| Evka13 | 
 |
(25.6.2010 13:55:22)
Trochu drsné téma, ale tak se teď cítím.
Mluvila jsem dnes se známou (kamarádka je teď silné slovo). Má dcerku, která měla od narození potíže s kyčlemi, prodělala 2 operace, začala chodit i lézt později, to se projevilo na jejím mírném opoždění. Je o necelé 2 měs. starší než moje dcera, odpovídá chováním 2 letého dítěte. Ale je šikovná, dohání vše, co zameškala...
Nicméně její maminka má pořád nějaký problémy. Všechno je od dcerky narození špatně... Má pocit, že nežije, na všechno je sama, nic nemůže... Přitom má babičku hned vedle, rodiče, kteří jí 2x týdně berou dcerku k sobě, chodí 2x týdně cvičit, když chce ke kadeřnici, nakoupit... naskočí druhá babička... Manžel chodí domů pozdě (kolem 19:00) musí mu vše říkat... s ničím nepomůže... to, že je živí a z jeho platu se splácí nemalá hypotéka... už nevidí. Dnes jsem se snažila ji povzbudit, ale řekla mi, že když mám zdravé děti, tak ji nikdy nemůžu pochopit a že jí všichni dávají jen rady....(snažila jsem se žádnou nedávat, jen aby se sama neizolovala od lidí...) Navrhla jsem jí, že se sejdeme a pokecáme... nu prý to nemá cenu, nechce teď nikoho vidět...
Mám teď blbý pocit z toho, že mám zdravé děti. Ale vždyť každý má s dětmi nějaké starosti a nemůže tolik co za svobodna...jedno, jsou-li zdravé, nebo ne.
Vím, že mě asi odsoudíte, ale já se fakt snažila ji chápat, ale u ní není nikdy nic dobře, vše jde jen a jen špatně... mě to hodně sráží.
|
| Samarlu |
|
(25.6.2010 13:58:08)
To se nedá nic dělat, takový řeči od takovejch lidí se musí pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven...
Šlo snad předělat Trautenberka, tomu taky nebylo nic recht?
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(25.6.2010 13:59:22)
Ona má asi depresi, chudák. Měla by to řešit, stačí třeba k obvoďákovi, ať jí napíše antidepresiva, moc by jí to pomohlo.  Ty se teď cítíš špatně, to mi je líto  , ale ona za to teď asi moc nemůže, s depkou je to těžký.
|
| Janoow | 
|
(25.6.2010 15:02:43)
tak že by měla depresy si vůbecn emyslím. Jsou to spíš řeči věčně nespokojeného člověka, který by si stěžoval vždy na všechno.
A ty bud ráda že máš děti zdravé! CO já bych za to dala, dkyby bylo zdravé alespon jedno.
|
|
|
| Marťa11 |
|
(25.6.2010 14:00:22)
ty za to nemůžeše a jí by nebylo lépe, kdyby tobě bylo hůř...
- buď se od ní odstřihni
- nebo se jí snaž pomoct, ale zároveň se netrap nebo to aspoň nevztahuj k svojí rodině a buď v pohodě
|
|
| Raduza | 
|
(25.6.2010 14:01:24)
Jsou horší věci než stěžující si kamarádka  . Buď ráda, že máš zdravé děti a nemáš depku. Zkus získat odstup. Někdo takový prostě je. A všimla jsem si, že si nejvíc stěžují lidi, kteří mají dalších deset za zadkem. Ono jí opravdu není dobře, tomu věř a buď ráda, že tobě je .
|
|
| martina | •
|
(25.6.2010 14:02:26)
zdraví tvých dětí s tím přece vůbec nesouvisí. Kámoška má prostě nervy v kýbli a kdybys ty měla nemocné děti, tak by jí to stejně nepomohlo. Vlastně nevim na co se ptáš
|
|
| Merylin5 | 
|
(25.6.2010 14:03:21)
Já bych to spíš viděla tak, že si v tom libuje, a ani nechce, aby jí bylo pomoženo, ona má prostě všechno nejhorší, a nikdo jí nemůže pomoct ani se jí v tom utrpení vyrovnat.
Samozřejmě - rychlý soud, neznám situaci, ale tenhle pocit mám.
