| CHICK | 
 |
(4.9.2009 12:00:04)
Dobrý den,
mám kluka 5,5 let. Je moc šikovný, vždycky byl o něco napřed, ve dvou letech dělal scény že potřebuje do školky a do koutku  ..... bohužel je jedináček. V posledním asi tak roce ale bojujeme se strachem (z bubáka) hlavně doma jít kamkoliv sám. A to i ve dne. "mami poď se mnou na záchod, do pokojíčku, pro kokino" .... prostě kamkoliv. A když nejdu nejde ani on - třeba hodinu...brečí dělá scény. NIkdy jsme ho ničím takovým nestrašili, nikam ho nezavíráme, usíná u lampičky a s otevřenými dveřmi.....
A s tím souvisí i to že se občas v noci nebo i ráno těsně před vstáváním počůrá. Vždycky o tom ví, takže si myslím že to není tvrdým spánkem. Ale je to tak hroznej strach (co s tím?) nebo jen pohodlnost?
|
| Veverka16 | 
|
(4.9.2009 12:05:25)
Tak já tě nepotěším,bubák je u nás taky hlavně ta maldší(2,5 roku) vidí ho všude"mami už tam zase stojí" "pojď se mnou na záchod" "je tam, zase tam je"
kolikrát si říkám jestli tam fakt něco nevidí protže to říká tak sugestivně jakože HO fakt vidí i se bojí  Dřív to nedělala,děti nestrašíme,nevím...
|
| Miilu | 
|
(4.9.2009 12:21:54)
Veverko, připomněla jsi mi před pár měsíci - mladší, 1,5 spí s námi v ložnici, ráno vždy hned vyskočí a nabere směr chodba, a jednou se vzbudila a kouká ke dveřím a nešla, tak jsem koukala s ní, seděla asi 1/4 hodiny, koukala ke dveřím a na mne, takový podivný pohled, nešla a nešla, pořád tam jen ukazovala, taky jsem si chvíli myslela, že snad tam něco vidí, nakonec jsem zjistila co - máme u dveří poličku a na ní byl položený kapesník, koukal jen cípeček, ale prostě nešla, až když jsem ho odstranila....ale chvíli mi běhal mráz po zádech, že tam opravdu NĚCO vidí.
Jak pomoct, nevím, rozhodně bych to nelámala přes koleno, to by mohlo spíš víc ublížit...kouknout, jestli tam něco není, já nevím, třeba tam světlo hází nějaký stín na stěnu, někdy stačí, když je "špatně" vymalováno...
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(4.9.2009 12:08:16)
Znám, s tím bojuju ještě skoro v sedmi letech. Jen bez toho počurávání. Taky jedináček. Snažím se s tím bojovat tak, že mu říkám, že dokud nebude schopný spát sám v pokoji a bude pořád volat "mami mami" pro každou blbost, nebude se mnou jezdit nikam za dobrodružstvím a nemůže jet do Konga hledat Mokele mbembe. Moc to nefunguje. 
|
| JaninkaD |
|
(4.9.2009 12:18:52)
Osvědčila se nám vařečka na bubáky. Koupila jsem velkou dřevěnou vařečku, dítko si jí pomalovalo a tím se z obyčejné dřevěné vařečky stala vařečka kouzelná, která zažene všechny bubáky pryč.
|
| CHICK |
|
(4.9.2009 12:28:51)
jj taky jsme měli vařečku ale už prej nefunguje....
|
| Rosie | 
|
(4.9.2009 17:30:53)
Před lety tohle měla starší dcerka, taky někdy kolem 5. roku. V lékárně jsme koupili Protistrašidlový čaj (úplně normální ovocný čaj), dělali dcerce na noc jeden hrníček a bylo po strachu. Je to tmavěmodrá krabička s bílým strašidlem.
|
|
|
|
| Veverka16 |
|
(4.9.2009 12:19:59)
tak tohle jsem našla...fuj doufám že my doma žádný takovýhle potvory nemáme....
