angrešt |
|
(5.12.2011 14:25:44) Binturong, jaj, to jsem ráda, že to někdo vnímá stejně! návštěvy v porodnici (s výjimkou manžela) jsem nesnášela! Bohužel, v porodnici se mi nějak nedařilo tomu zamezit, i když jsem řekla, že si to nepřeju, vzápětí jsem tam měla zas někoho nasáčkovaného - říci "prosím, jděte" vůbec nezabíralo, musela bych použít asi fyzické násilí. Doma jsme návštěvy na celé šestinedělí zakázali úplně - to už se tedy "území uhájit dalo" - domů nám prostě nikdo proti naší vůli vlézt nemůže, že. Ale výčitky poslouchám dodnes, celé šestinedělí mi chodily sms a maily zejména od mé matky a částečně od tchyně a otravování, otravování, otravování... naprosté nerespektování čehokoli - "vždyť přece žádná kamarádka široko daleko takovéhle ujeté nápady s šestinedělím neměla!" A "ty nám to děláš naschvál!" A "jsi sobec!"... a furt a furt.
|
Epepe |
|
(5.12.2011 14:29:27) Tak to jsi dobrá. Jak jsem psala níže, před babičkami se nám pozice uhájit nepodařilo.
|
|
Binturongg |
|
(5.12.2011 15:32:46) Angrešt - tak v porodnici jsem rezignovala. Poprvé to bylo strašné tak jako tak a k dítěti nikdo nesměl, jen já a teď podruhé jsem uhájila jen prvních 48h po SC, kdy jsem ležela na JIPu a zatajila, že tam jsou povolené návštěvy
Doma jsem měla tchýni, která vypadala prvních pár dní po našem příjezdu jako loupežník - chodila po špičkách a s šátkem přes obličej a její pomoc (byla tu celkem 5 týdnů, i dobu, co jsem byla v porodnici) byla k nezaplacení.
Jinak jsem fakt o nikoho nestála, ani o vlastní rodiče, kterým hráblo a chtěli sem táhnout i další dvě vnoučata s tím, že "už skoro nesmrkají"
Takhle mi je sem skoro nesmrkající dotáhli v září - shodou okolností tu zas úřadovala tchýně - žehlila mi výbavičku - syn měl týden teploty a byl rozmrzelý, já týden myslela, že pojdu a tchýně z toho měla zánět průdušek a ATB...
|
|
anemon |
|
(5.12.2011 16:44:50) Druhé těhotenství jsem měla dvojčecí, ve 35. týdnu ukončené SC pro abrupci placenty, znám tchyni, byla (kromě tatínka) první, kdo děti viděl, 4. den po císaři jí přišlo pozdě, vyčetla mi, že kolegyně (zaměstnankyně nemocnice, kde jsem ležela) viděly děti dříve než ona, pak udělala plakací vyčítací scénku.
Je to ve mně, od té doby si udržuji odstup, zatím nemám potřebu to měnit, dětem budou pomalu tři.
|
štěpánkaa |
|
(5.12.2011 16:48:12) fakt je, že si uvědomuju, že tcháni se do porodnice navalili bez jakéhokoliv pozvání hned v den porodu, což mě dost nakrklo, protože moji rodiče čekali spořádaně, až je pozvu. Což jsem radši udělala hned druhý den, ale myslím, že mojí mámě do bylo docela líto. Nikdy mi ale nic neřekla. Zato viděli oba kluky, kdežto neohlášení tchánové jen jednoho, druhý byl pod zářivkou.
|
anemon |
|
(5.12.2011 16:50:23) já jsem právě čekala, až bude co ukazovat.
|
štěpánkaa |
|
(5.12.2011 16:54:27) oni se neptali, kdy mají přijít (nejsou zvyklí se takto domlouvat) - tak měli smůlu, oba kluky viděli až napodruhé - asi za 3 dny. Protože s naší rodinou jsme si dost užili dlouhodobých pobytů v nemocnici (hlavně mojí mámy), tak jsme měli nacvičené sestavování rozvrhu, kdy jde kdo na návštěvu, aby tam každý den někdo byl a nebylo to na maroda moc. Proto spořádaně čekali, až jim manžel zavolá a pozve je (mobily před 15ti lety nebyly)
|
Binturongg |
|
(5.12.2011 17:54:50) Štěpánko - to není nic proti jakési vzdálené tetě, které do nás v podstatě nic není, ale 2. den po návratu z porodnice přijeli v 7.30 (já se zrovna po cca 2h spánku čistého času potácela do kuchyně udělat staršímu mlíko) a do ztemnělého pokoje začali těsně za dveře dávat pugét, mrtvýho králíka a narvanou dárkovou tašku s oblečkama, hračkama a přáníčkem... Já myslela, že se mi to zdá!
A můžeš je vyrazit? S králíkem a dárkama?
|
štěpánkaa |
|
(5.12.2011 18:01:36) no to bych šílela, to tě chápu
|
|
|
|
|
|
|
|