| Irmi | 
 |
(2.8.2011 12:11:38)
Ani to nedokážu vypsat... rodiče spolu nežijí, ale rozvedení nejsou. Otec žil dlouho u příbuzných, léčil se na psychiatrii, kde opakovaně pobýval. Vídali jsme se málo, za předchozích 6 let asi 3x. Teď je dlouhodobě umístěn v psych. léčebně.
Nedokážu tam jet, bojím se ho vidět, přitom na to pořád myslím, mám pocit, že bych měla něco řešit, ale nevím jak a co... Neměli jsme dobré vztahy ani dřív... Mám strach, že bych se o něj měla starat a zároveň pocit, že mu nemám co vracet. Odešel po rodinných rozporech a máti dostala rakovinu. Za celou dobu ji taky nekontaktoval, vším jsme si musely projít samy... Jsem na tom tak, že když se blíží víkend, kdy by se "mohlo jet", normálně onemocním, mám kašel, rýmu, horečku... V neděli večer je to pryč... mám pocit, že se brzo zblázním taky..
|
| Purpura | 
|
(2.8.2011 12:18:57)
Ahoj, měla jsem to úplně stejně, zařekla jsem se, že už otce nechci vidět. Nedokázala jsem to v sobě překonat, přemlouval mě hodně manžel, že toho budu litovat. Pak táta náhle umřel (bylo mu jen 52) Lituju toho, že jsem s ním nemluvila. Strašně to na mě dolehlo, je to už několik let , ale sama se z toho nedokážu vyhrabat, chodím k terapeutovi, beru AD.....
|
|
| Pawlla |
|
(2.8.2011 12:23:50)
A má někoho?Jezdí za ním ti příbuzní třeba?Jestli ano,tak se nenuť,stejně pokud je zrovna teď duševní porucha v akutním stádiu,není vhodná doba na srovnání vztahů.Já osobně bych to zvažovala jen v případě,že by nikoho jiného neměl.
|
| Irmi |
|
(2.8.2011 12:30:04)
To právě nevím, ale myslím, že na to kašlou taky, byl pro ně zajímavý jen po tu dobu, kdy u nich žil = financoval je. Teď už z něj nic nemají, tak proč by?
Pořád bojuju s tím, že "ať je jakej je, je to táta a postarat se je povinnost"... Já s tím vnitřně nesouhlasím, ale bojím se, že je to pravda...
|
| Pawlla |
|
(2.8.2011 12:31:48)
No to je hezké.Vpodstatě k němu povinnost nemáš,pokud on se nikdy nestaral,ale jak píšeš,je to otec,mě by to asi nedalo.A co na to manžel?
|
|
|
| Purpura |
|
(2.8.2011 12:32:00)
Ale ještě dodávám, že když to hodnotím zpětně, asi bych se nepřekonala a nejela. Měly jsem špatné vztahy, moc jsme se nestýkali, každé setkání s ním jsem měla za trest....takže spíš bych ti poradila, dělej, co cítíš. Co ty sama chceš....
|
|
|
| Elíláma | 
|
(2.8.2011 12:33:51)
A comu je? Podle mě o to jde hodně...
|
| Irmi |
|
(2.8.2011 12:46:04)
Demence, počínající Alzheimer.
|
| Elíláma |
|
(2.8.2011 12:53:27)
Irmi, tak to je aspoň trochu milosrdné, že nemusí všechno chápat, záleží na stupni, víte, jak na tom aktuálněje? Jestli komunikuje, pamatuje si, mění se mu osobnost? Ono to třeba nemusí být tak zlé, jasně, odchází, nevratně, pomalu, ale třeba by se ti ulevilo, kdybys tam zajela. Čeho přesně se bojíš? Vidět ho v tom stavu nebo cítit negativní emoce když je nemocný a už si to nezaslouží? Nebo že nevíš, co bys cítila, co bys měla říct a dělat?
|
|
|
|
| Gavašetka | 
|
(2.8.2011 12:42:34)
Irmi, trošku to záměrně vyhrotím: mělo by se postarat dospělé dítě, které bylo v dětství týráno?
Jak to podáváš ty, mi to zní jako dilema: postarat se se vším všudy jako milující dcera, nebo nepostarat se vůbec. Co takhle postarat se jako slušný člověk (s tím, že každý si to definuje jinak podle toho, jaké zkušenost s dotyčným za celý život udělal).
A pokud píšeš, že si sama uvědomuješ, jak moc to s tebou cvičí /v podstatě psychosomaticky/, tak bych doporučovala vyhledat psychologa/psychoterapeuta, nemusí jít o žádnou dlouhodobou terapii, možná jeden, dva rozhovory ti můžou malinko pomoci pootočit úhlel pohledu a najít nějaké úlevné řešení.
|
| Irmi |
|
(2.8.2011 12:48:36)
To jsem zkusila - bohužel paní psycholožka řešila ve svém soukromí totéž a byť ne s nadšením, návštěvy absolvovala. Takže její rady a doporučení byly silně ovlivněny tímto vlastním prožitkem...