...Na druhou stranu jsou děti vnímavé i na ty temnější obyvatele takzvaně neviditelných světů. Mohou vidět nízké astrální bytosti, energetické shluky negativních myšlenek a jsou schopné poznat i lidské či zvířecí nemoci. První dva uvedené vjemy je mohou zneklidňovat, protože intuitivně vnímají, že nepocházejí z té bezpečné a láskyplné strany světla. Mohou se nechat nachytat na jejich hru – vyprovokování strachu a následně tyto tmavé energie vlastně začnou živit svojí úzkostí. Čím více se dítě bojí, tím více obávaný bubák bobtná a roste. Proto přístup „Ale vždyť tady přece žádný bubák není,“ či „Ty si zase vymýšlíš! Žádný drak na tebe oknem nekouká“ je značně nešťastný. Dá dítěti, místo uklidnění a pomoci, najevo, že mu nevěříme a odkážeme ho tím k tomu, že se s námi o tyto prožitky přestane dělit. Zpochybňováním jeho strašidelných vizí dítě postupně přesvědčujeme, že dospělí tento svět nevnímají, neumí pomoci a že je na boj s temnými stíny samo.
Častokrát na zahnání zlobivého bubáka stačí, když na něj neohroženě houkneme, pošleme ho kam patří či použijeme osvědčenou, byť krátkou formu očisty. Například zapálení svíčky, vycinkání prostoru rituálními činelky či zvonečkem, vyzpívání, vyvonění bylinami atd. - ve většině těchto případů zabere vše, co uděláme sebevědomě a beze strachu, čímž dáme dítěti najevo, že se také nemá čeho bát. Tím se dítě přeladí na důvěru v rodiče, potažmo ve svět a bubák už nemá styčnou plochu, na kterou by navázal a přestane být dítětem vnímán. Pokud žádná z těchto technik nezabere a dítě si opakovaně stěžuje, stojí za to pročistit prostor a auru dítěte v meditaci, nebo se obrátit na člověka, který umí s těmito silami zacházet.
|
| CHICK |
|
(4.9.2009 12:35:48)
Děkuju za velmi zajímavý názor. něco z toho (očistu postoru)už jsem zkusila ale ne tak důkladně. Asi na tom opravdu něco bude protože ani já se doma necítím úplně dobře a je fakt že strach narostl do obludných rozměrů po té co manžel byl téměř rok dost nemocný, já byla na vše sama, bez babiček, bez peněz a s hypotékou, což samozřejmě následně zapříčinilo manželskou krizi apod. Asi tam bude ještě spousta negativní energie....
|
|
| *Niki* | 
|
(4.9.2009 12:55:01)
Veverko, u nás jsem na tohle nejvnímavější já. Nevidím přímo bubáky, na záchod si klidně dojdu, ale... bydlíme ve starém domě, podnájem, a negativní energie je tady spousta. Věřím, že děti taky můžou vidět "skutečné" duchy... malým dětem, zvlášť takto v noci, absolutně věřím.
Těším se až se odstěhujeme... do novostavby, stavbu jsem si prošla, cítím tam klid, je mi v té oblasti dobře, byť to připomíná satelit a dle spousty lidí to "nemá duši". Jenže ta duše může být i negativní, už jsme byli 2x ve starém podnájmu,nikdy víc.
Kdo to nevnímá, může staré domy milovat, já jakoby cítím, co tam lidé prožili, a cítím hnus.
Děti to mohou taky vnímat.
Což neznamená, že to je jediná příčina nočních strachů...
|
|
|
|
| Ivik a kluci 00,03,06 | 
|
(4.9.2009 12:17:44)
Podle mě v tom jedináčkovství nehraje roli.
Děti mají velkou představivost a věří, že to, co vidí, je skutečnost. Takže stačí, když uvidí něco neobvyklého (stíny, světla procházející žaluziemi,..), leknou se, co to je, no a strach je na světě.
Náš nejstarší měl strach z "černé slepice", která se schovávala tam, kde byla tma, tak kolem tří let. Postupně to ustalo, ale dlouhou dobu se bál být někde sám, nesnáší samotu, takže i ve dne nechce být sám.
Prostřední má strach ze tmy tak poslední rok, ale naštěstí to přichází až večer, když se stmívá.
Nejmenší zatím nic, ale čekám, že to taky časem přijde .
|
|
| Archciba | 
|
(4.9.2009 12:20:26)
Myslím, že je to spíš opravdu strach. Co zkusit mu dát nějakou věc "na ochranu". Třeba plyšáka... Nevím jestli to bude fungovat.
Doma taky nestraším, ale stále dost často slyším jak mamimky či babičky (bohužel i ta naše) straší bubákem, čertem,... Takové lidi bych nejradši něčím přetáhla 
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(4.9.2009 12:29:12)
Jo, věci na ochranu, to jsme taky zkoušeli . Nejstarší miloval v době, kdy se bál, dinosaury, tak jsme se domluvili, že ho bude jeden hlídat a měl ho v posteli. A pak ráno přišel, že už ho tam nechce, protože se v noci bál, že dinosaurus ožil a chce ho sežrat.
