| arsiela, | 
 |
(29.12.2011 20:36:11)
Syn je diagnostikovaný jako vysoce funkční autista s ADHD,mentálně je opožděný.Jsou mu 4 roky odpovídá zhruba na 3.Má spoustu dalších diagnoz,je na plenách špatně chodí.Na začátku listopadu musel podstoupit urgentně dvě operace srdce.celý zhruba měsiční pobyt v nemocnici snášel neuvěřitelně dobře,kromě asi 5 dnů,kdy byl na pooperáku jsem byla s ním.Po návratu domů vše vypadalo OK .Bohužel zhruba před 14 dny nastala prudká změna v chování.Syn nesnese u sebe nikoho kromě mě,nemůžu odejít ani na záchod aby nezačal brečet,o odchodu z domu ani nemluvím.Nikdo ho nemůže přebalit,obléct,prostě vše jen maminka.Navíc začal strašně špatně spát,přes den vůbec v noci tak pět hodin je maximum a to se ještě budí s brekem .Pokud usne nemohu od něj odejít do vedlejšího pokoje,musím u něj ležet,jinak je okamžitě vzhůru a brečí.Nemá zájem ani o hračky,upnul se pouze na hasiče a vše okolo nich(filmy).
Jsem z toho dost zoufalá,protože syn ještě minimálně měsíc nesmí mezi lidi,takže jakýkoli nákup je v podstatě nemyslitelný,pokud nechci aby tu celou dobu ječel,zvracel a kolaboval.
Máte s tím někdo zkušenost,co dělat?Nebo to časem odezní?
|
| Phoebe1 | 
|
(29.12.2011 20:59:02)
Arsi, nevím, jestli tě to uklidní, ale tyto stavy jsem zaznamenala přesně tak, je popisuješ u svých dvou dětí, které byly svého času hospitalizovány (opakovaně, ať už s mou přítomností nebo ne - na JIP. Jedno dítě je zdravé, tedy s ADHD, druhé autistické. Takže myslím, že to s autismem až tolik nesouvisí. Myslím, že tvou přítomnost vyžaduje spíš kvůli potřebě většího pocitu jistoty. U nás to po čase odeznělo. Držím palce a pevné nervy.
|
|
| Jana a Petra |
|
(29.12.2011 20:59:05)
|
|
| Červánek | 
|
(29.12.2011 21:08:11)
Arsi, já si myslím, že tohle je strašně individuální. Ale u dětí s jakýmikoliv "nestandardními" problémy velmi častý jev...teď je to hlavně o trpělivosti - myslím si, že to byla moc veliká změna, která otřásla jeho nejzákladnějšíma jistotama...
Držím moc palce, aby to časem odeznělo
|
|
| vlad. | 
|
(29.12.2011 21:42:31)
Arsielo, to je mi líto, snad to odezní. Je otázkou, co bylo spouštěčem změny. Každá anestezie je řízená intoxikace, i když proběhne bez všech komplikací. Dále je otázkou, jak náročné to byly operace. Byly na otevřeném srdci? Byl na mimotělním oběhu? I opakované drobné hypoxie se mohou nasčítat. Další rovinou je podvědomá složka vědomí. Každý pobyt dítěte v nemocnici, zvlášť spojený s nepříjemnými výkony, je velmi stresující záležitost, i když to třeba proběhne dobře. Možná to ještě musí zpracovat. A s jeho dg. to všechno může být ještě složitější. Hodně trpělivosti
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:07:52)
Vlad vlastně měl tři narkozy,první jen krátkodobou,protože měl komorovou tachykardii,takže se dělala kardioverze,pak aktetrizace to bylo zhruba 4 hodiny a týden an to velká operace,kde byl dvě a půl hodiny na mimotělním oběhu a v umělém spánku byl něco přes 24 hodin.
|
| vlad. |
|
(29.12.2011 23:35:28)
Arsielo, to je obrovská zátěž. Prostě se všechny ty faktory mohou nasčítat a k tomu základní dg. Vydrž! 
|
|
|
|
| nekázanka | 
|
(29.12.2011 21:45:40)
Podobně se může zhoršit i psychický stav dospělého po narkóze a hospitalizaci. Když si vzpomenu, jak vypadal můj táta po amputaci dolní končetiny (prodělal sepsi, nohu mu "brali" po částech, v nemocnici byl snad dva měsíce)... Pobyt v nemocnici a operace dají zabrat. Držím palce, ať je lépe.
