| Rausovka | 
 |
(25.3.2011 17:50:51)
Dohnalo mě dlouhodobé vyčerpání, nedostatek spánku, únava a neskutečný stres.
Včera jsem nebyla schopná vstát do práce, takže mám dovolenou.
Dojít z obýváku do kuchyně mě stojí půlhodinové přemáhání, jediné, co lehce pomáhá je trocha vína a kvanta jídla. Dítě sedí u televize na gauči se sklenicí medu, a je mi to jedno. Jít ven nakoupit nemám sílu.
Co teď? Nechat si od obvoďačky napsat antidepresiva a zůstat nějaký čas na neschopence? Může antidepresiva napsat obvoďačka a nebo mě čeká psychiatr? Čím bojovat proti neskutečné únavě? Nějaké vitamíny nebo minerály?
Zjevně to ale ještě není úplné dno, protože situaci, co tohle způsobila, zatím nedokážu opustit (tzn. dát výpověď).
Máte nějaké zkušenosti?
|
| Ladka | •
|
(25.3.2011 17:56:04)
Ahojky, také mně to dostihlo, jenže já už ty antidepresiva beru a je to k ničemu, pořád jen spím a nic se mi nechce. Ráda bych ti poradila co s tím, ale sama jsem v koncích, mohu Ti jen popřát at je brzy co nejlepe a drž se!!!
|
|
| fisperanda | 
|
(25.3.2011 17:56:16)
Byla sem na tom stejně. Ze stresu z rozvodu. Sesypala sem se v práci a zůstala sem čučet do zdi. Doma sem jenom ležela a byl pro mě obrovský výkon zajít pro malou do školky. Zašla sem za doktorkou, napsala mi neschopenku, abych se dala dohromady a napsala mi Lexaurin. Obrovská úleva. Antidepresiva ti nepomůžou, ty zabírají až tak po třech měsících, navíc bych řekla, že u tebe de o momentální vyčerpání. Zajdi za doktorkou, buď ti dá Lexaurin nebo něco na uklidnění, nebo něco na spaní. Chce to prostě tak týden vklidu a bude ti vážně líp.
|
| AneJa | 
|
(25.3.2011 18:02:24)
Noro, potkalo mě to co tebe, pomohl psychiatr a AD. Takže neváhej a jdi to probrat s nějakým dobrým psychiatrem. Držím palce.
|
| AneJa |
|
(25.3.2011 18:04:35)
AD mají plný nástup po 4 týdnech, ale úleva se dostaví už po 7 dnech.
|
|
|
| Rausovka |
|
(25.3.2011 18:05:00)
Jak dlouho trvala ta neschopenka?
Lexaurin je na co? Na uklidnění?
Já nevím, co bych potřebovala ... Vím přesně, co moji situaci způsobilo a způsobuje, ale prostě jsem blbá a tu výpověď nedám, no. Plánujeme druhé dítě a když si představím, že bych neměla dobře placenou neschopenku na rizikáči (těhotenství moji práci vylučuje), celkem vysokou mateřskou a možnost volby rodičáku ... je to hrozných pěnez :-( Navíc zaměstnavateli dlužím peníze za vzdělání :-(
|
| Pawlla |
|
(25.3.2011 18:11:46)
Jo už to čtu,no co na to napsat jiného,než to otřepané-zdraví je přednější...
|
| Rausovka |
|
(25.3.2011 18:14:42)
|
|
|
| Líba | •
|
(25.3.2011 21:18:08)
Teď je otázka, pokud chcete druhé dítě - jestli to jde dohromady s těhotenstvím?
|
|
|
| Líza | 
|
(26.3.2011 7:40:21)
Fisperando, naprosto není pravda, že antidepresiva zabírají po třech měsících, většina jich zabere cca za tři týdny, některá za týden nebo dva.
Lexaurin je návykový svinstvo, který bych nedoporučovala u člověka, který má tendenci se uvolňovat vínem, a každopádně se nemůže užívat dlouhodobě.
Zakladatelko, obvoďák ti antidepresiva napsat může, ale neumí s nima tak dobře zacházet, takže spíš bych volila psychiatra. Objednací lhůty ale můžou být dlouhý, nevím odkud jsi, ale třeba v Praze jsou dvě krizový centra, kam můžeš bez objednání přijít kdykoliv a pomůžou ti - RIAPS a Centrum krizové intervence.
|
|
|
| Cimbur | 
|
(25.3.2011 18:07:59)
Zrovna na Lexaurin to moc nevidím, když spíš převládá apatie. Ale antidepresiva by mohly pomoci. Vzhledem k tomu, že to nevypadá na úplně typické projevy deprese, jistě by psychiatr dokázal zvolit AD více "na míru", než obvoďák, který má navíc jen omezený výběr antidepresiv.
