Isu |
|
(20.9.2011 15:28:15) Když se nám narodil syn, můj manžel byl zcela normální taťka, povozil, pochoval, někdy pomohl vykoupat. Až když syn začal žvatlat, projevoval extrémní zájem o to, aby se co nejdříve naučil dobře mluvit, cvičil s ním celé hodiny. Ve čtyřech letech ho začal učit číst a psát, učil ho písmenko po písmenku, synek se místo na večerníček koukal na zprávy, místo pohádek na dobrou noc četl sám noviny a knihy. Mluvil s ním jako s dospělým na všechna možná témata, takže syn sám mluvil brzy jako dospělý člověk. Vybral mu i kroužky - housle a šachy. Měli jsme pár stovek metrů od domu školu, která ovšem nepřicházela do úvahy. Na moji námitku, že je to blízko, mne manžel osočil, že pro syna nechci to nejlepší. Prohlásil, že syn nebude chodit mezi děti z cikánských či asociálních rodin, které už v deseti letech neznají nic jiného než cigáro v pazourech, nemají žádný přehled a ještě by nám syna zkazili. A tak syn šel na drahou, anglickou školu do Prahy. Učení mu jde, navštěvuje i nadále šachy a hraje na housle, za což mu manžel dopřál v poslední době ještě hodiny tenisu. Vždy jsem si manželova enormního zájmu o syna vážila, to, že je pro něj tou nejvyšší hodnotou, věnuje se mu. Navíc jsem věřila, že vše dělá pouze pro jeho dobro. Poslední dobou nad tím přemýšlím čím dál tím víc a uvědomuji si, že synek v podstatě nemá dětství. Výsledkem je cílevědomý, inteligentní, chladný kluk, který všem vyráží dech svými schopnostmi a vědomostmi, třídní premiant, doma je nemluvný, nesvěřuje se, celé dny čte ve svém pokoji. Kamarády si k tělu nepouští, nehraje si. Snažím se mu co nejvíce projevovat lásku, povídat si s ním, ale on zůstává ve své ulitě. Manžel je z něj nadšený, co ten chlapec prý jednou dokáže, já si však myslím, že absence běžného dětství není nic dobrého. Moje námitky končí obvykle hádkou, manžel má svoje argumenty a věří, že dělá pro syna to nejlepší :-/
Čekáme další dítě a můj muž mu tentokrát už coby plodu plánuje zářnou budoucnost. Už teď se bojím...
|
Chrysantéma |
|
(20.9.2011 15:33:25) Isu,
a jaký vztah máte s manželem mezi sebou??
|
Markéta, 4 děti | •
|
(20.9.2011 15:34:45) Taky mě to napadlo.
|
|
Isu |
|
(20.9.2011 15:37:32) Vztah máme dobrý, řekla bych, že klidný a pěkný po tolika letech. Jen v případě syna manžel není schopen ustoupit, neboť je prostě přesvědčený, že dělá pro něj jen to nejlepší. A syn je už obrazem, přesně jakým ho chtěl mít. Je to slušný kluk, umí se chovat, nemusím se bát, ho o něco požádat. ALE.
|
Siddhártha |
|
(20.9.2011 15:41:11) A ten pěkný vztah, který mezi sebou máte, ten je pěkný, protože je vyvážený, nebo proto, že ve všem ustupuješ a tak je radši klid?
|
Isu |
|
(20.9.2011 15:55:30) Nemyslím. Umíme se dohodnout, o větších problémech diskutujeme a manžel je schopen uznat chybu i ustoupit. Ale v případě syna je neoblomný.
|
Etraska | •
|
(20.9.2011 18:13:46) Tak je pravda, že syn mít dětství asi nebude. Ale to ještě neznamená, že nemůže být v životě šťastný. Každého baví něco jiného. Otec ho sice "přeprogramoval", ale pokud už to syna jednou baví, tak si teď holt nebude užívat život hraním s kamarády, ale seděním nad knižky. Nejspíš ho to chytlo a nedělá to z donucení. V tom případě bude sice mít jiné zájmy, ale i přesto k nim může mít stejně kladný vztah, jaký by měl k něčemu jinému. Problém by byl, kdyby ho to vlastně ani nebavilo. Třeba se mu naopak líbí být vyjímačný.