A prostřední se bál "housenky všežravky", tomu jsme koupili "speciální" pyžamo s obrázkem takovýho zubatýho monstra, který je hodný a bude ho před všežravkou chránit. Ale musel mít ještě v posteli kolem sebe hromadu plyšáků a hraček jako hradbu. A stejně se bojí, když je tma.
|
|
|
| Sylva2 | •
|
(4.9.2009 12:32:08)
No nejspíš se opravdu bojí. Starší dcera se ještě donedávna bála sama v patře. Už je jí 8, na bubáky už dávno nevěří, ale stejně se bojí, i když neví čeho.
|
| ChristianaC | 
|
(4.9.2009 15:58:53)
taky jsem se jako malá bála zrcadla v předsíni, když byla tma. I dnes, když jdu v noci na záchod, do něj nekoukám. 
|
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(4.9.2009 12:44:24)
Zkus se optat v příbuzenstvu zda tam někdo nestrašil bubákem (my takhle přišli na to pro odmítá dítě nosit helmu an kolo, jednoduše protože že jí babaička tou sponkou přiskřípla kůži na krku) a taky jsme netušili proc ji nechce... sice případ jiný nicméně může tam být něco o těm ty nevíš.
Já osobně řešila problém a malým kloučekm cca rok, že se budil v noci hrůzou a strašně, ale strašně brečel (fakt hrůzně).... co zmizelo tu noc co jsme mupřestěhovali postel! Malé tohle místo navedilo jemu ano.
JInak v tomto období jsmem načetla dost článků o tom co tu někdo psal že děti vidí co my ne a přiznávám ač jsem v podobných věcech bezvěrec, začala jsem na některé věci věřit...
Ještě se zkus malého zeptat přesně co vidí, třeba ti to nějak pomůže. A taky bych zkusila nějakého strašáka na bubáka...¨
Kač.
|
|
| *Niki* |
|
(4.9.2009 12:58:18)
Sylvo,já se bála ještě jako dospělá, jít v noci na záchod. Když jsem sama doma, všude rozsvěcuju. A to jsem dospělá, bubáky nevidím, umím si zracionalizovat že se nemám čeho bát.
Intuice je silnější.
|
|
|
| Eecta | 
|
(4.9.2009 12:41:11)
nikdy jsme deti nestrasili, ale 3,5 dcera ted taky vsude vidi strasidla
reaguju tak, ze strasidla "shazuju", delam z nich blbecky - pripominam film Priserky sro, kde se strasidla boji deti, rikam strasidlo na zachode? tak to je pekne hloupe strasidlo, az tam pujde tata, tak strasidlo omdli smrady (nevim, zda je to vychovne, ale funguje )
stve me, ze straseni potkavame vsude - takove to neutikej mi, odnese te cert
moje ani ne 3 leta neter povida moji dceri: nebrec, odnese te cert - to ma od babicky z druhe strany
|
| Miilu |
|
(4.9.2009 12:44:40)
taky strašení dětí odmítám, je to pěkná blbost, švagrovci straší synovce čertem, ten z něj má chudák fobii, babička mi tuhle strašila dcerku 1,5 roku bubákem - obcházela sousedovic auto a babi jí říká: "nechoď tam, je tam bubák", tak jsem holčině řekla, že tam bubák není, že se babi spletla a babičce jsem to důrazně zakázala
|
|
|
| Veny+4 sarančata | 
|
(4.9.2009 12:51:04)
Tak mojí malé budou teďko 4 roky a máme doma taky strašáky,Resp.pavouky.
Stalo se to tedy za půl roku jenom 3 krát,ale ještě dnesk amám husí kůži.
Malá se normálka v noci vzbudí,že chce ke mě do ložnice.Když je u mě tak to začne.Srdceryvný pláč,že je na stropě pavouk a že jí leze v posteli.
Rozsvítím lampičku "a hledám".malé říkám,že tam nic není ,ale nepomáhá to.
tak yjí říkám ,aby mi toho pavouka ukázala.tak ukazuje ručičkou na strop a celá se třese a pláče a objímá mě.
Vždy mě tím vystraší ,že se potom taky klepu.
Kdyby třeba spala,ale ona nespí a ráno si to pamatuje a vypráví mi ,že tam byl zase pavouk.
