| 16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(15.11.2011 12:43:54)
Jsem doma s nemocným dítětem, tak si trochu přemýšlím na základě několika diskusí z poslední doby. Zajímalo by mne, do jaké míry zohledňujete přání a potřeby svých dětí při výběru nových partnerů, co od nich v tomto směru očekáváte a jak by to podle vás mělo v ideálním případě vypadat, event. jak to ve vašem případě proběhlo. Díky za odpovědi.
|
| Razivia | 
|
(15.11.2011 12:50:58)
Monty, z tohoto pohledu neodpovím, ale mám celkem dlouhodobou zkušenost z druhé strany, jsem "macecha".
Za sebe vím, že nelze očekávat, že bude nový partner Tvoje dítě milovat (to se nedá nařídit), ale je nutné, aby byl schopen ho respektovat. To je úplně nejvíc a je to základ pro to, aby spolu mohli mít pěkné, nebo alespoň korektní vztahy. A obě strany potřebují zachování soukromí, jak dítě, tak nový partner.
Je toho mnohem víc, ale to bych se moc rozepsala a Ty asi chceš pohled spíš těch matek 
|
|
| magrata1 | 
|
(15.11.2011 12:51:41)
měl by mít k mým dětem pozitivní vztah a zajímat se o ně minimálně kvůli tomu, že jsou nevratnou součástí mého života a jestli mě má někdo opravdu rád tak i s tím okolo. Kdyby o má dítka nestál, doufám, že by měl tolik citu, aby mi nerozbil život a nemotal mi hlavu.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 12:54:30)
Magráto,
to je takové obecné - mne by zajímalo, jak si to představuješ konkrétně. V čem ten zájem má spočívat a jak se podle tebe projevuje.
Razivia má samozřejmě pravdu, že nelze očekávat, že bude cizí člověk milovat cizí dítě; platí to i naopak, cizí dítě nemusí milovat cizího člověka... ale bez ohledu na milování nebo nemilování, jde mi o fakta. 
|
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 12:56:04)
Magrato, to je ale hodně naivní představa. Už jenom z toho důvodu, že nejčastěji se nejdřív seznámí ten partner s Tebou, a až když si padnete do oka, tak pak teprve s Tvými dětmi. K těm si ten vztah bude utvářet až pak a nikde není psáno, že mu budou sympatické, natož že o ně bude nějak extra stát. Pro něj to bude (až na vzácné případy) vždycky větší nebo menší komlikace.
|
| jak | 
|
(15.11.2011 13:00:17)
no jako macecha vim, ze to neni jednoduche. nezazit to, take razim heslo, ze musi mit rad moje deti a nesidit je a bla bla.realita je mnohem tezsi.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 13:02:02)
Jak,
právě ta realita mne zajímá.
Mám osobní zkušenost jen s extrémním případem "otčíma", takže vím poměrně přesně, kudy cesta nevede, ale ráda bych věděla, kudy jo.
|
| Pavla ... | 
|
(15.11.2011 13:17:01)
ahoj,
mám kolem sebe celkem dost případů takovýchto vztahů, ale žádnou osobní zkušenost. Nicméně popíšu ten podle mně ideální:
- rodiče holčičky se rozvedli, když holčině byly 3 roky, brzy si mamka našla novýho partnera, který byl už i dříve s rodinou ve vzdáleném kontaktu, takže dceru znal od malička, ale prostě tak nějak málo. Tento nevlastní otec má ke své "nevlastní" dceři vztah naprosto stejný jako ke svým 2 vlastním dětem, které s biologickou matkou holčičky mají, s jediným rozdílem, že nevlastní dcera mu říká "strejdo". Nevlastní dceři je už teď 20 let. A znamená to, že dostálala a stále dostává od nevlastního otce stejné dárky, jako jeho vlastní děti, jezdila ještě donedávna s nima na všechny společné dovolené, protože její máma jednu dobu hodně pracovala, chodil nevlastní ostec i na třídní schůzky nevlastní dcery, chodil s ní k doktorovi, když jí bylo zle, dokonce ona sním chtěla jít píchnout "dírky" do uší, má ji prostě bez nadsázky stejně rád jako své 2 vlastní děti. Dnes mají velmi dobrý vztah, jaký bych já ráda měla se svými dospělými dětmi.
V pubertě pochopitelěn prudila stejně, jako jiné děti, ale nevlastní otec měl stejnou možnost ji vychovávat jako její máma, nikdo mu v tom nebránil, jeho příkazy měly stejnou váhu, musela poslouchat stejně jeho jako mámu ...