|
|
| Pawlla |
|
(25.3.2011 18:10:32)
Moc nerozumím tomu,proč nechceš řešit situaci,která Ti tento stav způsobuje
|
| Rausovka |
|
(25.3.2011 18:14:05)
protože ještě nejsem na úplném dně, abych odešla ze zaměstnání s dluhem skoro sto tisíc (ty bychom neměli momentálně z čeho splácet) a přišla o dalších x-set tisíc v dalších letech (druhá mateřská).
potřebuju nějak přežít půlroku (třeba i na PN) a pak začnem pracovat na druhém, hned nemůžem.
|
| maceška | 
|
(25.3.2011 18:27:50)
Noro, přesně tyto pocity jsem prožívala docela nedávno, neskutečná únava, pocity zmaru, zpomalení psychiky. I u mě je v tom především pracovní pozadí, stres, psychické vypětí z akce D-O, se kterou jsem nesouhlasila, atd. A do toho vědomí zodpovědnosti za životy, které jsem k sobě připoutala, za dluhy, které máme...
Potom jsem spadla ze schodů. Už když jsem padala, věděla jsem, že je to špatně. (Kdysi jsem dělala judo a učila se padat). Už když jsem padala, věděla jsem, CÍTILA JSEM, že když se neumím zastavit na své cestě já sama, když nedokážu vědomě zpomalit, budu k tomu donucena.
Zlomila jsem si nohu. Hrozně mě to zasáhlo, omezilo (já vím, že hlava by byla horší). Takže ať už půjdeš k obvoďákovi nebo psychiatrovi, dávej na sebe pozor. Úrazy se nedějí jen tak, a nestojí to za to.
|
| Lassie66 | 
|
(25.3.2011 19:37:16)
Maceško, to mi je líto. Je to už lepší? 
|
|
| Pája 6 |
|
(25.3.2011 20:10:56)
Jak já ti maceško rozumím , něco podobného včetně toho úrazu znám. Ale mě to pomohlo, odpočinula jsem si, přiznala si, že už jsem zralá na antidepresiva, nastartovala jsem a jinak. Tak ať už je líp a fajn, ve všem, s dětma, v práci, finance ....
|
|
| sestřička | •
|
(25.3.2011 23:26:45)
Můžu se zeptat na to psychické vypětí z akce odcházejících doktorů? Jako že ses bála o místo nebo proč jsi z toho byla tak vyřízená? Díky.
|
| maceška |
|
(2.4.2011 21:54:51)
Sestřičko, nevím, jestli sem ještě půjdeš, nějak pozdě jsem zaregistrovala, že tu mám odpovědi 
Zkusím to vysvětlit, i když celá škála mých vnitřních pocitů se dá jen těžko odít do slov.
Když jsem věděla, že se chystá odejít poměrně významná část lékařů, měla jsem potřebu být na svém místě, protože nemoc si člověk nevybírá, i kdyby tisíckrát s protestem souhlasil. A když potom ti vítězní přišli zpět, měla jsem pocit neskutečné únavy, řešila svůj osobní vnitřní problém přijmout ty vybojované peníze, navíc jsem cítila (a cítím stále), jak se v našem malém kolektivu vrazil klín mezi personál, jakoby se spustila stavidla negativním reakcím. Oddělení, které jsem budovala, kde jsem se cítila dobře, kam chodili "naši" pacienti, má teď úplně jinou atmosféru.
Lassie, díky snažím se na sobě pracovat
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(25.3.2011 18:29:38)
Nikdy jsem neslyšela, že by mateřská a následná rodičovská vynesla x set tisíc...
|
| Rausovka |
|
(25.3.2011 18:38:19)
si to spočítej, co ti "vynese" rizikáč (maximální výše neschopenky) + PPM (nadstandadní) + 2 nebo 3 letý rodičák oproti čtyřleté variantě rodičáku placeného od narození. Když znám konkrétní čísla, je to částka jako hrom, psát ji sem nebudu.
|
| *Niki* | 
|
(25.3.2011 18:43:31)
Noro, já nejsem psychiatr, tudíž moje pvaha může být mimo, ale na člověka s depresí píšeš mimořádně čile a racionálně.
Depresi jsem kdysi měla a tohle bych nedokázala.
Ale co člověk, to jiné projevy asi...
|
| Maťa. | 
|
(25.3.2011 20:18:01)
Mono, takto to nemožeš zovšeobecňovať Ja tiež píšem racionálne že?
|
| *Niki* |
|
(25.3.2011 20:38:46)
Maťo, no jo. Já nezevšeobecňuju, já byla konkrétní na zakladatelku.