Muž mě lehce přesvědčuje, abychom tam jeli, že se to "sluší" atd... já to těžce nedávám...
|
| Elíláma |
|
(2.8.2011 12:54:25)
Mno, to teda paní psycholožka s tebou fakt řešit nemusila, kdybych něco podobného prožívala, beru neprofesionální o tom s klientem mluvit, profesionální by to bylo řešit si to na supervizi.
|
|
| Gavašetka |
|
(2.8.2011 12:55:43)
Jestli ti neseděla, tak si najdi jinou psycholožku. Fakt je, že tohle řeší spousta lidí... Musíš si to ustát sama před sebou (myslím své rozhodnutí). Navíc : "postarat se" nemusí nutně znamenat, že tam pojedeš na návštěvu, ale třeba že něco pro něj zařídíš. Možná si zkus odpovědět na otázku, čeho se to vlastně tak bojíš? Co by se stalo nejhoršího, kdybys tam jela?
|
| Elíláma |
|
(2.8.2011 12:58:49)
Přesně, představ si nejhorší scénář, co by se stalo? Představ si o do detailů...
|
| Irmi |
|
(2.8.2011 13:11:06)
Eliíí, Gavašetko - děkuju!!
Mám strach, v jakém bude stavu, že mi ho bude líto, až ho v tom prostředí uvidím (byli jsme tam před 1/2 rokem a dodnes to vidím před sebou..), že mi zase naskočí ten pocit povinnosti, že si ho mám vzít domů a starat se... Vím, že on takhle uvažuje, vůbec si nepřipoušží, že mezi námi cosi proběhlo a nejsme si blízcí...
Máti tam nechce jet vůbec, ani se radši o nic nezajímat, aby náhodou ho nedali domů... Ona je sama dost nemocná a starat se nemůže a ani nechce, logicky. Mně by fakt pomohlo, kdyby mi někdo řekl - NEMUSÍŠ!!!
|
| Gavašetka |
|
(2.8.2011 13:26:44)
Irmi, já myslím, že to, že ti naskočí lítost, je asi dobrý výsledek výchovy tvé maminky, prostě jsi člověk a lidské je litovat. Zároveň to ale neznamená, že automaticky se o každého začneš starat... Řekla bych to takhle: můžeš se angažovat, aby o otce bylo postaráno v té léčebně nebo v domově pro seniory se zvláštním režimem /to je možná už ta "léčebna", ne?/, ale brát si ho domů a kopletně se o něj postarat? Kdyby to byla povinnost, žádná taková zařízení by neexistovala. To nezvládne spousta lidí, co měli dobré vztahy, natož lidi, kteří je neměli. Přitom to není úplné odvrácení se, pokud se zpovzdálí trochu postaráš, ale možná i sobě si musíš odpustit, že neuděláš všechno jako bys asi udělala pro mámu.
|
|
| Elíláma |
|
(2.8.2011 13:44:43)
Irmi, nemusíš! Ale můžeš 
|
|
|
|
|
|
|
| Pralin | 
|
(2.8.2011 13:22:34)
Pokud uz ted nad tim uvazujes......JEĎ!....proste na návstevu, nemusis se hend starat....jinak budes litovat....
|
|
| janna001 | 
|
(2.8.2011 14:31:18)
Opravdu nemusíš. Chápu tě, naši se rozvedli, když mi bylo 11, otec despota, nakonec mámu i napadl, vyhrožoval, že když ho opustí, ublíží nám dětem (společným). Vztah jsem k němu vesměs nikdy žádný neměla, žádné společné zážitky, blbnutí, nic. Po rozvodu platil malé alimenty a tím to skončilo.
Přesto mi hodně dlouho, v podstatě 20 let, trvalo, než jsem si v sobě srovnala svůj postoj k němu. Hlavně v pubertě, chyběl mi prostě táta, i když po téhle konkrétní osobě jsem teda netoužila. Potom v dospělosti mě právě často napadlo, jak se asi zachovám, až mi jednou zaklepe na dveře, že je starý a nemocný. Jestli bych mu dokázala přibouchnout ty dveře před nosem. Dneska jsem celkem srovnaná a myslím, že bych do toho nešla, i když něco jinýho je hypotetická úvaha a realita. Nicméně opravdu nic nemusíš, to jen ten slušný člověk v tobě pořád nechápe, jak on to mohl udělat.
|
| Irmi |
|
(2.8.2011 14:42:01)
Tak to je přesný!!! Rodiče se sice nerozvedli, ale často jsem si jako dítě přála, aby to byli udělali.. Pěkných společných vzpomínek mám též poskrovnu, bohužel.