Myslím, že opravdu je potřeba dítě partnera "přijmout" za své, brát to tak, že prostě se rodina rozrostla nejen o novou partnerku, ale i o nové dítě. Vlastní děti taky zlobí, prudí atd. a stejně je má člověk rád. A často se s nimi v pubertě taky špatně vychází. Vše je podobné. Je na dospělém, aby si našel cestu k dítěti, to dítě neumí. Aby ho měl rád, protože je "jeho", i když ne biologicky jeho. V tom je rozdíl mezi dítětem a dospělým, ta zodpovědnost, ta snaha ten vztah najít.
Pokud to není tak, že dítě nevlatsního otce nenávidí, protože má pocit, že kvůli němu se rodiče rozvedli, myslím, že se to dá zvládnout.
Prostě to chce přijmout "cizí" dítě za vlastní. Není to vždy určitě lehké, ale znám minimálně 2 případy, kdy se to podařilo.
Nevím Monty, jak máš starý dítě, ale pokud s ní teď zrovna netříská puberta, tak to určitě nějak zvládnete.
|
| janna001 | 
|
(15.11.2011 14:22:47)
A co ten vlastní otec?
|
|
|
|
|
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(15.11.2011 12:53:22)
Monty, uvažovala jsem o variantě, že by se manželovi něco stalo, tak jak bych řešila své budoucí potenciální vztahy. Asi takto:
- žádného chlapa bych si domů nepřivedla, ale měla bych někoho jen na fyzično
- aby se mi domů nechtěl stejně vetřít, tak bych to asi řešila přes nějakého gigola 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 12:56:00)
Liško,
OK, jenže já třeba o této variantě neuvažuju. Pokud bych to měla takto, nemusela bych se samozřejmě zajímat o vztahy mezi novými partnery a dětmi, protože by žádný vztah neexistoval.
|
| Liška s banem :) |
|
(15.11.2011 12:58:52)
Monty, no a odpadl by ti zásadní problém. Gigolo je ideální řešení. Navíc zvykat si na nějakého dalšího chlapa doma....
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 13:00:26)
Liško,
dlouho jsem si myslela totéž co ty, ale už si to nemyslím.
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 13:03:48)
Monty, neboj se toho, u nás to vyšlo, i když to není vždycky jednoduchý. Je dobrý nechat toho druhého s tím dítětem občas samotný. Mně to s dětma hodně zlepšilo vztahy. S velkým jsem chodila po nákupech, s malou plavat, je to docela fajn (ale chvíli to trvalo)...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 13:06:01)
Razivio,
bojím se toho, protože syn je na mne hodně citově fixovaný a není už bohužel ve věku, kdy by to "neřešil"...
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 13:17:42)
Teď čtu, že je mu devět. To není tak moc, ale pro takový klidnější průběh bych řekla, že je nejvyšší čas to zrealizovat. Jestli máš tolerantního partera... Můj chlap by cizí dítě nerozdýchal, občas si říkám, že je to lepší takhle, než naopak.
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 13:20:16)
Jinak ještě obecně to bývá tak, že chlapi cizí dítě přijmou snáz, než ženy. Je to asi hodně tím, že ve většině případů ženě přibyde spousta "povinností", chlap si s tím dítětem spíš jen hraje, neuklízí po něm, nepere, nevří atd.
|
|
|
| Honza +// | 
|
(15.11.2011 13:18:08)
Hlavně to chce čas, do ničeho nenutit ani dítě ani chlapa. Snažit se věnovat oboum, aby se druhý necítil odstrčený. Vymýšlet společné akce (bazén, muzeum, bobová dráha atd) hlavně, něco co by nadchlo oba.
|
| Honza +// |
|
(15.11.2011 14:00:37)
Zeptám se rovnou: (nečetla jsem celou diskuzi) A jak to bere Tvůj partner? Má zájem o syna, snaží se mu zalíbit?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 14:29:34)
Viděli se jednou a vedli ryze formální rozhovor, takže vztah k sobě zatím žádný nemají.
|
| Honza +// |
|
(15.11.2011 14:49:08)
Můj názor je ten, že snažit se musí především partner. (ty můžeš usměrňovat, radit, předcházet případným konfliktům) Když se nebude snažit hlavně on, tak k sobě cestu nenajdou. Syn je na to ještě malý, je to dítě. Navíc tuším, že jsi někde psala, že ho máš ve střídavce, takže vl.otec funguje (o to to bude mít přítel těžší) Ale jak jsem psala, nenutit k ničemu, navozovat příjemné zážitky a nechat tomu hlavně ČAS. Na tohle Ti nikdo zaručený návod nedá. Taky musíš vědět co od něj vůči synovi čekáš TY. A jelikož vím, že jsi velmi specifická osobnost, takže se Tvé představy,mohou a zřejmě budou lišit i od zde přítomných přispívajících. Takže, je mi jasné, že chceš, aby spolu vycházeli, protože v opačném případě by u Vás bylo asi nedýchatelno. Na druhou stranu si myslím, že od něj nečekáš, že malému bude utírat zadek (obrazně řečeno) a bude ho vodit k lékaři. Takže otázka je: Jak si to představuješ Ty? Ten "ideální vztah."?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 14:51:24)
Natalí,
pro mne je ideální vztah takový, že by se měli vzájemně respektovat, nedělat si naschvály, nemít mezi sebou konflikty a měli být kamarádi.
