Monty |
|
(11.11.2012 18:06:49) Řekla bych, že je to trochu složitější. Rozhodně si nemyslím, že by měly být "vděčné", ale minimálně by některé mohly být RÁDY.
|
Kreaty |
|
(11.11.2012 18:18:40) Montyvaro, já tedy ráda nejsem, ani vděčná. Chtěla bych, aby byl vděčný manžel, že může do práce chodit a já zabezpečím to ostatní.
|
|
Šešule |
|
(11.11.2012 18:22:10) Málokterá není ráda, když její chlap vydělává, zatímco ona je na MD Řeč je asi o tom, jestli by se měla cítit dlužná. Podle mě rozhodně ne.
|
|
boží žena |
|
(11.11.2012 18:22:16) taky si myslim, že by měli být rádi, že někdo ty prachy domů přinese
|
|
Lassie66 | •
|
(11.11.2012 18:31:01) "Rozhodně si nemyslím, že by měly být "vděčné", ale minimálně by některé mohly být RÁDY."
To leda v případě, že vznikne o post "osoba na MD" v domácnosti bitka. Že jako muž o to hodně stojí, ale nakonec ženě ustoupí a jde pracovat někam, kde to nenávidí. Jinak si myslím, že je mnoho mužů(počítám i toho mého), kteří jsou rádi, že to není obráceně. Můj je kliďas(tedy byl, než jsme měli děti), ale poslední dobou začíná být z dětí trochu chabrus na nervy. Tak, jako ony, ho nevytočim aní já
|
Margot+1 |
|
(11.11.2012 19:08:00) "muž o to hodně stojí, ale nakonec ženě ustoupí a jde pracovat někam, kde to nenávidí" - tak tohle byl v podstatě můj chlap. U nás ta "bitka" v podstatě byla, ačkoli já na MD nijak spokojená nebyla a pracovala jsem současně velmi brzy...
Na tyhle vzájemné výpočty existuje jediná poučka - pokud prachy jsou, problémy tohoto typu nevznikají nebo mají snadnější řešení, než když nejsou. To je celé jádro pudla.
Docela mě ale tady zarazilo, kolik ženských vnímá slovo "vděk" jako dehonestující. Vděkem přece člověk důstojnost neztrácí! To už je na stejné úrovni, jako kdyby se tvrdilo, že člověk se dostane do podřízené pozice, jakmile za něco PODĚKUJE (všimněte si základu slova: vDĚK, poDĚKovat).
|
Šešule |
|
(11.11.2012 19:28:52) Margot, Eeko a ostatní Záleží na tom, jak definujeme vděk. Já uznávám a jsem ráda za to, že můj chlap vydělává (a já tudíž nemusím vydělávat, dokud jsou děti malý). On (snad) uznává moji práci okolo dětí a doma a má z toho taky určitý výhody. Je to společná práce, kooperace, dělba práce v domácnosti... nevím, jak to jinak nazvat. Můžu říkat i to, že jsme si vzájemně za tu pomoc VDĚČNÍ Pokud bych ale měla vnímat vděk jako jednostrannou záležitost- to znamená, že parazituju na tom, že on "maká" a já se válím (rozuměj nevydělávám peníze), tak to hanlivě vnímám.
|
|
Margot+1 |
|
(11.11.2012 19:36:50) Já to vnímám takhle prostě: Kde mám tendenci poděkovat, tam se cítím vděčná.
A ano, manželé si mají být vděční navzájem.
|
|
Šešule |
|
(11.11.2012 19:37:11) Takže pokud bych měla vycházet ze svojí definice vděčnosti, pak jsem vděčná svým rodičům, že mě nechali vystudovat, jsem vděčná osudu, že jsem zdravá já i moji blízcí (ŤUK ŤUK!!!!!!), protože to bylo jednostranné dávání. Můžu být vděčná (osudu, nebo vyšší moci), že jsem potkala svýho muže, ale tím samým způsobem nemůžu být vděčná muži za to, že vydělává (protože je tam reciprocita).
|
|
|
|
|