Tak čekám ,kdy to přejde...
|
| jittu+Julinka 9/07 | 
|
(4.9.2009 12:55:13)
Vzpomínám se jak jsem se jako malá bála. A když si na to vzpomínám tak už zase tak malá jsem nebyla. Vymyslela jsem si třeba strašidlo co leze z WC když se spláchne a došlo to tak daleko, že jsem chodila pro někoho kldo za mne spláchne. Byla jsem tím strachem uplně paralizovaná. Není to pohodlnost , prostě se bojí a to hodně. Přeju úspěšné řešení problému
|
|
| Kač. ♀ + ♂ |
|
(4.9.2009 14:13:28)
Tak my měli doma zase hady. Celý týden brečela že po ná lezeoua taák ráno si to pamatovala avypávěla jak jí lezly po peřince a ze zdi!! naštěstí to přešlo po týdnu.
Patrala jsm ezda si ve školce něco něříkali někde neviděla film o hadech (přírodopisný) a nic tak nevím...
Kač
|
|
|
| MrakovaK | 
|
(4.9.2009 12:57:33)
Je škoda, že si nikdo z nás již dospěláků nepamatujeme, jestli jsme v dětství viděli nějakého ducha. Názory, že děti vidí duchy, bytosti z jiného světa apod. tak nemůže nikdo prokázat ani vyvrátit.
|
| *Niki* |
|
(4.9.2009 13:00:53)
MrakovaK, moje děti nemusí nic prokazovat. Nepotřebuju vědecký důkaz k tomu, abych věřila, že dítě něco vidí a prožívá strach. Je úplně jedno, co tam je či není. To dítě to vidí, cítí, bojí se, pro něj je to realita a za nejhorší reakci považuju racionalizaci - vidíš, nic tam není,JÁ nic nevidím, nic se ti nestane...
|
|
|
| Andy | •
|
(4.9.2009 13:06:33)
Když moje děti byly malé, též viděly různé bytosti a bály se. Domnívám se, že důvody strachu byly u každého jiné. Nejstarší syn se bál, že doma v záchodě je vodník, v tomhle případě naprosto přesně vím, kde k tomu strachu přišel. Hlídala ho babička a nechtělo se jí chodit za ním na záchod, byly mu asi tři roky, tak mu prostě řekla, že je tam vodník a kluk chodil výhradně na nočník. Doma jsem mu vysvětlila, že ve 4. patře vodník být nemůže, neprolezl by těmi trubkami . Horší to bylo s chlupatými věcmi (čepice, límec z kožešiny) a plyšáky. Při pohledu na některé měl doslova záchvat řevu. Dodnes nevím, co viděl, ale nikdy by si např. neoblékl flísovku (už je mu 23let). Náš prostřední se od dvou let bál čerta, trvalo to nejmíň do dvanácti, a mám podezření, že mu čertík není milý ani dnes, kdy už je též dospělý. Když k nám v jeho dvou letech přišel Mikuláš s čertem tak jen z pohledu na ně měl hysterák. Od té doby jsem dětem podobné kratochvíle nedopřála. Raději. Dcera pro změnu jako malá vídala "zeleného medvídka", na zahradě. Pokud do těch míst šel manžel sekat trávu, řvala tak dlouho, že toho raději nechal. Pro tohle prosté vysvětlení nemám, asi opravdu viděla nějakou bytost, kterou my dospělí už nevidíme. Chce to čas, nějakou fintičku na vysvětlení a zahnání a rozhodně se vyvarovat strašení.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(4.9.2009 13:35:55)
Děti jsou fakt vnímavé. Pokud říkají, že něco vidí, tak to jednoduše hlasitě pošlete pryč. A ono to odejde. A dítě to hned potvrdí. Možná si budete připadat jako blázni, ale hlavně, že to zafunguje. Nemá cenu říkat, že tam nic není a pod. Jsou věci mezi nebem a zemí...
|
| Airinie, 10/05, 7/07, // | 
|
(4.9.2009 13:57:28)
Když mi zemřela babička (bylo mi 8 let), naši měli v ložnici urnu, cca 14 dní. Odmítala jsem chodit na záchod, protože se rozsvěcovalo vevnitř a já jsem (než se světlo rozsvítilo) viděla na záchodě sedět babičku. Viděla jsem ji jakoby v negativu. Hrozně jsem se bála, nikdo mi to nevěřil
No a pak máma urnu uložila a já jsem babičku přestala vidět. Podotýkám, že jsem nevěděla, že urna je pryč. Babička prostě zmizela. Pamatuju si to dodnes a asi nikdy nezapomenu...