Já těmhle lidem dávám sbohem a šáteček, nechat si pomoct nechtějí, a ještě ve mě budou vytvářet pocity viny, že mám zdravé děti?
|
| Insula | 
|
(25.6.2010 14:04:25)
Tohle mě taky napadlo. 
|
|
| Evka13 |
|
(25.6.2010 14:11:27)
Nevím, jaká byla, než se malá narodila... nemůžu posoudit. Poznaly jsme se až s břichem...
Už se skoro nevídáme.. z její strany není zájem a z mé už taky moc ne...
Půjčovala jsem jí nějaká CD s pohádkami, tak volala, kdy se pro ně stavím... Zase nářky, jak nic nemůže... nikam...přitom mám pocit, že se všichni kolem ní tak snaží pomáhat! Bojím se, že i svoji dceru bude psychicky srážet, místo aby ji povzbuzovala...Ono cvičení není všechno, to dítě taky musí mít citovou oporu...ne jen poslouchat, jak je mamince na obtíž a co vše jí obětovala.
|
|
|
| Martina, dvě malé děti | •
|
(25.6.2010 14:18:12)
Já těmto lidem říkám upíři - jen vysávají a vysávají. Je to v nich, nejsou spokojeni sami se sebou, nevidím nic pozitivně, i dobré věci obrátí proti sobě, proti vlastní osobě, závidí i maličkosti. Pokud jim to v tom mozečku nepřeskočí na jinou dráhu, tak sbohem a šáteček, jak tady někdo psal.
Raduj se, že máš zdravé děti a že si nestěžuješ na všechno a všem.
|
|
| Honza +// | 
|
(25.6.2010 14:19:34)
Mám také dceru, která se narodila s vrozeným vykloubením kyčlí, užily jsme si taky svoje a vlastně ještě čekáme zda nám doroste stříška. Takže chápu co je to za problém, taky jsem z toho byla hotová, ale teď už se snažím si to tak nebrat. Není to nic co by v dnešní době nešlo vyléčit, i když její malá musela na operaci. Asi se to na ni všechno sype, oni ty kyčle jsou běh na dlouhou trať. Zkus jí navrhnout, že pokud si chce s někým pokecat, kdo má stejný problém ať zkusí juknout tady na rodinu na diskuzi o kyčlích, holky tam jsou moc fajn a mě hodně podržely, když mi nebylo zrovna veselo. Možná jí dojde, že není zdaleka sama, kdo má dítě s nemocnýma kyčlíkama.
A její řeči si vůbec nijak neber, buď ráda, že máš zdravé děti, to že oni mají problém, za to ty a tvoje děti nemůžete.
|
| Evka13 |
|
(25.6.2010 14:24:58)
Taky jsem jí dnes navrhla, že když se nechce bavit s maminkami zdravých dětí, ať si najde nějaké sdružení s podobným postižením... ale to by ji prý ještě víc sráželo... Nebo nechce, aby poznala, že jsou na tom jiní hůř?
Malá byla teď snad už na poslední operaci, měla sádru 4 týdny, tak snad už ji čeká jen uzdravení. I když vím, že to je běh na dlouhou trať. Je to moc milá holčička.
|
|
|
| Ecim | 
|
(25.6.2010 14:21:58)
Rozumím Ti, Magdo. Také jsem takový povzbuzovací typ, co se snaží druhým zvednout náladu, ale vždycky se to nepovede.
|
|
| Zdislava a kluci | 
|
(25.6.2010 14:24:03)
jsou dve varianty:
- ma depresi
- libuje si v tom jaky je chudacek
nejsem si jista jak bych poznala rozdil, urcite bych ho poznala kdybych znala dotycnou pred tehotenstvim (v tehu fungujou hormony) a podle toho bych se zaridila, ale mam v okoli i ten druhy pripad a je jich dost :-( ohanet se tim ze mas zdrave deti neni normalni :-(
hodne zalezi jakym tonem to rekla,jestli to vyznelo jako "tobe se to keca,ty nemas nemocne deti,ale ja chudinka uz si vytrpela" nebo "mala je nemocna a ja mam strach co bude dal,tohle nemuzes pochopit"
od prvni vety bych se odstrihla a dal jenom zdravila, po druhe vete bych dost zbystryla a zvala ji na navstevu a nabizela hlidani.....
|
|
| vebalka | 
|
(25.6.2010 14:33:04)
Magdo,tvoje známá má depku.
neváží si toho co má a kolik lidí amá kolem sebe,kteří jí pomáhají.
jsi moc hodná,že sis chtěla s ní popovídat,ale když nemá zájem a ještě vytkne zdravé děti,tak s tím nic nenaděláš.