|
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:10:37)
Ještě mě napadlo,může cítit i ze mě,že jsem to ještě nezpracovala?Jednalo se o urgentní výkon,vezli ho do Motola v krickém stavu absolutně z ničeho nic.Původně vůbec nic nenasvědčovalo tomu,že by mělo jít o stav ,který yb byl tak vážný.Jinak první operaci srdce měl před třemi roky,tak trvala něco přes devět hodin.Po ní žádné stavy úzkosti neměl.Ale to byl o hodně menší.
|
| Karin | •
|
(29.12.2011 22:28:23)
Měli byste se rozhodně poradit s odborníky, nebo se vyvine, možná už vyvinula úzkostná porucha až fobie. Hlavně jí nenechat zakořenit.
I kdyby měl brát léky.
Pokud trochu věříš na alternativu, mohly by třeba zabrat Bachovy esence /viz net/, jsou i na šoky, úzkostné stavy. Jsou přímo krizové kapky, pak taky kapky na strachy, paniku apod.
Syn rozhodně nezpracoval pobyt v nemocnici, bojí se, že se bude jeho zážitek opakovat /možná byl i rodiči ze svého pohledu opuštěn, když tam byl sám/.
To, že možná přejímá i nějaké tvé pocity je možné, jak se říká, do zruba sedmi let je dítě hodně napojené emočně na matku, vycítí její skutečné pocity, i když se ona tváří navenek jinak. Můžeš se tvářit happy, v hloubi duše třeba mít o něj obavy, strach, že by se třeba podobná situace opakovala a on to z tebe klidně může podvědomě cítit a přejímat.
Nebo to cítíte oba a tím se navzájem posilujete v té negaci. Je třeba přetnout ten kruh vědomě - nejspíš z tvé strany a zkusit své myšlení obrátit v pozitivní i když je to hodně těžké. Jinak mu ale nepředáš jistotu, kterou zřejmě teď hodně potřebuje. Musíš tu jistotu v sobě nějak najít.
|
| Karin | •
|
(29.12.2011 22:31:32)
chci ti jen říct, že ty Bachovky třeba by měly tlumit úzkost. Tvoje přítomnost je sice důležitá pro jeho oporu, jenže by se mohlo stát, že to nepomůže a on se na tebe bude ještě víc fixovat, čím víc budeš s ním. Je třeba potlačit úzkost, ať už klasickou cestou, nebo tou alternativní.
|
| Karin | •
|
(29.12.2011 22:34:25)
prostě to pro něj byl šok, ale ne každý šok odezní bez následků, někdy ho člověk do sebe stáhne a pak se projeví třeba ve formě depresí nebo úzkostné fobie a někdy i daleko déle, než za čtrnáct dní.
A ty bys měla taky o sebe pečovat, škola se dá vždycky přerušit.
Hodně štěstí a sil.
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:36:05)
Díky moc bachovku zítra pořeším asi i pro sebe.Jo školu dyžtak přeruším když bude nejhůř,ale ještě to nechci vzdát.Mám oddálené zkouškové,třeba se dá do té doby do kupy.
|
| Karin | •
|
(29.12.2011 22:40:26)
nemáš zač, jak jsem si tvůj příspěvek přečetla, tak mi to blesklo hlavou, že by vám to mohlo pomoct
|
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:33:20)
Karin nejsu debil,mě Bachovka vůbec nedošla přitom jsem ji používala k velké spokojenosti kolikrát. Tu krizovku tady asi i mám.Nebo myslíš,poradit se s paní co mu bachovku už míchala a nechat to zas udělat na míru?
Psychiatrička mi ho na rychlo nevezme a psycholožka taky ne.
Mám právě obavu,abych něco nezvorala,buď že si zvykne,že má maminku furt za zády,nebo že de do fobie.A navíc ta nespavost,on je strašně unavený ,ale spát nechce.
|
| Karin | •
|
(29.12.2011 22:39:00)
poraď se s tou paní, myslím, že na šoky je tam třeba snědek, ale asi bude lepší komplex víc bachovek. Ríká se, že bachovky jsou kompatibilní s jakoukoliv léčbou.
