| Bledulka | 
 |
(21.10.2009 6:21:14)
Mohla bych mít prosím trošku obrácený dotaz?
Jak snášíte studium manžela, tzn. když není skoro vůbec doma (práce, studium, sport, jeho matka, zařizování jeho věcí, kamarádi). Navíc nestačil loni dostudovat (prý se nemohl doma soustředit) a teď bude platit 30 tis. Kč za další rok. Nějak se s tím nemohu srovnat, přijde mi to nefér, ale hlavně dítku se po tátovi stýská.
|
| Očička | 
|
(21.10.2009 6:33:12)
Studium bych tolerovala, také bych chápala, že chce navštěvovat matku, ale pak by měl omezit své koníčky a věnovat se dětem a tobě. Nebo to nějak zkombinovat - společný sport...kočárek nebo dítě sebou. Můj manžel je pořád v práci, tak jsem taky hodně sama. Ale když má čas, tak se dětem věnuje hodně, jedeme na výlet, na brusle... No a na to že jsem hodně sama jsem si zvykla, i když začátky byly kruté. I jsme se kvůli tomu párkrát pohádali, já chtěla manžela doma, on tvrdil, že vše dělá pro nás.
|
| Ivča, Kája10/07+Daneček08/10 | 
|
(21.10.2009 6:58:41)
Můj manžel studuje třetím rokem. V podstatě to bylo hodně na můj popud,že studovat začal.Beru to,že to tak je a není to napořád. Ani jemu není jedno,že s námi tráví tak málo času. Navíc jsem sama začala studovat vysokou (i když druhou a pro někoho naprosto zbytečně),abych měla pocit,že se také nějak "rozvíjím".S malou jsem neustále a vím,že manžela mrzí,že s ní netráví tolik času. Určitě jste o nástupu do školy spolu mluvili a museli jste vědět,že toho společného času tím bude prostě míň 
|
| juřélek | 
|
(21.10.2009 7:12:29)
Můžu se zeptat jak se zvládá studiumna mateřské? uvažuji také o další škole
|
| Ivča, Kája10/07+Daneček08/10 |
|
(21.10.2009 7:35:07)
Docela dobře.Malá má pravidelný režim,takže se můžu učit,když spí po obědě a večer. Do školy jezdím jednou měsíčně o víkendu,protože studuji dálkově. Pokud o studium stojíte,určitě to urovnáte tak,aby to vyhovovalo všem a ani cvrček se necítil odstrčený :) Přeji,aby vám to vyšlo,jak si přejete :)
|
|
| zerat | 
|
(21.10.2009 9:43:53)
Juřélku, mám dvě děti. Letos jsem zkoušela spíš jen tak pro zpestření přijímací zkoušky na VŠ a musím říct, že jsem ráda, že jsem se nedostala(přijímačky jsem udělala, ale nevešla jsem se do počtu přijímaných)  Dostala se tam moje kamarádka, takže vidím, jaký má zápřah a musím říct, že opravdu když ji poslouchám, tak mi běhá mráz po zádech, protože při dvou dětech, studujícím manželovi, babičkách v nedohlednu a o nemožnosti platit au-pair, a to pomíjím fakt, že děti jsem si pořídila proto, abych se jim věnovala ... prostě nedala bych to  I když přiznávám, že mě do budoucna VŠ opravdu láká a že možná každý rok půjdu přijímací zkoušky někam vyzkoušet, jen tak pro rozšíření obzorů... ale přihlásím se nejspíš až po rodič.dovolené. Uvidím i dle toho jakou práci najdu a dle toho se možná i rozhodnu, co budu studovat... Držím palečky ať Ti studium vyjde a splní, co od něj očekáváš 
|
|
|
|
|
| Raduza | 
|
(21.10.2009 7:31:24)
Manžel taky studoval. Když se malá narodila, studoval třetím rokem. Práce, škola, koníčky neměl a byl pořád pryč. Platit měl potom taky, ale požádali jsme o prominutí a prominuli mu tu platbu celou. A vyřešila jsem to tak, že jsem začala studovat taky ).
|
| Ivča, Kája10/07+Daneček08/10 |
|
(21.10.2009 7:38:01)
 kukám,že nejsem sama,kdo to "vyřešil" také svýms tudiem. Je pravda,že času spolu trávíme míň,než dřív (navíc jsme začali stavět RD),ale o to hezčí a vzácnější ty chvíle,kdy jsme všichni spolu jsou a snažíme se jich vyšetřit co nejvíce :)
|
| Ivik a kluci 00,03,06 | 
|
(21.10.2009 9:00:15)
No, holky, zajímavý řešení. Akorát si to nějak neumím představit. Můžete mi prosím říct, jak to teda probíhá?