Sama teď bojuju s nemírnou únavou a depkou.
|
| Maťa. |
|
(25.3.2011 20:44:09)
Ja som tým len chcela povedať, že niekto može mať vážne problémy aj bez tých typických príznakov, ja som tiež myslela, že mám len únavu a depku a ejha....tento týždeň som pochopila, že všetko je inak. To ale iba ako príklad som dala.
|
| Maťa. |
|
(25.3.2011 20:45:21)
Myslím, že keď sa človek tak cíti, mal by ísť za psychologom a on ho už správne nasmeruje. Obvoďák na to nie je odborník a taký Lexaurin predpisujú rutinne už pomaly jak na bežiacom páse..trochu by som sa toho obvoďáka v tomto bála.
|
|
| nicnic |
|
(26.3.2011 7:30:24)
Maťo, nepotřebuješ něco? "Všechno je jinak"...to zní tak tajemně...že z toho jde strach.
|
| Maťa. |
|
(26.3.2011 11:22:18)
Nel...vážne podozrenie na posttraumatický syndrom, úzkosti atd... dostihlo ma to v dobe, keď je v partnerstve všetko ok...dostihla ma neriešená minulosť. Pochopila som, že človek nemože byť "silný" nadosmrti a pokiaĺ si nedorieši veci, ktoré boli velice traumatizujúce, tak ho to proste i po létech dostihne - ráz naráz.
Takže som vraj prišla za 5 minút dvanásť. A čakám na liečbu atd.. Zatiaľ to je všetko v začiatkoch, ale snáď ma dajú časom "dokupy"
|
| CPO |
|
(26.3.2011 11:31:56)
Maťo, 
"človek nemože byť "silný" nadosmrti a pokiaĺ si nedorieši veci, ktoré boli velice traumatizujúce, tak ho to proste i po létech dostihne"
Mám stejnou zkušenost - tedy, naštěstí asi slabšího kalibru, ale taky nejsem nijak silná osobnost. Naprostý souhlas s tím, že cokoli nedořešeného v člověku zůstává a ničí mu život i v době, kdy už je "přece všechno dávno OK". Nicméně PRÁVĚ to vypořádání se s traumatickými momenty z minulosti, leckdy ještě z dětství (týrání rodiči apod.) VYŽADUJE nesmírnou sílu...kde ji vzít, když se člověk cítí tak slabý i na "běžný život"...Já momentálně bojuju jako lev, rozhodla jsem se tenhle rok prostě se s tím vším definitivně dopoprat, ale nevím, jak se mi to podaří...na druhou stranu čerpám určitou sílu a naději z toho, že jsem se do toho vůbec pustila, a přestala jsem to sama před sebou popírat a skrývat.
Všem moc
|
| Maťa. |
|
(26.3.2011 15:46:15)
Myslím, že už si našla silu v tom, že to nezatláčaš kamsi ďaleko do podvedomia, ale pripustila si si problém. Tudíž už vieš, čo riešiť. A to je dobrá cesta myslím!
|
| CPO |
|
(26.3.2011 16:53:37)
No, on už se "problém" manifestoval s takovou brutální otevřeností, že už se dál zametat pod koberec NEDAL 
|
|
|
|
| nicnic |
|
(26.3.2011 17:18:05)
Maťo, postraumatický syndrom je fakt sfiňa. Mně řekli, že jen ty etapy depek se budou prodlužovat - pravda je , že se prodlužují, přesto to mám teď každýho půl roku, ale kdysi to bylo buď furt, nebo pak 4x do roka. Mluvila jsem s holkou, která si to taky prošla - říkala, že to nechápe, že ted žije v pohodě a přesto to na ni občas padne. Tak držím pěsti.
|
| CPO |
|
(26.3.2011 17:29:50)
Maťo, nevím (a ani mi do toho nic není), co přesně se ti stalo, ale mně v poslední době pomáhá, když na mě lezou depky, odpálkovávat je s tím, že už NEDOVOLÍM, aby mi někdo nebo něco z minulosti ničilo ještě i moji SOUČASNOST. A věř mi, že trpívám opravdu silnejma a častejma depkama.
Ale já jsem se rozhodla, že budu silnější než ony.
|
| Maťa. |
|
(26.3.2011 17:44:43)
Breb...jj, tak som žila léta...že sa tomu nepoddám. Daň si to aj tak vybralo:-(
|
| CPO |
|
(26.3.2011 17:47:16)
Maťo, já jsem se tomu naopak celý život poddávala, takže u mě má tohle rozhodnutí velký význam
ale daň si to samozřejmě vybralo a vybírá i u mě...o tom žádná
Moc ti držím palce. 
|
|
|
| nicnic |
|
(26.3.2011 17:46:49)
Breb, to je hezky sdílitelné, moc ti děkuji. Já ještě zkouším - Bože - jsem tvé dítě, postarej se prosím o všechno....Ptž. téměř kdykoli se hodně snažím, je to na sprosté slovo...
|
| CPO |
|
(26.3.2011 17:50:21)
Nel, ten Bůh na mě pořád funguje tak nějak nedostatečně ...protože pak se musím zbytečně rouhat
kdežto když si řeknu "ať se stane cokoli, mě nedostanete", tak při každé další zákeřnosti mi to pomáhá se ubalancovat ve vzpřímené poloze resp. se do ní zase v dohledné době dostat
|
| nicnic |
|
(26.3.2011 18:07:17)
Breb, k vzpřímené poloze není co dodat  . A dík za mail.
|
|
| CPO |
|
(26.3.2011 19:40:04)
Fyzická práce mi nepomáhá, musím se zaměstnávat hlavně duševně.