Moje dcera je taky po operaci a od té doby,co dopadla dobře z ní nemocného člověka nedělám.
Spíš naopak bu´d šťastná,že máš zdravé děti.
|
|
| Danda*Angelička(01/06) | 
|
(25.6.2010 14:36:35)
Ty se nemáš litovat, buďte ráda, že máš zdravé dítě. Chápu vaše kamarádce o jejím postiženém dítěte. Může za to deprese.
Já zase nelituji,že moje dcera není sluchově postižená po mne (jsem sluchově postižená) a naopak mám velikou radost, že je zdravá a slyší což jsem si přála
|
| Evka13 |
|
(25.6.2010 14:41:55)
Jsi silná, držím Ti palce!
Jednou jsme se bavily o tom, že ona už další dítě ani náhodou, nechce na to být všechno sama... Řekla jsem jí, to je tvoje volba, nikdo tě nemůže do ničeho nutit. Třebas se dočkáš kupy vnoučátek!
Řekla, no vůbec bych jí (dceři), nedoporučovala nějaké děti mít( tj. s její dispozicí ke kyčelním problémům). Měla jsem jí tenkrát říct, že stejně jako nikdo nemůže diktovat jí, zda a kolik dětí mít, tak by to rozhodnutí měla nechat i na své dceři... ale byla jsem z toho tak paf, že mě to nenapadlo.
|
|
|
|
| X E N A | 
|
(25.6.2010 14:40:43)
nechápu, jak někdo může napsat:
Mám teď blbý pocit z toho, že mám zdravé děti.
|
| Evka13 |
|
(25.6.2010 14:44:17)
nu, jak vidíš, tak může... a i z toho mám depku
|
|
|
| Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(25.6.2010 14:41:30)
Odpověď na tvou otázku - ne, a jestli lituješ, že máš zdravé děti, tak asi není něco v pořádku ani na tvé straně.
|
|
| Hilly. |
|
(25.6.2010 14:53:45)
Myslím, že řešíte hrozný voloviny. Když ti kámoška nesedí, tak se s ní nevídej..no.
|
| Merida7 | 
|
(25.6.2010 14:57:29)
ona je budto negativista, nebo už toho má plný kecky a z toho depresi...třeba je z náročnější péče o své dítě už groggy a všechno vidí černě
nic si nevyčítej
|
|
| Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(25.6.2010 14:59:44)
Moje řeč.
|
|
|
| arsiela, | 
|
(25.6.2010 16:00:34)
Magdo jak dobře tyhle pocity co popisuješ znám.Syn má dost vývojových vad,srdíčko,kyčle..Jeden čas jsem upadala do stejného negativismu.Nebyla jsem už schopná objektivně vidět,že nejsem na vše sama.Pomohla mi hrozně moc ranná péče a hlavně pobyty od alfahumanicu.Poznala jsem spoustu užásných lidí,strašně mě pomohly přdnáky jak vystoupit z kruhu a jejich terapie.Tvoje kamarádka nemá depresi,ale syndrom vyhoření.Nicméně na psychoterapeuta to je.Ať zkusí kontaktovat rannou péči,větinou tam nějaký je.
|
|
| Lída+2 | 
|
(25.6.2010 16:35:42)
Nic si z toho nedělaj
než některým lidem dojde, že mají depku nebo problémy trvá to........
Blbý je, že oni chtěj jen politovat jaký jsou chudáčci a radu nechtěj žádnou...bohužel.....takže se v tom utápěj a je to bludnej kruh...
|
|
| Myšutka* |
|
(25.6.2010 17:33:22)
Mám za sebou jistou zkušenost, kdy jsem já byla ta "fňukna".
Během dvou měsíců mi umřeli tři blízcí lidé - táta, tchyně a nejlepší kamarád, pak přišel syn o sluch, dcera onemocněla dost vážnou nemocí, začalo se nám hroutit manželství...
