Kaja222 |
|
(26.2.2013 14:44:41) dysfazie je porucha reci, to je pravda. Ale zapominas na to, ze diky tomu, ze ditko nerozumi reci tak i mene a pomaleji chape svet a jeho udalosti okolo.
Se synem jsem nemohla nikam na navstevu do 3 let. Proste nebyl schopen pochopit deni mezi lidmi a akceptovat nejaka pravidla. Takze to slo leda nasilim, coz pokud nebylo nezbytne, tak jsem radej byla nekde mimo kolektiv abych se excesum vyhnula.
Dokud jsou dysfatici mali, muzou byt podobni autistum a chovat se tak. Autisti take nerozumi svetu kolem. Akorat, ze dysfatici se srovnaji, autisti hure...
takze ja autorku celkem chapu, mam stejne stareho dysfatika a neni to jednoduche. Az ted posledni dobou mam pocit, ze zacina chapat veci, ktere by melo znat a chapat dite o 1-2 roky mladsi.
nikdy bych neverila, jaky problem je snizena schopnost chapani komunikace. Myslim, ze matka zdraveho ditete to nechape, ani nemuze.
|
Markéta | •
|
(26.2.2013 15:11:32) Huhu a Tutenstein, to se pletete, moje sestra má holku - dysfatičku, takže to z okolí znám. Afektivní záchvaty měla ve třech letech taky, ale nebylo to komunikací, bylo to když si chtěla něco prosadit a vůbec nešlo o věci, na které by byla nutná slovní domluva nebo pochopení. Prostě si chtěla prosadit svou vůli. Afektivní záchvaty a válení po zemi ve skutečnosti předvádí tak do třech let většina dětí, ať mají nějakou diagnózu nebo ne. Tady se psalo o tom, že ten kluk vyvádí, když chce hračku, kterou má někdo jiný. Takže si chce prosadit svou vůli, problém není v tom, že by nerozuměl verbální komunikaci, které třeba doopravdy nerozumí, to nijak nezpochybňuju. Ale neverbálně každý chápe, čím je která věc. Že chce cizí věc, to chce každé batole. Jen se časem naučí, že tu věc mít nemůže. To není dysfázie, to je postupné učení sociálnímu chování. Každé dítě ze začátku krade cizí kyblíček na pískovišti, o tom žádná. Časem pochopí, že ten kyblík prostě ukrást nemůže, přestože by ho tak chtělo.
|
Kaja222 |
|
(26.2.2013 15:28:30) to se prave pletes. Dysfatik ma problem pochopit nejen verbalni,ale i neverbalni komunikaci. V tom je velky problem.
I to obdobi, kdy zacina chapat neverbalni prichazi pozdeji nez u normalnich deti. U naseho kluka to bylo kolem tretiho roku. Tutenstein pise o 4roku. Je to ruzne, jak mozek dozrava. Verbalne se nas zacal dorozumivat kolem 3 a 3/4 roku, i kdyz jak tatar.
Ale jak jsem psala vyse, i kdyz nechape, nektere veci proste nemuze. Aspon nas kluk ne ;-). Nelze prizpusobovat okoli ditku, ale ditko okoli.
Tezko muzes soudit dysfatika podle jineho znameho dysfatika, to nejde. Kazdy je jiny.
|
|
Markéta | •
|
(26.2.2013 16:29:37) Tutenstein, když
ví, rozumí a přesto udělá, pak je to povaha a ne dysfázie. Vliv poruchy by byl, kdyby nebyl schopen pochopit, že nesmí.
Za sebe to uzavřu s tím, že děti jsou různé a nervy musí mít člověk ocelové. Já říkám, že většina dětí by měla v dospělosti platit rodičům jako výraz vděku za to, že to s nimi vydrželi, nějakou rentu. Černý humor.
|
jamall |
|
(26.2.2013 16:31:40) Markétko, a ty již máš sama děti? Nebo ještě ne a jsi zatím jen teta?
|
|
|
jamall |
|
(26.2.2013 16:30:10) Markéto, jenže být teta dysfatika a matka dysfatika je rozdíl!!!Plně chápu Tutestein neb má doma jak psala už párkrát dva takové typy a ona sam ví jaké je to neb je s těmi dětmi 24 hodin denně za což ji obdivuji. Můj syn není dysfatik, ale má lehké ADHD a je to sem tam znát. Ale věkem se to zlepšuje. A když byl menší tak si také střihl pár scén venku a nebylo to příjmené pro nikoho. Prostě každé dítě je jiné...A nelze srovnávat a paušalizovat.
|
Dee Dee+2 kluci |
|
(2.3.2013 9:13:20) Tak jsem tu zas se svým synem. Hydrocefalus, shunt, krvácení do mozku,ale bez psych.dg. Inteligence normální, řeč prapodivná, když chce tak je funkční,ale plno echolálií, když chce mluvit funkčně, tak někdy se to povede (ale asi to má naučený a odkoukaný ze situace), někdy je to dost agramatický,ale okolí smysl chápe). V červnu jdeme ke Krejčířový.Chování relativně ok, nejhorší je řeč.
O co mi jde? Už od doby, co se naučil mluvit, mluví občas "z cesty". Většinou když se nudí. Anebo když se zlobí. Víme to, snažíme se nereagovat,ale jeho výdrž nemá nikdo na světě. když nereaguješ, přitlačí a to prostě nějak zareaguješ vždycky.Jsou dny, kdy je příšerně strašnej,třeba dnes-
Důvod je jasnej:je mu 3,5 roku, má 5ti měsíčního bráchu(Vilíka), má ho rád,ale dost žárlí. Manžel je často pryč.Vrátí se z několikadenní cesty a "vychovává". Syn má manžela rád, ale samozřejmě mu to dává pořádně sežrat.Už jsem manželovi říkala ať nereaguje,ale to se vážně nedá vydržet. I tak je dost trělivej.
Celej den neposlouchá a mele frekvencí dvacetkát za minutu: Evilíka, Avilíka, Neevilíka...
Já :najez se On:Snídaně je Vilík Já:Tak já to vyhodím. On:Neeeee. Nevyhodím.Koš je Vilík Já:Tak jez,jo? Budem si tady skládat, nebo psát čísla (jeho oblíbené činnosti,které mlůže dělat při jídle třeba,jen tak sedět asi nevydrží.ale jde jen o jíldo. Rozhodně není hyperkativní) ON:Avilíka, Evilíka..... Já: uklízím snídani On:Nevilíka, já chci housku Já:Tak jez On:Ne
A do toho všechno je Vilík.
Proč mele nesmysly, když umí říct:"Ja nechci"? Něčemu se dá předcházet,ale ne všemu? Co mám dělat?
|
|
|
|
|