blume5 |
|
(19.10.2012 9:13:52) Pro někoho možná ohrané téma, ale pro mě nyní aktuální. Jak řešíte, tedy pokud to vůbec řešíte, když jsou vztahy mezi vaším manželem a vaším tátou, tedy jeho tchánem, trochu vypjaté? Stalo se něco, kdy na sebe do telefonu trochu zvýšili hlas a vyměnili si ve vší slušnosti názory. Ale protože už předtím byly jejich vztahy od určitého problému trochu vyhrocené, tak jsem navrhla, že se tedy teď nebudeme stýkat, konkrétně muž s mou rodinou, a necháme jejich vztahy, resp. atmosféru trochu " vychladnout " a uklidnit. Takže na návštěvu jsem teď byla s dětmi sama. Máte to také tak a jak to řešíte?
|
blume5 |
|
(19.10.2012 9:15:13) Ještě doplňuji, že mě to trápí, neboť vztahy před konkrétním problémem byly řadu let perfektní.
|
Eva | •
|
(19.10.2012 9:16:56) No těžko odpovídat, když nevíme o co v tom sporu jde, ale asi to není špatné řešení pro začátek. Určitě bych to ale nenechala úplně vyhnít a pokud existuje šance, že by se ti dva mohli nějak domluvit a tu věc vyřešit, pokusila bych se o to.
|
|
Winky | •
|
(19.10.2012 9:18:27) jj, nech to aspoň chvíli vyšumět a nesnaž se je hned za každou cenu zase skamarádit, nebo komentovat jednoho před druhým, aspoň nějajký čas. Buď si pak sami najdou cestu, nebo na to budou aspoň schopni nazřít i z úhlu toho druhého. U nás to taky bylo, hodně, akorátže od samého začátku, takže já jsem spíš mile překvapená,když ledy tu a tam povolí. Chápu že naopak je to protivné.
|
|
sabrina20 |
|
(19.10.2012 9:40:14) po jedné smutné události v rodině bych se snažila vztahy urovnat, jak jsi sama psala- byly perfektní......nikdy nikdo není dokonalý, každý máme své dny, ale rodiče máme jen jedni a nikdy nevíme, jak dlouho si je budem užívat.....je dobré si to vyříkat
|
|
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(19.10.2012 9:18:24) U nás ochladly vztahy mezi mým manželem a mojí rodinou. Manžel je staršně akurátní perfekcionista a detailista, moje rodina jsou bohémové, co na všechno prdí. Naši manžela brali jako syna,ale on jim nedůvěřoval.Celý roky to klapalo,ale pak to na jedný dovolený vyústilo v blbou hádku. Bylo to fakt zlý. Ale vyřešil to čas. Manžela jsem seřvala, že moji rodinu nemusí mít rád,ale že ji musí respektovat a chovat se aspoň slušně. Rodinu jsem seřvala, ať se přestane vnucovat, že je manžel asi nebude mít rád na povel, že je prostě vychpvaný úplně jinak,ať ho nechají na pokoji a respektují ho.
Vyřešil to čas. Naši vychladli hned. Manželovi to trvalo,ale teď spolupracuje a respektuje. Asi se do našich nikdy nezamiluje,ale to je jeho problém.Hlavně, že nedělá problémy.
|
|
Epepe |
|
(19.10.2012 9:24:09) že se už nebudete stýkat? Jako nikdy? V každé rodině se lidi hádají a nesnášejí, jde o to, jestli spolu dokážou korektně vycházet i přes osobní neshody.
|
blume5 |
|
(19.10.2012 9:32:00) Úplně se nestýkat ne. To nechci. Ale myslela jsem, že oni by se teď neměli po nějaký čas stýkat, a nechat to chvíli vychladnout. Jak jsem psala, já se s nimi stýkám, manžel to ví. Fakt je ten, že kdyby jel na návštěvu s námi, tak by se po tom jejich rozhovoru tvářil kysele nebo by se nebavil, a na to zase já nemám nervy. Věřím tomu, že po nějakém čase to vychladne a bude to určitě ne jako předtím perfektní, ale aspoň dobré. Můj taťka je, i vzhledem k věku oproti nám, rozumný chlap, tam problém nyní nevidím. Ale manžel je povahy takové, že když se ho něco dotkne nebo něco naštve, tak mu poměrně dlouho trvá, než to vstřebá. S tím bohužel nic nenadělám.