|
| Honza +// |
|
(15.11.2011 14:57:23)
Monty, ono je to opravdu hlavně o Tvém příteli, jak se k tomu postaví. Syn je ještě dítě, tam bych pomoc nehledala. Samozřejmně můžeš sním o tom promluvit, ale pokud mu nesedne, těžko ho nutit. Nech tomu čas a pomalu je nech ať se oťukávají. Přeju ať se zadaří ke spokojenosti všech. Vím, z vlastní zkušenosti, že je to důležité.
|
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 16:19:23)
Monty, to nejsou nijak přehnané požadavky. Půjde to, uvidíš  . Ještě jestli můžu - nám se vyplatilo nespěchat. S dětma jsem se vídala několi měsíců, než jsem s nima začala bydlet (víkendy na horách a tak). Vzali to tenkrát naprosto přirozeně (to vím od velkýho, není to moje dedukce).
|
|
|
| Líza | 
|
(15.11.2011 17:05:29)
Natalí, nesouhlasím. Kdyby se můj partner snažil vší silou zalíbit mým dětem, jednak by se u nich samozřejmě totálně shodil, a jednak bych si tak akorát pomyslela, že je pedofil.
Pro mě je OK, pokud moje děti respektuje, bere je jako automatickou součást mého života a mojí osoby, aniž by mu nějak překážely, a projevuje o ně vlídnej mírnej zájem, ale netlačí na pilu.
Prostě je bere jak jsou.
Monty, myslím, že není potřeba najít věci, které syna i tvého přítele oba dva nadchnou, ne? Aspoň u nás v rodině to máme odjakživa tak, že všichni máme rádi něco trochu jiného a když společně děláme různé věci, tak někdy si to víc užije jeden, jindy druhej, jindy třetí... a je to tak OK.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 17:23:30)
Lízo,
ano, to vidím stejně - taky by se mi nelíbilo nějaké tlačení na pilu a křeč. Jenže v případě mého syna je tu jedna drobná maličkost: nikdy mne nezažil jako něčí partnerku, ani v případě svého otce ne. Rozešli jsme se, když byl malý (tři a půl roku) a ten vztah stejně na partnerské fázi vůbec nefungoval. Syn má tatínka, který ho má rád a stará se o něj, má babičku, tetu, strejdu, v podstatě normální funkční rodinné vztahy (ze strany otce), ale nemá žádnou zkušenost s tím, že by maminka "patřila" komukoli jinému než jemu. Tím neříkám, že mne má věčně za zadkem, to ne - ale ten mužský prvek ve vztahu ke mně prostě nikdy nezažil a neumím si moc představit, jak to bude vypadat.
|
| Líza |
|
(15.11.2011 17:28:32)
Možná by stálo za to přestat se syna "bát" (uvozovky dávám naschvál). Prostě jsi dospělá a tohle je aspekt tvého života, který syn musí respektovat (za předpokladu, že domů nepřitáhneš absolutní hovado).
|
| Honza +// |
|
(15.11.2011 18:27:17)
Lízo, asi jsem to napsala blbě, nevím teď to správné slovo. Samozřejmě nedělat ze sebe kašpara a lézt dětem do zadní části těla, tak to nebylo myšleno. Ale dát najevo, že je tam taky, nepřehlížet, vzpomenout si, třeba i pohrát. Dítě to potěší.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(16.11.2011 8:48:53)
Já už taky chlapa domů nechtěla,tak sem si našla "kamaráda" na sex. Znali jsme se 15 let a oba byli sami, tak proč ne, přátelská výpomoc
Ale nějak se nám to vymklo kontrole a jsme spolu už tři roky, máme roční miminko a k mým dvěma dětem se chová naprosto skvěle.Kdykoliv odvede, přivede, absolvuje třídní schůzky....Děti ho mají rádi, jen občas prudí ,nejstarší jde do puberty,tak ještě bude veselo
|
|
|
|
|
| bien+Kája08/08 | 
|
(15.11.2011 12:56:25)
tak já byla dlouho sama a vyhovovalo mi to....a když mi to vyhovovat přestalo, našla jsem si přítele...náš vztah je VELMI volný a jsem za tio ráda....domů nikoho nechci....
a přítel má syna rád..sám má 3 děti (ze dvou manželství), tak aji ví, co to obnáší..ů.
|
|
| katka* | •
|
(15.11.2011 12:58:03)
ideální? co je ideální...nikdy nic.
