Siddhártha |
|
(24.12.2010 13:38:00) Ani jedno z mých dětí to nesnese. Ve chvíli, kdy jsem to udělala, je to totálně rozčílilo, situace byla ještě horší. U mladšího syna je to ještě horší, protože on je od malinka samostatný, nechce ani s ničím pomáhat, nechce držet ani za ruku (nechá se jen převést přes cestu), a u Dr. neřve proto, že by se bál, ale že ho držím na klíně. Takže na něho pevné objetí...
|
Ssilvie, Kubík, Domi a Maty |
|
(24.12.2010 13:56:37) U nás první objetí trvalo 45min, z toho 40 byl neustálý řev, vztek,...pak se doba zkracovala. Nejhorší je s tím začít a nevydržet, to dítko, ví, že jednou to ten rodič vzdá. Když ví, že dokud se neuklidní ho nepustím, ....začne dobu vzteku zkracovat sám. Ale jak říkám, není to vůbec lehké, je to fakt makačka, já u toho brečela s dítětem a do toho na něj v klidu promlouvala. Pokud není někdo přesvědčený, že to vydrží, raději nedělat. Je fakt, že mi se třeba dítko nevztekalo v obchodě, mezi lidma,...to si nedovedu předtsvit, že se s ním někde v nákupním centrum objímám. Ale myslím si že když si tím projde za mala doma, tak nemá už pak asi potřebu se vztekat vůbec. Aspon mi se ani on nikdy nevztekal. Občas to zkusí, řeknu jen Domi? a je klid:o)
No a na závěr, každá vychováváme své děti, jak nejlépe umíme a jak si myslíme, že to je nejlepší, já to nikomu nevnucuji, jen říkám, že nám to mooooc pomohlo.
Přeji krásné vánoce!
|
|
Maťa. |
|
(24.12.2010 13:56:44) Holky, ale pevné objetí nie je o tom, že sa dítko sklidní OKAMŽITE..ač by sme to radi. Každopádne to ale nie je ani o omezovaní a podobne, jak tu už bolo prezentované.
Proste, kto sa tomu nevenoval a nečítal o tom aspoň viacej, tak to nepochopí.
|
1.3Magráta13 |
|
(24.12.2010 14:14:30) Já jsem terapii pevným obětím používala u obou dětí, aniž bych tušila, že něco takového existuje Prostě když byly ve věku, že zkoušely kopat, štípat, kousat, vzala jsem je na klín, objala a opakovala "nesmíš (kousat, kopat....), nelíbí se mi to, vím, že se zlobíš,ale (nekousej, nekopej...)" Fungovalo to, někdy to trvalo pár minut, jindy půl hodiny nebo se to muselo opakovat. Ale mělo to větší efekt než rána na zadek nebo zavření dio pokoje. Dítě podle mě u toho cítilo, že ho mám opravdu ráda.
Taky jsem tuto metodu používala na letních táborech kam jezdily i problémové děti. měli jsme jednu holčičku s afekty, kousala, kopala, mlátila sebe i ostatní, když to na ní přišlo. Nepomohlo nic, až ě napadlo jí prostě pevně chytit, držet a nepustit. bylo to naprosto vyčerpávající, zvláštní a smutné. Nejdřív se bránila, křičela, snažila se vykroutit, ale pak jakoby zvláčněla, rozplakala se a nakonec mě objala. Byo to fakt hrozně zvláští, ale pomohlo jí to. I nám. Až někdy v loni jsem přečetla knihy paní prekopové a zjistila, že toto ve svých knihách popisuje a radí. Já prostě dělala jen to, co mi řeklo srdce.
|
Budulínci |
|
(24.12.2010 14:20:19) Chápu držet..držíme taky, ale spíš kopírujeme pohyby a ne omezujem..a už vůbec ne jak v té ukázce matka drží hlavu a pak s ní i třese nahoru a dolů..to už teda bylo moc...
|
1.3Magráta13 |
|
(25.12.2010 0:27:36) No mě ta reportáž taky nebyla ze začátku příiemná. Ale šlo o autistické dítě, dítě s agresí, takže šlo o to, zabránit mu poškozovat sebe a okolí. U autisty asi běžná domluva nebo vykázání za dveře nepomůže... Důležité je, že to opravdu fungovalo a chlapci i rodičům pomohlo. Já měla v životě párkrát fakt afekt v partnerském vztahu. Běsnila jsem, byla jsem nešťastná a úplně silně jsem cítila, že kdyby mě partner tenkrát chytil do náruče a držel a já se soustředila na ten vztek, tak by se mi ulevilo.
|
Budulínci |
|
(15.1.2011 10:04:02) Chyba, Magráto!! Pí Prokopová i její absolventky tvrdí, že tato metoda v žádném případě neslouží k ochraně dítěte před tím,aby si v afektu ublížilo!! Je to metoda o zlomení a podřízení, s bezmeznou láskou a přijetím to nemá nic společného,bohužel!
|
|
|
|
|
|
|