| Jana Nová |
 |
(28.7.2011 22:32:42)
Dotaz zní asi absurdně, ale mně to fakt trápí. Bude to možná trochu román, než se mi podaří vysvětlit o co jde...
Bylo nebylo  , jednoho dne jsem se seznámila s mužem. Říkejme mu třeba M. Muži M jsem se líbila, zaujal mě, ale protože jsme nebydleli zrovna pár kilometrů od sebe, jenom jsme si psali. Konverzace plynule plynula, a tak jsme se domluvili na setkání. NIKDY, opravdu nikdy jsem nebyla z žádného muže tak nervózní, jako tehdy. Třásly se mi ruce, hlas i mozek. Nemohlo to dopadnout jinak, než jak to dopadlo - naprostou katastrofou  . Najednou jsme si vůbec nerozuměli. Já jsem se cítila trapně, protože jsem z nervozity plácala neuvěřitelné nesmysly (dobrou polovinu z toho, co jsem řekla, jsem si ani ve skutečnosti nemyslela!) a on evidentně nemohl pochopit, s kým že to šel dobrovolně na rande, přičemž mé duševní pochody neustále analyzoval  . Kdo by tady čekal celkem přirozeně konec příběhu, mýlí se  .
Protože naše vazby byly i pracovní, občas jsme se, chtě nechtě, setkávali. Ať šlo o jakékoliv setkání, mělo podobný průběh: vždycky se jenom letmo přiblížil, prohodil pár slov, občas dokonce ani nečekal na mou odpověď a zase zmizel. Občas mi psal: přání k Vánocům, Novému roku, občas jenom tak. Stejně jako při skutečném setkání, většinou iniciativa vzešla od něj, já jsem odpověděla a muž M. se zase na dlouho odmlčel. Občas jsem se od někoho dozvěděla, že našel příležitost vyzpovídat nějakého společného známého, jak se mám, a až to zjistil, konverzace skončila. V době, kdy naše pracovní vazby končily, se znovu ozval a tvářil se, jako by se mnou počítal - tedy s tím, že budeme v kontaktu. Když mi napsal naposled, pozval mě mimojiné na oběd. Já jsem (jako nepoučitelný blbec) opět odpověděla a dodala jsem dokonce, kdy by to můj nabitý harmonogram umožňoval. A... Zase nic. Neodpověděl. Poslední kontakt byl z mé strany, oznamovala jsem hromadným e-mailem odchod na MD.
Takže: žádný faktický vztah jsme spolu nikdy neměli. Vždycky jsem měla pocit, že se tak zhruba stejnou silou přitahujeme, jako odpozujeme. Co je na tom ale nejhorší, nemůžu ho dostat z hlavy, a to mluvíme o víc než desetiletí. Žádný jiný muž ve mě nikdy nebudil tak silný pocit štěstí. Cítím se k němu "připoutaná". Celé to nechápu. Nechápu proč. Žiju si svůj život, který s tím jeho nemá vůbec nic společného. Do vesmíru vysílám marné dotazy, proč sakra se musím trápit touhou, kterou nemůžu naplnit. Vím, že nejjednodušší by bylo probrat to s mužem M., ale to bohužel nejde.
Někdy se ptám sama sebe, jestli nejsem blázen. Rozumíte tomu někdo? Potřebuju se na to podívat nějakýma nezaujatýma očima, třeba mi váš pohled na věc pomůže
|
| Marije | 
|
(28.7.2011 22:51:15)
ANo, zažila jsem něco podobného - i stim trapným, naprosto nesmyslnym chovanim z me strany.  Je to vic jak 15 let, myslim na něj a někdy si myslim, že by bylo dobre "zase prohodit par slov..."
|
| Jana Nová |
|
(28.7.2011 23:15:59)
Marije, hmm, tak podle množství příspěvků to vypadá, že jsme pěkně sladkobolná dvojka . Já jsem doufala, že mi někdo zvenčí "otevře oči", ale asi ten příběh zní tak neuvěřitelně divně a patologicky sentimentálně, že k tomu není co dodat . A to jsem přitom dost racionální člověk
|
| Alternativní kvočna | 
|
(28.7.2011 23:39:11)
Neboj nejste... ale je fakt dobré mít takového přítele - já teď prožívám dost hnusnu krizi - dobíjejí mě hlavně moje holčičky a moje práce. Když už jsou děti nemocné a tím pádem se ani v práci nedaří, tak zrovna tohle mě donutí vyšťárat poslední zbytky sil...
|
| CPO |
|
(29.7.2011 8:35:24)
Věrko Ještěrko,
|
|
|
| arsiela, | 
|
(29.7.2011 7:03:35)
Neboj nejste zažila jsme něco podobného včetně připitomělé konverzace z mé strany.Nikdy na nic nedošlo,možná proto to bylo tak fajn.Na jednu stranu jsme ho za jeho názory nenáviděla na druhou mě nesmírně přitahoval od dne,kdy jsme ho viděla poprvé.Bohužel zmizel někde v zahraničí,poslední telefonám před pár lety zněl vrátím se brzo.
