10.3zlatoVLKáska12 |
|
(18.2.2010 20:40:19) Jak se s tím vyrovnáváte?
Mamčo x~~
|
Mamča + 4 ♥ |
|
(18.2.2010 20:43:57) špatně.....................děkuju
|
10.3zlatoVLKáska12 |
|
(18.2.2010 20:47:28) Mamčo, strašně moc ti přeju, at momentálně ten čas pro tebe plyne rychleji a rychleji se to zahojí
|
|
Insula |
|
(19.2.2010 5:41:01) Chápu. Já taky velmi špatně. Řekla bych, že se s tím nesmiřuji ani po 20-ti letech. Prostě s tím jen žiju.
|
|
|
Feliz |
|
(18.2.2010 20:47:36) To je jak za totáče.
Špatně, jak už njsme psala. Zvlášť když tomu odchodu nikdo nerozumněl.
|
|
bublinka.m |
|
(18.2.2010 20:48:18) Verco predbehla jsi me
Mamco psala jsem ti na kafarnu Drz se
|
Mamča + 4 ♥ |
|
(18.2.2010 20:53:04) Bublinko, to mě mrzí......moc.........
|
|
|
Velryba 1976 |
|
(18.2.2010 21:57:17) já jsem od smrti svý babičky, když mi bylo 11, o nikoho až tak blízkého nepřišla a mám z toho děs, že třeba jednou nebudou mí rodiče..vůbec nevím, jak se s tím jednou vyrovnat. Já kromě nich nikoho nemám a sestra žije v zahraničí.
|
|
vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(18.2.2010 22:00:11) Zatím jsem nezažila a bojím se toho, páč docela špatně snáším i smrt rodinných příslušníků přátel (když to přečtu bez tý čárky).
Mamčo, myslím na tebe
|
|
10.3zlatoVLKáska12 |
|
(18.2.2010 22:02:31) Mně zemřela babička, když jsem byla těhotná.Nesla jsem to těžce, o to hůř, že máma, která s ní asi 2 roky nebyla kvůli hádce v kontaktu za ní jela do nemocnice a babi 5 minut předtím zemřela.nestihly se udobřit ani rozloučit.
|
|
Cow :-) |
|
(18.2.2010 22:55:46) Těch, koho se toto téma týká, přeji upřímnou soustrast.
My máme měsíc od pohřbu. Pro mě co by zdravotníka to až tak těžké nebylo, navíc s takovou diagnozou jsem věděla, co se bude v následujících měsících až roce dít. Konec ovšem přišel dost rychle a nečekaně, což pro umírajícího bylo to lepší /není to fráze/. Někteří pozůstalí navštěvují odbornou pomoc, berou AD, u nás to zvládáme s pomocí Boží a taky jsme pracovně či studijně dost vytíženi. Pomalu se začíná řešit dědictví, snad to proběhne v klidu a nebudou kolem toho negativní emoce.
|
10.3zlatoVLKáska12 |
|
(18.2.2010 23:04:36) Crowko, je pravda, že kromě smutku okolo smrti, pak přichází smutek okolo rozdělování dědictví, majetku.nekdy horší než samotná smrt dotyčné-ho..je to nedůstojné..
|
Cow :-) |
|
(18.2.2010 23:13:17) jj, no u nás se trošku o těchto věcech mluvilo předem /než ke smrti došlo/. Dost podstatných věcí se mělo vyřešit než ke smrti došlo, ale nestihlo se to. Takže to má v rukou notář a ono to nějak dopadne. Malinko je potíž v tom, co bylo přímo na jméno, protože toho nejvíc bylo právě na nás a ostatní pozůstalí by s tím mohli mít větší či menší potíž. Moc bych si přála, aby rodinné vztahy zůstaly zachované, zatím se to daří. Nikdo by neměl přijít zkrátka, všichni budou velice slušně zabezpečeni, tak si jen přeju, ať nikdo nikdo není dotčený a nepere se o nějaké ty "drobné".
|
|
|
|
M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) |
|
(19.2.2010 0:19:19) kdyby umřeli normalne tak by se to dalo zvladnout, když jsem byla mensi zemřela mi sestra...ale byla jsem mali detsko...takže mi to nedochazelo co se deje....
když mi vlak srazil nejjjj kamarada skoro bratr da se řict tak jsem se spraskala do nemoty..od te doby jsem se nedotkla ani kapky chlastu dodnes nenavidim vlaky.....
