě nedokáže, ikdyby sebevíc chtěl. A při směnách, které jsou čím dál horší a směn je čím dál víc, protože sestry díky nové legislativě prostě nejsou...a nebudou...
Zdravotník, ať je to lékař sestra... se prostě nesmí vciťovat do problémů svých pacientů, protože by se ztoho zbláznil. Ale druhá stránka věci je to, že musí umět s pacienty a jejich rodinou jednat. Může si myslet opak, ale musí umět je uklidnit a dodat aspoň špetku naděje, že to zase bude v pořádku...pokud je to reálné... Bohužel jsou i tací, co jsou protivní...s tím už pak nikdo nic nenadělá...
Ale chci vás všechny o něco poprosit...snažte se i vy ostatní nás zdravotníky zkusit chápat. Jsme taky jenom lidi. Konkrétně já za posledních 10 dnů odsloužila 9 dvanáctek...a to pak opravdu člověk nemá nejmenší chuť ani sílu se smát...jenže tohle nikdo nevidí...
 Rezinka007 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(30.5.2009 10:00:48)
~R^
 Haaribo 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(30.5.2009 10:20:25)
Předpokládám, že to bylo uznání, ale je to pravda. A ještě jedna věc, i toho nejotrlejšího chlapa dokážou takové věci sebrat. Jen někdo ukápne slzu a někdo to dusí v sobě...
 Lormar  
  • 

Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(13.2.2010 23:06:47)
Dobrý den,chtěla bych se podělit o vlastní zkušenosti. Povolání gynekologa jsem si vybrala v 6.ročníku medicíny .Až do té chvíle jsem netušila jaký obor bych nejraději dělala. Gynekologie a hlavně porodnictví mě nadchlo vlastním optimismem - narození dítěte . To byl hlavní důvod, proč jsem si obor vybrala. Moje dobrá kamarádka z medicíny si také vybrala tento obor a vzájemně jsme se podporovaly .Když jsem nastoupila do zaměstnání padla na mě tvrdá realita, na kterou nás na medicíně nepřipravili.Ani si nevzpomínám , že by námna škole někdo vysvětlil etiku interupce .Po příchodu do zaměstnání jsem se zapsala do oboru a hlavní pro mě bylo , abych získala atestaci . Tenkrát se dělala ještě po 3letech po škole. A tak to začalo, hon na výkony . Už nevím kolik jsem musela mít interupcí , revizí atd . Bylo jich dost . Nikdy jsem si nepřipustila , že vlastně zabíjím dítě , byl to pro mě jen výkon , který musím zvládnout . I dnes to tak je a řada lékařek a lékařů si to vůbec nepromýšlí .Dnes na to ani není čas . V práci je to jen samá honička , musíte pracovat za 2 nebo za 3 , protože je na oddělení málo kolegů a tak kolikrát se nestihne ani oběd ....
Po atestaci , se mi zdály sny . Dělala jsem ultrazvuk pacientce před interupcí a viděla jsem vše tak živě jak vlastně já sama odsávám to dítě , které má již hlavu a nohy , ruce .Nejdřív se bránilo , ale síla podtlaku byla větší , viděla jsem jak ho odsávám po částech . Na konci toho výkonu se na obrazovce ultrazvuku objevil můj obličej . Byla to hrůza , od té doby jsem nad tím přemýšlela a interupce už nedělám . Požádala jsem o to nadřízené , jinak bych musela asi dát výpověď kdyby mě nutili .Musím říci , že po mě se objevili další 2 kolegové co nechtějí dělat interupce . Myslím , že jako lékaři , kteří přísahali , že nesáhnou na život , dle Hipokratovy přísahy je všem lékařům v duši přirozené tento výkon odmítat .Je jenom na společnosti a jejich zákonech co povolí a k čemu tak mladé lékaře nutí ve smyslu přípravy k atestaci .
Vzhledem k tomu, že společnost interupce legalizuje je to jak jít si koupit chleba do krámu. Potřebuju se zbavit nepohodlného dítěte ? Fajn , zajdu ke gynekologovi , sepíšu si žádost a pak výkon 15 minut a je to zamnou . Podruhé si to vyřeším stejně , proč bych brala antikoncepci , když je to v dnešní době tak jednoduché.
Tak mě napadá jaká je vlastně cena života ? Interupce v narkose stojí 3600 Kč , to je cena za život nenarozeného dítěte ? I televizor je dneska dražší .
Proto bych byla ráda , kdyby nikdo na interupce nechodil a nedával tak podnět k lékařskému selhání.
 Helin+4lístek 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 8:23:32)
Lormar, děkuji za Tvé svědectví. Je moc dobře, když lékaři taky napíšou něco takového, protože je to informace z 1. ruky ~R^~R^
 Dlask 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 8:32:36)
Lormar, pro někoho je mimi od začátku velký poklad, pro jiného něco co pro ně nemá žádnou cenu. Co člověk to názor. I lékaři, aspoň někteří v tom embryjku vidí mimi, co zabíjí a je jim z toho zle, ale jak pak si je těm ženám co potrat podstoupí? Myslím že většina z nich by to podruhé už neudělala, i když navenek tvrdí že to byla pohoda a nelitujou. Každá si pak nese v srdci své nenarozené dítě a výčitky.
 boží žena 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 8:34:24)
Blesko ty znáš někoho, kdo tvrdí, že být na potratu rovná se pohoda?
 Dlask 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 8:42:51)
Spousta jich to tak interpretuje -zajedu si do porodnice, udělaj výkon, chvilku si tam ještě odfrknu, pak jedu domů, a je to na pohodu, vše rychle a dobře. Už jen dodat -Pak odpo ještě zajdu nakoupit, včer budu pracovat z domova, a na někdy si naplánuju zas jinej výlet.
 boží žena 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 9:00:55)
nepřeháněj, spíš je to myšleno dle mého po fyzické stránce, že tam přijedou a zákrok je hned hotový asi