Teď už je moc důvodů proč bych ho vidět nechtěla,nedokázala bych mu moc věcí vysvětlit.Ale když mám depky často si vzpomenu.
|
|
|
|
| Leena+Michalka listopad 09 | 
|
(29.7.2011 0:58:53)
Rozumime .-). Kazdy ma nekde svoji vysnenou lasku. Netrap se tim a sny si nenech vzit, nekdy se hodi .-). Mam uzasnou rodinu a nekdy take rada snim o "moji lasce", jen clovek musi byt dostatecne silny, aby ten sen nenarusil jinak celkem peknou realitu. Tak krasne sny .-).
|
|
| Zasjaj. | 
|
(29.7.2011 4:34:07)
Mila Karolino, nedelat nic, mit radost z toho, ze citis, touzis, prozivas.
Az definitivne skonci ta infantilni bezrdanost, muj mily denicku, budu si mozna pripadat zrala a vyrovnana. Mozna ale taky jenom stara.
|
|
| Anna | •
|
(29.7.2011 4:58:53)
Ja se takhle 18 let kvuli muzi se kterym jsem mela vztah, sice celkem kratky, ale velice intenzivni (byl to muj prvni intimni partner). 18 let jsem obracela v hlave coby, kdyby, proc...pak jsem si nasla jeho telefon do prace a domluvila si s nim schuzku v kavarne. Uz v tu chvili kdy vstoupil do dveri mi bylo jasne ze jsem se trapila zbytecne. Ten skvely kluk z mych vzpominek udelal misto cloveku o ktereho bych si jak jsme rikavaly jako pubertacky "neoprela ani kolo". Bezbarve vypadajicimu, nudnemu patronovi ktereho jak jsem se pozdeji dozvedela mela dokonale v hrsti matka a manzelka. V duchu jsem se tloukla do hlavy a omlouvala svemu muzi, ktereho jsem za 10 let manzelstvi s timto "muzem snu" docela casto srovnavala.Moralka pribehu? Netrapit se kvuli minulosti a uz vubec se v ni nerypat. Zapomenout. Vsechno jine je ztrata casu a potencialni hrozba soucasnosti a budouctnosti. Preju brzske "uzdraveni" A posilam virtualni objeti, vim ze mne se to lehceji pise nez vam momentalne proziva.
|
|
| Andy | •
|
(29.7.2011 8:04:19)
Ja takhle myslim na jednoho "mladeho" muze uz 24 let. Nejvice prekvapive je, ze se s nim ani nechci setkat, dokonce na nej ani nemyslim nejak obzvlast sexualne )
A presto na nej nedokazu prestat myslet, je mou velkou platonickou laskou.
mmch - pomaha mi to udrzovat se v kondici, to kdybych ho nahodou nekdy potkala, tak at vidi, oc prisel :-D
|
| Ajlina | •
|
(29.7.2011 8:12:29)
a to se vám nestane, když se s někým po letech setkáte, že si řeknete: "co jsem na něm tenkrát viděla"?
|
| Tizi | 
|
(29.7.2011 8:35:34)
U mně naopak, já jsem se po mnoha letech setkala se svou první velkou a platonickou lásku a skvěle jsme si pokecali a já si řekla, že bych si tenkrát vybrala dobře, že je z něj príma chlap. Ale na druhou stranu, on měl už tehdy od střední školy docela jasnou představu o tom, co by chtěl v životě dělat, takže realisticky, i kdybychom se dali dohromody a já se mu přizpůsobovala, přišla bych o strašně moc věcí, protože mě život zase zavedl někde úplně jinde. Takže je to asi dobře, že bylo co bylo.