Jsem máma i macecha. Od svého protějšku očekávám, že se bude chovat spravedlivě k vlastním i nevlastním, nebude upřednostňovat žádné z nich. Bude k nim spravedlivý a vstřícný. Něco jako táta/kamarád.¨
A můj muž takový je.
|
| .Atlantis. | 
|
(15.11.2011 13:10:23)
Monty , jsem s partnerem přes dva roky. Vzhledem k tomu že nebydlí ve stejném městě, tak se k dětem dostal hodně brzy a musim říct, že tak nějak vplul do našeo života naprosto bez problémů. Ale ono taky záleží jak starý jsou děti, moje byly hodně malý v tý době , takže ho přijmuly úplně přirozeně. Zamilovaly si ho a troufnu si říct že i on je. Prostě ideální stav. On své vlastní děti nemá, takže to nemůžu já posoudit ze strany druhý. Ale pro mě je hodně důležitý i to, že on se mi je snaží pomoct vychovávat tak jak nejlíp dovede a věřim tomu, že i tak jak by se jednou choval k dítku vlastnímu.. I když samozřejmě jsou občas dohady o výchově, ale to by bylo předpokládám i s jejich biologickým otcem.
|
|
|
| babiki | 
|
(15.11.2011 13:04:41)
No tak ja to brala nejak automaticky, ze pokud miluje, stara se a respektuje me,ze stejne se chova k synovi, bylo to tak a az ted mi dochazi, jake jsem mela stesti, ze si hned ze zacatku sedli a byli jsme rodina se vsim vsudy..takze v tom asi byl kus stesti. Nutno dodat,ze manzel miluje deti, vzdy deti chtel a syn byl ctyrlety pohodovy a nenarocny kluk, bylo urcite ""lehci"" si jej zamilovat nez nektere narocnejsi deti.
|
| babiki |
|
(15.11.2011 13:06:39)
jo ale mela jsem vztah s uzasnym skvelym chlapem, byl uspesny, vzdelany,rozmueli jsme si ve vsem..ale nemel rad deti, utla jsem to hned jak mi to doslo, ze se nezmeni
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 13:07:53)
babiki,
no jo, u čtyřletého bych to taky brala jinak. Jenže synovi bude devět.
|
| babiki |
|
(15.11.2011 13:08:43)
jo, je to jine..zalezi jaky je. Ma 11cti leta neter aktivne hleda nahradniho tatinka, segra z ni sili.
|
| jak |
|
(15.11.2011 13:45:19)
MONTY, nase realita. Vychovavam cizi dite od 4 let, matka nepouzitelna, za 10 let naseho manzelstvi s ditetem stravila cca 10 dni. Ale velka zbran je sms, dceru si zpracovava po telefonu.... sms typu ze ja jsem p..a.
Mame s manzelem dva syny a mezi detmi je vazne videt rozdil- dcera neni moc chytra, nic ji nebavi, kluci jsou rozdilni.
Manzel porad v praci a pekne se v tom placa. Po incidentu pred rokem a pul bydli dcera u babicky, domu jezdi na vikend, bylo to vazne o tom, ze bychom se rozvedli...
Ja se ji snazim respektovat, ale vyzaduji nejake veci, ktere dcrea tezko snasi.
Vubec to neni jednoduche. A znovu bych do toho nesla.
|
| jak |
|
(15.11.2011 13:47:05)
Nejvetsi rozpor u nas je v tom, ze ja vystupovala jako matka a mela veskere povinnosti, ale matka nejsem. Bio matka do toho zasahovala velmi hnusne a nejak uz me to nebavilo.
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 14:01:13)
Jak
|
| Anni&Annika | 
|
(15.11.2011 14:31:35)
Monty, tak ja jsem asi exot ve vsem...nez jsem si s manzelem neco zacla, pohovorila jsem o tom s dcerou...nez jsme si poridili malou, pohovorila jsem i tom s dcerou....kdyby nesouhlasila, nejdu ani do jednoho.
Jinak jsou oba dobri kamaradi, mala ani nevi, ze starsi ma jineho tatu. Nepocituje zadny rozdil...k te velke se chovame jako k velke dceri, k male jako k male dceri. Co se rad, citu, zazemi a i penez tyce, zadny rozdil taktez nevidim a asi nikdo z nas /nikdy u nas neznikl problem moje tvoje, u ty deti jsou nase se vsim vsudy/. Jo, dceru vyzenil manzel v 17ti, takze je to jine v tom, ze s ni neradi jako s malou, to asi dost dobre ani nejde, ale rad ji ma
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 14:33:49)
Anni,
nejsi exot, se synem taky hodně věcí řeším, prakticky od začátku, nicméně ve chvíli, kdy ve hře nejsou dva, ale tři, je třeba zaujmout nějaké stanovisko.
|
| Anni&Annika |
|
(15.11.2011 14:37:15)
no, stanovisko muzes zaujmout tehdy, pokud vy dva dospeli vite, co chcete....pak se o tom teprv muzes bavit se synem.....ja nevim, jestli v tomhle uz mate vy dva velci jasno
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 14:40:03)
Anni,
to nevím. Ale mluvili jsme o tom, že by asi bylo dobře to nějak začít řešit.