|
|
|
Jana | •
|
(19.10.2012 9:34:21) Ano, můj muž se nemusí s mojí matkou, takže se vídají minimálně, ona k nám jde na návštěvu když on je v práci, nebo jdu já s dětma k ní. Zatím je to nejlepší řešení, na které jsme přišli, nemá smysl se k něčemu nutit za každou cenu.
|
|
Tizi |
|
(19.10.2012 9:39:45) Mně to řešení přijde rozumné, nepřestat se stýkat úplně, ale omezit frekvenci třeba na návštěvy při nějakých významnějších příležitostech a mezitím můžeš jezdit za vašima ty s dětma jen tak na pokec. U nás jsou rodinné vztahy v pořádku, ale třeba v létě jsem byla týden na chatě s našima a synem a manžel dal přednost tomu, aby byl doma sám, prostě až tak moc o tu dovolenou s našima nestál (pak jsme samozřejmě měli i společnou dovolenou), beru to, že je to OK, že nemusíme nutně trávit čas spolu vždycky všichni.
|
|
Kapradina |
|
(19.10.2012 9:46:58) Já si naopak myslím, že nějaké "mračení" a "nemluvení" žádným vztahům nepospěje. Proč nestýkat? Chlapi pošli na pivo, tak ať si to vyříkaj a jede se dál. Já bych naopak neměla nervy na tohle mezidobí, kdy ty jedeš za rodičema sama - co si asi manžel doma myslí, že se tam o něm bavíte bez něj? Jen ať jede s tebou a vidí a slyší to na vlastní oči a uši sám ... Tahle "separace" jeho uraženost zbytečně prodlouží.
|
blume5 |
|
(19.10.2012 9:53:41) NO, nevím, nevím. Pravdu má na jednu stranu i Kapradina. ?????
|
|
|
Markéta, kluci 10 a 4 | •
|
(19.10.2012 10:11:27) Mám to tak já, ale naopak, s tchánem. Teď už je to trochu lepší,je to pán v letech, tak trochu vyšuměl, ale byly doby, kdy byl schopen se na mě urazit a nemluvit se mnou měsíce. Nikdy jsem to nenechala dojít tak daleko, že bych tam nejezdila, koneckonců je tam i babička (tchýně), s tou to bylo vždycky v pohodě. Taky může být problém na to neježdění navázat ježděním. A dětem by to taky přišlo divné. Fakt nevím, co zásadního by se muselo stát, abychom se přestali stýkat - koneckonců dělí nás desítky km, vidíme se tak jednou za měsíc, to se dá přežít. A někdy je to i fajn.
|
|
Xantipa. |
|
(19.10.2012 10:22:27) Řešíme to stejně. Můj manžel na návštěvy k našim nechodí, chodím já sama s dětmi. Ale dodržuje návštěvu na narozeniny a Vánoce, svátky řeším - pozdravuje vás XY, ale omlouvá se, je v práci.
|
|
Nevímsirady |
|
(19.10.2012 10:29:56) sama bych potřebovala poradit. U nás je to v bledě modrém až na to, že s mými rodiči žijeme v rodinném domě a přestože se manžel s mým otcem nikdy nepohádal, jsou vztahy na bodu mrazu. Otec je puntičkář, u všeho musí být a radit, když to takhle není, je problém, na druhou stranu, tím toho má tolik, že nestíhá a je zase zle, oproti tomu manžel je flegmoš, snaží se naučit něco sám a nemá rád nikoho za zadkem.... Situace je ještě o to horší, že u nás je všechno mých rodičů, takže je děs si něco prosadit, a když už se tak stane, slyšíš ze všech stran, že je to na nic... Roky jsem mezi nimi dělala prostředníka a částečně ho dělám i dnes, i když už jsme z toho vyhořelí. Manžel rezignoval a své koníčky dělá u přátel, čímž ho vidíme doma míň, otec je na všechnu "chlapskou práci" víceméně sám, né že bysme mu nepomáhali, ale musí si o to řící, když uděláš něco sama od sebe, je to taky na nic..Je u nás klid, ale není to pokojný klid...