Manžel taky studuje, ale už víc než rok školu nestíhá kvůli práci. Má prostě jen práci, nestíhá koníčky, domů přijde po osmé hodině a značně unavený. Když si představím, že bych taky studovala.... Za prvý nevím, kam bych šoupla děti, no a i kdyby bylo nějaký hlídání, tak by byly děti ochuzený nejen o tátu, ale i o mámu.
Jinak si to neumím představit. Jak to tedy u vás je?
|
| Gábi_Smolíková | 
|
(21.10.2009 10:42:44)
my taky doma oba studujem...každý jinou VŠ - dálkově, ale oba soukromou, takže školné Každý zaplatíme ročně 50 tisíc, čili to k tomu všemu učení a tak znamená ještě pro mě půlúvazek při RD a pro manžela vedlejšák (abychom si na školy vydělali). Je to teda děs, vlastně to ani moc nezvládáme a jedeme na doraz. Ale je to rozjetý vlak, oba máme jen tříletý bakalářský obor, manžel je ve třeťáku a já ve druháku... teď už to musíme nějak dotáhnout. A že bych si to užívala... ale občas i jo
|
|
| Raduza |
|
(21.10.2009 19:40:32)
Jelikož jsme studovali stejnou vysokou školu, on už byl o dva ročníky výš, tak jsem se ho vyptávala ). Někdy jsme se učili zaráz. Je pravda, že dceři už byly dva roky a byla hrozně hodná. Nejhorší to bylo asi když malému byl rok, to jsem fakt musela na víkendy odcházet pryč. Večer jsem se toho moc taky nenaučila, protože jsem byla KO. Ale třeba v prvním ročníku jsem byla ještě na RD, přijela mamka, já šla do školy, manžel přišel dřív z práce, vystřídal mamku a já přišla večer. Seminárky, přípravu a pak učení na zkoušky jsem prostě musela nějak zvládnout. Před větší zkouškou si malou vzali na týden naši. Před státnicemi (to jsem byla opět na RD s druhým), tak si vzali na týden oba ). Někdy jsem se učila za kočárkem, na hřišti, ve sparu v restauraci, prostě všude, kde se dalo. Teď začala studovat kamarádka bakaláře. Celá obživla . Ono to člověku přijde náročný, přijdou chvíle, kdy si řekne, že toho nechá, že to nemůže nikdy zvládnout, že chce mít volno, ale v podstatě přijde na jiné myšlenky než když je pořád doma. A dítěti se člověk asi věnuje intenzivnějši ve volných chvílích. Prostě jsem si syna užívala.
|
|
| Ivča, Kája10/07+Daneček08/10 |
|
(22.10.2009 12:42:12)
Manžel má školu jednou týdně a to vždy v sobotu a já jednou měsíčně celý víkend. Takže sobota,kdy já mám školu a on taky je jediný den,kdy nám malou někdo hlídá.Jinak jsem s ní já neustále a manžel se snaží jak to jde.Tudíž o mámu ochuzená není a taťku si užívá pak,jakmile je chvíle,kdy jsou spolu.