|
| Anni&Annika |
|
(15.11.2011 14:42:59)
no to asi urcite...zbytecne bych tomu diteti v tom nedelala gulas....az budes vedet vic, da se neco resit...zatim bych to pojala jako maminky kamarad, cas ukaze, co s tim....a jako syn maminky neni naskodu obcas prohodit rec i s jejim kamaradem
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 14:48:09)
Anni,
tak zase nebudu synovi představovat jako kamaráda někdo, kdo není tak úplně "kamarád". Na to už je přece jenom velkej a není blbej.
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 16:24:16)
Takhle mě naivně představil přítel synovi. Ten se mě tenkrát okamžitě zeptal, jestli jsem taková ta kamarádka, že s jeho tátou š.kám  . Nemyslel to zle, nový slovo kdo ví odkud, ale dostal mě
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(16.11.2011 8:58:37)
Já našeho novýho tátu vzala porvý domů jako kamaráda a po pár návštěvách a asi po měsíci "chození na tajno" sem dětem vyřizovala žádost o to, jestli se mnou může "strejda" chodit.Skákali radostí a chechtali se jak blázni(nikdy na to nezapomenu, šli jsme ze školky a vedli se za ruce)a měli radost, že je mamka zase veselá. Synovi bylo taky 9 a dcerce 5.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eržika. | 
|
(15.11.2011 13:13:05)
Monty, dobrá zkušenost se staršími dětmi vs nový partner - nabídnout pro ně zajímavou činnost (strategická hra, kopání v geologickém nalezišti a pod.), kterou matka nevládne, případně výpomoc se školními předměty. Hovořit jako rovný s rovným, nevnucovat se.
Víc kdyžtak na mailu nebo fcb, ozvi se.
|
|
|
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(15.11.2011 13:11:18)
Monty, chlapi snáší cizí děti mnohem lépe než ženy. Samozřejmě vyjímky se najdou všude. Kdybych byla ve tvé situaci, chtěla bych aby se o ně prostě i zajímal trochu. Prostě co bylo ve škole, myslel na to, že mají narozeniny, tak koupil pozornost třeba, nachystal jídlo i jim. Nečekala bych, že mé děti bude bůhví jak milovat, ale prostě normálně funkční člověk. Nevím jak to říct. Beru situaci, že spolu žijeme a děti by s novým partnerem vyrůstaly. A taky to beru z jiné strany, jsem macecha. Skřípání by asi občas bylo, ale nechtěla bych chlapa, co by se od mých děti izoloval. Pokud by bral jen mě a ne mé děti, nemohli bychom spolu zůstat, bohužel. Ale chápala bych i kdyby to prostě nedal.
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 13:58:33)
Kajkule, přesně tak to vnímám já. Je třeba prostě s tím dítětem počítat.
|
|
|
| gf fgfhf |
|
(15.11.2011 13:41:35)
Tak určitě, aby měl ty děti rád, to je hlavní, aby je bral takové jaké jsou pokud už jsou větší, nesnažil se je převychovat k obrazu s vému, děti už něco mají za sebou, mají nějakou povahu,už mají danou nějakou výchovu, on by se měl přizpůsobit, pokud by se mu něco nelíbilo, tak to říct nejprve partnerce, co se mu konkrétně nelíbí a co si myslí, že by bylo lepší, probrat to spolu a pak eventuelně něco změnit, brát děti jako vlastní, zapojit se 100% do chodu domácnosti co se týče děti - brát je na výlety, doprovázet do školy, školky, vyzvedávat, zastupovat matku i u doktora, hrát si s nima, dělat úkoly atd. atd. dát jim na jevo, že je budou mít rádi jako svoje vlastní, vysvětlit jim, že jim toho rodiče nechtějí ukrást sami pro sebe, nedávat jím prostor pro žárlení, zajímat se co je baví, jaké mají koníčky, snažit se s dětma trávit co nejvíc času, aby se ten vztah mezi nima utvořil, aby výhledově děti pak mohly za novým partnerem přijít, když budou mít nějaký problém, je toho spousta a záleží na konrétní situaci, pokud funguje bývalý partner tak je to zase jiné, něž pokud vůbec nefunguje,
|
|
| Saša, 2/98 | 
|
(15.11.2011 14:04:38)
Ono záleží Monty na mnoha "faktorech"... mám teď čerstvou zkušenost... seznámila jsem své dva 13,5 leté syny s přítelem... jenže narozdíl od tvé situace - u nás nefunguje tatínek. Takže vztah mého přítele a synů je založen na koalici vůči "věčně se strachující matce". Přítel zaujal pozici staršího kámoše, který nic moc neřeší (předem domluveno), přislíbil koupit pyrotechniku na silvestra (které se matka k smrti bojí), takže synové jsou nadšení. Jenže jak říkám, u nás je to tím, že tatínek už se o syny více než rok nezajímá... a absence mužského vzoru je v pubertě mocná věc....
