denka2 |
|
(24.7.2010 15:46:05) Ahojky, chtěla jsem se zeptat, zda má někdo zkušenost s těhotenstvím na mirtazapinu? Bohužel co doktor, to názor, jeden absolutně zamítl otěhotnětí při braní tohoto léku, druhý zase nevěděl, proč mít při dávce, kterou berü (15 mg) obavy, jsem hodně úzkostný typ a úzkost ublíží podle jeho názoru miminku více než prášek...zatím jsme zkoušení na chvíli vzdali, ale musím se zároveň přiznat, že nejsem zrovna typ, kterého to nějak extra baví, a nyní, když vlastně se zatím rozhodujeme, zda do toho znovu jít nebo ne, mně to nebaví vůbec, protože já jsem typ člověka, který nedělá rád věci jen pro potěšení, pro mě to musí mít výsledek (miminko)...což vnáší pomalu ale jistě do vztahu chlad :( ...mam z toho hrůzu, protože takto skončil i můj předchozí dlouhodobý vztah...
|
Líza |
|
(24.7.2010 16:13:03) Uff, i když otázku máš jen jednu, tak mi přijde že jich ve tvým příspěvku vyčuhuje nejmíň deset. Například otázka toho, zda je jakýkoli vztah udržitelný, když sex tě baví jen tehdy, když se snažíš o miminko - znamená to, že jindy ten chlad nepřijde? A souvisí třeba tohle nějak s tvojí úzkostností? Pokud jde o mirtazapin a těhotenství, nevybavuju si víc nějakých zkušeností (možná jsou a já nemám ty informace), ale dají se užívat jiná antidepresiva, která zmírňují úzkost a s kterými je v těhotenství dost zkušeností. Optimální ale je těhotnět bez léků - do jaké míry jsi vyzkoušela různé způsoby léčby? Chodila na psychoterapii? Pokusila se nějak odstranit příčiny té úzkosti, ne jen samotný symptom?
|
denka2 |
|
(25.7.2010 9:18:34) Mám za sebou již několik let psychoterapie, před několika lety léčbu Sulpirolem a Tritticem, bohužel zatím u doktorů (píšu schválně mn.č., protože jsem si opravdu nechala říct názor z více stran), kde jsem byla, mi shodně řekli, že to mám na celý život, oba rodiče mají psychické problémy, v "prarodičové generaci" u obou rodičů se našly i sebevraždy...nebudu zabíhat do podrobností, musím jen na rovinu říct, že dokud jsem nezačala brát léky, tak žádná psychoterapie nějak extra nezabrala, spíš jsem si díky ní uvědomila, co je v životě důležité, bohužel i to, jak nemocní jsou moji rodiče, kdy jsem po otevřeném rozhovoru s nimi dostala i vynadáno, že se léčím a že oni nikdy nic takového nepotřebovali.... Jinak zároveň musím otevřeně přiznat, že mi sex nějak extra nebaví, to už musí být, když jsme se pokoušeli o dítě, tak jsem aspoň cítila spokojenost, že bude nový život, budeme mít miminko....a to teď už také není
|
Líza |
|
(25.7.2010 13:15:17) Jasně. Vyčerpávající informace ti podají v ambulanci pro těhotné na psychiatrickém centru praha, dá se vygooglit. Já si skutečně mirtazapinem v těhotenství nejsem jistá, osobně bych u pacientky, která plánuje otěhotnět a musí mít antidepresiva, volila jiný léky. Zkus to PCP a jejich doporučením se řiď - větší odborníky na psychofarmaka v těhotenství v tomhle státě nenajdeš.
|
|
|
|
sojka+07+09 |
|
(24.7.2010 20:51:44) AHOJ, o Mirtazapimu nevím, ale pochybuji že by to bylo vyzkoušené, ono žádná antidepresiva se nezkoušejí na těhotných ženách ani na kojících matkách. Pokud vím, tak se těhotným ženám nejčastěji doporučuje Zoloft nebo Citalec. Jestli je otázka taková, zda je možné být těhotná a zároveň brát antidepresiva, tak ano, jde to a podle některých psychiatrů je to i poměrně bezpečné. Každopádně nikdo podle mě neudělal longitudinální výzkum, který by se zabýval vlivem antidepresiv na psychické problémy dětí matek na AD v těhotenství. Stejně by tam vstupovaly i jiné faktory, jako např. genetika. Ostatně tady na rodině, když se založí podobná diskuse, tak je tu těhotných na antidepresivech hned několik. Držím palce.
|
Líza |
|
(25.7.2010 13:17:17) Sojko, longitudinální sledování u těhotných, které braly antidepresiva, se v různých případech samozřejmě dělaly. Sice nemůžeš udělat prospektivní studii, ale můžeš sbírat informace o těhotných, potažmo o jejich dětech z těhotenství, kdy byly exponovány lékům.