|
|
|
|
|
| zerat |
|
(21.10.2009 7:43:05)
Bledulko, cítila jsem se cca 3 roky podobně -sama s dítkem, ještě v novém městě 300 km od rodného domova a manžel od rána cca 6:30 hod. až do 20:30 hod. v práci. Mimo to, ještě studium PhD. Věděla jsem a vím, že tenhle titul pořídit musí - při manžově zaměstnání o něj musí usilovat vpodstatě každý a je i dle toho hodnocený a vím, že manža na to má, tak by to i bylo škoda, aby si ho udělat nechtěl. Časově, to ale bylo opravdu příšerné - vídali jsme jen po večerech hodinku, dvě + víkendy, kdy ale vesměs potřeboval i číst chytré knihy... Tohle hodně náročné období gradovalo mými neúspěšnými těhotenstvími a já na tom fakt psychicky úplně nejlíp nebyla ale kvůli dcerce jsem musela být silná(šlo to fakt těžce), ale vím, že ani manžel se z toho neradoval a trpěl tím, že nemůže být více s námi, více s dcerou- hltal ji po ránech a víkendech, letních prázdninách, volnech, jak jen to šlo. Poslední 3 roky je to lepší v tom, že jsme se naučili být spolu více(třeba i formou, že mu pomáhám a při tom povídáme)- více spolu povídat, občas nějaký to hlídání s kinem nebo oběd; chodí domů dříve(jde-li to vyzvedáváme ho u práce a už cestou domů povídáme, je s dětmi) a po příchodu si trošku se mnou(nebo i beze mne) zahraje s dětmi, se starší hrou zopákne AJ (chodí do kurzu a v rámci MŠ mají kroužek) a pak když jdou holky spát, tak jde dodělat, co potřebuje a já mu pomáhám jde-li to) má to rychleji hotové a můžeme být spolu), tohle jde, protože jedno své zaměstnání vyměnil za druhé, které je ale bližší jeho oboru a jeho zaměstnání základnímu. Letos už ho čeká jen zpracování diplomové práce, teď maká(me) na výzkumu... a snad bude brzy líp... i když dodělá PhD. a bude dělat docenturu, ale mám pocit, že říkal, že už to nebude tak časově náročné jako studium tohle, ale výzkum... prostě k jeho práci patří. Na nějaký sport, běhání za maminkou (tohle ale fakt neřešíme, protože bydlí 300 km daleko, - nicméně manža je rozumný a tchýni také, takže by to co u vás ani nehrozilo), nebo nějaký pravidelný sport zatím nehrozí. Manža zná dobře priority a díky Bohu chce být s námi. Vím, že sní, a to sníme oba do budoucna o pravidelném sportu... ale dokud studuje je tohle pasé.
Na Tvém místě bych s manžou pořádně promluvila, jestli si uvědomuje, že chybí Tobě!, že mu utíkají chvíle syna, které nikdy nepůjdou vrátit a bohužel děti tohle vnímají... Známý zpočátku studií mému muži říkal, že jemu se studium vymstilo právě na starší dceři, na kterou si čas neudělal, a jak chtěl v pubertě vychovávat, tak mu řekla ať se o ni nestará, že to stejně nedělal nikdy Držím palečky, ať manža pochopí a je vám líp 
|
| Bledulka |
|
(21.10.2009 8:48:48)
Já si myslím, že ty roky už vrátit nejde,
zvlášť když další mimi nechceme (ze zdrav. důvodů).
Mě mrzí, že školu po maturitě začal, nedodělal, pak soukr. škola, která mu je k ničemu, pak byl dlouho bez práce, mezitím civilka, vlastně od maturity 10 let víceméně ztracených. Pak zase začal školu a nedodělal.
Teď to najednou dohání a teď najednou studovat chce.
Stejné to bylo s prací - pořád neměl, až když jsem otěhotněla.
Je mi z toho smutno.
|
| zerat |
|
(21.10.2009 9:20:57)
Bledulko, těžko soudit. Aby chodil do práce je určitě potřeba. Kdyby byl doma s Tebou/s vámi určitě by to bylo super pro vás všechny, ale jen do té míry do jaké by byly peníze,- nosit domů plat někdo musí Studium,- třeba už dozrál a školu dokončí a možná by to naopak chtělo z Tvojí strany podporu, přece jen škola mu zvedne zase pracovní možnosti a třeba pak dosáhne i na líp placené Nicméně bych si s ním popovídala o jeho volném času, o tom, že i ty s ním potřebuješ sdílet nějaký ten čas, že ho potřebuje dítě a měl by si ho užívat, protože ztrácený čas už nenažene, promluvit s ním o jeho častých návštěvách u maminky... Víc nevím, jak poradit
|
|
|
|
| irlev | 
|
(21.10.2009 8:00:27)
Bledulko, myslím, že, pokud se dítěti stýská a nesete to špatně, není co řešit. Prostě si manžel musí udělat na rodinu času víc.