ale nejhorsi je když vám nekdo zabije švagra....jen tak si budete stat na nadraži cekat na vlak nekdo k vam zezadu dojde vrazí vam kudlu do zad.vy pak pomale umirate v nemocnici na selhani ledvin...a krvaceni do tela..a vrah ten dostal podminku nekdo ma love a tak si priplati odvola se na alkohol v krvi že si nic nepamatuje synek papalase soud dodnes nebyl uzavren odvolani dodnes se tahne x let...odskodneni žadne...
nejlepsi je nemyslet boli to ale radeji nad tim nepremyslet....i když to obcas nejde
|
|
Paraplíčko |
|
(19.2.2010 8:53:02) Se smrtí někoho koho jsi milovala, se nemůže člověk vyrovnat nikdy. Můj mozek, se ještě nedokázal smířit s tím, že manžel zemřel........ Budou to už tři roky, ale je to živý............!!!!!!!!!!!!!!! Už se k nám nevrátí!!!! Ten pocit, že už ho NIKDY neuvidíte je něco strašnýho. Každý člověk to nese jinak. Někdo v sobě, někdo to dává najevo. ........... Ale všem přeju, ať to zvkládnou...... dle svých možností..... Některé situace nedokážu zvládnout ani teď. Vánoce.................
|
Jája,5+1 |
|
(19.2.2010 9:16:51) Vyrovnávám se s tím špatně.Zrovna včera jsem byla na pohřbu mé tety
|
|
|
smetule,T06/06,L02/08,M04/10 |
|
(19.2.2010 9:47:22) mamka mi umřela, dkyž mi bylo 15, tata umřel 3 měs na den před mou maturitou, do dnes to bolí, tam uvnitř si člověk zachová ty nejkrásnější vzpomínky.Bude tě to bolet celý život, někdy více někdy méně, nejhorší pro mě byly vždy vánoce do doby, než jsem měl aprvní děcko. furt si říkám, jaká by byla moje mamka super babička a tak.Jo život je mrcha.Krom roičů jsem přišla ještě o své dva hodně dobré kamarády, jeden se zastřelil a druhý se zabil na motorce, byli pro mě oba něco jako bráchové.
takže držím pěsti, at ta největší bolest co nejdříve přebolí.Uchovat ty nejhezčí vzpomínky a žít dál. Jestli má šděti, tak to jsou ted tvá enjvětší radost.
|
|
janna001 |
|
(19.2.2010 13:34:56) Blbě, ale nic jinýho nezbyde. Je to nesdělitelný prožitek, na to slova nestačí.
|
1.3Magráta13 |
|
(19.2.2010 13:48:36) Holky, moc vám všem přeju hezké zážitky a štěstí, které ten smutek aspoň trochu zacelí. Nikdy jsem nevěřila tomu, že odchod někoho blízkého mě může tak poznamenat. Ve své profesi jsem se se smrtí setkávala hodně často, byla jsem vůči tomu jaksi otupělá, či co. Pak mi ale umíral dědeček. nejmilovanější chlap mýho života. Zemřel 4 měsíce předtím, než se mi narodil syn. Ani na pohřeb jsem neměla sílu jít. Všichni se o mě strachovali a já dělala naoko hrdinku, aby se nebáli a potají bulela. Věděla jsem, že už měl svůj věk, že už byl hodně nemocný, všechno jsme si v životě řekli, nic jsme si nezůstali dlužní...a přece. kdykoli se podívám na syna, vzpomenu si na něj, jakou by měl radost. už to bude 2 roky a pořád je to stejný, možná někdy i horší. Vůbec si nedokážu představit, co prožívají ženy, kterým zemřel partner, otec dětí....
|
|
|
trigi | •
|
(25.9.2011 22:10:56) citim s vami vsemi. je nas tolik.. patri to k zivotu, ale proc to kur*a tak moc boli? je to 6 let od tragicke smrti moji sestry a porad je to ve mne hrozne zivy.. nekdy je to lepsi, ale porad jeste brecim a nedokazu to pochopit. Nejblizsi clovek myho zivota je navzdy pryc. Nedokazu si najit vztah a pritom strasne potrebuju tu duveru a blizkost, co jsem mela se sestrou. :(
|
Týnka | •
|
(28.9.2011 6:01:37) Ahojky, taky mám problém najít si vztah, čím to může být? nějaký strach?nebo nevím...
|
|
|
|