Šešule |
|
(30.9.2012 14:24:52) Báro, já mám zas dojem, že nejvíc zaměstná člověka jedno dítě. Právě proto, že je samo, neustále vyžaduje pozornost. Když je dětí víc, člověk je musí technicky zajistit (což taky není sranda), ale zábavu si najdou samy. Já jsem to trochu přehnala s rozestupem mezi dětma, takže teď nevím, kam skočit, ale slibuju si, že až bude nejmladšímu rok, prostřední půjde do školky a já budu mít trochu klidu Teď ještě aby dceru do školky fakt vzali a aby z nejmladšího nevyrostlo batole- kamikaze.
|
daba+holčička |
|
(30.9.2012 14:29:07) bych řekla, že u vícedětných nastává ten správný fičák když začnou všechny rozvážet do školy a na kroužky, to je pak fičák, ale zas nejspíš zůstavají doma, protože já dojíždím do školky na 16.30 a poté je na výběr už jen jeden kroužek, tak není co řešit
|
Šešule |
|
(30.9.2012 14:31:04) Tak to u nás zatím nehrozí, protože nejstaršímu bude 5. Ale bydlíme na maloměstě, takže počítám, že i docházení do kroužků se bude moct odehrávat bez mojí asistence.
|
|
|
Elíláma |
|
(30.9.2012 14:35:20) Šešule, tak asi záleží, jaký dítě, Petřík si vždy uměl dost vyhrát sám, teď krmím, přebaluju, koupu atd. 2 děti. Takže pro mě to je obrovský rozdíl, taky, že teď T vstává v 6:00, do 9-10h bdí. V 7 vstává Petřík, jde spát ve 12-14 hod, kdy zase bdí Toník, večer zas Toník usíná v 7, Petřík v 9, takže v jednom kole. Dřív jsem si často odpoledne schrupla s Petříkem, teď těžko. Dřív se petřík líp zabavil sám, teď, co vidí, že muchlám Toníka, lepí se na nás taky, což je milý, ale děsně vysilující (při kojení mi třeba leží na hlavě, jen abych ho FAKT nepřehlížela ). Na hřišti jsem se věnovala jednomu, te´d často Petřík chce houpat na houpajdě a Toník, abych s ním chodila, takže jak vyhovět oběma. O neustálé potřebě mít na oku Péťu, aby nešel manipulovat s bráchou (pamatujete, jak novinami proběhlo to utopení novorozence dvouletým sourozencem, který ho šel koupat??)...
Pro mne platilo jedno dítě, žádný dítě. Ale snad se to postupem času zlepší.
Ale je fakt, že zas teď se rozplývám nad miminkem i nad batoletem, což jsou 2 druhy roztomilosti = že ze mne hormony stříkají po kýblech
|
daba+holčička |
|
(30.9.2012 14:39:16) Takhle jsem si to přála je fakt, že ve 2 letech byla malá fakt hustá, zvládala bych jedině s tandemem, případně jako indiánská babička, ale věřím, že bych to zvládla. To že se tak nestalo jsem nezvládla
|
Elíláma |
|
(30.9.2012 14:53:04) dabo, to není o zvládnutí, to není šplh o tyči...
|
|
|
Šešule |
|
(30.9.2012 14:43:43) Já byla asi vždycky nastavená na alespoň dvě děti. (Ale možná ze mě taky mluví hormony) Například jsem nepěstovala ani coby jednodětná aktivní věnování se dítěti na hřišti. Přijde mi, že vícemateřství je snažší pro matky, co mají tendenci nechávat děti víc svýmu osudu, jednomateřství je snažší pro ty, co mají tendenci se aktivně dětem věnovat. Mně nevadí nakrmit a umýt 3 děti, ale neskutečně by mě prudilo stavět s jedním dítětem věž z kostek, houpat ho na houpačce atd.
|
Šešule |
|
(30.9.2012 14:47:17) dabo, co musíš?
|
daba+holčička |
|
(30.9.2012 14:49:59) ale musím říct, že to mě vadilo míň, než hrát si s panenkama, s domečkem, na něco... já jsem dospělá od 12, už to fakt neumím
|
|
Šešule |
|
(30.9.2012 14:58:43) Já tohle dělala naprosto minimálně. Spíš teda vůbec. Návštěvu pískoviště jsem využívala a využívám ke čtení, když jsem studovala, tak jsem se tam učila. Poslední dobou krafu se spolumatkama Některý ženy se na hřišti podle mě chovají jak šílený. Neustále dítě baví, jsou mu k dispozici, nebo ho dokonce pronásledujou s novýma aktivitama. Buďto jsem proti nim lemra líná, nebo jsou jinej živočišnej druh a není v mých silách je pochopit.
|
daba+holčička |
|
(30.9.2012 15:01:32) A tvý děti jsou naživu? To moje se neustále snažilo přizabít, nebo opustit prostor, knihu na hřiště začínám zvažovat teprve teď, ale zas se tam dostanu tak málo, že většinou sedím a čumím do blba.
|
Šešule |
|
(30.9.2012 15:04:02) Jsou. Teda ten nejmladší ještě nechodí. Nejstarší byl poměrně klidný batole. Prostřední už je poněkud jiná kategorie, ale ta páchá svoje sebevražedný pokusy skoro výhradně doma
|
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(30.9.2012 15:36:47) Hm, na hřišti bych si fakt četla ráda, ale nestalo se mi to NIKDY. Když má člověk dítě, který dřív běhá, než dostane rozum, tak to nějak nejde. Starší mi zdrhal od osmi měsíců (a to má poruchu verbální komunikace, takže do tří let nereagoval ani na jméno, ani na "stůj"), mladší začal běhat, když staršímu byly dva a kousíček - samozřejmě zásadně jinym směrem a rozum (v deseti měsících) taky jaksi ještě neměl. Oba ve stejnou dobu byli schopní lézt do dvoumetrový vejšky, utíkat do silnice a skákat do řeky. V nejhorším období jsem nestíhala je sundávat z plotu, když mi každej na jinym konci zahrady utíkali "na výpravu" a na procházky jsem chodila výhradně na pole, kde se jim nemohlo nic stát a zároveň jsem o nich měla přehled (nesměla tam teda růst kukuřice, protože starší nereagoval na volání, když do ní zalez), ale třeba řepa byla ok Považuju za úspěch, že jsme mateřskou zvládli jen s několika RTG, jednou šitou hlavou, jednou zlomenou rukou a jednou popáleninou...
|
|
|
|
|
|
|
|
|