Dělá to pro budoucnost rodiny, ale to neznamená, že může zanedbávat současný život rodiny!!!
Manžel studoval v prvním roce staršího, placené studium, většinou nám platbu snížili na naši žádost, ale ne každý semestr :(. Teď studuje zase, ale naštěstí je to zdarma. Věci do školy dělá až v noci, školu jako takovou má jen jednou týdně, tak to jde.
|
| aJejda | •
|
(21.10.2009 8:27:47)
Tak můj manžel nestuduje, ale plánuje si vysokou školu....a to si vůbec nedokážu představit, takhle má náročnou práci, odchází se starší do školy v půl osmé a vrací se v semd, to je madlajs, honem umýt děti, navečeřet, spát.V půl deváté se zastavím z celodenního kolotoče, ale on většinou ještě musí pracovat z domova, tak do půlnoci, dvakrát týdně má sport, jednou týdně kamarády, jednou týdně se najde nějaká jiná povinnost....jsme spolu tedy zhruba půlku večerů v týdnu, ale jak říkám, čučí do kompu a moc nevnímá, víkendy pracuje taky. Když jsem mu to lehce vyčítala, že spolu moc nejsme, tak mi spíš vynadal, že to dělá pro nás. Sport mu nezakazuju, protože vím, že je to jeho relax od práce, sport miluje, to jsem věděla už když jsem si ho brala, navíc se po celodenním sezení v kanceláři potřebuje protáhnout, je to i v rámci zdraví.......takže závěr....jsme spolu pár hodin denně, víkendy jako by nebyli, už jsem si na to zvykla. Plně kojím, chuť na sex žádná, něco proběhlo, ale dva měsíce už nic, takže fyzický kontakt nulový. Máme mimčo a kvůli jeho chrápání máme navíc rozdělené ložnice, takže skoro ani nevím, že mám manžela...je mi to dost líto, chybí mi kontakt, mazlení, usínat a probouzet se vedle něj, povídat si....ale vážně jsem si zvykla, věřím, že je to jen náročnější období a že bude líp, chce to sílu.  Stále ho moc miluju a on mě, vidím, jak moc se snaží....a věřím, že to zvládnem. Jsem ráda, že na tom tak a nebo podobně nejsem sama.
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(21.10.2009 9:02:10)
Lusil, nechápu, jak po tak náročném dni může manžel zvládat ještě nějaký sport a kamarády. Kde bere tu energii?
|
| zerat |
|
(21.10.2009 9:52:47)
Sport chápu - vybije se, ale myslím, že stejně dobře se může vybít i při milování - třeba
Osobně mi přijde Lusil, že byste spolu měli být víc. Já jsem si v těch 3 letech zvykla vpodstatě taky, ono to ani moc jinak nejde, protože pokud si "nezvykneš" je to na zbláznění. Ale... já jsem začala žít vcelku spokojený život a najednou se nám do života začala cpát jedna studentka... Náhoda tomu chtěla a já se o ní dozvěděla. Neproběhlo nic, manžel ji odmítal, ale prostě mě to najednou došlo, že vlastně takhle to fakt dál nejde-on stále "v luftu-byť to přece dělá pro nás" a já stále jen doma s dítkem... Slečna studentka byla velmi neodbytné stvoření a musím jí poděkovat, protože její "neodbytnost" nás dva s manželem donutila na nás zapracovat, zamyslet se, vyříkat si pocity... Myslím, že dva v partnerství přece musí žít spolu a ne vedle sebe! Musí spolu řešit, co dělali přes den, co který prožíval a nejen provozní věci domácnosti ještě s očima přilepenýma na počítači-prostě musí být i spolu jinak než jen provozně
|
| Lorinka a 2 holky | 
|
(21.10.2009 10:24:32)
Manžel pracuje, dálkově studuje (již pátým rokem) a ještě je v zastupitelstvu obce. Naštěstí teda chodí relativně brzy z práce, ale těch aktivcit po práci má hodně a já jsem tady na vsi taky víceméně pořád sama.