Strašně moc lidí se mi snažilo pomoct nebo alespoň poradit. Ale tak nějak automaticky očekávali, že se pak budu "tvářit radostně", že když mi pomůžou/poradí tak už nemám proč být nešťastná.
Připadala jsme si ke všemu jak nevděčná mrcha, co jí lidi chtějí snést modré z nebe a ona ještě pořád nemá dost. Nechápala jsem sama sebe, proč jsem tak podrážděná, negativní, hnusná...
Pak jsem se jednou rozbrečela u kolegy v kanceláři. Kvůli prkotině, navíc jsem s ním měla vždycky jenom formální vztahy, nevěděl o mně téměř nic. Chtěla jsem odejít, ale on mě zarazil a "strčil do křesla". Podal mi kapesník a řekl "povídejte co je špatně". A já jsme to ze sebe začala sypat. A sypala jsem a sypala. A on mě nechal mluvit!!! Hodinu jsem brečela, vzlykala a mluvila. A on to nekomentoval, jenom občas vydal takový ten zvuk typu "hmmmm". A řekl mi, že až se budu cítit mizerně, má si přijít zase pobrečet, že každý potřebuje vrbu. A já jsem po týdnu přišla a zase si pobrečela. Brečela jsme u něj mockrát, ale hrozně mi to pomáhalo. Teď se k němu už chodím jenom smát, je moc fajn a je s ním legrace. A jsem mu strašně vděčná za to poslouchání bez komentářů. Ze všech těch lidí, co to fakt mysleli dobře mi pomohl nejvíc. Což neznamená, že bych těm ostatním nebyla vděčná. Jsem a moc, ale vím, že jediná skutečná pomoc byla ta možnost se vybrečet.
|
|
| MrakovaK | 
|
(25.6.2010 18:45:23)
Divím se, že to vstahuješ tolik na sebe, že máš litovat, že máš zdravé děti.. To, že přítelkyni nechápeš neznamená, že jsi ty ten problém. Ani ona ti asi neříkala, že to, že máš zdravé děti je problém, ne? Tak jde jsi na to přišla. To, že ji nepochopíš, je přeci normální. Každý je nějaký a tvá kamarádka asi nemá nejlepší období. 
|
|
| Tvoje horší já |
|
(25.6.2010 20:47:12)
Asi je v depresi. Zdraví tvých dětí s tím nesouvisí.
|
|
| Pawlla |
|
(25.6.2010 21:03:29)
Hm je to těžké,kamarádka to očividně psychicky nezvládá,ale jak už tu zaznělo,není její holčička zas tak nemocná,podle Tvého popisu to vypadá,že vše dohoní a bude jako jiné děti.Já sama se stýkám s rodiči postižených dětí a sama mám doma autistu,ale troufám si říct,že na okolí tak jak Tvá kamarádka nepůsobíme.Problém bude v jejím přístupu,ale neodsuzuju ani jí,protože jak říkám,každý to zvládáme jinak.
|
|
| Epepe | 
|
(25.6.2010 21:07:34)
Určitě je to poporodní deprese.
|
|
| Loizička | 
|
(25.6.2010 21:16:55)
Nepřipouštět si její výlevy k sdrci.
Buď má depresi a musí jí pomoct lékař, nebo je taková povaha. Taková je i má matka. Vždycky je něco špatně. Když brečí, že ta stěna by měla být bílá, po nějaké době ji teda taťka nabarví na černo, tak zase bude brečet, že ta stěna má být bílá. Je to tak se vším. Buď je táta pořád na zakázkách, když zakázky nejsou, tak ji zase s..e, že je doma. A tak je to se vším - počasí, jídlo, práce, lidi, atd...
Jsem už na to imunní, ale trvalo mi si proti tomu udělat hroší kůži.
Sama mám své problémy a ještě mě zatěžovaly a ležely v hlavě její. Jak jí pomoct, co jí říct, atd... Teď už jen pouštím jedním uchem tam, druhým ven. Jsme hlavneě v kontaktu přes telefon, už jen podle jejího hlasu jak to zvedne poznám, v jakém tónu se hovor povede. Buď bude jen nadávat, nebo naopak si normálně pokecáme.
Záleží, jestli je to tak pořád, nebo je to jen nějaká momentální deprese.
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)