Pokud jde o mirtazapin, je mladší než například ty léky, co uvádíš - tzn než SSRI - takže logicky víc zkušeností je s těmi léky, co jsou na trhu déle.
|
Amab+3 |
|
(25.7.2010 23:05:04) Ahoj!
Já nevím, jak je to s danými leký, ale mám jen jednu radu - pokud je tato choroba genetická (mluvíš o rodičích, prarodičích...), není lepší se k tomu postavit zodpovědněji, jít nejprve na genetiku a zjistit pravděpodobnost, s jakou to budou mít tvoje děti? Nevím, jak moc to zatěžuje, to musíš vědět ty sama, co prožíváš. Ale skutečně chceš, aby tím trpěly i tvé děti? Vím, že tohle asi nechceš slyšet a nedivím se ti, takže se za tenhle svůj názor moc omlouvám, ale je to tvrdá realita. Pak mi přijde lepší možnost adopce a nebo dárcovství vajíček, tím bys tohle rodinné prokletí přeťala. Mít děti je dost zodpovědný krok, kromě své lásky a svých životních hodnot předáváš i genetickou informaci. A to není právě málo
|
denka2 |
|
(26.7.2010 18:20:10) Ahoj, v pohodě, samozřejmě toto "vždyť to budou mít i moje děti" se mi zobrazuje v myšlenkách už několik let asi milionkrát denně a na zlepšení psychiky to opravdu nepřidá....takže to je vpodstatě také jedno z témat, které denně řeším... Ptala jsem se dr a řekli mi, že to děti mít můžou ale také nemusí, tak jsem si to pro sebe přeložila jako šance 50 na 50, což moc povzbudivé není...ještě když vemu v potaz, že v manželově rodině je alkoholismus, tak při představě, že někdy porodím depresivního alkoholika, mi není dvakrát do smíchu... Jenže jakou máš jistotu, že nebude takové dítě, které adoptuješ? Třeba i v jeho rodině se obj nějaké nemoci atd. (nepřiznané, s tím se nikdo dvakrát nechlubí) a ještě navíc když to je "cizí" dítě, tak člověk nebude vědět, jak si s tím poradit, takhle vím, co pomáhá mně a můžu to aplikovat pak na něj... Krom toho na adopci se musí mj. také dělat psychotesty, kterými 100% neprojdu, nesmíš mít vysoký počet bodu v jistých vlastnostech a já je měla, dělala jsem si test pokusně u psycholožky, takže ani není vlastně co řešit... Mnohem příjemnější je pro mne druhá možnost, co jsi zmínila, manžel je však absolutně proti, takže také ne... Takže pro mne zbývá jediné řešení - psychofarmaka a doufat ....
|
Amab+3 |
|
(26.7.2010 19:52:18) Tak to je blbý. Musíš holt doufat, že to nezdědí. Nevím o tvé psychické chorobě nic, ale předpokládám, že pokud bereš léky, je to v pohodě. Nemáš jednoduché rozhodování, ale v tomhle případě máš dvě možnosti - děti vlastní a nebo žádné. A vím, jak bych se v tvém případě rozhodla já. Risknout to Pokud si lékař myslí, že by léky měly být v pohodě a tobě se nepodařilo víc zjistit, tak ti nezbývá, než mu věřit Jinak já to mám naopak - mně nebaví dělání dětí, protože manžel to bere příliš vážně Musela jsem ho hodně brzdit (měl pocit, že se musí snažit pořád, jinak to nepřinese kýžený efekt). Tak držím palce, ať to zvládnete i po té psychické stránce. A věř, že hlavně pro miminko v bříšku je psychická pohoda strašně důležitá
|
|
|
|
|
|
js, 11 mes. dcera | •
|
(25.3.2011 9:51:45) http://www.leky.sukl.cz/ssri-venlafaxin-mirtazapin-a-zvysene-riziko-vzniku
|
|
|