Re: strach nebo pohodlnost

Veverko, připomněla jsi mi před pár měsíci - mladší, 1,5 spí s námi v ložnici, ráno vždy hned vyskočí a nabere směr chodba, a jednou se vzbudila a kouká ke dveřím a nešla, tak jsem koukala s ní, seděla asi 1/4 hodiny, koukala ke dveřím a na mne, takový podivný pohled, nešla a nešla, pořád tam jen ukazovala, taky jsem si chvíli myslela, že snad tam něco vidí, nakonec jsem zjistila co - máme u dveří poličku a na ní byl položený kapesník, koukal jen cípeček, ale prostě nešla, až když jsem ho odstranila....ale chvíli mi běhal mráz po zádech, že tam opravdu NĚCO vidí.

Jak pomoct, nevím, rozhodně bych to nelámala přes koleno, to by mohlo spíš víc ublížit...kouknout, jestli tam něco není, já nevím, třeba tam světlo hází nějaký stín na stěnu, někdy stačí, když je "špatně" vymalováno...