po psychické stránce bych si to teda tvrit netroufla, to si snad jen odpůrkyně potratů myslí, že si tam jedou ženy odpočinout
 Dlask 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 9:07:43)
Každýmu to připadne jinak.
Nejsem odpůrkyně potratů, kdo chce, ať na něj jde, jeho rozhodnutí, jeho volba, jeho dítě.
Jen jsem ještě nedokázala pochopit mamči, co svým dětem podepíšou rozsudek, a nedaj jim šanci žít. ~p~
 Helin+4lístek 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 19:02:26)
Víš, Blesko, když mě to právě nejde říct - tvoje věc, tvoje dítě. A to zkrátka proto, že plod považuji za dítě. Kdybych u sousedů slyšela, že tam týrají 5-ti leté dítě, taky neřeknu vaše věc, vaše dítě. Proto tady přispívám do diskuzí.
 Dlask 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 19:24:59)
Helin, tím jsem jen chtěla říct, že si každej může dělat co chce, bez ohledu na názor druhých. Potraty nejsou normální ani dobré, ale dokud na světě budou mámy co je budou vyhledávat, tak do těcg dob si budu fakt připadat ja by řekla Boží žena jako magor, protože mám dvě děti, a neumím si představit, že bych měla dítě pod srdcem a dala ho zabít.
 Helin+4lístek 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 20:25:23)
já jsem, Blesko, taky většinou asi za magora ~;). Nevadí, viď. Člověk má mít nějaké hodnoty, které uznává, jinak se z nás stane neforemná hmota, uniformované stádo v..., teda lidí!~:-D Hezký večer!
 Helin+4lístek 


Re: Potrat - jak jej prožívají lékaři? 

(15.2.2010 15:19:04)
ba ne, Boží ženo. Možná některé odpůrkyně si to myslí, ale věřím, že většina ne. Já si naopak myslím, že větší procento žen jde na interrupci, protože nevidí nikde východisko. Kdyby jejich okolí pro ně mělo větší pochopení a byli vstřícnější pro pomoc, tak by snad hodně z těch žen rády změnily názor a začly radši kupovat výbavičku.:-)

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.