Jak píšu a i ty píšeš, není řešení nechat to bejt, protože on se na tebe může ještě víc zafixovat a přestane zvládat cizí prostředí úplně, což by byla pro vás pohroma.
jo a na vyčerpání, pocit přetíženosti - pro tebe - taky existují bachovky
ale obrat se na odborníka, já jsem jen laik, i když jsem je nějakou dobu brala
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:45:24)
Karin jo,mám se na koho obrátit to je ten nejmenší problém.Fakt sem blbec,mohl je už brát.V tom stresu mě to opravdu nedošlo.
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(29.12.2011 22:39:22)
Pokud ti ho psychiatrička nebo psycholožka nevezmou, tak je změň.
Podle toho, co popisuješ, jde o akutní zhoršení stavu, tak ti ho vzít mají. To je, jako by ti ho před tím odmítli vzít do nemocnice.
Zkoušelas to vůbec?
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:44:27)
Dobri přes vánoce si je fakt nenakukám, prostě kratší termín než dva měsíce tady není.A změnit je - by muselo být za koho.
|
|
| Pawlla |
|
(30.12.2011 5:21:34)
Opravdu teď nutně potřebuje psychitra nebo psychologa(myslím chlapec)?Holky on má po tom všem na to nárok nemyslíte?Může to odeznít samo,nebo se to může řešit později.Teď bych ho nechala v klidu,i s tím,že mu za tím zadkem budu,než se dá dohromady.Problém je,co psala Arsi,že možná cítí z ní strach a nejistotu,on bude velmi vnímavý na atmosféru,jak autisté a mentálně postižení bývají.Takže spíš bych se soustředila na to,jak dostat do pohody sebe(rada nad zlato,že? ,jestli to budou bachovy kapky,jak psala Karin,nebo cokoliv jiného.Doktor je to poslední,co teď chce ten chlapec vidět,nehledě na to,že stejně dobrý psycholog poradí trpělivost a čekat,tohle se lámat nedá.
Arsi myslím na Vás oba,tohle je moc těžké,ale pořád mysli na to,že bude líp.On to zvládne,protože Ty to zvládneš a Ty to zvládneš,protože jsi jedna z nejsilnějších lidí co znám.Je to asi srandovní,protože Tě neznám vůbec,ale jen z toho co píšeš,jak píšeš a hlavně kdy píšeš si to opravdu myslím
|
| arsiela, |
|
(30.12.2011 8:03:25)
Pawli vnímavej je od narození opravdu hodně.Toho psychiatra navštívím,ale já.Sama víš,jakej je problém sehnat někoho kdo umí s autíkama,navíc Jíja mě s někým koho nezná stejně vůbec nekomunikuje,takže spíš bych tam musela dojít jen já na konzultaci bez něj.Což jaksi momentálně nejde.Odpolko mi přijde paní kuli bachovce,tak uvidíme co nám vymyslí.
|
| Pawlla |
|
(30.12.2011 8:05:18)
Arsi,myslím,že to tak bude nejlepší.Víš i "normální" dítě by tohle všechno poznamenalo,nepotřebuje akutně psychiatra,potřebuje klid a Ty taky.
|
| arsiela, |
|
(30.12.2011 8:22:55)
Pawli jasně,zkouším pomaloučku najet zas na starej režim,obrázkujeme.Ono to mohlo bejt i tím,že do toho vánoce,takže rozhozenej režím,že starší není ve škole.Navíc nesmíme ven,takže další co je pro něj mimo zavedený težim.Nevím jak je to u vás,ale Jíjuša je hodně fixovanej na svý pravidla.
Jinak ještě musím fakt vyzdvihnout sestřičky a doktory v Motole,jak suprově jednali,jako aby sestřička na pooperáku používala kartičky,aby se s malým domluvila.Fakt super.
|
| Pawlla |
|
(30.12.2011 8:34:45)
Arsi,určitě, jedno k druhému a dohromady je toho moc.Aspoň,že vše dobře dopadlo,srdíčko má tedy už v pořádku?
|
| arsiela, |
|
(30.12.2011 9:54:41)
Pawli bohužel ne,a nikdy ho mít v pořádku nebude.