|
blume5 |
|
(19.10.2012 10:39:19) Bathory, holt všude je něco. Chápu ale, že je to únavné a vyčerpávající. Také prožívám takové únavné a vyčerpávající období, které je dlouhodobějšího rázu. Už bych si přála, aby byl klid. Snad se toho někdy dočkám. Ale jak tady včera někdo psal, člověk má žít tím, co je TEĎ a TADY. A na tom něco je. Tak také hodně štěstí!
|
Nevímsirady |
|
(19.10.2012 10:41:37) blume jestli tě to potěší, tak těch super vztahů v rodině, zase tolik není, spíše se vždy jedná o jakousi toleranci a jak sleduju je úplně jedno, jestli spolu žijete pod jednou střechou nebo né. Už moje babča tvrdila, že dva kohouti na jednom hnoji se nesnesou
|
Nevímsirady |
|
(19.10.2012 10:44:31) jinak i když to bude znít blbě, tak na ten stres doporučuju užívat třezalku a na neklidné spaní kozlíkové kapky, trochu ti to uleví, ono stejně s tím nic neuděláš, když oni dva nebudou chtít a dělat prostředníka je cesta do pekel, věř mi zažívám to
|
|
|
|
|
jo-jo | •
|
(19.10.2012 10:49:34) jo, taky to tak máme - po určitém problému šly úplně do háje vztahy mezi mojí rodinou a mým manželem. A to do té doby je manžel měl dost rád a říkal, že v mnohém je i moje původní rodina lepší než ta jeho. Jenže pak se to pokazilo a taky teď jezdím k našim sama s dětmi. Asi půl roku se neviděli vůbec, pak jen sem tam letmo např. při předávání dětí z hlídání od prarodičů a tak. Hlavně ti chlapi si to podle mě buď musí spolu vyřídit a vyříkat, nebo to naopak nechat vyhnít, to jsem jim oběma zvlášť řekla, že to chápu, jak to vzniklo a že už do toho teď nebudu zasahovat. Moje mamka naopak pořád chce, abychom to už nějak znormalizovali, na problémy zapomněli a vídali se zase všichni pohromadě. Ale je to těžký, ty chlapský tvrdý palice nejde do ničeho donutit.
|
|
štěpánkaa |
|
(19.10.2012 11:01:48) Myslím, že bych to asi nechala chvíli vychladnout, pak bych chlapům domluvila setkání mezi 4ma očima (možná i na neutrální půdě - hospoda třeba), aby si to vyříkali bez obecenstva. a pak by se vidělo
|
|
luthienka |
|
(19.10.2012 12:06:50) Jelikož bydlíme v dvougeneračním domě se svými rodiči, dochází čas od času vždy k napětí. A to zejména mezi manželem a tátou. Jednoznačně stojím při manželovi, maximálně to pak spolu trochu proberem a já ho trošičku mírním. Naštěstí má nadhled a vždy si uvědomí, že jde o blbiny a že za pár let tu táta už nemusí být. Obecně se snažíme vyhnout krizovým situacím. U nás je to společná práce, kterou si každý chce dělat po svém. Na druhou stranu je dobré, když si navzájem něco pochválí. Např. manžel pochválil dědovi fotky a požádal o jednu zvětšeninu na zeď. Také není od věci požádat druhého o radu (s mými rodiči jsme řešili problémy s manželovo matkou, naši k nám chodí o radu před cestou, při objednávání z netu...)
Podle mých zkušeností je nejhorší dělat prostředníka. Buď ať si to pánové vyříkají, nebo ať to hodí za hlavu. A hlavně ať si uvědomí, že by mohli mít za zetě/ tchána mnohem většího blbce
Bydlíme s našimi už 16let.
|
|
|