Na manželství se nám to bohužel už dost podepsalo a občas mám pocit, že já funguju jen jako úklizečka, pradlena a chůva a on jako pokladnička na peníze, ale z našeho vztahu se vytratilo vše hezké, co bylo 
|
|
|
|
| Bosorka2 | 
|
(21.10.2009 10:05:21)
Lusil: "Když jsem mu to lehce vyčítala, že spolu moc nejsme, tak mi spíš vynadal, že to dělá pro nás. "
No, pokud jste manželé- děláte "pro sebe" především to, že jste spolu, jste si blízcí, máte si co říct, máte kontakt- jako dva lidé, kteří se navzájem znají.
"pro vás" není to, že pouze spolubydlíte, každý řešíte vlastní problémy sám a prakticky po pár letech zjistíte , že jeden druhého neznáte.
V reálu to, že on studuje, zvyšuje si odbornost, šanci na vyšší pracovní pozici-
dělá hlavně PRO SEBE.
Kdyby odešel, tak ty z toho nemáš nic, on ano.
Dělá to hlavně pro sebe a svoje uplatnění.
To že z toho časem i ty a dítě budete mít peníze- to je možné, nikoli jisté.
|
| aJejda | •
|
(21.10.2009 11:01:50)
Mno, holky, kde manžel bere energii na sport a na kamarády nevím, já jsem chtěla začít chodit cvičit, abych se zpevnila, po večerech, ale buď bych tam umřela nebo minimálně usnula, pokud ne, tak by to se mnou seklo cestou domů. Máme megabyt, 7 pokojů, dvě koupelny, takže lítám jako hadr na koštěti, do toho mimi co spí dvakrát denně 30minut + prvňačku, takže vození na kroužky, učení, úkoly.....on chodí na sport v osm večer, vrací se kolem jedenácté....energii na to má dle jeho slov proto, že je to pro něj relax, potřebuje to. To, co je tu psáno o té studentce je zajímavé a k zamyšlení. je to hodně těžké období, už 7 měsíců mi slibuje, že se to zlepší, ale zatím je to jen horší. Je fakt, že jsme finančně dobře zabezpečeni, ale je to daň....tak nějak doufám, že se to zlepší, ale po přečtení vašich příspěvků tak nějak tuším, že ne Ano, dokonce se mi stává taková fuj věc, že když jsme o víkendu odpoledne spolu, tak mě to znervózňuje, už jsem si zvykla být celé dny sama... přitom přes týden se mi po něm stýská, on mi přes den dvakrát zavolá, jak se mám, jednou si písneme maila...síla, no.....
|
| Maia | •
|
(21.10.2009 12:00:13)
Tohle je smutny, taky jsme se jeden cas ritili do podobneho modelu, sila...pak jsme oba pochopili, ze jestli to nezmenime, i ta velka laska zhasne a je konec...takze jsme si sehnali chuvicku, zacali se venovat spolecnym! konickum (tanec, lezeni) a kamarady se snazime take kumulovat spolecne, ja tedy mam obcas kamaradku na pokec. Proste nechce to ztratit spolecne zazitky a sex, jinak je podle me konec.
|
|
|
|
|
|
| Radka + 2 | •
|
(21.10.2009 18:03:12)
Mě to vyhovovalo. Nemá vztah k miminkům, takže než začal studovat, byl jako další dítě v domácnosti, ale žárlivé na miminko, vyžadující 100% pozornost, naprostý pořádek, upravenou manželku ... Přitom s ničím nepomáhal, nikdy nevozil miminko, jen chtěl klid a aby nebrečelo.
Byl nedávno velmi překvapený, jak můžu říct, že nepomáhal, když chodil do práce.(Já jsem pracovala z domova)
Byla jsem ráda, když musel na 2 dny odjet, starala jsem se jen o dítě (později o dvě děti). Jeden večer jsem nemusela mít naklizeno, vytřeno, vyluxováno, teplé jídlo, nemusela jsem být upravená a tvářit se čerstvě a atraktivně a mohla jsem si mezi nočním kojením i pospat :)
Teď už má děti rád a i se o ně stará, zkrátka musely vyrůst. Díky za tu školu.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)