Teď jsme se čerstvě přestěhovali do starého bytu a holky mají velmi provizorní pokoj. Starší dcera se už pár nocí brání spánku, že se jí zdají ošklivé sny. A když už usne, stejně si v noci přeleze ke mně do pokoje Popoháním partnera, aby holky měly svůj pokoj co nejdříve hotový, aby se v něm cítily dobře, bezpečně a měly jen "svůj prostor"
S tím počůráváním....možná chce syn podvědomě (nebo jeho tělo) poukázat na to, že je nějaký problém. Pokud nepomůže, co radily holky, zkusila bych kineziologii
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(4.9.2009 15:29:32)
Za mnou chodil mrtvej děda v noci, ani jsme nemuseli mít urnu doma. I když co já vím, jestli jsme jí tam měli, možná jo. Neptala jsem se. Byla jsem v t době o jen o pár měsíců starší než syn.
Já mu i věřím, že ten strach není z jeho úhlu pohledu iracionální, ale co s tím? Přece s ním nebude někdo v pokoji (neřku-li v posteli) spát až do maturity.
|
|
|
| mirmajz | 
|
(4.9.2009 14:14:45)
Syn 10 a taky se pořád bojí, když se ptáme čeho tak to není schopen popsata to není žádné mrně , vypadá na 13 a nejraději spal pořád s náma
|
| Malea | 
|
(4.9.2009 22:31:51)
Tohle taky znám.Syn 13 let s námi,resp. s otcem spí doteď,jelikož se hrozně bojí tmy.Nepomáhá vůbec nic a už se o to ani nepokouším,čekám,až z toho vyroste.Když byl malý,chtěli jsme se vyvarovat případného šoku z čerta a pozvali jsme jen Mikuláše s andělem.Výsledek byla katastrofa-syn dospěl k nározu,že je to anděl smrti a jde si pro něj,takže jsme měli na pár měsíců o zábavu postaráno.
|
|
|
| helena + veverčátka | 
|
(4.9.2009 14:56:55)
Když jsem byla malá, hrozně mě děsily stíny, které vedly od záclon. Já věděla, že jsou to stíny, ale tak nějak jsem ten strach pociťovala a někdy (např. v polospánku či při nemoci) se mi ty stíny opravdu převtělovaly do různých podob. Nedokážu říct, zda to byla fantazie či "něco mezi nebem a zemí", ale děsilo mě to. Strach byl tak veliký, že si to pamatuji i po letech. K tomu přispělo i to, že když mám velké horečky, tak se mi stává (od malička), že vidím jakoby všechno v dálce i když lidé stojí u hlavy. A to mám pak pocit, jako kdyby mě něco táhlo mimo tenhle svět. No a další potíž jsem měla s postelí. Hrozně jsem se bála chodit v noci na záchod a spala jsem u zdi zády k ní schoulená do klubka, abych kdykoliv útočníka viděla.
Dnes se bojím racionálně. Bojím se, že nám někdo vleze do domu, bojím se, že se stane něco mým dětem, manželovi nebo mně, ale musím říct, že ač nevěřím na nějaké extra nadpřirozeno, tak v novém domě se cítím opravdu velmi dobře i večer a to paradoxně není tak blízko lidí jako dříve, okolo tak 50 m nikdo nebydlí. Ale možná je to i tím, že v domě nejsou žádná zákoutí a závěsy a člověk si tím nepřipomíná ten zvláštní strach z dětství.
U Vašeho syna se obávám, že pohodlnost to nebude určitě, to byste pravděpodobně poznala. Spíš opravdu věřit, já si myslím, že mě by tenkrát MOŽNÁ pomohlo spát při lampičce a možná místo závěsů rolety, ty bývají takové "bezstínové". No a potom také uzavřený prostor pod postelí, ale možná ne, protože jsem spala s bratry (mám tři) a stejně jsem se bála hodně.
|
|
|
| Paulis | 
|
(4.9.2009 14:32:45)
Můj malý zase asi tak před půl rokem onemocněl. Teploty měl přibližně tak kolem 38 a do dnes mi to vrtá hlavou. Dostal najednou hysterák, mlátil kolem sebe, schovával se a řval "jdi pryč, jdi pryč"! Zůstalo to i po té, co se uzdravil, ale v tom momentě, kdy jsem ho objednala k psycholožce, tak to zmizelo.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)