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(20.9.2011 21:07:51) Takovýhle dítě jsem údajně byla já - od časnýho dětství jsem většinou ležela v knížkách a četla jsem, co mi přišlo pod ruku. Zvlášť ráda jsem měla encyklopedie a populárně vědeckou literaturu... ale jinak jsem víceméně normální
|
|
|
|
|
Chrysantéma |
|
(20.9.2011 15:41:40) Isu,
nechci Ti vrtat do hlavy,ale příjde mi,jako by si manžel na synovi vynahrazoval něco,co postrádá ve vztahu!? Nebo jako by měl nějaký mindrák,který si kompenzuje na synovi.
|
Isu |
|
(20.9.2011 15:51:25) No, tak pokud vím dobře, manžel pocházel z velmi skromných a poněkud jednodušších poměrů. Jeho otec raději než na děti, kladl důraz na svých deset pivek denně a matka byla velmi pasivní člověk, spokojený se svou prací uklizečky na městských veřejných záchodech. Tudíž své děti v touze po vzdělání nijak nepodporovali a ani se nijak neobětovali, aby jim umožnili lepší život. Manžel chodil od 15 let do práce, aby měl na jízdné na gymnázium, vysokou školu musel studovat dálkově kvůli zaměstnání, přesto se mu podařilo skončit s červeným diplomem. Muselo to být strašně těžké a myslím, že rodičům nikdy nepřestal zazlívat, že ho nikdy nijak v ničem nepodpořili, spíše ho zrazovali.
|
Siddhártha |
|
(20.9.2011 15:58:14) Isu, takže je manžel hodně sebevědomí, když už v 15 dokázal tak uvažovat. Není v tom třeba jen touha, aby to jeho děti nikdy nemusely zažít. Ale taky,není v tom právě to, aby mu to jeho děti nezkazily? To, co si vybudoval?
|
|
Chrysantéma |
|
(20.9.2011 15:58:26) ...takže se snaží synovi "jakoby" vytvořit "lepší startovací podmínky"...
|
|
mil007 |
|
(20.9.2011 18:36:22) Přečetla jsem si jen pár prvních příspěvků a řeknu jediné.Nevěřím ti ten příběh.
|
Ropucha + 2 |
|
(20.9.2011 21:20:03) Také nevěřím. Nezní to věrohodně.
|
|
|
|
andie77 |
|
(20.9.2011 16:19:14) Proč ve vztahu? Jako myšleno partnerském? Spíš bych to viděla ve vztahu rodičovském, dát synovi něco, co chybělo manželovi jako dítěti - zájem jeho rodičů, vzdělání, možnost kroužků, rozšířené obzory... Asi v jeho očích chce pro syna prostě "to nejlepší", no.
|
Chrysantéma |
|
(20.9.2011 16:24:04) Andy,
ano...něco postrádá,tak si to vynahrazuje na synovi = naslouchání,blízkost,obdiv...těžko říct... Pak si myslím,že manžel Isu bude hodně autoritativní.
|
|
Siddhártha |
|
(20.9.2011 16:33:37) Andie, ano, V JEHO OČÍCH. Ale to by mělo být spíš v očích synových.
Já se právě spíš obávám toho, že sice bude ze syna super studovaný dospělách, ale jinak vše chladné, strohé, logické... Dávat zájem dítěti se dá i jinak, než tunou zájmu. Zájmy ano, ale pokud je vše vyvážené. Přijde mi to hodně jednostranné, ale to samozřejmě jen z toho příspěvku, třeba Isa doplní.
|
|
|
|
|
|
|