|
|
| Karkulína | 
|
(15.11.2011 14:16:08)
V ideálním případě si to představuju tak, že spolu s mým synem budou dělat takové věci, která já neumím nebo se mi nechce, tzn. hrát fotbal, lyžovat, chodit na rally a mně nebude moc kecat do výchovy Ale momentálně si to moc neplánuju, jsme poměrně krátce rozvedení, je mi teď dobře bez chlapa.
|
| Tragika | 
|
(15.11.2011 14:40:55)
Ideálním parťákem pro mého syna byl kdysi můj přítel, který měl o x let mladšího bratra. Bohužel už nebyl tak ideální pro mne.
Konkrétně u Monty vidím jeden problém a tím je poněkud nestandartní chování jejího syna.
Sama jsem měla dítko, které bylo těžce vydýchatelné a můj manžel ho navíc ještě porovnával se svými ,,vzornými,, syny z prvního manželství.
Průměrně inteligentní chlap nemusí dostat do ruky manuál Kterak zabavit, zaměstnat, či zaujmout cizí dítě. Otázkou zůstává, zda o tuhle činnost stojí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 14:49:13)
Tragiko,
nejde o to, o co kdo stojí nebo nestojí, jako spíš o to, jak celou věc vyřešit k maximální možné spokojenosti všech zainteresovaných stran.
|
| Jaana2 | 
|
(15.11.2011 17:31:12)
Monty Ty víš, že já to zažila, nepovedlo se . Byla v tom hodně žárlivost mezi nimi, synovi vadilo, že nejsem s ním, příteli vadilo, že nejsem s ním, oni dva se niajk tvlášť nemuseli , nechci být nekritická s synovi, ale v tomhle případě to je opravdu o tom, jak se k tomu postaví ten dospělý, který by prostě měl pochopit, že malé dítě mámu optřebuje. A devítiletý dítě je ještě na tohle malý, to není patnáctiletý puboš, který má mámu kdesi na konci svých zájmů.
Takže v prnví řadě pozorovat, jak se k tmou staví parnter, jestli dítě bude brát jako přirozenou součást ženy, která se vyvíjí a osamostatňuje pomalu = bude nutno něco tomu obětovat nebo jako přítěžek, kteý je trpěn a jen se čeká na to, jak se ho zbavit.
A jedna technická - je ti sice přízemní, ale i třeba se domluvit o penězích, protože pokud by měli tvořit novou rodinu, pak ta nutnost se domluvit co se kupuje za splečné, co má kdo z vlastního k dispozici a tak. Jen pro příklad - přítel chtěl jezdit na dovolené, jenže já tolik peněz neměla, abych platila za sebe i syna a toho jsem logicky doma nechávat nechtěla. Takže ve finále sice víc zaplatil přítel ( já na tu dovolenou nepotřebovala, chtěl on) , ale uměl to dát najevo, že vlastně platí za syna navíc, že kdybychom jeli jen my dva, tak to bude lepší.
POkud jde o mne, už bych to nekoušela s někým žít, dokud je syn v tomhle věku, nevylučuju, že jednou ano, ale fakt mám jen jedny nervy a jedno zdraví a nemíním dopadnout jako ta paní v některém přípsěvku, která byla celý život nárazníkem mezi partnerem a dítětem. A to dítě z toho navíc vyšlo poškozený.
Takže být tebou, tak tomu nechám volný průběh a ono se to uvidí, myslím si, že velmi ryhcle.
|
| Jaana2 |
|
(15.11.2011 17:33:21)
....tohle je aspekt tvého života, který syn musí respektovat ...
Lízo tady si dovolím oponovat, protože v tomhle dítěti opravdu asi neporučíš, pokud z nějakého důvodu toho nového partnera nezkousne, tak buď nedonutíš nebo pokud ho natlačíš do kouta, tak se to vymstí
|
| Líza |
|
(15.11.2011 17:38:52)
Jaano, nemyslím to konfrontačně, ale pokud budu dopředu pos... z toho, jestli mi syn "dovolí" partnera, tak to podělávám já sama.
Myslím, že jistá míra jistoty v tom, co dělám, je jen ku prospěchu věci (a říkám to tady proto, že dobře vím, že Monty není válcovací typ, který by zásadní námitky dítěte neměl v úmyslu respektovat).
|
| Jaana2 |
|
(15.11.2011 17:40:06)
jo tak, to jo, to máš pravdu
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 18:24:08)
Lízo,
jenže synovy zásadní námitky poněkud zásadně zasahují do mého života. Jsou věci, o kterých jaksi rozhodovat nemůže, dokonce ani spolurozhodovat. Protože syn nebude věčně dítě a já taky musím myslet na to, co bude, až odejde z domu. Nejsem typ, co by se "obětoval" jen proto, že se synovi nelíbilo něco, co je dle mého názoru normální a přirozené.
|
| Líza |
|
(16.11.2011 9:54:33)
"Jsou věci, o kterých jaksi rozhodovat nemůže, dokonce ani spolurozhodovat. Protože syn nebude věčně dítě a já taky musím myslet na to, co bude, až odejde z domu."