Jak mám hlavu "volnou", myslím na kraviny 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rausovka |
|
(25.3.2011 18:43:34)
ale o tom naprosto nechci polemizovat a rozebírat to, myslet si o tom může kdo chce co chce.
výpověď prostě nepodám - ne teď, "v prvním kole" s nemocí. Navíc máme vysokou hypotéku a takovou práci už nikdy neseženu. A to "nikdy" je opravdu něčím podložené :-( Chjo.
Otázka zněla, jak se s tím poprat a jak si ulevit.
Přijde mi, že to "prdelení" celý den doma a polehávání je nejhorší, kdyby ráno člověk vstal, šel ven a vykonával by nějakou činnost, bylo by to myslím snadnější. Ale jak se k tomu dokopat.
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(25.3.2011 18:51:37)
Noro tak jediné co ti můžu poradit vezmi si neschopenku,třeba na 14 dní a odpočin si.Jsi přečerpaná z práce to znám.
S deckem bych počkala až splatíš dluh v práci a trošku se dáš do kupy.
To že stále počítáš,to taky ti nepřidá.
|
|
| *Niki* |
|
(25.3.2011 18:52:05)
Dej si kafe, čokoládu, sklenku vína, přes víkend dělej co chceš, a v pondělí běž do práce.
Dle mě ti krom "depky" a únavy nic není.
No ale jak říkám, jen střílím od boku.
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(25.3.2011 19:11:16)
Mono,záleží co dělá za prácí a kolik přesčasových hodin v ní stráví..
podle sebe vím,že když jsem v jedné práci makala 12 h denne a pak jeste dojízdela přes hodinu domu,tak jsem byla totálně vyčerpaná a měla jsem stavy jako zakladatelka.
Takže může být přepracovaná a tělo si taky jednou řekne dost.Já jsem tohle tempo vydržela přes rok a nakonec jsem dala výpoved a skončila na pracáku,protože z toho vyčerpání jsem nezvládla nástup do nové práce.
|
| Pawlla |
|
(25.3.2011 19:15:25)
No to jsou docela nebezpečné věci,může se z toho vyvinout únavový syndrom i jiné horší nemoci,nechci strašit,ale jak jsem psala,zdraví má každý jen jedno.Pokud zakladatelka měla nadstandartní plat jak naznačuje,tak by mohla mít nějaké úspory na zaplacení dluhu v práci.
|
|
| Rausovka |
|
(25.3.2011 19:32:45)
Jo, pracuju přes rok 12 hodin denně + cesta celkem přes dvě hodiny. Vstávám ve 3.45, abych byla po 18 doma. Doma 3,5 leté dítě. Úspory momentálně nejsou, minulý měsíc jsem je poslala na hypotéku. Nástup do nové práce bych taky rozhodně nedala.
Takhle jsem si to práci rozhodně neplánovala, prostě se pokazilo všechno co mohlo. Tolik asi k té pracovní situaci. :-(
|
|
|
|
| nicnic |
|
(26.3.2011 7:24:47)
Noro, ještě nejsi na úplném dně, tak si s tím moc nehraj a šupej k psychiatrovi. AD zaberou už po třech týdnech.
Pořádná deprese vypadá tak, že se třeba učíš dívat na televizi, nedokážeš se totiž soustředit, překonáváš strach vyjít ven, sejít schody, třesou se ti nohy, máš narušenou motoriku - to je za mne.
Ještě mne napadlo, zda nemáš se svojí prací nějaký morální problém. Ano, chovej se pragmaticky - to je v pořádku - jsi tady pro svoji rodinu. Ale pokud tam ten morální problém je, tak by neškodilo zmínit se psychiatrovi a ten tě pošle za psychologem, abys měla možnost se s tím srovnat.
|
|
|
|
|
|
ale jsem tu a nějak žiju snažím se!máme 2 malé holčiny a dluhy atd k tomu takže Nepodcenovat!
V její náručí
Objevte adrenalinový ráj! Dolní Morava nabízí zážitky, které jen tak někde nenajdete
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
O PalečkoviKutná Hora 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)