Ane narkoza byla v řádu hodin,první zhruba 4 hodiny druhá plus umělý spánek zhruba 24 hodin
|
| Pawlla |
|
(30.12.2011 10:50:17)
Tak to je mi líto,i když věda jde pořád dopředu,co nejde dneska,třeba za pár let půjde a jestli je bojovník po mamince
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tizi | 
|
(29.12.2011 22:22:29)
Myslím, že to odezní. Syn měl zákrok v narkóze v pěti letech a první týden, jak jsme přijeli z nemocnice nebyl schopný normálně spát. Vzbudil se i několikrát za noc s křikem a pláčem, dopadlo to tak, že jsem si musela lehnout vždycky s ním a spala jsem s ním celou noc, nechávali jsme malé světlo. Po týdnu to odeznělo a začal spát normálně. Jestli je tvůj syn autista, tak to bude asi trvat déle, ale věřím, že to taky přejde.
|
| arsiela, |
|
(29.12.2011 22:30:17)
Tizi kdyby to bylo hned po příjezdu tak to asi vůbec neřeším,ale začalo se to horšit asi 14 dní po tom co jsme byli doma.
Jo asi řeším blbost a odezní to.Jen jsem prostě už strašně unavená,od 4 listopadu spím maximálně tři hodiny přes noc,k tomu se snažím ještě zvládnout školu.Mám o malého strašný strach.Asi blbý období.
|
| Raduza | 
|
(30.12.2011 8:08:51)
Arsi , bude líp .
|
|
|
|
| anemon | 
|
(30.12.2011 8:56:11)
Ještě mě napadá, čím byl tlumený a jak dlouho? Může to být syndrom z odnětí (lidově absťák po anlgosedaci)
|
|
| Binturongg | 
|
(30.12.2011 13:28:30)
arsielo - u mého dvouletého syna autismus zatím potvrzen nebyl, ale díky genetické diagnóze má našlápnuto velmi, takže pochopitelně sleduju každé jeho hnutí a reakci s tikem v oku (s nadsázkou řečeno).
Na autíky nejsem žádný odborník, ale selsko pedagogickým rozumem vzato, myslím, že po těchto zážitcích by nastaly velké změny u jakéhokoli dítěte - reakce na něco negativního, na njakou životní změnu nebo ránu, přichází později, když to "přijde k sobě", a podle toho, oč jde a taky dle toho, jaké je to dítě (autistické, přecitlivělé, týrané, spokojené, rozmazlené...), se s tím vyrovnává v prostoru a čase.
Mám momentálně čerstvé zážitky s chlapečkem a naší novorozenou holčičkou - z pohodového, usměvavého sluníčka se stal uplakaný, rozječený kluk, v noci hysteráky, při kojení si sedá na mě i na sestřičku, nesmím s nikým mluvit, nesnese, když odjedu na nákup na půl hodiny (ale nehroutí se a nekolabuje), z ničehož nic nenávidí víc lidí pohromadě, ať už doma nebo v exteriéru - ale kupodivu ho uklidní děti, takže Štědrý den u našich zvlál dobře - ovšem 50% času u mě v náručí...
Moje máma to nazývá "nedomazlenost" - cítí se nedomazlený a musí s maminkou dohnat to, co zameškal...
Podle mě to vůbec nemusí souviset s diagnózou - kdyby nebyl autista, mohl by se jako běžný čtyřleťák třeba 2 roky počůrávat, začít koktat, trpět těžkou neurózou...
Ale jak dlouho to může trvat, a jak si poradit, to bude muset někdo, kdo to umí nebo zná - já bych radila vyčkat a být trpělivá - musí mít pocit bezpečí. Když chce mámu, má ji mít - tedy pokud to jen trochu jde 
|
|
| Voice | 
|
(30.12.2011 14:05:27)
Podobnou reakci znám od dvou maminek s autistickým chlapci právě po hospitalizaci v nemocnici. Jeden byl po narkóze (operace nosu) a byly problémy podobného charakteru už v nemocnici, doma to pak ještě vygradovalo. Následoval regres, pak postupné zlepšování. Celé to odeznělo tuším tak za 2 měsíce. U druhého chlapečka to byla reakce na odloučení od maminky, protože v nemocnici s ním byla babička. Také se to upravilo, ale bylo to dost perné a museli i na konzultaci k psychiatričce, které nasadila zklidňující léky. Odeznělo to také tak kolem 2 měsíce.
Držím palečky, hodně sil
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)