Jo. Myslím, že tohle je dobrej výchozí postoj.
|
| CPO |
|
(16.11.2011 10:11:55)
Pro úplnost bych doplnila, že na druhou stranu není radno podceňovat dětské "radárky". Děti nejsou "blbé" a "tupé", takže pokud jim někdo vyloženě "nesedne", určitě bych zbystřila. Jeden z Rodinných nicků (nebudu jmenovat) má dost drsnou osobní zkušenost.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(16.11.2011 10:30:15)
Breb,
tohle je trochu jiná situace. Myslím, že syn nemá problém s přítelem jako s osobou, naopak je mu podezřele sympatický (byť zatím spíš z fotek a vyprávění, viděli se jednou). Jenže zatím toho jaksi není přímo účasten...
|
| Jaana2 |
|
(16.11.2011 10:58:42)
Monty no vždyť Ti to tady celou dobu píšeme - jedině to zkusit, pak poznáš a podle toho budeš upravovat nastalou situaci.
Když si vzájemně sednou, tak se to samo nastaví, když by z nějakého důvodu byl nějaký problém, tak nastane čas ho řešit. stejně se to dopředu nedá odhadnout
|
| Razivia |
|
(16.11.2011 13:08:21)
Je to tak. U nás nastaly úplně jiný problémy, než jsem očekávali. To, čeho jsem se báli, bylo nakonec v pohodě.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(15.11.2011 17:40:15)
A tím aspektem, který syn musí respektovat, myslím to, že máma má právo mít vztah s mužem. Že je normální, aby máma měla partnera. V principu.
Nikoli tohoto konkrétního.
|
| Jaana2 |
|
(15.11.2011 17:47:49)
njn, respektovat ... ale upřimně ... pokud bych měla volit mezi tím, za každou cenu si udržet partnera ( tedy i za cenu, že tím ubližuji dítěti) a mít dítě v pohodě .... to by ten parnter musel doopravdy za to stát. Jenže to si zas myslím, že by takový to dítě neměl za přívažek ale součást ženy.
No, jednoduchý to není.
Monty jedině to zkusit.
|
|
| Hanka | •
|
(15.11.2011 18:01:04)
Lízo,
s tím souhlasím, dítě by mělo chápat, že je normální, pokud si máma někoho najde. Konkrétní osoba se pak konkrétně vyhodnotí, ale dítě by si nemělo myslet, že máma v principu "nemá nárok".
Monty,
synův otec má partnerku, že? Jak ji syn bere?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.11.2011 18:19:58)
Hanko,
vlastně ani nevím, jak ji bere. Moc o ní nemluví. Myslím, že tak nějak věcně... těžko říct. Není v tomhle ohledu sdílný a já z něj rozumy netahám.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(15.11.2011 15:07:14)
Monty,
já zůstávám po rozvodu sama a momentálně mám pocit, že sama už zůstanu (což se můžu dost mýlit, že jo, tyhle věci neplánuju). Ale mám v okolí jeden odstrašující příklad a dva dobré.
U odstrašujícího spočívá IMHO problém v tom, že chlap na kluka na prahu puberty podvědomě žárlil. Když se to zkombinovalo s puntičkářstvím a životním postojem typu "práce, práce, práce a práce", přičemž ta práce je zemědělství a děti - nevlastní i později vlastní prostě nemají žvanit, ale mají makat, a k tomu kritičnost, protože nikdo neudělá nic tak dobře jako hlava rodiny sama, vidím přesně, proč se nevlastní syn v obraně obalil tukem, vypadl z domu jak mohl nejdřív a s otčímem se hluboce nesnášejí. A to matka strávila většinu společného soužití tlumením třecích ploch a kličkováním mezi nároky manžela a syna. (Nutno podotknout, že vztah s vlastním synem vypadá u tohoto muže o něco lépe, ale ne o moc.)
Dva funkční modely se liší velmi, i když u obou jsou bio otcové mimo hru díky jejich vlastnímu nezájmu.
První muž zůstal primárně partnerem matky a děti nijak prvořadě nevychovával, nerozhodoval, po dětech se žádal jen respekt jakožto k běžnému dospělému člověku a členu domácnosti (ačkoliv teda se významně podílel na jejich výživě). Děti, dnes už jedno dospělé, mu říkají jménem a mají ho rády a on je, ale vůči dětem je hlavou rodiny prostě matka. Byl děsně dojatý, když slyšel, jak o něm nevlastní dcera mluví do telefonu s kamarádkou jako o tátovi.