A přesně, dodnes nejsem srovnaná s tím, že mi táta prostě chyběl a chybí dodnes - ale táta jako institut, tak jak má fungovat, táta milující, opora a rádce, srandista, ne tenhle konkrétní... Chyběl a chybí mi táta, jakého má moje dcera v mém muži
Jenom nechápu - tím, že bys do toho nešla, myslíš tu péči o něj, nebo to zabouchnutí dveří před nosem = starala by ses?
|
| janna001 |
|
(2.8.2011 15:02:32)
Nestarala bych se. Asi by zavření dveří před nosem předcházel krátký rozhovor, ale ten člověk už nemá v mém životě žádné místo. Ani k němu necítím nenávist, je prostě cizí.
|
| Kudla2 | 
|
(2.8.2011 15:10:05)
a taky zkus zapřemýšlet, PROČ myslíš, že "bys měla".
Máš strach z toho, že umře a že si nestačíte něco vysvětlit? Nebo z toho, aby se na Tebe nekoukali "skrz prsty" ostatní? Nebo pocit, že "bys měla" "že se to sluší", když je to vlastně Tvůj otec?
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(2.8.2011 14:46:33)
Irmi,
jestli chceš rozhřešení, potvrzení, tak Ti ho dávám: NEMUSÍŠ.
Myslím, že takovémuto otci nic nedlužíš. Určitě mu nedlužíš to, že by sis ho vzala domů a starala se o něj, jak už tu holky řekly, to nedávají lidé, kteří měli vztahy nadstandardní. A já bych o tom v Tvém případě ani nepřemýšlela.
Jestli tomu dobře rozumím, máš obavu, že když tam jednou přijedeš, už se "drápkem chytíš" a začnou Tě zpracovávat - otec, zaměstnanci nebo vlastní svědomí - abys to udělala. A já Ti opakuji - NEMUSÍŠ to udělat, a jestli nechceš, tak nepodléhej žádnému psychickému vydírání.
Zkus si sama v sobě rozebrat, proč se bojíš té návštěvy jako takové - kvůli tomu, že máš strach, aby ses nenechala do něčeho vmanipulovat, kvůli tomu, že je pro Tebe otec cizí osoba, nebo kvůli něčemu jinému?
A pokud se na to necítíš, tak tam nejezdi. Otec vás nechal s mámou v nejtěžší situaci na holičkách, proč by ses teď měla angažovat Ty, když jemu je ouvej?
|
| Irmi |
|
(2.8.2011 15:00:54)
Kudlo2, děkuju!!!
Jsem rozložená z toho, jak mě to pokládá; jinak nemám tuhle pasivitu a nerozhodnost v povaze, fakt ne.. Mám poměrně slušnou pracovní pozici a rozhodovací pravomoci, studuju vysokou školu... Tohle je ale moje slabina...
Ten Tvůj text si snad někde vylepím a vždycky ho zkouknu!!
|
| Kudla2 |
|
(2.8.2011 15:08:01)
Irmi,
zkus si opravdu sama nebo s pomocí nějaké krizové linky (kam se dá zavolat anonymně) rozebrat, ČEHO PŘESNĚ se bojíš.
A zvaž, jestli ho nechceš vidět už vůbec, nebo jestli to má nějaké "mezistupně" - tj. zda bys přežila návštěvu, kdyby po Tobě "nic nechtěl", zda bys ustála, kdyby se Tě on nebo personál snažili vmanévrovat "vemte si ho domů" (protože toho se asi bojíš nejvíc a já bych se bála taky) nebo zda by ses "nechala" i proti své vůli.
V každém případě myslím, že máš na své rozhodnutí právo, ať bude jakékoli, a NIKDO NA SVĚTĚ, ani paní psycholožka, ani kdokoli z nás, nemá nárok Ti ho ani cípkem dechu vyčíst.
|
|
| CPO |
|
(2.8.2011 15:11:41)
"Ten Tvůj text si snad někde vylepím a vždycky ho zkouknu!!"
Dobrý nápad, mně tohle svého času moc pomohlo
Využívám příležitost a zdravím Kudlu!  
|
| Kudla2 |
|
(2.8.2011 15:17:27)
ahoj Br...atd, já se snad budu červenat  (byl-li to můj text)
|
| CPO |
|
(2.8.2011 15:20:57)
Jasně, Kudlo  - mám celou lednici polepenou Kudlími a Bosorčinými moudry  - a že mám VELKOU lednici! (a chodím do ní FAKT ČASTO! 
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)