|
|
|
| pivoňka | •
|
(19.10.2014 9:27:01)
To je skoro jako můj případ.Muj muž je ženatý,žije daleko,chce se vidět jen tak1-2x za rok.Už jsem to dávno chtěla skončit,ale nemůžu zapomenout,trvá to hodně,hodně dlouho a denně na něj myslím.Dosud jsme si už jen psali i to jsem skončila ale zapomenout nemůžu.Možná by se mi už ani nelíbil,čas běží sním o tom co bylo před 10lety!
|
|
|
| Ivuljenka | 
|
(29.7.2011 8:58:25)
já jsem to taky zažila, byl to můj trenér korfbalu. Začal nás trénovat - jemu bylo 23 - mladý hezký sportovní kluk. Mně bylo 14  On měl přítelkyni takže jsme všechny holky měly smolíka, jen jsme slintaly a koukaly. No a on se s ní po 2 letech rozešel a začal mi tak trochu nadbíhat - já už v té době s někým chodila,tak jsem odolávala pozváním na skleničku,protože jsem se bála,že sejdu z cesty a budu svému příteli nevěrná. Ale moc jsem po něm toužila. Pak jsme se dlouhou dobu neviděli a jednou se zase potkali - úplně si mi podlamovaly kolena, on si se mnou povídala a já blbábolila nesmysly jako očarovaná... No a tak to trvá dodnes, občas na něj někde narazím a v koutku duše si přeju aby mě zase na tu skleničku pozval,že už bych ji neodmítla... Jen pro to,abych zjistila jestli to očarování skončí nebo jestli budu pořád tak fascinovaná.
A legrace je,že jsem si nepamatovala jeho jméno - několik roků jsem po něm pátrala na netu, na spolužácích atd. Až letos v lednu se mi podařilo vypátrat jak se jmenuje a dokonce jsem zjistila kde pracuje a že o něm už několik měsíců mluví moje kamarádka,protože je to její ředitel Svět je malý... Tak jsem požádala o přátelství na FB a on ho nepotvrdil. A tím to pro mě nějak pomalu vyhasíná ... Ale je to zajímavý stav, takové mystično
|
| Dalalmánek |
|
(29.7.2011 10:32:13)
To není špatný s tím FB. Bývalý přítel mi hodně strašil v hlavě a když jsem ho našla na FB a vyměnili jsme si pár dopisů, kde jsme si navzájem leccos objasnili, omluvili se navzájem atd., vše se zklidnilo.
|
|
|
| Mandisa | 
|
(29.7.2011 9:05:26)
Mám takového ideála v hlavě taky. Tedy...u mě to nejsou desítky let, co jsme se neviděli, ale jen pár týdnů. Vím, že by z nás nikdy nic nebylo, ale myšlenky na něj jsou příjemné. Inspiroval mě k mnoha věcem - třeba jsem začala sportovat a zhubla skoro dvacet kilo, začala jsem víc číst, zajímat se o nové věci. On mě nikdy doprovázet životem nebude, ale otvřel mi hodně dvěří. Žádného reálného muže s ním nesrovnávám, zůstane Pištou Hufnáglem. Z hlavy si ho vytloukat nemíním.
|
|
| Alča | •
|
(29.7.2011 9:15:51)
Taky mám virtuální lásku. Pomáhá mi to přežít.
|
|
| TiNiWiNi | 
|
(29.7.2011 9:22:35)
Včera jsem shlédla film "Vicky Cristina Barcelona", kde bylo prohlášeno: "Ta nejsilnější láska je ta nenaplněná". 
|
|
| Dalalmánek |
|
(29.7.2011 10:30:24)
Pocit štěstí z toho, že na Tebe de facto dlabal?
Možná to chce přerovnat si to v hlavě. 
Je potřeba mu dát v hlavě svoje místečko, svůj šuplík v sekci vzpomínky, jinak se Ti to bude zbytečně míchat do současných vztahů.
|
|
| Zajdulka | 
|
(29.7.2011 10:46:01)
Chápu a rozumím.
|
|
| Kukurice29+3. | 
|
(29.7.2011 11:04:17)
Jojo seznámila jsem se na internetu s jedním klukem. Sešli jsme se několikrát, ale nikdy k ničemu nedošlo. Tenkrát bydlel on v Olomouci já v Praze. Poté jsme prohodili několik rozhovorů občas nějakou zprávu, ale já mám už svojeho manžela, který byl prozměnu moje veliká děcká láska než jsme se po 10 letech znovu potkali, ale na něj stejně nemůžu zapomenout, ale nevyhledávám ho.
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)