Druhý převzal otcovskou roli se vším všudy, celkem přirozeně, protože děti si ho tam očividně hodlaly samy nacpat a záhy mu začaly říkat tatínku. Byly to dvě malé holčičky a omotaly si ho hravě kolem prstu . Tam ale žena hledala právě i oporu při výchově dětí. Dnes nikoho nenapadne, že je otec "nevlastní". Ale další vlastní dítě už nemají. On má ještě staršího syna a ten mi na tom tedy přijde poněkud bit, myslím, že se ocitá víc na vedlejší koleji, než je vhodné.
Sama bych dala jednoznačně přednost první variantě, ta druhá pro mě není - ale funguje jim hezky.
Záleží IMHO především na osobní konstelaci.
Důležité je těm dětem nic nevnucovat a necpat je do něčeho, na co jejich vztah k matčinu partnerovi ještě nedozrál.
Ale zase se mi nelíbí představa, že by děti měly právo úplně vetovat moje partnerské vztahy, pokud bych byla přesvědčená, že by je (ty děti) a mou výchovu partner respektoval. Kdybych našla někoho, kdo by byl podle mě pro mě ten pravý, doufám pevně, že by se ho mé děti vetovat nepokusily.
|
| Žžena |
|
(15.11.2011 16:00:32)
Hanko,
naprosto souhlasím s Tvým příspěvkem. Nejvíc se mi líbilo "Důležité je těm dětem nic nevnucovat a necpat je do něčeho, na co jejich vztah k matčinu partnerovi ještě nedozrál." 
Jsem díte z rozvedeného manželství a po mamčině druhé svatbě se u nás taky praktikoval ten "první" model, ale prostě mi bylo devět let a nepřišlo mi vůbec možné začít někoho oslovovat táto. Biologický otec tedy stál za psí štěk, ale tak to oslovení prostě zůstalo nevyužito. Otčímovi říkám křestním jménem dodnes, nicméně náš vztah je blízký a perfektní a myslím, že je obdobný, jako vztah dospělého člověka k normálně fungujícímu biologickému otci. Já už mu nikdy "táto" říkat nezačnu, mně to prostě přes ústa nejde - ale pro mého syna je to prostě VLASTNÍ dědeček, pro mého muže je to VLASTNÍ tchán.
|
|
| Razivia |
|
(15.11.2011 16:28:13)
Souhlasím, hlavně poslední odstavec .Určitěˇsi někoho dobrýho najdeš
|
| Hanka | •
|
(15.11.2011 16:42:21)
Díky
Jo a ta reakce dítěte na představování mě rozesmála, když jsem pila kafe. Poprskala jsem si monitor
|
|
|
|
| hokkaid |
|
(15.11.2011 16:44:32)
Možná to tu už zaznělo, kromě dalších užitečných rad - syna se zeptat na názor, ale trvat na slušném chování - a nechtít po něm "představy o budoucnosti" - od toho jsou dospělí, syn by je měl respektovat (tím ovšem nevylučuju diskusi). A rozhodně by partner neměl dělat "tatínka" - syn už jednoho má. Tvůj partner jím není, ale není to ani tvůj kamarád, je to prostě tvůj přítel - devítiletý kluk tak inteligentní jako tvůj tohle dokáže pochopit.
Společnou činnost bych nelámala, ona časem vyplyne sama - navíc "není podmínkou"
|
|
| Ivka3 |
|
(15.11.2011 17:30:04)
Když jsem to řešila já před 8mi lety, věděla jsem, že ho kluci musí přijmout bez výhrad. Jelikož se tak stalo, jsme spolu 8 let a myslím, že vše ok.
|
| Bez vypínače | 
|
(15.11.2011 21:00:50)
Tak můj chlap se otočil totálně "naruby" právě po těch osmi letech, ve chvíli, kdy jsem bez obav a s důvěrou šla do druhého dítěte s ním, přičemž dvě jsem už měla z prvního manželství. Nestačila jsem se divit...Možná to souvisí s jeho: "Kdo by tě chtěl se čtyřma dětma!?" 
|
| Bořibabka | 
|
(16.11.2011 6:42:13)
Jak tak čtu, někdy nevěřím svým očím. A děkuji svému muži za to , že moje , tehdy 6-ti leté dítko, vzal jako součást mě. Že tu pro něj vždycky byl. A když si hraje s vnoučkem, je to I JEHO vnuk a radost, o kterou se ten "pravý"( a dnes značně vyčpělý milovník žen)dobrovolně připravil.
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(15.11.2011 20:19:46)
Není to aktuální, ale záleželo by mi na tom, aby vztahy byly přátelské. O nějaké dublování rodičovských vztahů bych nestála.
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)